NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

JARILO - JAROVÍT - SV.JIŘÍ

15. září 2013 v 10:43 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI

Není žádným tajemstvím, že mnozí pohanští bohové byli ctěni ještě dlouho po vnucené christianizaci pod maskou křesťanských svatých. Veliký Perun se stal svatým Eliášem (Iljou) Hromovládcem, Veles byl dál ctěn coby svatý Blažej (Vlasij) ochránce skotu atd. atd. Slovanský bůh jara a plodnosti, kterému říkali na východě Jarilo a v Pomoří Jarovít, se podle názoru mnohých badatelů transformoval v postavu svatého Jiří, jehož svátek slavíme 24.dubna. Jarilova charakteristika nám byla zachována v řeči, kterou jeho jménem pronášel pomořanský kněz při jarních Jarilových slavnostech :
"Já jsem tvůj bůh, jsem ten, který odívá pole obilím a lesy listím, v mé moci jsou plody luk a stromů, plodnost stád a vše, co slouží k užitku člověku. To vše daruji těm, kteří mě ctí, a odnímám těm, kteří se ode mě odvracejí."
V Bělorusku zas během Jarilova svátku přiléhaly svobodné dívky k velké dřevěné figuríně s nadměrně velkým falem a v lidové písni se zpívávalo : "Po světě širém Jarilo chodil, na poli žito rodil, lidem děti plodil." Jarilo je tedy bohem, který přichází po období vegetačního klidu, aby vrátil plodnost zemi, zvířatům i lidem. V lidových představách projíždí Jarovít krajem na svém koni a jako bojovník a vítěz nad zimou a otevírá svými klíči zemi, aby se opět zazelenala a znovu urodila.




Stejnou roli hraje v pozdějším folklóru i sv.Jiří. Dochovalo se nám mnoho pořekadel a písní, které to potvrzují, např :

Svatý Jiří volá,
Země se otvírá,
aby tráva rostla,
tráva zelená.
(Čechy)


Svatý Juří
kořen búří,
aby rostla tráva,
všelijaké kvítí
na věnečky vití.
Tráva bude růsti,
pšenička metati.
(Morava)

Říkalo se, že do svatého Jiří tráva neroste, kdyby ji kleštěmi tahal a po svatém Jiří roste, kdyby ji palicí zatloukal. Klíče, kterými Jarilo otevírá zemi, dostává tento bůh přímo od zimní bohyně Moreny, jejíž vláda nad zemí právě končí. I tento motiv je zachycen v mnohých našich jarních písních :

Má milá Maréno, kdes ty klúče dala,
co bys nimi pole odmykala?
Dala sem ich, dala, svatému Jánu,
aby nám otevřel nebeskú bránu.
Dala sem ich, dala svatému Juří,
by nám otevřel do Ráje dveří.
Svatý Juří stává a s klúči sa šúrá,
co by tráva vyrostla nám hrubá.
Tráva pro kozičky, růža na voničky,
růža červená a fiala modrá.
(Rožnovsko)


Nebo podobně :

Mořena, Mořena,
kam jsi klíče děla?
Děla jsem je, děla
svatému Jiří,
aby nám otevřel do ráje dveří.
(Čechy)


Celý tento jarní mýtus byl vtělen do rituálu vynášení Smrti a přinášení Nového Léta. Nejdříve se lidé obřadně zbavili Moreny a s ní i nemocí, neplodnosti a smrti tím, že její figuru zapálili, rozbili či vhodili do proudící vody a potom přinášeli do vsi nazdobený stromek, jako symbol samotného Jarila a s ním přicházejícího nového léta, plodnosti a zdraví. Opentlený stromek ozdobený kraslicemi byl v různých krajích nazýván různě; léto, létéčko, líto, strom, vršek, lesola, letorost, borek, vrba, chvojka, hájek, květnice, máj, májíček apod. Souvislost s májem bude možná pro vás zajímavá, avšak v našem folkloru není ojedinělá. Však je svátek svatého Jiři, 24.duben, již velmi blízko velké májové oslavě. Ještě o krůček blíže je jí Jarilův svátek, který se v Rusku slavil až 27.dubna. Ve Slezsku se v souvislosti s májem a svatým Jiřím zpívalo :

Májíčku zelený,
pěkně ustrojený!
Svatý Jiří jede
pole odmykati,
aby tráva rostla,
všelijaké kvítí.
Májíčku zelený,
pěkně ustrojený!


A v Pusté Kerti koledníci zpívávali :

Nesiem vam máj pod zelený háj, aby tráva rástla vyše kolena. Sadili sme iskričky (sedmikrásky), nechcely nám rasť bez božej milosti. Svätý Petr, svatý Ján, vynese nám vína džbán. A vy pani matičko, vyneste nám vajíčko, jedno nebo dve, šak vám to maličko ubudne. Svätý Jur volá : zem sa otvárá, všelijaké kvítí, až se hora svítí, růža, fiala.



Na Balkáně, ve Slovinsku a v Chorvatsku se zachoval zvyk obchůzky tzv. Zeleného Juraje. V den svatého Jiří tu mladý chlapec, nazdobený květy a zelení, za zpěvu písní obchází vesnická stavení. I v tomto zvyku se nám nejspíše zjevuje postava boha Jarovíta.
Všechno, co bylo řečeno, nám představuje Jarovíta, jako boha jara, štěstí a plodnosti. V období před nástupem křesťanství, v čase kdy pomořanští Slované vzdorovali velkému tlaku Germánů, vystupoval do popředí Jarovít ve svém aspektu vítěze a válečníka. Kronikář Helmhold popisuje Jarovítovu svatyni, ve které visel na zdi obrovský zlatem obitý štít, jehož se nesměl dotknout žádný smrtelník. Tento zlatý štít, který možná symbolizoval sluneční kotouč se ze svého místa snímal pouze v čase války. Tehdy byl vezen v čele vojska, jako magický předmět přinášející vítězství.




Ale zpátky k jarnímu vzkříšení přírody. Kromě vegetace, probouzí Jarilo podle lidové tradice také teplomilné ještěrky, hady a žáby. Dodnes se u nás říká : Na svatého Jiří, vylézají z děr hadi a štíři. Jarilo hady a obojživelníky nejen probouzí, ale vládne jim a propůjčuje jim i léčivou moc. Etnografové zaznamenali v této souvislosti řadu zajímavých zvyků. Například v Zálesí vycházeli lidé v době před sv.Jiřím na místa, kde se zdržují hadi a chytali je. Chyceného hada pak zabili. V okamžiku, kdy hada usmrcovali museli mu říci, k jakému léčivému účelu jej potřebují, např : "Pro nátku!" - "Pro ouroky!" - "Na otok!" a podobně. Sušenou hadí hlavu, či srdce pak nosili jako léčivý amulet zavěšený na krku nebo v pod paží. Podobný zvyk je zaznamenán i v Poličce, Chroustově apod. V době před svatým Jiřím se chodilo také na žáby. Sušená zelená žabka, zašitá v pytlíčku se zavěsila nemocnému na krk. Po devět dní se pak musel nemocný s pytlíčkem na krku před východem slunce modlit vždy devět otčenášů. Devátý den musel nemocný, modlíce se, jít k řece a vhodit pytlíček přes hlavu do vody. Žába zašitá v sáčku do sebe nasála jeho nemoc a nemocný byl zdráv. Tyto magické zvyky, ač spojené s křesťanskou modlitbou, mají bezesporu svůj původ v pohanských časech.
O historické existenci samotného svatého Jiří neexistuje žádný doklad. Podle jedné legendy byl Jiří římským vojákem, který se vzepřel svému protikřesťanskému císaři Diokleciánovi a byl za to mučen a popraven. Jiná legenda vypráví příběh o tom, jak Jiří zabil draka, který sužoval lidi ve městě Lýdii. Vděční obyvatelé města prý pak konvertovali ke křesťanství. Všechno ale nasvědčuje tomu, že svatý Jiří je pouze účelově vytvořenou postavou, která měla nahradit pohanského jarního boha. Světcovo jméno Jiří, tedy latinsky Georgius, nebo řecky Georgios, vychází ze základu Ge - země a ergon - práce. Jiří je tedy vlastně zemědělec či rolník. Tímto způsobem přejal světec roli předchozího vegetačního božstva. Svatý Jiří bývá zobrazován jako rytíř v plné zbroji, který propichuje svým kopím draka. Tento obraz v sobě zahrnuje Jarovítovu roli vítěze a válečníka i vládce nad plazy a obojživelníky. Církev tedy takto pohanům naservírovala křesťanského světce, kterému lid rozuměl a snadno ho přijal za vlastního. Přijímal ho o to snadněji, že podle Cyrilova Soudního zákoníku lidem, hrozilo každému, kdo by obětoval nebo přisahal pohanským bohům, zabavení majetku a prodání do otroctví.
Svatý Jiří byl oblíbeným světcem prvních přemyslovců, kteří mu rádi zasvěcovali církevní svatostánky. V 10.století mu Boleslav I, nebo jeho syn zasvětil i rotundu na naší posvátné hoře Říp. O 200 let později byl kostelík opraven a zasvěcen svatému Vojtěchovi. Ještě později bylo zasvěcení opět změněno a rotunda se vrátila svatému Jiří - Jarovitovi.




.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Myslič Myslič | 15. září 2013 v 12:14 | Reagovat

Moc pěkný článek

2 Miky Miky | E-mail | Web | 15. září 2013 v 12:27 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

3 Pavel Pavel | 16. září 2013 v 17:47 | Reagovat

Jako vždy, dobře napsané. Podkladů máš asi dost. Jméno JARILO mi připadá nesmírně laskavé a příjemné...
Sv. Jiří a drak - tady je moje parketa. Spíš ti draci než Jiří. Draci tady žili fyzicky a byli to duchovní bytosti. Stejně tak lidé byli duchovní bytosti. A jak někteří lidé ze začátku a časem skoro všichni klesli do bídy hmoty, tak se to stalo i některým drakům... Občas je bylo zapotřebí zlikvidovat... Potkávám draky astrální ale vlastně vždy dobré a oni pomáhají dodnes. Jejich energie, pokud ji smím použít je proti všemu zlu, černé magii a podobným svinstvům.
Pak, jestli nějaký Jiří byl, pak jistě vybojoval nějaký slavný boj s drakem, či draky, kteří sešli ze své cesty. :-)

4 Malleus Malleus | E-mail | Web | 16. září 2013 v 18:19 | Reagovat

Výtečné. Překlenutí do křesťanství a zvláště to etymologické vyvození Jiřího. Vskutku prozíravé a obohacující.

5 Miky Miky | E-mail | Web | 16. září 2013 v 20:29 | Reagovat

[3]: Podkladů ve formě těch lidových písní a pořekadel mám opravdu ještě mnohem víc, nechtěl jsem to všechno do článku cpát.
Jinak ale já na hmotě nespatřuji nic bídného. Lidé jsou podle mě pořád duchovní bytosti a zároveň taky hmotné a tak to má být. Jak je něco moc předuchovnělé, tak je to obyčejně úplně na prd. ;-)  :-D

6 Miky Miky | E-mail | Web | 16. září 2013 v 20:32 | Reagovat

[4]: Jedno se musí křesťanům uznat. Strategii na potření původního náboženství měli opravdu promyšlenou a fungující.

7 Kojaer Kojaer | E-mail | 17. září 2013 v 10:20 | Reagovat

Oni ti křesťani nebyli v tom překrývání sami. V Persii se odehrálo při náboženské reformě Ahur Mazdy něco podobného: Původní bohové byli prohlášeni za démony a s posvátnými místy původních božstev bylo naloženo podobě. Byla překryta

8 Miky Miky | E-mail | Web | 17. září 2013 v 15:18 | Reagovat

[7]: Tak o Persii skoro nic nevím, ale věřím ti.

9 Fíba Fíba | Web | 22. září 2013 v 18:47 | Reagovat
10 Jiří Jiří | E-mail | Web | 12. října 2013 v 13:38 | Reagovat

Inspirativní ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama