NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

SLUNOVRAT NA GABRÉTĚ

23. června 2013 v 19:45 | Miky |  JINÉ
Před chvílí jsem se vrátil ze slunovratového setkání na Fíbově Gabrétě a hned za tepla se pouštím do reportáže z akce.
Sobotní dopoledne jsem si ještě musel odkroutit v práci, ale hned jak jsem splnil své pracovní povinnosti, zamířil jsem s batohem na vlakové nádraží. Tam mě čekalo nepříjemné překvapení v podobě ohromných davů lidí, které se tu tlačili před jakýmsi jevištěm, na kterém pěvecký sbor zrovna rozehrával "Kde domov můj…". Elektrifikovaná trať z Tábora do Bechyně totiž právě oslavovala 110 let od svého otevření. Všude samý nafukovací balonek, dětský kočárek a hromada čumilů s pivními kelímky a do toho děsný vedro a já si naprosto zdrchanej z ranní šichty, s obrovským těžkým batohem, mezi nimi klestil cestu k pokladně. Absolutní úhyn! Ale zvládl jsem to a aniž bych zkolaboval nebo kohokoli zmlátil, jsem se dostal k pokladně a nakonec i do vlaku.
Přestup v Českých Budějovicích proběhl v pohodě a další vláček mě vezl do stanice Zlatá Koruna. Když jsme projížděli Holubovem, Třísovem a Plešovicemi, kochal jsem se pohledem z okna, a se zájmem jsem sledoval, jak se změnila všechna ta známá místa, kde jsme kdysi s kamarády trampy vandrovali. A pak už výstup z vlaku a cesta dolů do Koruny a pak přes most na druhý břeh Vltavy.


Šel jsem chůzí loudavou a nasával tu atmosféru starobylé klášterní obce a pak i vodáckého campu u řeky. Sluníčko pálilo a já si to šinul podél Vltavy směr Gabréta.





Měl jsem v úmyslu dojít až pod Gabrétu a pak vyšplhat do stráně na kruh. Čáru přes rozpočet mi ale udělala asi půlkilometrová louka plná kvetoucích trav. Jako starej alergik jsem se zalekl a jal jsem se raději rovnou šplhat do lesního svahu, ačkoli Gabréta byla ještě daleko. Udělal jsem dobře, protože Fíba mi později říkal, že tou loukou prošel a ta tráva mu byla až po prsa. Než jsem ten kopec ale vyšplhal, byl jsem zmáčený potem a srdce mi bouchalo, jak před infarktem. Holt už nemám tu kondici, co dřív. S každým dalším krokem v tom těžkém terénu, ze mě tekly doslova řeky. Když jsem konečně z lesa vyšel na jakousi posečenou louku, dal jsem si picí pauzu a pokoušel jsem se z mapy pochopit, kde vlastně jsem. To se mi vcelku podařilo. Zvolil jsem si směr a orientační body a vyrazil jsem přes louku k dalšímu lesu.


A zase prodírání křovím a pak prošlapávání cesty skrze kopřivy a pak ještě jednou z kopce a další les a nakonec obilné pole, které mělo být podle mých výpočtů už pod Gabrétou. Vybral jsem si v obilí jednu vyjetou kolej od traktoru a stoupal jsem do mírného svahu ke kruhu.


Ostřil jsem zrak jestli nahoře u dubů někoho neuvidím a opravdu! Stojí tam mezi stromy Fíba a zvedá ke mně svou ruku na pozdrav. Sláva jsem konečně tu. V kruhu je ještě Frostík a pak nějaký Jirka, kterého vidím poprvé. Když jsem konečně nabral dech, poprosil jsem kluky, aby mě, až si příště vzpomenu nejít po silnici a přes hory a doly, raději rovnou zabili.


Na loučce pod kruhem stojí dva stany a u hořícího ohně sedí dvě děvčata, která se představí jako Naďa a Růženka. Je nás tedy zatím šest. Možná nás už prý ani víc nebude, protože spousta lidí na poslední chvíli svou účast zrušila. Pomalu vybaluju a stavím na loučce třetí stan.


Všichni si povídají, Frostík je veselej a zplna hrdla se nelejvá vínem. Sedám si spokojeně k ohni, napichuju dva buřty na klacek a najednou vidím, že je zle. Frostík vypadá nějak divně a když promluví, přestává mu být rozumět. Oparně se ho ptám, jestli bude schopen provést obřad. Odpovídá sice, že v pohodě, ale nevím jestli to bylo česky. Ještě jednou si nahne vína, a pak se ukládá ke spánku do trávy. A sakra! Zdá se, že náš hlavní celebrant neodhadl svou míru. Necháváme ho spát v naději, že se dá ještě do večera do kupy.
Trochu se nám nad hlavami honí mraky a z dálky je slyšet hřmění. Nedaleko nás asi prší. Najednou někdo říká, ať se podíváme na nebe. Nad pahorkem s kamenným kruhem se klene úžasná duha! Bohové nám ukázali svůj most do Ásgardu! Všichni vyběhneme na kraj lesa k poli a kocháme se tou podívanou.


Pak se vracíme zpátky k ohni a najednou vidíme, že přichází další účastníci. Je to Daniel a Sofie, oba v krásných historických kostýmech. Hodně se smráká a my docházíme k tomu, že by bylo třeba začít s obřadem. Opatrně budím Frostíka a ptám se ho, jak se cítí. Znovu říká, že v pohodě, ale podle toho jak mluví a jak se u toho kymácí, je mi jasné, že v pohodě není nic. Nevíme, co dál. Navrhuju, že spáchám jednodušší alternativní verzi obřadu, ale zvedá se vítr a začíná pršet. Nejprve slabě, a pak čím dál tím víc a do toho hřmí a nebe křižují blesky. Přesunujeme se ke kruhu. Beru jeden hořící klacek z ohniště a pokouším se na kruhu zapálit dříví, které je připravené ve velkém obřadním kotli. Klacek mi ale zhasíná a bouře ještě zesiluje. Děvčatům to ale, zdá se, nevadí. Naďa se nadšeně tiskne k velkému dubu a viditelně si to běsnění živlů užívá. Růženka obchází kruh kolem dokola a dotýká se přitom kamenů rukama. Se sukní vlající ve větru a rozpuštěnými vlasy vypadá jako opravdová čarodějnice. Ostatní jen stojí kolem kamenů pod stromy, nechávají se máčet deštěm a sledují blesky na nebi. Ani mě už nevadí, že obřadní oheň nebude. Je to celé vlastně fantastický odvaz!









Déšť ustává a Jirka s děvčaty se loučí a odchází. Dávám jim na cestu trochu sušeného pelyňku, který jsme měli rituálně spalovat. Říkám jim, ať si přivoní a pak ho cestou domů s nějakým přáním rozsypou po pěšině. Fíba, Daniel, Sofie a já se vracíme k ohni. Frostík pochrupuje zavřený ve stanu.
Odešel i Daniel se Sofií a my s Fíbou jsme zůstali u našeho malého svatojánského ohýnku sami a povídali jsme si spolu asi až do tří do rána. Když jsme pak zalezli do stanu a do spacáku, slyšel jsem ještě při usínání, že znovu začíná pršet.

...

Ráno jsem se musel hodně nutit, abych vstal, a když jsem vylezl ze stanu ven, zjistil jsem, že oba moji kamarádi jsou už na nohou.

















Frostík byl už naprosto ve formě a navrhl nám, že bychom se mohli ještě společně zajet podívat na keltské oppidum do Třísova. Rádi jsme ten nápad přijali. Zastavili jsme na parkovišti nedaleko třísovské lípy a pak jsme se vydali na obhlídku areálu. Kluci mi potom ukázali místo, kde stála Frostíkova svatyně a pak mě zavedli k unikátnímu odkryvu starého keltského opevnění. Bylo to fajn.


















Pak už nás čekali jen České Budějovice a rozloučení. Ačkoli se nás na akci sešlo méně, než jsme čekali a obřad se nakonec nekonal, zůstalo nám odhodlání, v přádání slunovratů pokračovat. Tak tedy, pokud bohové dají, zase za rok.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Myslič Myslič | 23. června 2013 v 20:04 | Reagovat

Paráda, je velká škoda, že tohle datum je tak frekventované... i my jsme si to užili, ale i u vás to muselo být fajn :-)

2 Pavel Pavel | 23. června 2013 v 20:54 | Reagovat

Ouplně jsem se vžil do tvých pocitů v Táboře na nádraží - hooodně dobře napsáno.
Letošní putování krajinou je náročné - vše je abnormálně narostlé a louky s trávou po kolena jsou minulostí. Takže se dá zabloudit i na takovéto louce a ještě toho máš plné zuby a jsi splavený jako kůň :-D
Duha, bouřka, jistě jste byli spokojeni a Frostík měl třeba nějaký pěkný keltský sen :-D  ;-)
Jsem rád, že se vám to vydařilo :-)

3 Catalessi Catalessi | 23. června 2013 v 21:58 | Reagovat

Když jsme šli na obřad, taky jsme u nás na Jižní Moravě viděli duhu,ačkoliv nepršelo. Tak to je paráda, že Bifrost vedl taky do Jižních Čech. :-D

4 Čertík Čertík | 24. června 2013 v 1:59 | Reagovat

Též i já se dnes vrátil s oslavy Letního slunovratu a prožil jsem ho moc krásně s príma lidičkama. Když jsme v pátek dorazili na místo zjistil jsem, že to místo znám s Tvých stránek což mi Talcern potvrdil. Jedná se o Bukový Nemeton-Posvátná místa díl č.6.

5 Čertík-Darik Čertík-Darik | 24. června 2013 v 2:08 | Reagovat

Dnes bych též chtěl všem oznámit konec mé přezdívky Čertík, která tenkrát byla zvolena jen dočasně, ale pak jsem jí nechal abych nebyl jednou tím a jednou oním.
Teď se, ale situace změnila. Vztoupil jsem do sdružení OBOD a jeho studia, a přijál jméno Darik, pod kterým chci být nadále i na těchto stránkách abych to s jednotil a nevystupoval za dvě osoby.
Ahoj Darik

6 Pavel Pavel | 24. června 2013 v 6:41 | Reagovat

[5]:O.K. Dariku, to zní pěkně ... :-)

7 Miky Miky | E-mail | Web | 24. června 2013 v 7:07 | Reagovat

[5]: Dariku, to ti moc přeju. Našel jsi svoje společenství a já myslím, že sis vzhledem k svému zaměření vybral dobře. Až se někdy zas uvidíme, rád si o tom poslechnu tvé vyprávění. :-)

8 Darik Darik | 24. června 2013 v 8:00 | Reagovat

[6]:[7]: Děkuji a rád budu vyprávět.

9 Jackelin Mandragor Jackelin Mandragor | E-mail | Web | 27. června 2013 v 5:33 | Reagovat

Tak příští rok mi to snad vyjde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama