NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

BLATA A PŘÍBĚH JAKUBA ŘEČENÉHO KUBATA

28. srpna 2014 v 16:50 | Miky |  JINÉ
Když jsem letos v lednu vystupoval jako jeden z přednášejících na akci ČPS nazvané POSVÁTNÁ A OBŘADNÍ MÍSTA POHANŮ, byl jsem na vlastní přání v programu uveden jako "Jihočeský pohan". V Jižních Čechách jsem se narodil, vyrostl, založil tu rodinu a žiji a pracuji zde dodnes. Jako etnický pohan ctím pouto "krve a země" a rodný kraj, jeho duchové, posvátná místa, dávná i novější historie i osudy těch, kteří zde žili před námi, mě nesmírně zajímají. Rád bych proto dnes v tomto článku připomenul pozapomenutý, ale velice silný příběh, který se odehrál v 16. století na Zbudovských blatech.
Blatská oblast se nachází v samém středu Jižních Čech a patří z etnografického hlediska k těm nejzajímavějším oblastem v Čechách vůbec. Je to krajina močálů, rybníků a rašelinišť, líheň mnoha pohádek a pověstí o bludičkách, hejkalech a vodnících. Lidé zde v průběhu staletí mnohé mokřiny odvodnily a proměnili je v mimořádně úrodná pole a bohaté pastviny. Největšího rozkvětu se Blatům dostalo po roce 1781, kdy bylo zrušeno nevolnictví a místní sedláci se mohli začít plně věnovat svým polím a domkům. V 19.století tak celá Blata zkrásněla. Mnoho vesnických chalup se začalo pyšnit nádhernými ozdobnými štíty tzv. selského baroka a lidový kroj se stal barevnějším a zdobnějším. Nošení kroje, alespoň ve sváteční dny, se zde ostatně místy dochovalo až do počátků století dvacátého, tedy do doby, kdy ve většině jiných částí Čech už byla krojová tradice dávno mrtvá. Blata se stala i pokladnicí mnoha lidových písní a dlouho zde přetrvávalo mnoho tradičních zvyků s pohanskými kořeny. Vynášení smrtky je zde např. živé dodnes.


Blata jsou geograficky rozdělena do několika podoblastí, nás dnes budou zajímat tzv. Blata Zbudovská, tedy prostor mezi rybníkem Bezdrevem, Zlivským rybníkem, Soudným potokem, rybníkem Oblanov a silnicí Sedlec - Plástovice - Pištín. Právě zde žil na konci 16. století sedlák Jakub Kubata, který byl zároveň místním rychtářem, tedy sedláky voleným a vrchností potvrzeným starostou. Rychtář měl na starost např. rozsuzování sousedských sporů a byl prostředníkem mezi místním pánem a jeho poddanými. Kubata nebylo rychtářovo příjmení, v 16 .století se ještě příjmení neužívala. Byl to vlastně jen domácký tvar jeho vlastního jména Jakub. Bylo-li totiž v místě Jakubů více, používaly se pro odlišení osob různé přezdívky. Naším hrdinou je tedy ne Jakub Kubata, ale Jakub, řečený Kubata. To ale není z hlediska vyprávěného příběhu podstatné. Mnohem podstatnějším je to, že za Kubatova života došlo v českých zemích k hladomoru z neúrody. Nejprve hynul hlady dobytek, pro který nebylo dostatek píce a potom i lidé, kteří neměli ani obilí, ani mléko, ani maso. Zemřelo tenkrát tisíce lidí a mezi šlechtou i prostým lidem panovala obava, aby se něco podobného nezopakovalo. Důležitějším než dříve se tedy nyní jevilo právo na užívání obecních luk a pastvin, které získali sedláci z Blat už za vlády krále Vladislava Jagellonského. Nový hlubocký pán Adam z Hradce, totiž toto právo popíral a hodlal pastviny využívat pro své účely. Zoufalí sedláci vyslali roku 1581 poselstvo k samotnému císaři Rudolfovi II. Ten sedláckou delegaci vyslechl a poslal panu Adamovi z Hradce císařský list, ve kterém ho vybízí, aby na požadavky sedláků bral ohled.


Mezitím se ale situace na Blatech vyhrotila. Rychtář Kubata, jakožto zástupce blatského lidu, vyzval pana Adama k účasti na tzv. božím soudu. Boží soud byla středověká praxe, kdy měl vinu, nevinu nebo spor rozsoudit samotný Bůh. Takový soud mohl mít nejrůznější podobu. Pohanskému čtenáři bude patrně známa forma božího soudu, kdy se osoba obviněná z čarodějnictví vhazovala spoutaná do vody. Pokud se potopila byla uznána nevinnou, pokud ne, pomáhal jí ďábel a byla prohlášena vinnou čarodějnictvím. Jinou formou božího soudu bylo např. posílání obviněného do prudkého říčního proudu. Pokud ho proud strhl lhal nebo byl vinen, pokud udržel rovnováhu, sám Bůh ho ochránil a byl uznán nevinným. Pokud šlo o pozemky konal se boží soud přímo na místě, které bylo předmětem sporu. V případě Kubatova božího soudu tedy na blatských pastvinách. Tradice velela vykopat zde jámu, jakožto symbolický hrob. Rychtář Kubata měl v pohřebním rubáši do jámy vstoupit, a držíc nad svojí hlavou velký drn, před Bohem a před svědky odpřísáhnout, že pastviny mají odedávna právo užívat zdejší sedláci. Celou přísahu pak musel zakončit slovy : "Ať mě země pohltí, přísahám-li křivě!" Z dnešního pohledu nám to může připadat legrační, ale tehdy lidé opravdu očekávali, že pokud přísahající nebude mluvit pravdu, tak na místě zemře. Největší tíseň jistě doléhala na samotného přísahajícího, který již stál v hrobě, měl na sobě rubáš a nad hlavou drn. Takové přísahy se v Čechách podle soudních záznamů konaly ještě v 17. století. Zvyk má zřejmě archaické kořeny, protože např. ze skandinávských ság víme, že seveřané skládali přísahu pokrevního bratrství pod jakýmsi "mostem" z do pruhu vyřízlého drnu rašeliny.
Adam z Hradce byl Kubatovou výzvou k soudu nejspíš pěkně rozčílený. Věděl, že jsou sedláci v právu a určitě nestál o to, aby měli své právo ještě potvrzené božím soudem. Na soud se tedy dostavil, ale všichni přítomní mohli vidět, že je v jeho družině přítomen i kat. Pan Adam možná doufal, že Kubatu pohled na kata na poslední chvíli zastraší. To se ale nestalo, Kubata vstoupil do připravené jámy a přísahu pronesl. Rozzuřený Adam z Hradce obvinil Kubatu a několik dalších sedláků ze vzpoury, nechal je uvěznit a brzy i popravit. Dokázal tak jasně všem, že na Blatech nevládne ani Bůh, ani Kubata, ale jen on sám. Pověst vypráví, že po Kubatově popravě se náhle setmělo a nastala bouře. Bylo to prý boží znamení pro pány, aby věděli, že zemřel nevinný. Císaři pak Adam z Hradce napsal, že sedláci špatně nakládají s tzv. sirotčími penězi, a že poselstvo sedláků, jež císaře navštívilo, všechno překroutilo a nemluvilo pravdu. Psal, že on se k nim chová mírně a otcovsky, ale oni vždy odpovídají zpupně a ve zlém a že jejich odbojnost byla již tak neúnosná, že musel několik z nich pro výstrahu popravit a zbytku udělit pokutu a trest na věčné časy. Tím trestem bylo robotní prací sklízet seno na Blatech a svážet ho do dvorů panství, a stejně tak po žních pšenici. Touto pokutou tedy nakonec hlubocký pán dosáhl svého - výnosy z luk a blatských polí budou náležet jemu. Rychtář Jakub, ale vstoupil do legend a na Blatech se i po čtyřech stech letech traduje, že Kubata dal hlavu za Blata.
V roce 1904 byl u Zbudova, na místě, kde údajně došlo k popravě vybudován Kubatův pomník. Peníze na něj se vybraly formou dobrovolné sbírky a na slavnostním odhalení se shromáždilo okolo 30 000 lidí. Potok, který protéká poblíž, se na památku Kubatova soudu nazývá Soudný. Nedaleko pomníku stojí dva zvláštní kameny, které připomínají menhiry. Podle pověsti byl Kubata u většího z kamenů sťat a k tomu menšímu se dokutálela jeho hlava. Přímo ve Zbudově je možné vidět i Kubatův statek. Nevíme jistě, jestli je to opravdu místo, kde Kubata žil, a pokud ano, vypadal statek v jeho době úplně jinak, lidová tradice ho však s Kubatou spojuje, a přestože se v něm vystřídala již řada majitelů různých jmen, U Kubatů se zde říká stále, a to minimálně už od 17. století.


Letos na jaře jsem navštívil Zliv a obdivoval jsem nádherný rybník Bezdrev a Zlivský. Pozoroval jsem vodní ptactvo a v okolních vsích jsem si fotografoval symboly na štítech chalup postavených ve stylu selského baroka. Vůbec jsem přitom netušil, jak blízko se nachází Kubatův pomník a kameny u Soudného potoka. Je jasné, že teď, když znám Kubatův příběh, musím cestu v tato místa ještě jednou zopakovat.

Větší Kubatův kámen. Foto :



Další pěkné fotografie k článku zde :

Prameny :
Zbudovský rychtář Jakub Kubata. František Krejča, 2009.
Jižní Čechy - kraj, lidé, tradice. Jiřina Langhammerová, Nakladatelství Lidové noviny 2011.
Lidový oděv v okolí Tábora. Irena Štěpánová 1995.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 19:33 | Reagovat

Pěkný příběh a hlavně poučný. To by dnes žádný rychtář neudělal. :-)

2 Pavel Pavel | 3. září 2014 v 8:26 | Reagovat

Myslím, že větší kámen býval menhir - v současnosti tak ale nefunguje. Menší kámen jako menhir funguje.

3 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 4. září 2014 v 17:11 | Reagovat

To,že Kubata dal hlavu za Blata jsem kdysi slyšela, ale neznala jsem souvislosti,tak teď už jsem v obraze. :-)

4 Albert Albert | 8. září 2014 v 13:28 | Reagovat

Článek je pěkný. Asi by Tě zajímala nová kniha i Tobě známého Jiřího Jilíka "Záhadná jízda králů". Vydal CPress Brno 2014. Objednávky na www.albatrosmedia.cz Je to zase seriozně zpracováno. :-D

5 Miky Miky | 8. září 2014 v 16:37 | Reagovat

[4]: Díky za tip! Tohle mě opravdu zajímá moc. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama