NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

BRANIŠOVSKÝ BOR - jižní část u Černého sloupu

3. února 2013 v 13:30 | Frostík |  CIZÍ PEŘÍ
Budík na telefonu mě probouzí a já se ho snažím co nejrychleji vypnout. Nerad bych probudil ten děs, v co by se mohla proměnit má rozespalá a nerudná lásečka. Nač si kazit možná hezký den. Ač jsem si včera vše připravil, musím na potvoru zpátky do ložnice pro ponožky (našel jsem je pak v batohu) což se rovná vstupu do minového pole. Přežil jsem.
V kuchyni koukám na teploměr a milých -8 stupňů mě vítá za zamrzlým oknem. Je to dobrý, předpověď byla, až k -15 stupňům. Venku svítá a já se láduji ceráliema. Musel jsem si do toho lisovaného zrní dát aspoň jogurt, jinak je to nežratelný. Prej energie na celý den. Říkali to v televizi, tak to musí být pravda. Ještě svařák do termosky, nealko z pytlíku, pro abstinenty. Do hodiny toho budu litovat. Poslední kontrola batohu a opouštím bezpečí domova, vstříc hrůůze, tam někde za Budějovicema.
Dobíhám autobus a úspěšně nasedám. Při jízdě si vzpomínám na přednášku o Keltech (Fíbo, byla děsná) po které jsem s jižanskýma kámošema rozebíral naší průzkumnou výpravu. Moc se mi líbilo vyprávění o paní, co si odběhla do křoví a když vyšla, tak uplynul rok jak v Blaníku. Časový skok?
Nebo čekala, že jí to ten její sežere, že si rok někde užívala s jiným? Každopádně jsem dostal kupu rad. Hlavně ať si vezmu kvér a dva plné zásobníky, na Máji (sídliště vedle Boru) je zlých černých bubáků dost. Když jsem odjížděl, loučili se, se mnou, slovy:" Tak zase za rok". Mohl jsem si to vyložit tak, že buď se stanu obětí časového skoku, nebo mě za rok pustěj z basy, kde si posedím za střelbu do černé zvěře.
Ačkoli byl náš průzkumný tým oslabený o dva členy, výpravu jsem neodvolal a před 8.ooh stojím na vlakovém nádraží. Přichází Pavel a při čekání na posledního mě zavaluje informacemi, které má z astrálních světů. ? Podle nich, v lese Boru, straší astrál mrtvého mimozemšťana ze souhvězdí Lyry!
Před 400 lety (když žil) tam zamordoval 10 lidí a teď tam opruzuje jako strašidlo. Jako skeptikem to se mnou zamává, ale nebylo všemu konec. Jestli jsem se doteď nebál, tak bych se měl začít bát teď. Tři z těch zavražděných jsme my tři!!! Proto tam jdem!!!
Z mého zmatku mě vytrhuje SMS od posledního člena týmu. Nejede. No fajn, my se tu máme potýkat s nějakým astrálem intergalaktického padoucha a musíme to zvládnout ve dvou. Bez pulzních pušek, laserů a faserů. Díky přátelé!
V MHD rozebíráme tenhle fantastický problém a Pavel mě uklidňuje, že přijal ochranou energii, když budu blízko něj, tak se mi nic nestane. Vysvětluju svůj názor na tuhle věc. Podle mě se tam nachází zbytková energie něčeho zlého, co může ovlivnit citlivé duševně nevyrovnané jedince. Většina populace s tím nemůže mít problém. Škoda, že si psice zlomila dráp, její reakce by mnohé prozradily.
Přiznávám, že Pavlovo vnímání světa je v jiných rovinách, než moje. Všechno je jen úhel pohledu a hodně z toho co vnímá, můžeme vnímat také. Otázka výkladu je ale na nás samotných. Vtom se lišíme. Ještě, že jsme už na konečné. Kdyby nás někdo pozorně poslouchal, zavolal by pro nás Chocholouška.
Na okraji sídliště Máj nepotkáváme žádný černý bubáky. Je na ně brzo, spinkají a jsou hodný.
Severní část Boru máme před sebou. Po asfaltovém chodníku, schovaným pod vrstvou sněhu, přicházíme mezi stromy. Pavel se ptá u těch nahoře, zda může vstoupit. Já jako dítě lesů se přece nebudu ptát, zda smím domů. Klíč nosím v sobě a poznám, kdy nesmím.(Rodiče dělají věci, co nemáme vidět.) A tenhle příměstský lesopark? Poprosím tedy Hromovládce mezi duby o sílu.
Míříme k Branišovské silnici a míjíme rodinný domek. Žádný vysoký plot, ani kulometné věže, ani ostnatý drát. Obyvatelé strachem netrpí. Kousek dál už jdeme po silnici a míjíme vstup do jižní části Boru.





Takhle ohnutá závora není jediná, ohlé jsou všechny. Někdo si dal tu práci… nebo to byli…? Jóóó bubáci.
Přes provoz se dostáváme až k odbočce na zelenou značku. Stezka je prošlapaná a tak jdeme bez námahy i při chůzi do mírného vrchu. Ostražitě sledujeme okolí, ale nic se neděje. Pavel ukazuje, kde cítí astrál. Stezka jde tím směrem a tak jí využíváme. Terén začne stoupat a pak to přijde.
První kontakt???
Jdu před Pavlem a zčistajasna ucítím v žaludku pocit těžkosti. Upozorňuji na to Pavla, ten nic necítí. Zkouším se znova a znova vracet přes tuto hranici a pokaždé to přijde. Se zvyšujícím se počtem přechodů pocit ustává. Co to bylo? Na tomto místě je svah prudší, že by se projevil oves k snídani?
Cestička nás vyvádí z lesa a vede po poli, kde nás míjí běžkař. Jede volným tempem a beze strachu. Kontroluji mapu. K černému sloupu je to už jen 200 m.
Pavel mě zastavuje a upozorňuje na osm astrálů zabitých tím ufounem. ???
Zírám na zasněženou pláň, kde nic nevidím, zatímco Pavel navazuje kontakt na podvědomé úrovni. Zkouším to kyvadlem a to se, jen slabě roztočí. Něco tu je. Stále však necítím tu hrůzu, před kterou jsem byl varován. Pavel si pokecal a zjistil, astrál Lyřana je u sloupu. To nás taky napadlo. Astrály těch mrtvých tam mají jít s námi. Oni se však bojí a nechtěj se tam - dovznášet? Pavel je přemlouvá a já mám pocit, že se tu někdo hádá. Sugesce?
Pavel jim vyprošuje ochranu , já přidávám trošku síly z dubu (spal, ale neodbyl mě) a pak dostáváme pokyny z vyšších sfér. Máme přijít od pole, na kraji lesa počkat. Až přijde, Pavel ho paralyzuje, my mu musíme ze srdce odpustit a on může konečně s Pavlovou pomocí vypadnout domů. No sláva.
Smyčkou přes pole se zastavujeme na okraji lesa a už vidíme černý sloup.







Napiju se a zbytek rozstříkám pro živly do světových stran. Já jsem připraven. Koukáme ke sloupu a hledáme jakýkoli projev mimořádné aktivity zla. Blíží se. Postava klátící se v rytmickém pohybu se vynořuje přímo u sloupu.
Po chvíli nás míjí běžkař. Prohlížím si ho, jestli mu něco nesedí za krkem. Je čistej.
Zimní les mlčí a ticho je hmatatelné. Stále nic. Čekáme.
Má válečnická část mé duše se těší na nějaké vzrůšo. Musím tam jít. Oznamuji to Pavlovi, který to probírá s těma nahoře a dostává souhlas. Vpřed!
Za hranicí lesa na nás nic nebaflo a tak jdeme rovnou k sloupu. Nevím jak Pavel, ale já určitě nejdu se srdcem na dlani. Můj karmický dluh mám tady určitě splacenej a s tímto místem, nemám nic společného. Vždyť nic necítím. A už jsme u sloupu. To že ho tu na tomto místě někdo postavil, musí mít souvislost s objektem našeho zájmu . Skvělý by bylo sehnat nějaký záznam o tom, proč tu stojí.


















Rozpačitě se rozhlížíme po okolí. No co, asi nikdo není doma. Pavel nic necítí, ani já ne a tak beru kyvadlo a skenuju okolí. Směrem na VJV se trochu roztočí. Projedu polovinu kružnice. Pro jistotu se zeptám Pavla kde stoji ti zabití. K mému údivu ukazuje směrem, kde se kyvadlo pohlo. ???
Další sken vykazuje anomálii vedle cesty, co jsme jí přišli. Krásná schovka.





Nic tam sice nevidím, ale Pavel tam vidí schovaného Lyřana. Pavel mě varuje, ať nejdu moc blízko a tak v kruhu smrčky obcházím. Kyvadlo se stále točí jak vrtule. Pavel musí vnímat něco víc, že by tohle?






Teď je to na Pavlovi. Poutá zlého astrála a zajišťuje jeho cestu domů. Myslím, že už nás má plný zuby a než by riskoval další naši návštěvu, odchází s radostí ze Země. Když Pavel oznámil, že je pryč, kyvadlo se už ani nehnulo. Hůůůů, něco tam bylo a fakt to poslal jinam. VÍTĚZTVÍ!!! LES JE BEZ STRAŠIDEL!!!
Co když jsme zničili folklórní fenomén? Jejda, to se musí ututlat. Až to dočtete, okamžitě si vymažte celý počítač. A jinak … PSSST!
Míříme na statek, zvěsti o sebevražedné sektě, se u mého policejního zdroje nepotvrdili. Brodíme se hlubokým sněhem k polozřícenému statku.






Ve stodole nacházíme ležení bezdomovců.







Pokud se na statku objevovala různá světélka, pocházela od nezvaných hostů.






Nic mimořádného tu nebylo, jen Pavel mluvil s duchem nějaké babičky. Byla smutná ze stavu rodového sídla.






Před statkem je Kaplička a v ní, opět sídlo bezdomovců.









Museli tu mít boží sny.

Zbytek cesty procházíme přes prozkoumanou část na sever od cesty. Opravdu, jen příměstský les. Za zmínku asi stojí telefonát od Pavlova kamaráda, který chtěl vědět, jak jsme dopadli. Nejhorší dopad byl sice ten můj na prd… , ale místo toho mu vše vylíčil a chtěl vědět zda se dílo opravdu zdařilo. (Lyřan je mazanej a podvádí!) Ten mu potvrdil odchod mimozemské entity. Valím oči, jak někdo může něco takového zjistit na dálku. Napojení na globální informační pole? Úžasné mimosmyslové schopnosti?
To ať si přebere každý sám. Nevím, jestli bych o takovéto schopnosti stál. Ono vidět za každým bukem (každým 33) ono něco a muset to řešit, se podobá vleklé stále trvající válce, která vás duševně vyčerpává. Budu raději stále jen zaklínačem, co si řeší jen věci, na kterých má přímý zájem a do kterých vidí. Do ostatních se nemíchá, protože neví, co může způsobit. Nebudu mít stále mluvící bubáky v hlavě. Každá akce vyvolá reakci a tu nemusíte zvládnout. Od Pavla vím, že náš společný zážitek má pro něj dohru. Náhoda? Pravda? A co je vlastně pravda?
Nezapomeňte, musíme to ututlat.


Frostík
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elen Elen | 3. února 2013 v 19:17 | Reagovat

Teda, jak jsi to popsal, jsem se až bála. Podle fotek, krásnej zimní les, pomníček s lítostí, nejhůř na mě působil ten statek už z dálky. Mlčím jako hrob....

2 Čertík Čertík | 3. února 2013 v 19:22 | Reagovat

I když jsem byl Pavlem informován o průběhu po přečtení tohoto článku mě mrz, že mi to nevyšlo. Výprava byla určitě zajímavá.

3 Miky Miky | E-mail | Web | 3. února 2013 v 20:13 | Reagovat

Téhle výpravy jsem se měl původně zůčastnit, ale nemoc dětí mi to překazila. Postihla je nějaká vleklá střevní sviňa. Vypadalo to fakt dost vážně. Bál jsem se, že to s Maruškou chytneme taky, budeme muset jít na neschopenku a pak po žebrotě. Nakonec jsem použil runové kouzlo (Isa, Berkana, Uruz), děti se uzdravily a my se ženou jsme to nedostali.
Frostíku, ještě jednou moc děkuji za tuhle skvěle napsanou reportáž. :-)
V důchoďáku na sídlišti Máj jsem se před šesti učil svojí profesi. Mohu potvrdit přítomnost černých bubáků, házeli tam tenkrát po mě kamení. ;-)

4 Pavel Pavel | 3. února 2013 v 22:24 | Reagovat

Tak jsem se, Frostíku, pobavil jak jsem očekával - tvůj humor se mi líbí. :-D
Tam v tom strašidláckém lese mi ale milo nebylo, neboť jsem věděl, co mohu očekávat. Buď rád, že to vlastně byla "jenom" procházka růžovým sadem :-D
Je dobře, že ses taktně vyhnul některým, no, některým pikantnostem.
. Třeba by nás (hlavně mě) chtěl za to někdo sežrat [:tired:]  O_O  :-D
Nejsou všechny informace pro všechny uši.
Ke sloupu jsem také nešel se srdcem na dlani - byl to boj. Srdce na dlani přišlo až v ten čas kdy se nemohl pohnout.

No a teď je tam Boží lesík... :-D  ;-)

5 Miky Miky | E-mail | Web | 5. února 2013 v 8:01 | Reagovat

Jo, a mimochodem, smrti folklórního fenoménu bych se nebál, ten mívá tuhý kořínek. Lidi mají své bubáky rádi a jen tak se jich nevzdají. ;-)  :-P

6 Frostík Frostík | 5. února 2013 v 9:14 | Reagovat

[5]:... a nebo se ta městská pověst ještě rozšíří o dva "čaroděje" co svedli boj se zdejším zlem. :-D

7 Pavel Pavel | 5. února 2013 v 17:16 | Reagovat

[5]: To je fakt Miky, - a pak, zahouká sova a maj v gatích a svedou to na bubáci [:tired:]  O_O  :-D

8 Pavel Pavel | 5. února 2013 v 17:22 | Reagovat

[6]:Nojo i to je možné :-D
Jeden byl Zaklinač a Čaroděj 1 kategorie, ten druhý pak Vymítač a zametač, kryjící se pod nenápadné a obyčejné jméno :-D  :-D  :-D  [:tired:]  O_O  ;-)

9 rodina rodina | E-mail | 14. srpna 2013 v 21:33 | Reagovat

ahoj vsem nevericim Tomaskum byly jsme tam cela rodina dvadospeli dve deti porizovaly jsme par fotek po shlednutim fotek doma jsmeprisli na par radoby nepovedenych snimku ani nijak nechapeme jak se tam dostaly fotky lesniho porostu  po blizsim prozkoumani jsme zjistili jakoby mlzny opar vyobrazujici lidskou tvar

10 Miky Miky | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 8:05 | Reagovat

[9]: Pošli mi prosím tu fotku na mail, rád se podívám. :-) Tak, jak to popisuješ, asi vím o jaký úkaz se jedná. Viděl jsem něco podobného na spoustě fotkách, a jednou jsem to dokonce vyfotil v Táboře na náměstí. Tady na rozdíl od tzv. orbů, nevím, co přesně ty mlhoviny mohou být. snad blesk odražený od částeček vzdušné vlhkosti, ale kdo ví, třeba i něco "jiného".

11 Dron Dron | 4. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

Kdyby to tam ti bezdomáči aspoň trochu zkultivovali , když tam bydlí . Času na to mají dostatek a materiálu víc než dost...jen chtít.

12 enrapt enrapt | Web | 19. června 2015 v 6:41 | Reagovat

nebankovní půjčka online třeboň O_O

13 daniel semrad daniel semrad | 26. června 2015 v 13:56 | Reagovat

???  ???  :D  [:tired:]  :-(  :-)  :-D  8-O  8-)  :-x  :-P  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama