NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CHLÉB - DAR BOHŮ

5. srpna 2014 v 12:57 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Jak se tak probírám rozličnými národopisnými materiály, stále znova narážím na pohádky, pověsti, pořekadla a zvyky, jež naznačují jaké obrovské úctě se mezi našimi předky těšil chléb. Není těžké uhodnout proč tomu tak bylo. Slované bývali především zemědělci a chléb byl tedy pro ně tou základní potravinou, na které závisel jejich život.
Chléb byl považován za boží dar a figuroval v mnoha slovanských obřadech. Nevíme už od kterého boha konkrétně to byl původně dar. Snad od Dážboga, který dával sluneční svit, snad od Peruna, který dával déšť a zúrodňoval půdu, snad od Mokoše, které představovala samotnou Matku Zemi a možná od nich ode všech. Toho se už asi nedopátráme a vlastně na tom až tak dalece nezáleží. V křesťanských časech byl chléb vnímán jako dar boha jediného, který vládne nade vším.
Už samotná příprava chleba bývala posvátnou záležitostí. Veškerá manipulace s chlebovým těstem byla provázena modlitbou a přežehnáváním magickými gesty. Chlebu se žehnalo při vkládání těsta do díže, při přendavání do pece i při vyjímání z pece. Slované si hodně potrpěli na pohostinnost, ale v čase kdy zadělávali a pekli chléb o nenadálé návštěvy nestáli. Ten, kdo vstoupil během zadělávání, kynutí, či pečení chleba do stavení , mohl totiž chleba uhranout a tím zkazit. Každý příchozí, který se během tohoto procesu objevil, musel proto pronést slova: "Pánbůh požehnej!", jinak nebyl vítán. Příprava chleba musela probíhat v naprosté vážnosti. To, jak se při pečení chleba chovat, učili rodiče své děti i vyprávěním pohádky "O sedmero krkavcích" : Matka pekla chléb a přislíbila svým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší. Chlapci umlkli na chvíli jako pěny, ale bochníčky za tu chvíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpělivost brzy přešla. Začali matku zase hněvat, neustále za sukně ji tahat a křičet, kdy budou bochníčky hotovy. Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpělivost přešla; hněvivě na ně vzkřikla: "I bodejž jste se všichni zkrkavčili!" Všichni víme, jak to bylo dál. Chlapci se proměnili v krkavce a z kletby je vysvobodila až jejich malá sestřička. Pohádkou se děti učili, že při přípravě chleba je třeba dodržovat posvátná pravidla, nebo bude následovat trest. Pokud hospodyni nějaký bochánek při sázení do pece upadl na podlahu, bralo se to jako znamení neštěstí, nebo dokonce předzvěst, že někdo z rodiny zemře.
Také nakládání s hotovým chlebem bylo spojeno se spoustou rituálů a tabu. Na stůl, na kterém ležel chléb se nesměl položit klobouk, rozbalené dítě, natož si na něj sednout. Ze vztahu, jaký měl člověk k chlebu se usuzovalo jaký vztah má k lidem a k životu vůbec. Říkávalo se : "Kdo se neumí srovnat s chlebem, neporovná se ani s lidmi." Z Babičky Boženy Němcové si jistě pamatujete historku o tom, jak babička uvítala zámecké slečny podle dávného zvyku chlebem a solí a ony nad ním ohrnuly nos. Babička pak v soukromí své dceři řekla : "Víš ty co, Terinko. Kdo u mne nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala." Zneuctění chleba patřívalo prostě k těm nejhorším prohřeškům, kterých se mohl člověk dopustit. Na mnoha místech naší vlasti se zachovala pověst marnivých slečnách či jiných rouhačích, kteří si nechali zhotovit z chleba střevíce a chodili v nich. Pověst obyčejně končí tím, že tyto marnivce zabil blesk, nebo byli proměněni v nějaké strašidlo. Chlebem se neplýtvalo. Drobky ze stolu se obětovaly předkům do ohně a ztvrdlými či plesnivými kousky chleba se nakrmila zvířata. Pokud někomu vypadl kousek chleba z ruky, zvedl jej a políbil na omluvu.
Chléb měl v lidové tradici ovšem i funkce v pravdě magické. Bochník chleba se například kladl na stůl při bouři spolu se zapálenou svící hromničkou na ochranu před blesky, nebo se posílal spolu se svící na prkně po rybníce, aby prkno ukázalo místo, kde leží na dně utopenec (zaznamenáno ještě v padesátých letech minulého století). Uvítání hostů chlebem a solí se rovnalo posvátnému vykouření dýmky u indiánů. Pokud spolu pojedli lidé chléb a sůl byl mezi nimi alespoň pro tuto chvíli mír. Folklorista Jiří Jilík uvádí ve své knize o Žítkovských bohyních příběh Ondry Lapčíkového z Koprvas, kterého trápila Můra. Bohyně poradila jeho ženě, ať bdí u jeho lože a až přijde Můra v jakékoli podobě, ať jí přehodí přes krk růženec a pak jí donutí ke slibu, že už nebude manželovi dále škodit. Můra prý přišla v podobě kočky. Když jí žena hodila na krk růženec proměnila se v děvečku ze mlýna. Potom na ní vymohla slib, který spolu stvrdili pojedením chleba se solí! Ten příběh je zřejmě jen pověst, ale přináší nám důležitou informaci, že chléb se solí se jedl na potvrzení dohody či smlouvy mezi lidmi!
O zvyku podávat hostům chléb a sůl jsem se dočetl i v Kobzáňově knize "U počátků vod" : "Čúval sem od starých ludí, že kdesi na Kroměřížu, na téj Hanéj, jak naši chlapi vojákovali, sú schody do země, a když sa po nich zejde dolu, že je tam slúp, co na něm stojí Zem. Slúp je železný, okolo slúpa chodí chlap, také v železi oblečený celý, a železnú rukavicú bije o teho slúpa. Když k němu dolu někdo příde, ptá sa on teho človeka préj : - Ešče je ten zvyk, že si ludé na uvítanú dávajú ukrójiť chleba? Když člověk řekne, že ešče, tož praví : - Ešče nebude konec světa! Ale až préj zvyčaj pomine, potom že nastane konec všetkého!" Nevím, jak vy, ale já z tohoto příběhu cítím naléhavé poselství našich předků, které říká; až pomine úcta ke chlebu, nastane konec světa. Možná to nebude konec světa jako celku, ale rozhodně to bude konec světa starých zvyklostí a tradic. Samotný základ těchto zvyků, který drží ten starý svět jako železný sloup, se zřítí a nastane doba zmatků a ztráty kořenů. Možná je čas, abychom vrátili chlebu jeho místo. Možná je čas, abychom pojedli chleba se solí kdykoli se jako pohané sejdeme a kdykoli budeme spolu dělat nějaký obřad. Co myslíte?


Obrázky :
1) Ilustrace Adolfa Kašpara z knihy Babička / B.Němcová
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 5. srpna 2014 v 18:13 | Reagovat

Tohle zamyšlení se mi hodně zazdává. Dal jsi, Miky, do kupy hodně zajímavých informací o chlebu. Moc hezké... :-)

2 Darik Darik | 5. srpna 2014 v 22:20 | Reagovat

Článek pěkný a souhlasím, že úcta ke chlebu by se měla vrátit.
Chtěl bych se, ale ještě vrátit k článku o Žiarislavovi a Bohyni Ladě. V sobotu jsem se na vernisáži výstavy Lughnasadh v Berouně setkal z Jiřím Svobodou a při té příležitosti se ho zeptal na jmeno Lídu kterou spojoval z Bohyní a on mi vysvětlil, že Kelti měli měsíční Bohyni Liduna ze které vzniklo jméno Lída a poté Ludmila. Řekové měli stejnou Bohyni pod jménem Leda a Slované Ladu. Vzpomněl jsem si na tvůj článek a zeptal se na Živu, tak ta je novodobá a historický základ nemá.
  Od Žiarislava není správné, že skresluje historii, ale jinak si ho vážím a jsem přesvědčen, že dělá dobrou věc.

3 Miky Miky | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 4:47 | Reagovat

[2]: Keltskou bohyni Lidunu neznám, ale nepopírám, že nějaká taková bohyně mohla být, oni jich měli Keltové spoustu. Každopádně nevěřím, že slovanská jména Ludmila, Lída a Lada vycházejí z nějakého keltského základu. Lída a Lud-mila vycházejí ze slov Lid, Lidé a milá-milovat, Lada pak souvisí s výrazy Ladit, Soulad, Ladný (tady se s Žiarislavem shoduju). Myslím, že ta souvislost se slovanskými výrazy je tak zjevná, že není třeba hledat v tom nějaké keltské kořeny. Obecně má náš jazyk hodně společného s Balty (Litevci, Lotyši), trochu taky s Germány a malinko i s Peršany, s Kelty nás pojí jen indo-evropský základ, na vývoji našeho jazyka se nepodíleli.

4 Darik Darik | 6. srpna 2014 v 7:26 | Reagovat

[3]: Lada nevychází z Keltského základu. Vychází z Řecké Bohyně Léda, která byla shodná z Keltskou Lidunou.
Co se slov a názvů týče hodně jich má základ v Keltském jazyce, což je pochopitélné když tu Keltové dlouhá léta žili. Jenže se nedochovala v písemné podobě a časem se samozřejmě trochu pozměnila, což vede k tomu, že jim pak jsou přiřazované jiné významy.
Například Praha není odvozená od slova práh, ale od Keltské Byně Brighid.
Je hodně Keltského ať v názvech tak celkově co leží pod nánosem. Což je pochopitélné, od Keltů přejímali Germáni a pak Slované a akorát si to upravili.

5 Darik Darik | 6. srpna 2014 v 7:30 | Reagovat

[3]: S Kelty nás pojí daleko víc než si myslíš, jejich dědictví je tak velké, že nemohlo zmizet. A to jak u nás, tak v celé Evropě.

6 Frostík Frostík | 6. srpna 2014 v 10:49 | Reagovat

Miky, ten chleba na uvítání musí být z vlastních zdrojů?  Mě spíš připadá správnější výklad, že šlo o podělení se svých potravin s cizím člověkem. Chleba, jakožto základní potravina, se vzácnou solí, je pro pochopení nejlepší. Dokud nezmizí pohostinnost, nezmizí lidské soucítění. Jinak u Čechů se nyní nabízí pivo.

[5]:Promiň, ale v dochovaných keltských jazycích, žádné slovo jako Liduna, není. Nejpodobněji znějící je Lí Ban, jako znalec Keltů víš o koho jde, ale s měsícem nemá nic společného. :-? Zvláštní je podobnost významu Lí Ban a libá, což si nějaký fanatický keltomilové vysvětlí jako důkaz přenosu ze starokeltštiny do češtiny. :-!

7 Darik Darik | 6. srpna 2014 v 13:39 | Reagovat

[6]:Jistě to tvrdit nemohu, pouze píšu co jsem se dozvěděl od Jiřího Svobody jak jsem uvedl. Je možné,že si to vymyslel nebo popletl-nevím. Na druhou stranu je to člověk který se už léta slovy, jmény a názvy které mají Keltský základ zabývá a to hlavně našeho území.Lí Ban patří do Irska, ale tu jsem do dneška neznal.

8 Veleslava Veleslava | Web | 6. srpna 2014 v 18:08 | Reagovat

Pěkný článek. Už při nadpisu jsem si na Sedmero krkavců vzpomněla. Souhlasím, že by si lidé chlebu měli začít více vážit. Nejednou jsme ho obětovali bohům (naposledy při zásnubách).

9 Miky Miky | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 19:06 | Reagovat

[7]: Jiří Svoboda má Kelty moc rád, dokonce tak moc, že je často vidí i tam, kde nejsou. Mám jeho knihu Keltské motivy v českých pověstech. Je to fajn kniha protože mapuje české území podle výskytu určitých typů pověstí, často mi posloužila při mém toulání krajinou. Co se ale týče těch keltských motivů v pověstech, tak tam je J.Svoboda často úplně mimo mísu. Ve zmiňovaných pověstech o hříšnících, kteří chodí v chlebových střevících např. Svoboda vidí motiv keltských votivních obětí, kdy se obětovaly napodobeniny nemocných lidských částí těla vyrobených z různých materiálů (dřevo, kov, keramika, těsto)a úplně opomíjí smysl pověsti, která především kárá neuctivý vztah k chlebu, navíc votivní oběti jsou známé i u jiných národů než Keltů. U pověstí o modrých plamíncích, které svítí nad místy se skrytým pokladem předpokládá keltský původ protože Keltové prý měli rádi modrou barvu, a úplně opomíjí fakt, že tytéž plameny se vyskytují nad poklady v mohylách v celém germánském světě. Atd. Prostě, když chce někde Kelty najít, tak je tam najde i kdyby čert na koze jel. ;-)

10 Miky Miky | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 19:16 | Reagovat

[6]: Pohostinnost je důležitá a nemám vůbec nic proti tomu, když mi někdo nabídne pivo, ale není to totéž, co chléb. Vedle hromničky se půllitr nestavěl. Chléb je ve slovanské tradici nenahraditelný. :-)

11 Darik Darik | 6. srpna 2014 v 20:56 | Reagovat

[9]: Neznám ani pověst o chlebových, ani o modrých plamíncích. Ale to, že Keltové měli rádi modrou barvu je pravda a Germáni toho od Keltů převzali hodně.
Nevím na kolik je J.Svoboda přesný a dá se nejspíš předpokládat, že né vždy má pravdu. Měl by možná psát ve stylu Otomara Dvořáka-dá se uvažovat, že to tak bylo či předpokládat, ale každý má svůj styl.
  Každopádně dědictví po Keltech je velké. A též je skutečností, že Keltové a jejich svět byl jiný než u ostatních národů, pro které byly nepochopitelnými.Byli tajemný což jé dáno i jménem. Kelt znamená tajemný a Název Kelti si buď dali sami nebo jim ho dali Řekové.

12 Myslič Myslič | Web | 6. srpna 2014 v 23:33 | Reagovat

5ecká bohyně "Léda"? Co to má být? :-D :-D Řekové znali Titánku Létó, matku Artemis a Apollóna:http://pohanskykruh.wordpress.com/2013/07/22/vlci-kouzlo-2/ Ale žádnou jménem "Léda". Ta snaha narvat Kelty všude za každou cenu mi připomíní teorie Rosenberga, Darrého a Himmlera naprat všude Germány. A Védistické plácání o tom, že za vším stojín Slované... Fuj.

13 Miky Miky | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 6:22 | Reagovat

[11]: Dariku, nikdo tu nepopírá, že nám Keltové cosi nepředali. Byly to minimálně různé pracovní technologie a pak taky pár místních názvů řek a kopců, včetně samotného názvu naší země Bohemie. Víme také, že už Keltové slavili 1.máj a dušiky a že motiv pověstí o spících bojovnících v horách také pochází od nich. Našlo by se toho i víc. Tvrdit ale, že modré plameny nad poklady jsou keltským motivem, protože Keltové měli rádi modrou, nebo, že bohyně Lada má souvislost s nějakou keltskou Lidunou a řeckou Lédou, které snad ani neexistovaly, to je prostě keltomanství a nesmysl.

14 Darik Darik | 7. srpna 2014 v 10:54 | Reagovat

Miky, nevím. Já ti ohledně té Bohyně napsal co jsem se dozvěděl od J.Svobody a o plamínkách nic nevím jak již jsem psal. A též uznávám, že Svoboda může být na omylu či si vymýšlet-nevím zas tak do hloubky ho neznám a ruku do ohně za něj nedám.

15 Adonis Adonis | E-mail | 7. srpna 2014 v 11:07 | Reagovat

Léda, to je ta s tou labutí... :-)[12]:

16 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 12:17 | Reagovat

Je to tak, kdo si neváží darů příroda a matky země, ten velice špatně skončí. Dojde velikého neštěstí, jak říkávali staří lidé. Je to podobné jako s krávou.
Tam, kde si neváží jejích darů, jako je mléko, máslo, smetana,jogurt atd, a místo toho buduje jatka, tam budou války, hladomor a bída. Jinak je to pěkný článek. Vašemu sporu ohledně toho, kdo nám chléb předal nerozumim. V podstatě si myslim, že je to docela jedno. Já bych řekl, že to byla Matka Země.

17 Myslič Myslič | Web | 7. srpna 2014 v 17:18 | Reagovat

[15]:Jasně, matka Dioskurů, to mi vypadlo. Tak ale u té s Kelty žádné spojení opravdu není už vůbec...

18 Pustevník Pustevník | 7. srpna 2014 v 22:17 | Reagovat

[2]: Tak to teda slyším poprvé,že Živa je novodobá a historický základ nemá. Já se vždycky dočítal, že o ní už psal Helmond.
[16]:Matka země by nám chleba těžko předala, nebýt slunce a deště. Ono totiž v přírodě všechno souvisí a nic není dílo jen jednoho ;-)
Jinak Miky jako vždy pěkný článek. U nás na Valašsku sú taky pověsti o ohňách nad pokladech, někdy taky svítí modře.

19 ¨Satja ¨Satja | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 17:24 | Reagovat

Haribol všem. Chtěl jsem se zeptat, jestli by někdo z vás nenapsal článek na téma pohanství v kultuře a tradici. Zveřejnil bych ho na svém blogu. Také je tam soutěž o nejkrásnější zahradu roku 2014. Soutěží se o knihu Probuzení do duchovního světa.
P.S. Matka Země ovládá všechny živly tvoření, tedy i slunce, déšť, vítr atd.

20 Sroub Sroub | 10. srpna 2014 v 2:39 | Reagovat

[11]:Kelt neznamená tajemný. To pojmenování dali keltům opravdu řekové, ale pochází ze slova keltoi, což je ve starořečtině označení pro nepřítele....
Keltové totiž nebyli žádný mírumilovní objímači stromů, ale pškně nebezpečný parchanti, kterejch se bála většina tehdejší evropy :D

21 Darik Darik | 10. srpna 2014 v 13:36 | Reagovat

[20]: To je tvůj problém čemu věříš, ne můj a já se s tebou nebudu přít kdo má pravdu.

22 Branwyn Branwyn | E-mail | 10. srpna 2014 v 15:23 | Reagovat

Je to také tvůj problém Dariku, čemu věříš.Nemůžeš se cítit dotčeny, když někdo klade důraz spíše na fakta než na fantasie a osobní představy. V některých oblastech potom ani fakta nejsou, jen dohady a nemá cenu je ještě rozšiřovat. :-D

23 Branwyn Branwyn | 10. srpna 2014 v 16:10 | Reagovat

A mimochodem, studoval jsem vedle keltských jazyků i starořečtinu a keltoi není ve st.řečtině "označení pro nepřítele", to je další výmysl a osobní dohad, nedá se nic dělat. :-D  :-)

24 Darik Darik | 10. srpna 2014 v 16:34 | Reagovat

[22]: Necítím se dotčený, jen jsem svým komentářem vyjádřil, že se nehodlám přít.

25 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 13. srpna 2014 v 15:42 | Reagovat

Po dlouhé době jsem přišla nakouknout. Co se týče chleba, tak u nás babička než chleba nakrojila ho pokřižovala,neb jak říkávala, je to boží dar. Já ho sice nekřižuji,ale tahle výchova úctou k chlebu mi zůstala, takže bych ho nikdy nevyhodila, ale zpracuji jinak,nebo dám sousedům pro zvířata.A taky jsem získala chlebový kvásek, tak si ho peču sama.V srpnové Regeneraci vyšel článek o slunovratu,myslím,žes ho Miky napsal ty? :-)

26 Miky Miky | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 17:51 | Reagovat

[25]: Zdenko, trefa, ten článek o slunovratu jsem psal opravdu já.:-)

27 Pavel Pavel | 13. srpna 2014 v 18:26 | Reagovat

[26]:I mě se ten článek v Regeneraci líbil. A hlavně fotky! :-)

28 totten totten | Web | 19. června 2015 v 9:36 | Reagovat

úvěr na cokoliv 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama