NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

VOTIVNÍ OBĚTI NA KŘEMEŠNÍKU A JINDE...

29. září 2013 v 7:35 | Miky |  JINÉ
V tentýž den, kdy jsme se pokochali krásou lípy v Kamenici, jsme ještě navštívili jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské vrchoviny, Křemešník. Na Křemešníku jsme už byli před rokem v lednu, když celou krajinu pokrývala vrstva bílého sněhu. Chtěli jsme tehdy vidět léčivý pramen, jehož voda tryská pouze v zimním období. Tentokrát jsme měli v úmyslu vyšplhat na místní rozhlednu a potěšit se výhledem na Vysočinu oděnou v podzimních barvách. To nám ale nevyšlo, neboť rozhledna je v září přístupná pouze o víkendech. Shodou okolností jsme se ovšem ocitli na vrcholu zhruba pět minut před začátkem prohlídky místního poutního kostela a tak jsme přijali, co nám sám osud nachystal a prohlédli si místní křesťanský svatostánek i s výkladem slečny průvodkyně. Měl jsem z toho velkou radost, protože už dávno jsem chtěl vidět vitrínu s votivními dary v podobě malých ručiček, nožiček, očí apod., které zde kdysi věřící nechávali jako poděkování za zázračné uzdravení těch částí těla, které tyto předměty představují.
Praxe obětování podobných předmětů je prastará a sahá svými kořeny až do pohanských dob. Nejstarší doklady o přinášení napodobenin nemocných údů do chrámů pocházejí už ze starého Egypta. Archeologické nálezy svědčí o tom, že staří Egypťané přinášeli tyto oběti svým bohům, jako výraz prosby nebo poděkování za uzdravení. Doklad tohoto zvyku najdeme dokonce i v Bibli. V I.knize Samuelově v 6.kapitole, se dočteme o Pelištejcích (nesemitský národ původem z Kréty nebo z Balkánského poloostrova), kteří se zmocnili izraelské archy úmluvy a biblický bůh je za to potrestal epidémií nádorového onemocnění. Pelištejci zavolali své kněze a věštce a ptali se jich, jak se nemoci zbavit. Kněží jim doporučili archu izraelitům vrátit a poslat s ní židovskému bohu i zlaté napodobeniny jejich nádorů a postižených orgánů. Stejný zvyk je doložen i ze starého Říma a Řecka, přičemž řecké obětní dary svědčí o velmi dobré znalosti anatomie a vysoké úrovni tehdejších léčitelů.



Řecké votivní oběti na terakotových destičkách.


Tato praxe je však známá snad ze všech koutů světa včetně "barbarského" severu. Nejznámějším keltským dokladem tohoto ritu je nález několika set dřevěných a kamenných obětí od pramene řeky Seiny.



Náš etnograf Čeněk Zíbrt se domnívá, že všeobecná rozšířenost zvyku napovídá, že tato praxe nebyla přejímána jedním národem od druhého, ale že se vyvinula nezávisle na sobě na různých místech zároveň.
Církev se k tomuto zvyku stavěla nejednoznačně. Někdy byl zakazován, jako pohanský přežitek. Svědčí o tom celá řada církevních ustanovení, jako např. Indiculus superstitionum et paganiarum již z 8.století, ale lidé pak na to reagovali obvykle tak, že místo do kostela nosili napodobeniny údů na lesní rozcestí a věšeli je na stromy. Proto, pokud byly tyto oběti přinášeny do křesťanských chrámu a s křesťanskou modlitbou, přivírala nad nimi často raději církev oči.



Oběti z pramene Seiny.

V Čechách byl tento zvyk ve středověku i novověku prokazatelně praktikován na řadě poutních křesťanských míst. Jmenujme například Svatou Horu u Příbrami, sochu Panny Marie v Jičíně, anebo již řečený poutní kostel sv.Trojice na Křemešníku. V jednom ze svých kázání mluví o tomto zvyku jako o pověře i mistr Jan Hus. Chudí lidé zhotovovali nemocné údy většinou z vosku, majetnější je nechali tesat ze dřeva či z kamene a ti nejbohatší je nechávali zhotovovat ze stříbra či zlata. Kromě tělesných údů se obětovali i podoby domácích zvířat, domů apod. Zde si věřící nejspíš vyprošoval ochranu pro svůj dobytek a svojí domácnost.


Vytrína s votivními dary na Křemešníku.




.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 1. října 2013 v 20:32 | Reagovat

Nu, na Křemešníku jsem byl, poběhal kopec, ale vitríny s votivními dary jsem naviděl. Fakt je, že tohle by mne asi vůbec nezajímalo - i když musím, Miky, uznat, že po přečtení tohoto článku, jsem se nad tím aspoň zamyslel :-?

2 Adonis Adonis | E-mail | 2. října 2013 v 11:55 | Reagovat

V Itálii, hlavně jižní, poměrně běžná věc donedávna - a snad i dnes.... U nás to zatrhl Josef II.
Taky bylo zvykem po božské intervenci a záchraně věnovat obrázek s vylíčením oné nebezpečné situace. V muzeu v Taormině na Sicilii jsem viděl různé kuriózní siuace, třeba napadení kuchařky smečkou zuřivých koček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama