NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

ŽÍTKOVSKÉ ČAROVÁNÍ - Jiří Jilík

11. ledna 2014 v 11:55 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Jedním z dárků, které jsem letos našel pod vánočním stromkem, byla kniha Žítkovské čarování od Jiřího Jilíka. Je to vlastně dvojkniha, protože v sobě spojuje dvě předchozí Jilíkovy knihy Žítkovské bohyně a Žítkovské čarování, které se v prvním vydání objevily samostatně.
Pokud jste již četli o žítkovských vědmách a jejich umění, dnes tolik populární román Kateřiny Tučkové, pak vězte, že Jilík ve svých knihách rozebírá toto téma mnohem podrobněji a bez románové fabulace. Autor pečlivě o tomto fenoménu shromáždil veškeré dostupné informace a dolnil je i vlastními vzpomínkami na poslední autentickou kopanickou bohyni Irmu Gabrhelovou, která zemřela v r.2001. Kniha Žítkovské čarování obsahuje výňatky ze zápisků několika českých etnografů a novinářů, kteří se bohyněmi, byť třeba jen okrajově, zabývali, a také svědectví mnoha lidí, kteří s bohyněmi a jejich bohyňováním učinili nějakou zkušenost. Velice cennými se mi jeví především zaznamenané texty zaříkadel a popisy některých magických postupů, které bohyně používaly. Oproti předchozímu vydání obsahuje nové Žítkovské čarování i mnohem více foto-materiálu, který zachycuje krajinu, život a kroje na Moravských Kopanicích.
Jiří Jilík odvedl opravdu dobrou práci. Pokud jste ctiteli čarodějnického umění a s nadšením hltáte wiccanské knihy z anglosaského prostředí, možná vám při četbě Jilíkovy knihy dojde, že občas běháme pro inspiraci na kraj světa, a zatím máme pravý poklad doma. Jilík píše, že čarodějnictví byl v minulosti po celé Evropě jev obecně rozšířený, ale jestliže např. anglické "gunning folk" (dobré čarodějnice) do jedné shořeli na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic - byť i ony byly vystaveny pronásledování - středověký hon na čarodějnice přežily. V 19.století dokonce zaznamenaly dobu své největší slávy a během 20.století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily, aniž by si kdo uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.
V závěru knihy pan Jilík opět vzpomíná na Irmu Gabrhelovou a s povzdechem říká : Moje návštěvy ve stavení v Čjérných byly jen občasné; snad jsem si tehdy v plném rozsahu neuvědomoval výjimečnost této ženy a skutečnost, že se mnou rozpráví poslední autentická žítkovská bohyně. Možná jsem měl přijíždět častěji a dozvědět se víc, ale vzápětí s tou myšlenkou v duchu polemizuji. Irma mi řekla, co říci chtěla. Více znát a vědět není třeba. Vše, co se stává veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace a zbaveno výlučné posvátnosti to ztrácí i neznámou energii přítomnou v magické komunikaci. Energii, o níž se dá soudit, že je schopna za určitých podmínek ovlivnit určité procesy a děje v přírodě, na nichž je člověk jako součást přírody vědomě nebo nevědomě zúčastněn.
Ano, všechno, co se stáva veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace, to pan Jilík vystihl přesně. Všechno se prostě z knih vyčíst nedá a existuje až příliš mnoho lidí, kteří něco načtou a pak si bez jediného autentického prožitku hrají na oborníky a kritiky, kteří mohou posusuzovat zážitky a znalosti druhých. Čtěme proto i tuto knihu s hlubokou pokorou a respektem ke znalostem předků, a především nezapomínejme na to, že skutečná znalost se rodí pouze z opravdových žitých vztahů s lidmi, přírodou a s bohy.


Autor knihy Jiří Jilík s poslední žítkovskou bohyní Irmou Gabrhelovou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 11. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

"Vše, co se stává veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace a zbaveno výlučné posvátnosti to ztrácí i neznámou energii přítomnou v magické komunikaci."
Slova v článku - netřeba nic dodávat!!! Skoro bych řekl, že kdo něco ví a tedy umí - nikdy neřekne všechno. Ono to asi ani nejde. Už proto, že některé věci jsou nepřenosné. Zkus vykládat prvňáčkovi o kvantové fyzice... Stejně tak někdo, kdo něco skutečně ví, zná, ovládá - i kdyby chtěl, nevysvětlí těm, co právě objevili tento obor a jsou nováčky.
I tato věta výše uvedená je tvrdě pravdivá: "...existuje až příliš mnoho lidí, kteří něco načtou a pak si bez jediného autentického prožitku hrají na oborníky a kritiky, kteří mohou posusuzovat zážitky a znalosti druhých."

2 lomikel lomikel | E-mail | 11. ledna 2014 v 18:50 | Reagovat

Pan Jilik byl muz a etnograf, navic bez Daru. Takze vice nez nekrolog udelat nemohl.

I to je ale posiluje, vedomi ze Duch a Sila byla a je, i u nas.

---

Tahle tradice obnovena nebude, rekl bych, je ale zajimave ze to byla Moravsko-Slovenska verse Jihoamerickych synkretické kultu.

Je to imho zajimave z proto ze se jedna, ve vsech pripadech o spojeni starsich praktik s krestanstvim.

---

Taky bych poukazal na to ze Bohyne se soustredovali na konretni efekt, zcela
utilitarne. Tam je IMHO jadro pudla, bez realnych vysledku je tomto svete a hmote se jedna o mysticismus a jistou formu uteku pred zivotem.

3 Miky Miky | 11. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

[2]: Pokud by ta původní tradice neprolnula s křesťanstvím, neměla by šanci na přežití. Musela by se stáhnout do ilegality a naprosté izolace a bohyně by ztratili klientelu. Bez začlenění do komunity by se pak ta tradice změnila jen v mysterijní kult, který by rychle zanikl.  
Ta podoba s jiho a středoamerickými (woodoo,santerie, atd.) kulty je zjevná. Takhle nějak jistě vypadalo i to tzv. dvojvěří, které u nás vzniklo po nástupu křesťanství.

4 lomikel lomikel | E-mail | 11. ledna 2014 v 20:22 | Reagovat

[3]:
nemyslim ze to je jedine vysvetleni. jihoamericke kulty pracuji primo se silou svatych.

U Zidkove, podle toho co je v knihach, se vzyva primarne sila svatych a (hlavna?) panny marie.  

S tim dvojverim u nas to je hodne mytologicka zalezitost. Doba a misto byly jine.

suma sumarum, hledajici tradice, dolozene a ne prilis stare, najdem
prirodni lecitele pracujici s v krestanskem kontextu, stalo by za to udelat clanek pro PK ;).

5 Miky Miky | 11. ledna 2014 v 20:55 | Reagovat

[4]: Otázka je, jestli ti svatí, které vzývají jihoameričtí čarodějové jsou skutečně katolickými světci, nebo je to jen maskování pro jiné bytosti. Já se tedy přikláním k té druhé variantě. Ve woodoo je tohle maskování docela známé. Např. Papa Legba bývá vzýván také v podobě sv.Lazara, sv.Petra či sv.Rocha, Ezili Freda bývá vzývána jako Panna Marie Bolestná atd., atd. Ve ruské slovanské tradici byl podobně Perun vzýván jako sv.Ilja, Volos, jako sv.Vlasij apod. Takhle chápu to dvojvěří, tedy jako starou pohanskou praxi v křesťanském kabátě. Je to pohanství, nebo křesťanství? Obojí! Středověké bohyně z podkarpatí možná ještě věděly, koho volají, když oslovují v zaříkadlech ty svaté, bohyně 19 - 20.století už prostě oslovovaly ty světce, aniž by si tu návaznost na pohanské bohy uvědomovaly.
Na článek pro PK bych si netroufl. Nebojím se plamenné diskuze, ale nemám tohle téma ještě dostatečně zmáknuté. ;-)

6 lomikel lomikel | E-mail | 12. ledna 2014 v 8:34 | Reagovat

[5]:

tohle by me docela zajimalo s tim maskovanim, od nekoho kdo se tim zabyva zevnitr.

pac nejsou lidi :), uvazuji o
http://knihy.abz.cz/prodej/santerie-kompletni-obraz-teto-nabozenske-praktiky

moje pracovni hypoteza je ze Sila je vsude, a hold mas Miky spatnou zkusenost.

Tady u nas je na Krestanstvi takovy nanos, ze trebas me nestoji za to se jim prokousavat, je to vysilujici.
pri jine zivotni zkusenosti, coz imho u nas moc nejde, je to bud a nebo, je mozne dojit k te skutence synkresi.

on taky vatikan na to nekoouka moc nadsene, v te jizni americe, coz je jasna znamka kvality :)

7 Miky Miky | 12. ledna 2014 v 10:27 | Reagovat

[6]: Přesně tak. S klasickým křesťanstvím, tak jak ho líčí Bible a jak ho praktikují hlavní etablované církve, nemá nějaké čarování a věštění nic společného. Právě proto se domnívám, že biblický Kristus, Marie, sv.Petr apod. při těchto praktikách  čarodějnicím nepomáhají.
Jinak máš určitě pravdu i v tom, že v mém nazírání hraje roli i moje špatná životní zkušenost. Ale právě ta zkušenost mi teď myslím dává možnost vidět, co křesťanstvím opravdu je a co se pouze jako křesťanství tváří.

8 Miky Miky | 12. ledna 2014 v 10:33 | Reagovat

Jinak, já osobně jsem za tyhle synkretické kulty vděčný. Náš přítel Wolos, by tu vděčnost se mnou asi nesdílel, ale já jsem přesvědčen, že jen díky těmhle kultům se zachovaly pohanské vědomosti a praktiky, které by se jinak ze světa docela vytratily. :-)

9 Miky Miky | E-mail | 12. ledna 2014 v 10:44 | Reagovat

Jeden příklad za všechny.
Zaříkadlo zaznamenané M.Poličanským v r.1613 v Čechách :
“Ve jménu svatého Ducha. Jel pán Ježíš na oslíčku, svatý Petr na koníčku : “Petře, pospěš!” - “Nemohu, zlámal mi kůň nohu.” - “Nu sejdiž se kost k kosti, kloub k kloubu, srst k srsti. Ať jest zase tato bolest celá jako kámem.” Dejž to Duch svatý, Amen.”

A tzv.Merseburgské zaříkadlo z 9.-10.století :
"Phol a Wódan jezdili v lese. Tu se Balderovu hříběti jeho noha vymkla. I zaklínala ho Sinthgunt, (i) Sunna, její sestra; i zaklínala ho Frija, (i) Fulla, její sestra; i zaklínal ho Ódin tak jak nejlépe uměl: ať vymknutí kosti, ať vymknutí krve, ať vymknutí údu: kost ke kosti, krev ke krvi, úd k údu, ať jsou sklíženy." ;-)

10 Pavel Pavel | 12. ledna 2014 v 11:06 | Reagovat

Ta zaříkadla jsou moc hezká. Jenže ať je zkusí říci skoro kdokoliv - a nestane se nic. Na to bych dal krk. K tomu musí být v člověku nějaký daný potencionál - a ten nedostane někdo kdo chce (byť mermomocí). ;-)

11 Miky Miky | E-mail | 12. ledna 2014 v 11:56 | Reagovat

[10]: Přesně tak. Musíš vědět, co říkáš, proč to říkáš, kdy to říct, jak to říct, jakými gesty to doprovodit, jaké byliny zapálit apod. A to jsou přesně ty věci, které se v knihách nedočteme. :-)

12 Pavel Pavel | 12. ledna 2014 v 11:59 | Reagovat

[11]:Do puntíku souhlas!
Moje práce je o tom samém... ;-)

13 Koyard Koyard | E-mail | 12. března 2014 v 14:09 | Reagovat

Včera jsem si knihu koupil a během večera přečetl asi 1/3. Je dobře napsaná a místy je tam i dobrý humor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama