NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

MOJE STŘEDEČNÍ ROZJÍMÁNÍ NAD WÓDANEM

28. února 2014 v 20:47 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Přede dvěma dny zveřejnil Myslič na stránkách Pohanského Kruhu moc pěkný článek o tom, jak Ódinův archetyp jednookého vojevůdce putuje lidskými dějinami a my se s ním znovu a znovu setkáváme v historických postavách jako např. Filip Makedonský, generál Kutuzov nebo Jan Žižka z Trocnova. Článek vyšel ve středu, což je shodou okolností Ódinův den (Wednesday) a já ještě navrch ten samý den dopoledne obětoval Wódanovi/Ódinovi na svém domácím oltáři. Zpíval jsem u toho Catelessin popěvek Wodanaz, Wodanaz alú, Wodanaz, Wódanaz, Wódanaz alú ás a po zbytek dne mi pak Wódan zůstával v mysli. Večerní četba Mysličova článku pak nádherně ódinovsky zarámovala celý můj den.
Mé myšlenky o Ódinovi se však toho dne ubírali jiným směrem, než ty Mysličovy. Vzpomněl jsem si na svého oblíbeného německého bylinkáře Wolfa Dietera Storla, který v jedné své knize říká, že jednou z podob do které se Wódan ukryl po christianizaci Evropy je postava svatého Rocha, katolického patrona proti moru. Svatý Roch bývá znázorňován jako vousatý poutník s kloboukem a holí a u jeho nohou bývá pes, který mu podle legendy kdysi nosil jídlo a lízal mu jeho morové rány. Ikonografická podobnost s Ódinem, který bývá rovněž zobrazován jako vousatý tulák s holí či kopím, kloboukem na hlavě a vlky u nohou je zjevná. Jednoho takového Rocha jsem si vyfotil loni na Píseckém náměstí.


SV.ROCH


Na vnější podobě obrazů svatého Rocha a boha Wódana by ještě nebylo nic tak zvláštního, ale moje myšlenky mě vedly dál. Vzpomněl jsem si, že svatý Roch je také jedním ze světců, jehož obraz používají stoupenci woodoo, když vzývají strážce křižovatek a brány do světa duchů, Legbu. Kromě Rocha bývá Legba uctíván i v podobě sv.Lazara, sv.Kryštofa, sv.Judy apod., tedy světců, kteří jsou poutníky nebo mrzáky, jež se opírají o hůl. Legba je totiž podle některých popisů stařec v klobouku který kulhá. Kulhavost prý způsobuje to, že je každou nohou v jiném světě. Výjimku mezi kulhavci tvoří jen Legba v podobě sv.Petra, tam jsou zase důležité Petrovy klíče od brány nebeské, které v Legbově případě symbolizují klíče od světa duchů. Papa Legba je uctíván na křižovatkách a rozcestích a je bytostí, kterou woodooisté žádají na
počátcích každého svého obřadu, aby jim zprostředkovala kontakt s ostatními duchy. Při jednom svém samhainovém obřadu jsem to kdysi také udělal a pak se děly věci, že jsem si málem krůpnul do textilu.


PAPA LEGBA

Možná vás napadlo proč jsem se jako evropský pohan tehdy obracel na ducha z afrokaribského kultu, tak vám to hned řeknu. Magie rozcestí a křižovatek totiž do naší evropské pohanské tradice neodmyslitelně patří a je docela dobře možné, že se do woodoo, které v sobě mixuje rozmanité vlivy, dostala od nás. Už Kosmas ve své České Kronice barvitě líčí jak naši předkové vykonávali obřady na rozcestích a křižovatkách, přinášeli k nim oběti a volali zde duchy mrtvých majíce škrabošky na tvářích. Princip klíčníka, který otevírá bránu do světa duchů se mi líbil, ale poněvadž jsem neznal jméno evropského boha, který by tuto funkci zastával, zkusil jsem to tehdá přes Legbu. Dnes už vím, že evropským bohem křižovatek je např. řecký Hermes. Tento vykutálený bůh, kterého Římané ctili pod jménem Merkur, byl tzv. poslem bohů. Pro své komunikační schopnosti byl ctěn řečníky, pro svůj talent nabývat bohatství zas obchodníky, ale i zloději všeho druhu a navíc to byl vedle boha Thanata, průvodce duší mrtvých do zásvětí. Při cestách a hlavně na křižovatkách stavěli stoupenci tohoto antického boha tzv. hermovky, tedy kameny naskládané do sloupce nad sebe, u kterých se Hermovi/Merkurovi obětovalo. Možná se vám teď zdá, že moje odbočka od Wódana už je veliká, ale vydržte prosím ještě chvilku. Asi je vám známo, že Římské impérium nemělo ve zvyku brát porobeným národům jejich bohy. Římané se na nově dobytých územích vždy rychle zorientovali a místní božské panteony napasovali podle funkcí a atributů jednotlivých bohů na ten svůj. A víte se kterým z germánských bohů ztotožnili svého Merkura? Ano, hádáte správně, s Wódanem. My známe Ódina/Wódana hlavně jako válečníka, Římané si ale zcela správně všimli, že Wódan je také poutník, básník velkých komunikačních schopností a čaroděj, který rozmlouvá s mrtvými, z nichž některé odvádí do svých zásvětních síní. Je to dokonce hledač pokladů a intrikán, který ukradl obrům kouzelnou básnickou medovinu. Těch shod nalezli tolik, že mu v klidu říkali Wotan-Mercator a zasvětili mu stejně jako Merkurovi středu.


HERMES

Není tedy nakonec tím poněkud zlověstným a potměšilým bohem křižovatek, který může zprostředkovat setkání s duchy, Wódan? S Merkurem toho má zjevně společného hodně a možná nakonec i s tím vousatým starcem Legbou. Minimálně se oba maskují podobou svatého Rocha. Mají toho společného víc? Není možné, že by byl Wódan, Merkur a Legba jen jinými podobami jednoho a toho samého boha? Tak tohle byly myšlenky, které se mi ve středu honily hlavou. Jsou to všechno samozřejmě jen málo podložené spekulace, ale mám takový neodbytný pocit, že by na tom něco mohlo být…Mrkající


ÓDIN
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lamia Lamia | E-mail | 28. února 2014 v 22:08 | Reagovat

Zdar, dobrý článek. Ty atributy a obory působnosti křesťanských svatých a jejich pohanských předchůdců se někdy tak pomíchaly, že se v tom dalo dost těžko vyznat.Ze začátku mi nešlo do hlavy, proč se v českých pověstech a pohádkách vyskytovalo tolik strašidelných míst, kde se vyskytovali čerti a jiné potvory, než začalo být jasné, že to asi překrylo něco jiného. Ten záhadný Radouš z Radyně, kdoví, co to původně bylo. Tradice woodoo bych rozhodně nepodceňovala, v tuto chvíli mi připadá životnější, než křesťanství.

2 Miky Miky | 28. února 2014 v 22:38 | Reagovat

[1]: Woodoo je pro nás trochu exotika a já se raději držím Evropy, ale je pro mě zajímavé z několika důvodů.
1)Je to fungující polyteistická tradice.
2)Stejně jako ve woodoo přežily africké kulty maskované katolicismem, přežívalo pod touto rouškou i naše pohanství. V Rusku se např. Perun stal sv.Iljou, Veles svatým Vlasijem apod.
3)Kromě afrických a indiánských tradic se do woodoo opravdu dostalo i hodně z evropské magie.

3 Cathan Cathan | E-mail | 1. března 2014 v 0:08 | Reagovat

Nedávno jsem o to diskutoval s přáteli, a vlastně jsme se shodli, že mnoho kulturu si své náboženství upravilo tak aby je křesťanství nesmetlo. Rozhodně je to s Ódinem ale zajímavá informace.

Co se týče woodoo, je fakt, že celkově magie a bohové s Afriky, Ameriky a tak jsou zajímavá cesta, ale na dlouhou trať, protože bohové z jiných kultur nám Evropanů méně rozumí, stejně jako mi méně chápeme je :-?

4 Miky Miky | 1. března 2014 v 7:53 | Reagovat

[3]: No, ono to bylo oboustranné. Církev malinko přizpůsobovala křesťanství tak, aby ho lidé zvyklí na původní náboženství mohli snáze přijmout (tj.kostely na bývalých pohanských posvátných místech, oslava církevních svátků v časech těch starých pohanských, atd.) a naopak pohanské vědmy se začaly v zaříkadlech obracet ke Kristu, Marii a svatým, aby neměly s církví problémy.

Nevím, jestli je to na dlouhou trať. Čeští následovníci woodoo, hoodoo, santerie apod. se vcelku shodují, že Loani/Oríšové (božstva afrokaribských kultů) jsou celí žhaví po nových vyznavačích a velmi rychle odpovídají na případný zájem z naší strany. Jde spíše o to, že si sem zanášíme prvky cizorodé kultury a naše vlastní kultura a naši vlastní bohové jdou do pozadí a to je škoda a velká ztráta.

5 Myslič Myslič | Web | 1. března 2014 v 9:32 | Reagovat

[4]:Jo, tady musím již tradičně souhlasit s Mikym. Osobně si myslím, že jde snad i o jakousi "invazi" do Evropy.

6 Cathan Cathan | 2. března 2014 v 10:47 | Reagovat

[4]: [5]:

Jistě, že to bylo oboustranné jinak by se taky křesťanství nikdy tak nerozšířilo:) Máš taky pravdu, že odezva je rychlá, ale já to především myslel tak, že ti bohové mohou špatně pochopit naše přání nebo modlitby...možní i díky tomu hrrr přístupu :-D

Jinak já v tomhle s vámi moc nesouhlasím, protože naopak považuji za zajímavé, když se my, Evropané zajímáme o jiné náboženství a kultury, a i  naopak.

7 Miky Miky | 2. března 2014 v 14:08 | Reagovat

[6]: Tak tady jsi možná nepochopil ty mě. Já se o jiná náboženství a kultury zajímám, jsem zvědavej a obdivuju rozmanitost a barevnost různých kultur. Říkám pouze, že je škoda přijímat cizí a zapomínat při tom na vlastní. :-)

9 Miky Miky | 4. března 2014 v 11:11 | Reagovat

[8]: Jo, to je fakt dobrý. :-P

10 Cathan Cathan | 6. března 2014 v 22:59 | Reagovat

[7]: On ano to možná znělo trošku útočně, za to se omlouvám:) Jen, že já mám pocit, že ani evropská kultura zrovna nezaostává... mnoho pohanů co znám příjme bohy jiné kultury ale stále dbá na své evropské kořeny.

11 Miky Miky | 8. března 2014 v 8:26 | Reagovat

[10]: No jo no. Takhle bychom se brzy znovu dostali k vykrádání tradic a na tomto tématu se neshodnu ani se svojí ženou, takže to raději nebudu dál rozebírat. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama