NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH A NAŠÍ RODINĚ

29. června 2013 v 8:09 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Nedávno jsem si půjčil knihu Čarodějnické příběhy od pana doktora Jindřicha Francka, který je ředitelem Státního archivu v Jičíně a léta se zabývá právními dějinami 16. - 18.století. Kniha obsahuje přepisy výpovědí mnoha lidí, kteří byli v průběhu těchto tří století u nás (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) souzeni pro čarodějnické delikty. Doufal jsem, že v těch výpovědích naleznu, nějaké staré bylinné recepty, nebo nějaké pěkné zaříkadlo, ale žel bohům, nic takového jsem v knize nenašel. Tedy, skoro nic. Abych byl spravedlivý tak na straně 171. je záznam z procesu, který proběhl v únoru roku 1732 a osmdesátiletá porodní bába Magdaléna Spurná z Nové Vsi na chudobínském panství v něm uvádí toto : "Vezu skákavá semínka, která se dostanou koupit od lidí z hor a namočím je na hodiny do svěcené vody, potom zloděj nemá pokoj a klid, pokud jsou semínka namočená a musí ukradený majetek zase vrátit zpět." Na otázku, jak ta semínka vypadají, odvětila, že rostou na vysokém stonku, mají krátké lusky, a jakmile se jich někdo dotkne, zrnka vyskočí. Podle tohoto popisu je zřejmé, že se jednalo o semínka netýkavky nedůtklivé. Tím je ovšem veškerý použitelný materiál z knihy vyčerpán.



Skvělé informace o čarodějnických procesech v našich zemích nalezneme ale hned v úvodní kapitole knihy, kterou sepsal Petr Kreuz. V tomto úvodu se například dozvíte, že Heinrich Kramer - Institoris, nechvalně proslulý autor inkvizitorské příručky Kladivo na čarodějnice, prožil poslední léta svého života na Moravě, kde roce 1505 zemřel a byl pohřben v Olomouci. Kramer u nás ovšem netrávil důchod, ale pracoval zde jako papežský inkvizitor a jeho snem bylo potření českých kacířů.
Další zajímavou informací z úvodu knihy je to, že zatím pravděpodobně největší průzkum dějin čarodějnických procesů provedlo tzv. SS-Hexensonderkommando zřízené již v roce 1935 Heinrichem Himmlerem. Toto komando pracovalo až do roku 1944 a podařilo se mu zpracovat veškerou dostupnou odbornou literaturu té doby a také historické materiály z více než 150 archivů jak na území Německa, tak částečně i v okupovaných zemích. Himmlerův tým, byl vlastně první vědeckou skupinou, která, aniž by se o to snažila, dokázala, že odhady o počtu obětí čarodějnických procesů, jsou značně nadsazené. Z celého rozsáhlého území, kde výzkum probíhal, dokázal tým nashromáždit údaje "jen" o 33 tisících souzených osobách. Dnešní vědci pak potvrzují, že počet obětí evropských čarodějnických procesů zřejmě o mnoho nepřekročil 100 tisíc. Je to samozřejmě stále hodně a nechci utrpení těch lidí vůbec zlehčovat, ale je dobré vědět, že počet 9 milionů obětí, který uvádí např. wiccan Raymond Buckland ve své Velké učebnici čarodějnictví a magie, je naprosto mylný.
V jednom televizním dokumentu, který se o SS-Hexensonderkommandu také zmiňoval, říkali, že Himmler byl celý odvázaný z toho, když mu jeho výzkumníci podali zprávu, že jedna z odsouzených čarodějnic se jmenovala Himmlerová. Nacisté totiž vnímaly tyto procesy jako "vyhlazovací program katolické církve proti germánským ženám". Himmler se proto přímo tetelil blahem při pomyšlení, že jedna z těchto germánských mučednic, by mohla být jeho předkem. Z tohoto úhlu pohledu jsem dopadl lépe než Himler, protože jsem v knize Jindřicha Francka našel hned tři osoby, které byly u nás souzeny za čarodějnictví a nesly moje příjmení Straka. V procesu z Velké Bíteše z roku 1576 to byla jmenovkyně mé dcery, tedy Anna Straková, která vyrobila jakousi očarovanou vodu a tou pak kropila zámecké schody v místech, kudy procházely panské chůvy. Straková chtěla, aby chůvy přišly o mléko a ona mohla za dobrý plat nastoupit na jejich místo. Kouzlo se zdařilo, ale následkem toho zemřelo i miminko a když všechno prasklo bylo zle.
Počátkem roku 1605 byl v Nyburce odsouzen k smrti další čarodějník s mým příjmením, Jiřík Straka, který pomocí špryclí z žebříku, na němž mučívali zločince a ženského lůžka (porodní placenty) očarovával koně. Apelační soud se tehdy kupodivu Jiříka zastal a můj jmenovec vyvázl pouze z úředním zápisem.
Dalším Strakou, který se společně s Janem Pražským a Janem Haláškem věnoval očarovávání koní byl Martin Straka ze Sedlice. Tahle partička byla vcelku drsná, protože ke svým kouzlům používala části těl z oběšenců. Kromě oběšencovy košile a uříznuté ruky, použili např. také uřezané oběšencovo varle, které usušili, rozemleli na prach a dávali žrát v chlebu klisnám, aby lépe zabřezly. Tohle bylo asi i na soudce moc a tak všechny tři, včetně mého jmenovce, odsoudil v roce1610 pardubický soud k trestu smrti stětím.
Zajímavé pro mě bylo zjištění, že příjmení Straka bylo zřejmě hojně používané už ve středověku a pak také to, že ta naše rodinka byla asi pěkná cháska.MrkajícíSmějící seSmějící se



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Straka Petr Straka | E-mail | 29. června 2013 v 20:46 | Reagovat

Mohu tě uklidnit, Miky, těžko tehdy i dnes hovořit o rodince,dnes je např. 1 Straka na 2894 obyvatel a celkem je "nás" 3698, to najdeš na internetu. Byl jsem na jednom srazu, bylo nás tam asi 60, nikdo nebyl z příbuzenstva těch ostatních. Takže ani moderní inkvizitoři nebudou pronásledovat nějakého Straku, že ten druhý, třetí atd. je třeba "čarodějník", ostatně moderní inkvizitoři používají jiné metody :-D

2 Miky Miky | E-mail | Web | 30. června 2013 v 4:41 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, tak nějak to asi bude. ;-)

3 Pavel Pavel | 30. června 2013 v 10:35 | Reagovat

Tak rodinka Strakova byla asi pěkná cháska, povídáš - tak to abych si na tebe dal pozor [:tired:]  :-)  :-D  ;-)
A za určitých okoličností ty na mě! :-D  :-D  :-D  ;-)

4 Miky Miky | E-mail | Web | 30. června 2013 v 16:18 | Reagovat
5 Pavel Pavel | 30. června 2013 v 19:33 | Reagovat
6 lomikel lomikel | E-mail | 3. července 2013 v 23:26 | Reagovat

podstatne je predani neprezilo, na to staci zabit tech par jejich nositelu.

---

mam podobnou zkusenost, vetsina knih - vztazenych k cecham a slovensku, i tech v tech castech poskladanych z kronik, obahuje minimum integrovatelneho do praxe 1% textu lze takto interpretovat.

je otazka ma li to cenu, jestli neni ucelnejsi  se obracet k Duch(Bohum) a hledat nove cesty.

7 Miky Miky | E-mail | Web | 4. července 2013 v 16:37 | Reagovat

[6]: Mám za to, že nejlepší je kombinovat obojí. Tj.obracet se k duchům a bohům a zároveň shromažďovat střípky staré tradice.

8 lomikel lomikel | E-mail | 4. července 2013 v 18:53 | Reagovat

neco pozitivniho, s cechama to souvysi tak ze to napsal cech :)

ctu ted

http://www.kosmas.cz/knihy/151604/stare-laponske-nabozenstvi/

vyborne, jasne, srozumitelne

myslim ze i Raven K. by byl rad aby to nekdo prelozil do Anglictiny :)

9 pavel pavel | 4. července 2013 v 21:02 | Reagovat

[8]:Ti Laponci by mi mohli ledacos říci vzhledem k Hyperborei - mohly by tam být styčné body...
Jinak pan Kaldera, myslím, mi nic neříká, byť - musím uznat - jsem ho osobně nepoznal. Z popisu a fotek lze ale vyzvědět ledacos.

10 lomikel lomikel | E-mail | 5. července 2013 v 10:01 | Reagovat

z knihy o laponskem nabozenstvi
"lovec ktery sel na lov pretrel si zlehka odev na celem tele vetevkou nejakeho stromu ci kere, aby setrel ze sebe sly domova a jaksi se neockoval silou lesa"

to me dost potesilo, bydlym mezi Hvezdou a Sarkou ( Praha ;), ve hvezde provadim vselikere aktivity, kdyz do ni vstoupim, polozim ruku na nejblizssi strom, pozdravim mistniho ducha a poprosim o jeho pozehnani k danne cinnosti. Pri odchodu se rozloucim podobne.

11 Pavel Pavel | 5. července 2013 v 10:36 | Reagovat

[10]: Když jsem se narodil, bydleli jsme v Libocké - ve Hvězdě, u Libockého rybníka a v Šárce jsem vyrostl... :-)

12 Darik Darik | 5. července 2013 v 11:10 | Reagovat

Hvězda i Šárka jsou nádherné a silné místa, akorát je mám z ruky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama