NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

MŮJ SOUČASNÝ VZTAH K WICCE

15. července 2014 v 7:52 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
K napsání této úvahy mě inspiroval můj kamarád a soukmenovec Myslič, který se nedávno v jedné facebookové diskusi vyjádřil v tom smyslu, že se jako etnický pohan necítí spřízněn např. s wiccany nebo "čarodějkami" a byl by nerad, kdyby si někdo myslel, že s nimi má něco společného. Musím říct, že Mysliče docela chápu, ale sám to mám jinak, protože jsem k etnickému pohanství došel právě skrze wiccu a čarodějství a tak je můj vztah k těmto směrům poněkud vlídnější a rozhodně nemohu říct, že bych s nimi neměl nic společného.
Moje cesta k etnickému pohanství byla dlouhá a místy krkolomná. Vztah k naší české krajině, k duchům míst a obřadům jsem si budoval vlastně už jako patnáctiletý trampík, vyznavač setonovského woodcraftu a obdivovatel přírodního náboženství amerických indiánů. Potom přišla konverze ke křesťanství, které mě na několik let otočilo úplně jiným směrem. Bylo mi tehdy totiž vysvětleno, že podivné woodcrafterské obřady a uctívání přírody jsou modloslužebnictvím a urážkou jediného pravého Boha, takže jsem tyto věci, jakožto čerstvý nadšený konvertita zavrhl a uvnitř sebe potlačil. Když jsem pak z mnoha různých příčin, zhruba po sedmi letech, křesťanství opouštěl, zaslechl jsem to volání země a přírodních duchů opět a s novou intenzitou. Zatoužil jsem tenkrát navázat na víru svých předkřesťanských předků a tak jsem, coby rodilý Čech, logicky začal pátrat v knihách o starých Slovanech. Výsledkem bádání jsem byl ale zklamán. Zjistil jsem, že Církev v tomto případě pracovala opravdu "dobře" a informace o náboženství starých Slovanů zničila takřka dokonale. V té době jsem shodou okolností narazil na první knihy o wicce. Autoři tvrdili, že kořeny wiccy sahají až do doby kamenné ke kultům uctívání bohyně Matky Země a Rohatého boha lovu a plodnosti. V těch knihách se mluvilo o starých šamanech, kteří se ve zvířecích kůžích s parohy na hlavě obraceli na božstva typu Cernunos a o vesnických vědmách a léčitelkách, které si z pokolení na pokolení předávaly čarodějnickou tradici, a mě to celé připomínalo mnou tolik milovanou spiritualitu amerických indiánů, a zároveň mě těšilo, že to je spiritualita domácí, tj. evropská. Vyhovoval mi i propracovaný a zároveň jednoduchý rituál a kolo osmi sezónních svátku vycházejících z rytmu přírody a navazujících na staré pohanské oslavy. Co mi naopak moc nesedělo, byl přesah wiccy do oblastí jako je židovská kabala, tradiční astrologie, učení o karmě, reinkarnaci, aurách apod. Vlivem těch knih jsem pochopitelně do těchto oblastí také trochu zabrousil, ale spíše jen okrajově a pořád jsem měl pocit, že to k tomu pohanství moc nepasuje. Wicca v mnohém zřetelně navazuje na okultní řády 19. a 20.století, ale mě mnohem víc vždycky oslovoval její odkaz k pravěkému šamanismu a pohanským kultům. Nicméně, trochu jsem cvičil praktickou magii podle Františka Bardona a chtěl jsem mít v těchto věcech alespoň základní znalosti a přehled. Naučil jsem se malinko věštit a čarovat, ale vždy jsem raději používal slovo wiccan, než čaroděj. Wicca pro mě prostě byla spíše způsobem, jak navázat na víru a tradice předků, než školou vysoké magie. Ostatně, byl jsem wiccanem eklektickým, nikoli tradičním, takže jsem se nemusel na nikoho ohlížet a dělal jsem si to po svém.
Později jsem se prostřednictvím Run dostal k Eddám, severským ságám, tacitově Germánii atd. a s překvapením jsem zjistil, že Germáni měli poněkud více štěstí než Slované, neboť na dochovaných informacích z jejich pohanského dávnověku se dá vystavět solidní současná pohanská praxe. Navíc mi prostřednictvím těchto nových poznatků začaly dávat větší smysl i ty útržkovité informace, které jsem nasbíral o Slovanech, Keltech atd. Nastalo u mě přechodné období, kdy jsem s trochou nadsázky říkal, že provozuji "wiccatrú", tedy něco mezi wiccou a ásatrú (tj. víra v severogermánské bohy Ásy) a nakonec jsem od wiccanské praxe ustoupil nadobro. Čím více se mi totiž vyjevovalo, jak asi to staré pohanství vypadalo, tím více jsem si uvědomoval, jak málo se mu dnešní wicca podobá.
Je tedy wicca špatná? Ne, to neříkám. Nesdílím názor, že wicca vlastně ani žádné pohanství není. Pohanství to je. Jsou v ní přece vzývána stará božstva, slaví se v ní původní pohanské svátky apod. Je to ale pohanství, které je velmi naředěné žido-křesťanským okultismem, některými principy přejatými z východních náboženství apod. Spíše než ke klasickému polyteismu má wicca také asi blíže k panteismu, i když tohle je těžké posoudit, protože každý wiccan to má s bohy trochu jinak. Přestože jsem si nakonec zvolil cestu etnického pohanství, které mi připadá původní spiritualitě našich předků mnohem blíže, dokážu wiccany plně respektovat a považovat je, když už ne za bratry, tak určitě aspoň za bratrance ve víře. Zvláště ty poctivé, kteří svou cestou kráčí už nějaký ten pátek. Wiccanům, kteří pilně studují, cvičí a přistupují k celé záležitosti poctivě a do hloubky, žel bohům velice škodí řada pseudowiccanů, kteří po četbě jedné nebo dvou knih propadli sebeklamu, že už všechno vědí a všechno umí a jali se svou "moudrost" šířit mezi přáteli a spolužáky, po internetu a v jiných médiích. Pro většinu rozumně uvažujích lidí (pohanů i nepohanů) je totiž setkání s náctiletými "světaznalými" čaroději a čarodějkami, nebo s dospělými, ale mentálně nezpůsobilými (teď použiji Mysličův termín) vibrabábami, otřesný zážitek. Tito exoti zhusta hovoří o své dlouhé rodinné čarodějnické tradici, nebo se cítí být inkarnacemi druidů a pohanských kněžek a zjevně nemají kouska smyslu pro realitu. S takovými cvoky bych byl, podobně jako Myslič, také nerad spojován. Mám ale za to, že s nimi nechce být ve skutečnosti spojován ani žádný seriozní wiccan.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Myslič Myslič | Web | 15. července 2014 v 9:31 | Reagovat

Miky to napsal hezky. Možná jsem jenom normálního wiccana nepotkal :-D

2 Miky Miky | E-mail | Web | 15. července 2014 v 10:16 | Reagovat
3 Cathan Cathan | 15. července 2014 v 19:05 | Reagovat

Na Wicce jsem začínal, a i když se nyní Wiccanem nepovažuji, nikdy jsem jí nepohrdal, pouze v ní nebylo to co jsem hledal. Tak či tak zrovna nyní jsem nad tímto tématem přemýšlel když jsem začal číst knihu Magie od Jana Veselého., a ještě jsem právě zde narazil na debatu o čarodejích a mágech. A skoro mi to připadá, že Mágové, hermetici považují za děti pohanské čaroděje, a pohanští čarodějové považuji za děti Wiccany. Ale když se nad tím zamyslíte, kde je pravda? Nikde. Protože ve skupině hermetiků, pohanských čarodějů i Wiccanů se najdou lidi, kteří o tom vědí kuloví a jen hlásají, že přečetli to a to, a také ty kteří se upřímně zajímají o magii. Vím, že tohle se spíše týká té magie než pohanství ale je vidět, že tohle vzájemné pohrdání je všude, a bylo a bude. :-?

4 Cathan Cathan | 15. července 2014 v 19:11 | Reagovat

A omlouvám se, je to Josef Veselý, ne Jan :-D

5 Miky Miky | E-mail | Web | 15. července 2014 v 21:27 | Reagovat

Já nejsem ani hermetik, ani pohanský čaroděj, ani wiccan. Jsem jen pohan. To, že občas čaruju, ze mě ještě čaroděje nedělá. :-)
Jinak si myslím, že ten, kdo je na své cestě dobře ukotven, nemá většinou zapotřebí navážet se do druhých. Na druhou stranu, není nic špatného na tom mít jiný názor, než druzí a umět říct proč. Všiml jsem si ale, že někteří lidé  jsou v tomto směru přecitlivělí a vyřčené názory, se kterými nesouhlasí, berou hned jako útoky na svou osobu.

6 Cathan Cathan | 16. července 2014 v 4:11 | Reagovat

Chtěl jsem ti říct, že i když jde lidem v zásadě o stejné cíle, stejně se rozdělují do skupiny které spolu navzájem soupeří. je to vidět i křesťanství. :-)

7 Miky Miky | E-mail | Web | 16. července 2014 v 21:35 | Reagovat

A jseš si jistý, že má hermetik, etnický pohan a wiccan, stejné cíle?

8 Cathan Cathan | 16. července 2014 v 22:38 | Reagovat

Nešťastně použitá slova? :-D Cíle možná ne, ale dle mého využívají stejnou sílu. Přesto mají potřeba říct, že ten druhá to dělá nesprávně.

9 Darik Darik | 16. července 2014 v 22:49 | Reagovat

Všechny duchovní Cesty mají stejný cíl, jen Cesty k němu se liší.

10 Myslič Myslič | Web | 17. července 2014 v 10:17 | Reagovat

[9]:No, já si rozhodně toto nemyslím. Duchovní cesta budhismu nebo monoteistických náboženství je na tolik odlišná od toho, čemu věří etnický pohan, že to snad ani nemůže být zřetelnější...

11 Darik Darik | 17. července 2014 v 11:05 | Reagovat

[10]: To ano, ale to je ta rozdílnost v Cestě.

12 Myslič Myslič | Web | 17. července 2014 v 13:46 | Reagovat

[11]: Rozdílná cesta, rozdílná cíl.

13 Darik Darik | 17. července 2014 v 14:16 | Reagovat

[12]: On, ale existuje jen jeden cíl a to je návrat tam odkud jsme přišli. Pro mě Pohana je to návrat do Jednoty, která je tvořena Bohyní a Bohem. Pro Buddhisty je to Nirvána, pro Taoisti Tao. atd., více jmen pro jednu skutečnost. Samozřejmě před tím můžeme mít i jiné cíle které můžou být rozdílné, ale ten nejvyšší je jen jeden a tam směřujem všichni ať vědomě tak nevědomě.

14 Myslič Myslič | Web | 17. července 2014 v 16:09 | Reagovat

[13]:No, v tom se právě asi dost etnické pohanství liší od toho, co píšeš... Pro Řeky to byl Hádes, Podsvětí. Elysejská pole. Pro Seveřany Valhalla nebo Hell. Atd... Nic jako jakási "jednota". No, každopádně, pohané to mají uplně jinak, než jiná náboženství. Naházet všechny do jednoho pytle by byla obrovská chyba!

15 Miky Miky | E-mail | Web | 17. července 2014 v 23:04 | Reagovat

Buddhista chce být osvícen a vykoupen ze samsáry, křesťan chce být spasen od hříchu a věčného zatracení, pohan nezná ani samsáru, ani spasení, chce žít pouze odvážně a čestně. :-)

16 Pavel Pavel | 18. července 2014 v 7:08 | Reagovat

Přičemž odvážně a čestně může ovšem žít kdokoliv, kdo na to má. :-)

17 Miky Miky | E-mail | Web | 18. července 2014 v 7:26 | Reagovat

[16]: Přesně tak. Chtěl jsem jen říct, že podle Budhisty i Křesťana je s tímto naším pozemským životem něco špatně a proto je nutné usilovat o vykoupení, tohle v pohanství není. Proto se cíle těch náboženství liší. Pohan chce žít čestně, aby se nemusel stydět sám před sebou a před svými předky, ne proto, aby se vykoupil ze svého bídného a zkaženého života.

18 Darik Darik | 18. července 2014 v 12:34 | Reagovat

[17]: Dobře Miky s tím souhlasím a to co píšu to nevyvrací. Život je věčný a smyslem je jít cyklicky do předu, někam se dostat, vyrůst-duchovně vyrůst. Keltské Pohanství má v sobě i reinkarnaci a to vše má nějaký smysl a někam vede.

19 Myslič Myslič | Web | 18. července 2014 v 19:01 | Reagovat
20 lomikel lomikel | E-mail | 24. července 2014 v 5:57 | Reagovat

zrusili facebook ?:)

Cathan - souhlas, prvotni sily, struktura procesuu interakce a zpusoby prace jsou velmi podobne. Co se lisi je ideologie ktera to zlidstuje/dela pouzitelnym pro toho ktereho cloveka. Ten ktery clovek je strkturovan dle ruzne sociokulturni-baze. Hledani zpusobu pristupu je vlatne hledani toho jak jsem poskladany(na fyzicke, mentalni, kultturni a duchovni rovine) a s cim budu rezonovat.

21 lomikel lomikel | E-mail | 24. července 2014 v 6:35 | Reagovat

PK, nekterymi svymi cleny, propaguje myslenku jednotneho IE pantheonu, bohove se diferencuji jen z naseho pohledu. Takze Jupiter, Taranis, Peru, Thor, Zeus jsou jen fasety pra EI Hromovladce s velkym H.

Ja jsem oponoval, kdysi, ze prave identita toho ktereho Boha je to co umoznuje se snim spojit na vyssi/intimejsi urovi. Ze tato identita, uzce souvysejici etnikem ktere daneho boha uctivalo, je jadro tradice ktera se casto sklonuje ve vsech padech.

Pokud chci jit k silam pred etnickymi Bohy nedelam to tak ze udelam prumer napr. hromovladcu ale obracim se k prvtnejsim silam ze kterych se Bohove a Bohyne vynorily ( v mem chapani uzce v zavyslosti na etniku ktere je uctivalo, respektive na jeho koletivnim (ne)vedomi).

Zde se potkavam s wikou a jeji koncepci praduality. Uctivam Velkou matku a Velkeho Ducha. Summa summarum, wika ma zasluhu na tom ze otevrela pratema a siroce jen zpristupnila, Bohuum zel je zpervertovala imho z duvod nedostatecne cistoty zameru jejiho tvurce a nekterych dalsich vyznamnych pokracovatelu.

Poznamka na okraj, Krestane zpervertovali Velkeho Ducha jeho uprednostnenim pred Velkou matku ( disbalance), jeho personifikaci a pokusem o popsani (dostali se tim do problemu typu vseveduci, vsemohouci, vsedobry), jeho sloucenim/promychanim s Bohem/Bohy etnickymi (kteri jak jsme rekli vyse, jsou strukturne jini). Z toho vznikl koktejl dochucovany hlasovanim na kosilech a neomylnymi reglementy papezu. Prez to vse je krestanska spiritualita stejne validni  pro toho kdo vstoupi do jejiho paradigmatu jako kazda jina. Jen si musi dat extra pozor na vytvoreni sve osobni verse paradigma, coz v tvrde organizovanych nabozenksych institucich krestanskych sekt jde dost tezko.

22 lomikel lomikel | E-mail | 24. července 2014 v 6:43 | Reagovat

[13]: nevidim to tak jasne jako ty, cile runzych nabozenstvi jsou ruzne, zhusta proto ze jsou v podstatne mire sociokukturnimi a politickymi institucemi a jejich duchovni rozmer neni pritomen apriory ale jen tehdy pokud je pritomen v kokretnich lidech kteri prijimaji to ktere paradigma.

je casto tezke rozlisit co je co, viz muj koment ke krestanstvi. imho je traba najit rovnovahu mezi klidnym sjendocenim se vsim a realnymi potrebani zivota. me se velmi zamlouva koncept "samanismu" - vse co delam musi mit svuj ucel a dopad ne kazdodenni ziti, jinak je to k nicemu.

23 ¨Satja ¨Satja | Web | 26. července 2014 v 12:32 | Reagovat

Původně jsem vůbec reagovat nechtěl. Ale procházím nyní podobným obdobím a zamýšlím se nad svojí Cestou. Začínal jsem podobně jako ty Miky. To jest u křesťanství, protože moje babička byla křesťanka a docela mne k tomu vedla. Za komunistů ani jiná možnost prakticky nebyla. Bylo mi vysvětleno, že pravá víra je jen jedna a tu mají křesťané. Vše ostatní jsou bludy a hanobení pravého boha. Jelikož jsem ale člověk mírné povahy,tak jsem se s historií křesťanství nedokázal vyrovnat. Po  nějaké době jsem proto odešel. Ale nešel jsem přímo k pohanství. Moje cesta vedla přes Východ. Objevil jsem jógu, hinduismus a Haré Kršna.U kterého jsem zakotvil opět na nějaký čas. Líbil se mi jejich vztah k přírodě a nenásilné chování. Což jsem vždy hledal a domníval jsem se,že k tomu by mělo náboženství lidi vést a vychovávat. Ale zase se něco stalo a já po velmi dlouhé době nalezl Bohyni Matku Zemi, u které jsem již delší dobu. A zatím mi tato Cesta vyhovuje. Ke své praxi jsem si přibral zkušenosti a vědomosti, které jsem během těch 30 let nashromáždil. Včetně indického putování. Někdo by možná namítl, že jsem si přivlastnil něco co není moje. Ale já cítím, že plným se člověk stává s přibývajícími zkušenostmi. A ostatní učení obohacují naši praxi.

24 Darik Darik | 26. července 2014 v 15:12 | Reagovat

[23]: Satjo s tím přivlastněním si nedělej starost, Lao-ce, Buddha a další nepřinesli své učení jen pro oblast kde žili, ale pro celou planetu. Patří knim i Máří Magdaléna a Ježíš, ale je třeba jejich poselství očistit od křesťanského bludu a dogmatu. Máří v žádném případě nebyla prostitutka a Ježíž nebyl a není spasitel.

25 lomikel lomikel | E-mail | 26. července 2014 v 20:11 | Reagovat

satja - pastnu sem svuj post z podobne diskuse na tema tradice a vykradani. snaha o omezeni nad ramec nize popsany je snaha o manipulaci, bez ohledu na motivaci toho kdo se pokousi reglementovat Ducha.

----

tak jako v kazde oblasti lidskeho snazeni je i spirualite nebo nabozenstvi ( coz neni jedno a totez) se najdou lide ruzni, souvysi to s rozlozenim charakterovych vlastnosti v populaci, ktere se IMHO moc nemeni.

“samanismus” (slovo uz je na hranici proflaknutisti) nebo prvotni pristupk k aplikovane spirutualite neni vlastnictvi nikoho. je to fce universa a bytostii v nem, bez ohledu na to zda maji tela ci ne.

to co je neopochybne soucasti socio-spiritulaniho dedictvi toho ktereho lidskeho spolecenstvi je konkrenti struktura vnimani spritualnich dimenzi, metody interakce s nimi, skupinova definice posvatna.

Takze krome vykradeni cizi tradice, nebo jen pouziti jejiho jmena pro sve obohaceni s totalne jinym vnitrnim obsahem na ktere poukazujes a kde s tebou zcela souhlasim je treba rici ze existuje i PREDANI.

Dedictvi/tradice muze byt predano osobou ktere je soucasti spolecenstvi a od toho spolecnstvi ji byl dan souhlas k predani spiirutalni tradice dale i mimo toto spolecenstvi. Deje se to bud promou iniciaci nebo prostrednictvim knih ktere osoba s autoritou publikuje.

Dale kazdy kdo vstupuje do svetuu a komunikuje s bytosmi muze dostat jakekoli doporuceni ke sve praxy, coz je IMHO to nejcenejsi. Praxe takto ziskana (tzv. OSOBNI GNOSE) muze byt konvergenti v nejake metode s jakoukoli jinou praxii.

V neposledni rade je mnoho prvku ruznych tradic velmi podobnych. To je dobre, ukazuje to ze spiritualita (zvaste ta primarni pozadujici osobni ucast na pozanavani sveta ducha) se vztahuje ne jen k personalni rovine prace s psychickymi silami ale i k rovine transpersonalni. Nekde v centru je VELKE TAJEMSTVI ktere nahlizime kazdy dle svych moznosti

26 ¨Satja ¨Satja | Web | 27. července 2014 v 10:36 | Reagovat

Dariku díky za pochopení. Také se domnívám, že všechny duchovní cesty jsou univerzální. Tedy ve smyslu,že jsou přístupny všem lidem na světě. Co jsem za ta léta vnitřního hledání pochopil, je to, že když se nebudeme vyvíjet, tak stagnujeme a ustrneme na jednom bodě. V širším pojetí to může vést až k dogmatismu ne-li k totalitě. Nic kromě nás není. To je docela nebezpečná záležitost, která se může časem obrátit i proti nám. Jinak má pravdu i lomikel, když tvrdí že Duch je nekonečný a všeobjímající. Tradice nám může poskytnout dobré základy. Ale kde ji hledat u nás? Když bylo téměř vše zničeno. Proto si myslím, že by se hledající měl obrátit i jinam.

27 Darik Darik | 27. července 2014 v 14:21 | Reagovat

[26]: Já se řídím Keltskou tradicí a jsem i rád, že má kořeny u nás, ale zároveň mě oslovují i jiné Cesty- Buddhismus, Taoismus, moudrost Indiánů a další, a čerpám z nich. A myslím, že je to tak správné, a nejen myslím, hlavně to cítím ve svém srdci a srdce je mnohem dál než rozum, tím naopak spoustu věcí nevidíme i když jsme přesvědčeni, že ano. Pak místo aby jsme hledali cestu k sobě se rozdělujeme a vytváříme odděléné skupinky. Každý člověk má právo na svobodu a svobodné rozhodnutí. A jestli někdo jde Cestou Indiána je to jeho svobodné rozhodnutí a nikdo nemá právo mu do toho mluvit.

28 Miky Miky | E-mail | Web | 29. července 2014 v 21:02 | Reagovat

Přátelé, tady se neshodneme, ale asi nemá cenu to moc rozpatlávat, protože ani nekonečná diskuse nemůže změnit naše postoje. Chtěl bych jen říct, že je samozřejmé, že každá zkušenost na naší životní pouti nás formuje a obohacuje. Univerzalismus ale považuji spíše za škodlivý, než prospěšný jev. Příroda je velmi pestrá a v každém koutě světa a každém jeho podnebném pásmu jiná. Stejné by to mělo být i s přírodními náboženstvími. Pokud chceme hledat univerzální duchovní recept pro všechny, je to, jako bychom chtěli uměle rozšířit a promíchat živočišné a rostlinné druhy po celém světě. To by za a) stejně moc nefungovalo a za b) bychom vytvářeli jakousi globální faunu a flóru a stírali bychom tu rozmanitost ve které tkví ta krása. Toť můj pohled. :-)

29 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 8:35 | Reagovat

Jenom malá poznámka: Připomínám, že dnes je Džanméštamí. Oslava Kršnových narozenin. Je to na farmě Kršnúv dvůr, farma se nachází v Městečku u Benešova. Jste všichni zváni, doufám, že se dostavíte v hojném počtu. Bude hodně přednášek, seminářů, atd. O půlnoci bude hostina. :-)

30 Miky Miky | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 13:18 | Reagovat

[29]:Satjo, ty jsi stále nepochopil, o čem je tenhle blog??? 8-O

31 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 14:31 | Reagovat

Pochopil. To byla jen malá provokoce. :-D  :-D

32 Miky Miky | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 7:14 | Reagovat
33 Daciascus Daciascus | E-mail | 20. srpna 2014 v 16:20 | Reagovat

Patrně k nelibosti všech zdejších přispěvatelů a komentátorů musím prohlásit, že Wicca dle mého soudu nemá příliš s pohanstvím nic společného. Je to čisté neopohanství založené na směsici všech náboženství celého euroasijského kontinentu. Jako takové ovšem může přitahovat mnoho lidí ze všech koutů a to je možná i dobře. Autor těchto stránek se mi líbí, jeho teorie a závěry jsou v mnohe směrech velmi správné a jsem rád, že se takto vrací i svět v našem "srdci Evropy" do normálu a z útlaku kdysi vnucené víry. Jako jeden z velmi mála posledních konzervativních druidů se však nestavím za veřejné sdělování poznatků a učení touto cestou. Z psaného slova se rychle stává prostředek, který si každý vyloží po svém, dogma, které se dá i zneužívat a proto zůstanu u své ústní formy :-) Přesto neodsuzuji toto počínání a říkám "směle dál příteli" ;-)

34 Pavel Pavel | 20. srpna 2014 v 18:57 | Reagovat

[33]:Hmmm, tak ty jsi druid. To by mne zajímalo, jak jsi k tomu druidství přišel a čím se vyznačuje. Či tě někdo zvolil, či jaksi uvedl do "úřadu", nebo inicioval... Rád se přiučím.

35 Pavel Pavel | 20. srpna 2014 v 19:42 | Reagovat

[33]:Zajímalo by mne, jak se takový druid pozná? Mimo to, že si tak říká.

36 Daciascus Daciascus | E-mail | 21. srpna 2014 v 9:09 | Reagovat

[35]: Víš, tvá skepse mne nepřekvapuje, čekal jsem ji, ba přímo jsem ji předpovídal. Ale kdybys něco o druidismu věděl, nemohl by jsi napsat, že jsem byl zvolen do jakéhosi pomyslného úřadu. Své postavení jsem získal jednak dědictvím (moji předci pochází prokazatelně z bretaně - dle genetiky a dle rodových kronik a jedné z legend v nich, byl můj prapraprapraprapra... předek z pohanských kněžských kruhů). Již od dětství mne to táhlo ke studiu všech dostupných materiálů ohledně tohoto učení, když materiály došli, přišlo na samostudium, poté jsme s několika přáteli založili jistý druh společenství, který nás sdružoval (ale který dnes bohužel již neexistuje) a v tomto společenství jsem měl postavení jakéhosi učitele - vůdce, či jak chceš. Po jeho rozpadu jsme veskrze ztratili kontakt a tak jsem zůstal jen já. Ovšem, pateticky se tomu můžeš zasmát, ale tvá volba může být jiná než má, skutečnost se tím beztak nezmění ;-)

37 Pavel Pavel | 21. srpna 2014 v 10:43 | Reagovat

[36]: Děkuji za vysvětlení. Lidí běhá po světě dost - bývají i zvolení... nemohl jsem vědět jak jsi na tom ty.
Jinak pro mne platí vlastní zážitek s člověkem, kterého jsem se kdysi zeptal: "Jsi Rosenkrucián?" Moudře se na mně podíval a řekl: "Kdo řekne jsem Rosenkrucián - tak jím není." - Tím je řečeno dostatečně dost.
Potkal jsem takové co se nazývali mistr, guru, druid, šaman a zůstává pro mě platná odpověď toho moudrého člověka, který mi odpověděl neodpověděl. :-)

38 Daciascus Daciascus | 21. srpna 2014 v 10:58 | Reagovat

[37]: Jistě, dotyčný měl v tomto jistý kus pravdy, je to moudré. Ovšem to že jsem kým jsem, jsem napsal zde, na webu, kde jsem doufal v podobně zaměřené osoby. Věř mi, že to běžně po ulicích nevyprávím ;-) Nazývám se Jan, takové jméno mám v rodném listě a tím také jsem, oficiálně. Ovšem před bohy jsem Daciascus wand yn Annwyn tzn. Převaděč po Anúnu. Jde o to, jak to cítím já a co mohu předat. Takže tak jako já nehaním tvůj směr, nech plynout ty ten můj.

39 Pavel Pavel | 21. srpna 2014 v 11:20 | Reagovat

Daciaskusi - jistě budeš souhlasit, že každý, kdo trošku nabyl nějakého vědění, se pak na svět dívá z té své pozice. Já ze své a ty ze své. Nemyslím, že jsem zde haněl tvůj směr... myslím, že jsem ho nechal plynout!
Bohové s tebou

40 Daciascus Daciascus | E-mail | 22. srpna 2014 v 15:43 | Reagovat

Jestliže je to upřímná odpověď, pak je vše v pořádku. I s tebou bohové budiž Pavle.

41 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 14:09 | Reagovat

Daciascusi tvoje víra se mi líbí. Kdybych o ní něco věděl dříve, jistě bych z ní také čerpal. Nicméně mi dovolte malé vsunutí k vaší debatě. Jeden velmi moudrý duchovní učitel z Indie kdysi řekl, že to, že se narodíme v rodině duchovních kazatelů z nás ještě nedělá duchovní kazatele. Jinými slovy, abych odpověděl Pavlovi. I učitelem se člověk může stát, jestliže přijme zasvěcení od pravého duchovního mistra. Může to být člověk, jak ze západu, tak z východu. Teprve zasvěcení je jeho kvalifikace. Duchovní mistr, který dává zasvěcení byl také svým učitelem zasvěcen. Pokračuje tak v linii duchovních mistrů. Promiň Daciascusi, ale nemusí to být vždy zasvěcení od příbuzných. Můžeme tak dostat zasvěcení třeba až v Indii.

42 Miky Miky | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 11:17 | Reagovat

Současní druidové všech směrů, nemají s těmi historickými druidy většinou o mnoho víc společného, než právě ten název. Snaha zapůsobit dlouhými rodokmeny, tajně předávanou čarodějnickou, druidskou a kdoví jakou nepřerušenou tradicí na mne žádný dojem nedělá, protože jsou to většinou jen výmysly a zbožná přání těch, kteří to tvrdí. Tím nechci tvrdit, že je Daciascus podvodník, nebo špatný člověk, neznám ho, ale lidi hodnotím spíš podle skutečných znalostí a činů, než podle proklamací, které, jak jsem se přesvědčil , bývají často falešné.

43 Pavel Pavel | 27. srpna 2014 v 11:45 | Reagovat

Dobrá řeč, Miky ... ;-)

44 Daciascus Daciascus | E-mail | 29. srpna 2014 v 2:33 | Reagovat

[42]: Jistě, vše co bylo psáno má svým způsobem váhu, ovšem já pouze vysvětlil, jak jsem ke svému učení přišl, nikoliv to, jak jsem se stal tím čím jsem. A jak jsem již řekl, občanským jménem jsem Jan, nic víc, nic míň. Nejde o to, kdo byly moji předci, nejde ani o to, porovnávat se s dávnými Druidy nebo podobně, jde o to, chápat svou víru, žít v jejím duchu a jejími myšlenkami. A právě proto o sobě netvrdím, že jsem neodruidem, jako jsou členové wicca a ostatních uskupení. Vyznávám poněkud konzervativnější stranu té víry a nad to ještě, snažím se uvádět do praxe modernější náhledy v kombinaci s tradičním uměním, co vím, co jsem zdědil a také to málo, co je historicky známo. Takový je můj směr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama