NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

MALÁ ÚVAHA O RODNÉM JAZYCE

28. října 2013 v 8:15 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem používání cizích jazyků při obřadech. Nevadí mi, když se například vzývání severských bohů přikrášlí krátkým popěvkem či modlitbu ve staronorštině, ale v zásadě mám za to, že bohové, kterým by vadila čeština, nestojí za moji pozornost.
V našem rodném jazyce totiž vlastníme, často málo doceněný, poklad. Když zkoumáme význam slov řeči, kterou jsme zdědili po našich předcích, mohou nám dojít netušené souvislosti. Uveďme na ukázku například slovo SVĚT. Slovo SVĚT má ve slovanských jazycích přímou souvislost s výrazy SVĚTLO a SVETÝ (v češtině SVATÝ). Svět byl tedy pro naše předky svatým prosvětleným místem. Vnímání světa(tedy především země), jako posvátného prostoru, nám ukazuje, že víra našich pradědů se v mnohém podobala např. víře amerických indiánů a dalších přírodních národů. Jiným slovanským výrazem pro svět (např. v ruštině) je MÍR. Tímto výrazem zároveň označujeme stav souladu. Slovo MÍR tedy naznačuje, že svět je přesně takový, jaký má být. Všechny bytosti a věci v něm mají své místo a společně s ostatními věcmi a bytostmi tento celek ladí. To neznamená, že se ty bytosti musí navzájem milovat. Nejde o křesťanský ráj, kde se má podle slov Bible vlk s beránkem pást. Pohané nevnímají svět, jako prostor narušený prvotním hříchem. Ne, to, že zde vlci žerou beránky, že tu nerostou jen kopretiny, ale také bodláky a kopřivy, a že se občas rozvodní řeky, je v pořádku. Nemusí to být vždy příjemné, ale je to v pořádku a vidíme za tím tajemný soulad, který bychom dnes nazvali funkčním planetárním ekosystémem, a kterému naši předci říkali MÍR. A tak by se dalo pokračovat. Asi jste si všimli, že jsem v předešlých větách několikrát použil slovo SOULAD. Mohl bych teď rozvést, že tento termín má souvislost se slovy LADNÝ, LADIT, potažmo s božstvem nazývaným LADO či LADA. Rozvádět to už ale nebudu. Mým úmyslem bylo jen ukázat, že zkoumáním našeho rodného jazyka můžeme dojít k zajímavým poznatkům, které snad mohou částečně doplnit i mezery v našem poznání staré pohanské víry. Proto si svého jazyka važme. Ne všichni mají to štěstí, že si jazyk svých předků uchovali. Například v Latinské Americe je mnoho indiánských národů, které se hlásí k duchovnímu odkazu svých předků, ale hlásí se k němu již španělsky, protože jazyk svých otců zapomněli.
Používání cizokrajných jazyků při obřadech může vypadat efektně a pokud se obracíme ke germánským nebo keltským bohům, snad je to i vhodný doplňek, bohové nám ale jistě rozumí, i když mluvíme tak, jak nám zobák narostl. Navíc pak máme jistotu, že nám rozumí i všichni, kdo se našeho obřadu účastní. Pokud by cizí jazyk v našich rituálech převážil, považoval bych to vysloveně za kontraproduktivní. Bylo by to pohrdnutí dědictvím po předcích a vlastně i popřením své vlastní přirozenosti. Přičemž úcta k předkům a pěstování přirozeného, nebo chcete-li přírodního způsobu života, tj. způsobu života PŘI-RODU Mrkající, jsou naprosto zákládní pohanské hodnoty.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Darik Darik | 28. října 2013 v 10:54 | Reagovat

Moc pěkný článek a plně s Tebou souhlasím. Cítím to také tak.

2 Cancer Cancer | 28. října 2013 v 11:54 | Reagovat

Moc krásně napsané. Též to tak cítím.

3 Myslič Myslič | 28. října 2013 v 20:49 | Reagovat

Velmi pěkně napsané

4 Gaulsky Gaulsky | E-mail | 29. října 2013 v 11:18 | Reagovat

A

5 Gaulsky Gaulsky | 29. října 2013 v 11:24 | Reagovat

To byl fofrt s tím vkládáním. Náhodou jsem právě nad stejným tématem přemýšlel a udělal jsem si pár pozvánek. Čeština sama je myslím filosofická kniha sama o sobě. Třeba právě to slovo svět. Je to mnohem hlubší než se zdá. Existuje takový starý text v kašmírském šivaismu a v něm je tento verš: "džágrat dvitíja karah". Slovo dvtíja znamená doslova to druhé, tedy okolní svět, karah pak znamená světlo a to světlo zářivé. Džagrat znamená bdělost. Doslova tedy Bdělost to druhé zářivé světlo. To je myslím také obsah českého svět, nebo-li to co je ozářené světlem slunce. Bdělost je to co propůjčuje tomu co je kolem mě druhé kvalitu zářivého světla.

6 Rushwolf Rushwolf | 29. října 2013 v 13:20 | Reagovat

Parádní, cítím to stejně :-)

7 Miky Miky | E-mail | 30. října 2013 v 7:31 | Reagovat

Jsem rád, že se článek líbí a že spolu souzníme. :-)

8 Miky Miky | E-mail | 30. října 2013 v 7:32 | Reagovat

[5]: Kašmírský šivaismus?! Tak, přiznám se, že o tom nevím vůbec nic. :-D

9 Veleslava Veleslava | Web | 31. října 2013 v 10:27 | Reagovat

Pěkná úvaha, vidím to dosti podobně a jsem za naši řeč úpřímně ráda :-)

10 Frostík Frostík | 31. října 2013 v 12:47 | Reagovat

Připojuji se a podepisuji v plném rozsahu.
S Bohy se spojujeme na duchovní úrovni, jakousi formou telepatie. Mluvené slovo tedy jen myšlenky umocňuje, proto na jazyku bohům nezáleží. Rodný jazyk je srdeční záležitost a základní spojení s předky. Zkuste si schválně, vyslovit jadrné české slovo a poválejte si ho na jazyku jak dobré víno. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama