NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 2.

18. září 2014 v 8:06 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
CESTA K RUNÁM, CESTA ZA STARÝMI BOHY A POHANSKÝMI TRADICEMI

Jako náctiletý jsem trávil hodně času v lesích. S partou kamarádů jsme trampovali po naší vlasti, spali pod širákem, pili vodu z lesních pramenů a koupali se ve studených potocích. Byli jsme venku za každého počasí, v úmorných letních vedrech i ve sněhových závějích. Poznal jsem, že autentický zážitek z přírody se velice liší od sledování přírodopisného dokumentu v televizi. Skutečná příroda je krásná i drsná zároveň, a pobyt v ní zahrnuje i takové věci, jako jsou puchýře na nohou, nálety komárů a kůži rozedranou od trní a přesně takovou přírodu bez všech příkras a falše jsem si zamiloval. Jedním z mých tehdejších hrdinů byl americký spisovatel, malíř a zálesák Ernest Thopson Seton. Tento mimořádný člověk a jím vypracovaný systém "Lesní moudrosti" mě přivedl k zájmu o spiritualitu severoamerických indiánů. Indiánská úcta k Velkému Duchu, k Matce Zemi a všem přírodním bytostem si mě naprosto získala a nějaký čas jsem si myslel, že tzv. euroindiánství by mohlo být mojí cestou. Brzy mi však došlo, že indiánští předkové, kteří požívají u původních obyvatel Ameriky obrovskou úctu, nikdy nebudou a nemohou být mými předky, a že posvátná indiánská místa, jako např. Black Hills, mi také nepatří. Začal jsem tedy horlivě pátrat v naší evropské minulosti. Vždyť i naši předkové kdysi žili blízko přírodě, tak jako indiáni. Mým mateřským jazykem je čeština a tak jsem logicky hledal nejprve u starých Slovanů. Brzy jsem ale zjistil, že ze staré slovanské víry a mytologie se nám toho dochovalo jen velmi málo. Vykřesat z těch několika málo informací, které se mi podařilo nalézt, nějaký věrohodný obraz toho, jak původní slovanská víra vypadala, mi připadalo nemožné. Složil jsem tedy ty kousky vědomostí dohromady jak jen to šlo a zbytek jsem doplnil eklektickou Wiccou. Tato moderní čarodějnická tradice sice není pohanstvím v pravém slova smyslu, ale částečně z pohanských kořenů vychází. Eklektickým wiccanem jsem byl potom několik let. Studoval jsem ale dál a nakonec jsem zjistil, že indoevropské kořeny spojují nás Slovany s mnohými jinými evropskými národy a mezery v celkovém obrazu náboženství jednoho etnika lze často dobře vyplnit výpůjčkou od sousedů. Nejvíce mi při této cestě za starými bohy a pohanskými tradicemi pomohly právě Runy. Skrze Runy jsem objevil islandské Eddy, severské ságy, Tacitovu Germánii atd.,atd. Co se týče dochovaných pramenů, měli Germáni poněkud více štěstí než my. Přes severskou mytologii a germánské bohy jsem se pak ale vlastně vrátil i zpátky ke Slovanům, neboť jsem zjistil, že Slované mají se seveřany mnoho společného. Slované měli totiž svým pojímáním duchovna nejblíže k Baltům a paradoxně také k našemu dávnému nepříteli, Germánům. Způsoby, jakými se projevovala zbožnost Baltů, Germánů a Slovanů byly takřka totožné a hlavní severo-germánští bohové Ódin, Thor a Frey se v mnoha aspektech podobají slovanským bohům Velesovi, Perunovi a Jarovítovi. Ačkoli se u nás mnozí lidé už při pouhém vyslovení pojmu Germán mračí a ošívají, nemůžeme popřít, že germánské kmeny Markomanů, Langobardů, Kvádů, Herulů aj., obývaly území našeho dnešního státu dlouhých 500 let. První Slované, kteří do naší země přišli, se zde nesetkali s Kelty, jak se někdy tvrdí, ale právě s Germány. Některé archeologické nálezy (např. z Března u Loun) dokonce naznačují, že Germáni a Slované u nás žili nějakou dobu mírumilovně vedle sebe, vzájemně se ovlivňovali a mísili. Dokladem toho, že si Germáni a Slované nebyli vždy vzájemně pouze protivníky je například i Francký (tj. germánský) kupec Sámo, který se svou ozbrojenou družinou sjednotil slovanské kmeny v boji proti Avarům a nakonec se stal slovanským králem. Není také bez zajímavosti, že legendárním vojevůdcem Čechů v tzv. Lucké válce, kterou známe ze Starých pověstí, byl podle kronikáře Kosmy muž jménem Tyr. Pověstmi opředený český válečník tedy nese jméno germánského boha války, jehož Runou si severští bojovníci zdobili své meče. Zvláštní, že? Ale možná to ani tak zvláštní není. Zvykem dávných knížat bývalo obklopovat se družinou výjimečně zdatných bojovníků a tito válečníci bývali často i cizinci. Například družiníci Tuna a Gomon, které vyslala kněžna Drahomíra zavraždit svatou Ludmilu, byli podle svých jmen velmi pravděpodobně Vikingové. Vikinského původu je prý i nánosník na přilbě svatého Václava. Postava, která je na tomto nánosníku zobrazena, tedy možná nepředstavuje Krista, ale Ódina, který zavěšen na stromě světa pátrá po Runách! To si vážně nevymýšlím, zjistěte si to. Kontakty našich slovanských předků s Germány a to dokonce i s těmi severními, byly pravděpodobně mnohem těsnější, než je většina z nás dnes ochotná připustit. Pro ty čtenáře, kteří mají na vše germánské alergii, bude jistě překvapením, že ještě počátkem 12.století, v době kdy letopisec Kosmas sepisoval svoji Kroniku českou (Chronica Boemorum), bylo zvykem o české kotlině uvažovat jako o součásti historického území Germánie. Děkan Kosmas tedy popisuje geografické umístění naší země těmito slovy : "V Evropě leží Germánie a v jejích končinách směrem k severní straně daleko široko se rozkládá kraj, kolem dokola obklíčený horami, jež se podivuhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdá, jakoby to jedno souvislé pohoří celou tu zemi obklopovalo a chránilo."
U nás západních Slovanů prostě není sporu o tom, že Germáni, ať už jako naši spojenci, či jako naši nepřátelé, výrazně ovlivnili naší kulturu, genetickou skladbu a dokonce i náš současný jazyk. Přesto přese všechno, co zde bylo řečeno, se cítím být ale především Slovanem. Mým pravým domovem je krajina kolem jihočeských rybníků, nikoli skalnaté pobřeží severských fjordů. Germánské jazyky moc neovládám, dokonce ani ty současné, natožpak ty staré, ve kterých byly ryty runové nápisy a od toho se také jistě do značné míry odvíjí i mé porozumění Runám, jako takovým. To, co se v této knize dále dočtete, nelze tedy považovat za univerzální Písmo Svaté, a už vůbec ne za odborný vědecký text. Můj výklad runových znaků a moje chápání severské mytologie vychází jednoduše z mých vlastních omezených zkušeností a může se více či méně lišit od toho, jak tyto věci chápou jiní. Nenechte se tedy zviklat, ani rozčílit tím, pokud v textu narazíte na něco, co chápete nebo cítíte jinak než já. Studujte, porovnávejte různé zdroje a získávejte s Runami své vlastní zkušenosti. Pokud vás můj přístup něčím inspiruje, budu rád. Pokud se ale při čtení jen utvrdíte, že jsem úplně mimo a že vaše cesta vede jinudy, nic hrozného se také nestane. Zkušenosti mnohých mých známých jsou ale takové, že jakmile začali s Runami hlouběji pracovat, začali do jejich výuky aktivně vstupovat sami bohové, a to bych také přál každému z vás. Osobní vztah s bohy a vlastní žité zkušenosti jsou totiž nakonec tím nejpodstatnějším. O nejdůležitějších severogermáských bozích a jejich podobnostech s bohy baltskými a slovanskými si povíme ještě později v závěru knihy. S Ódinem, legendárním objevitelem Run, se ovšem musíme alespoň stručně seznámit hned na začátku.


ÓDIN

Ódin, který je znám také jako Wótan, Woden či Wátanos, je bezesporu jedním z nejvýznamnějších bohů germánského panteonu. Jeho osobnost je složitá a tajemná. Ódin má hodně společného s kouzelníkem Merlinem z keltských legend a také se jím dozajista alespoň částečně inspiroval spisovatel J.R.R.Tolkien, když tvořil postavu svého čaroděje Gandalfa. V severských ságách se Ódin často objevuje jako záhadný vousatý stařec v dlouhém plášti, jehož obličej zastiňuje kápě nebo klobouk se širokou krempou. Podobně jako Merlin předává i Ódin lidským hrdinům magické zbraně, a podobně jako Gandalf vstupuje Ódin do válek a sporů mezi lidmi a pomáhá tam, kde to uzná za vhodné. Na rozdíl od Merlina i Gandalfa je však v Ódinovi i cosi temného. Ódin je nevypočitatelný a jeho přízeň je dvojsečná. Je to především bůh mrtvých a tak často "odmění" své věrné tím, že je nechá zahynout v bitvě, aby je pak mohl uvítat ve své síní padlých hrdinů ve Valhalle.
Wótanovo (Ódinovo) jméno má svůj původ ve starogermánském výrazu wátos ,tj. nepříčetný, posedlý a má také hodně společného s latinským vates - básník. Ódin je na jedné straně mudrc, bard a básník, na straně druhé zuřivý válečník a vynikající stratég. Pro jeho temnou stránku ho pozdější křesťanská tradice pasovala do role ďábla. Ve středověkých legendách se stal Ódin ďábelským muzikantem, kterého můžete potkat na lesních křižovatkách. To, co nás bude ale zajímat nejvíc je skutečnost, že to byl právě Ódin, kdo podle dávných legend objevil Runy.
Podobnou typologii nese i baltský bůh Velnias a slovanský bůh Veles. Také zde máme co dočinění s moudrými bohy s básnickým nadáním, kteří zároveň vládnou i magii a říši mrtvých. Zřetelnou spojnicí mezi Ódinem a Velniasem, jak dále uvidíme, jsou záznamy z 16. stol. z Malé Litvy, podle kterých někteří litevští muži u Velniasova pramene obětovali své oko, aby dosáhli moudrosti.
Stejně jako Ódinovi byla i Velesovi a Velniasovi později přisouzena role čerta a ďábla. V Čechách se kdysi lidem, kteří vymýšleli lotroviny říkávalo : "Jaký Veles ti to našeptává?" a mnohé balvany s tzv. obětními miskami, kterým se na Litvě často říká Velniasovy kameny, se u nás nazývají kameny čertovými.

Přírodní mísa v kameni, kterému se říká Čertovo břemeno.


Zajímavý je i etymologický výklad slovanského pojmu čort, čert. Podle některých badatelů vychází toto jméno ze slovního kořene "črt", črta - čára. Čert by mohl být tedy někým, kdo dělá črty či čáry, někým kdo čaruje. Uvážíme-li, že runová magie se odpradávna prováděla skrze rytí znaků složených z čar, jsou to bezesporu zajímavé souvislosti. Slovo črty použil také kronikář Chabrus, který v 10.století zapsal : "Slované dřív, když byli pohany neměli písma, ale počítali a věštili črtami a zářezy." Systém slovanských magických znaků nebyl zřejmě tak ustálený a rozvinutý jako germánské Runy, ale je velmi pravděpodobné, že slovanští Volchvové (čarodějové) nějaké znaky podobné Runám používali a že tyto znaky měli svůj původ u božského črtaře, kterým byl Veles.
Ačkoli toho víme o Velesovi velice málo, není pochyb o tom, že byl vedle Peruna jedním z nejuctívanějších slovanských bohů. Naznačili jsme si také, že Veles by ve skutečnosti mohl být i jinou podobou mocného runového čaroděje Ódina, nebo přinejmenším jeho slovanským bratrancem.
Poslechněte si nyní severský příběh o tom, jak byl stvořen náš svět a o tom jak Ódin nalezl Runy a předal je bohům i všem dalším bytostem :


POSVÁTNÝ PŘÍBĚH O PŮVODU RUN

Tam, kde leží náš dnešní svět Midgard, byla na počátku jen propastná prázdnota zvaná Ginnungagap. Na sever od Ginnungagapu se rozkládala říše chladu a ledu Niflheim a na jih od propasti ležela říše ohně a horka Müspellheim. Z Niflheimu vytékala do Ginnungagapu ledová řeka a naplňovala propast ledem, zatímco z jihu od Müspellheimu vál do propasti teplý vzduch a létaly sem ohnivé jiskry. Z roztátého ledu a žáru ohně povstaly první bytosti, obr Ymi a kráva Audhumla, jež živila Ymiho čtyřmi mléčnými řekami, které vytékaly z jejích struků. Ymi pak plodil sám ze sebe první generace dávných bytostí - obrů. Jednoho z obrů stvořila i Audhumla a to tak, že ho vylízala ze slaného ledu, kterým se živila. Obr se jmenoval Búri a byl dědečkem Ódina, Viliho a Véa, prvních obrů, kteří se stali bohy.
Bratři Ódin ,Vili a Vé se postavili nezkrotným chaotickým silám obrů staré generace a společně zabili praobra Ymiho. Z Ymiho krve učinili moře, z kostí skály a z lebky klenbu nebes, kterou od té doby na čtyřech rozích světa podpírají čtyři skřítkové, jejichž jména jsou Austri (Východní), Vestri (Západní), Nordri (Severní), Sudri (Jižní). Bohové pochytali jiskry a oharky létající vzduchem z planoucího Muspellheimu a stvořili z nich planety a hvězdy a vytyčili jim jejich místo a dráhu. Do chaosu tak vnášeli řád, neboť jak pravila vědma, dříve než tak učinili "neznalo slunce, kde sídlo má, nevěděl měsíc, jakou má moc, neznaly hvězdy na nebi své místo."
Ódin toužil vždy víc, než jiní bohové po moudrosti a vědění. Jednou se doslechl, že u kořenů stromu, který prorůstá celý vesmír a spojuje všechny světy, se nachází studnice vědění. Tomu, kdo se z pramene napije, dostane se daru nesmírné moudrosti. Ódin nemeškal a sám, bez doprovodu se vydal na dalekou cestu ke kořenům Yggdrasilu. Studnu však střežil obr Mimir a ten žádal výměnou za doušek vody Ódinovo oko. Ódin tedy vložil své oko do studny, zhluboka se napil. Potom se zranil svým vlastním kopím a na devět dlouhých nocí se zavěsil do větví Yggdrasillu. Po celou dobu nic nejedl ani nepil a zavěšen na stromě světa hleděl do Mimirova pramene, až v jeho vodách po devíti nocích spatřil runové znaky a v nich skrytou moudrost a magickou sílu. S výkřikem prozření se zhroutil k zemi.
Když se pak vrátil k bohům, stal se pro ně učitelem nové moudrosti a runové magie. Runové umění se pak šírilo dále. Naši pohanští předkové tradovali ,že Ódin donesl Runy Ásum, Dain álfum, Dvalin skřítkům a Ásvinn obrům. Lidi naučil runovému čarování Ódinuv syn Heimdall.

Tento příběh, který si původně předkové dnešních seveřanů ústně předávali z generace na generaci, se nám dochoval zapsán ve staroislandských Eddách ze 13.století. Příběh zázračně přežil násilnou christianizaci a stal se naším vzácným evropským dědictvím. Měli bychom si ho vyprávět se stejnou úctou, s jakou si např. severoameričtí indiáni vypráví příběh o Bílé Bizoní ženě, která jim předala dar posvátné dýmky, protože stejně jako ta dýmka zprostředkovává indiánům setkání s Wakan Thankou, zprostředkovávají nám Runy setkání s bohy a duchy našich předků. Dříve než se ale dostaneme k samotným Runám, pozdržme se ještě chvíli u právě přečteného příběhu.

Pokračování příště...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yarwik Yarwik | 18. září 2014 v 8:56 | Reagovat

opět parádní čtivo :-)

2 Darik Darik | 19. září 2014 v 12:51 | Reagovat

Článek je zajímavý, ale v tom, že se Slované nesetkali s Kelty se mýlíš. Keltové z našeho území nikdy úplně neodešli. Slované kteří přišli se s Kelty setkali a asimilovali s nimi.Germáni kteří přišli na naše území nebyli schopni využít toho co získali a vrhli vývoj v České kotlině o několik století zpátky. Například hrnčířský kruh byl na dlouhou dobu zapomenut.

3 Miky Miky | E-mail | Web | 19. září 2014 v 17:22 | Reagovat

[2]: Dariku, a to víš odkud? Je všeobecně známo, že na počátku 1.století n/l, v době kdy přišly do naší země první Germánské kmeny, tu už mnoho Keltů nebylo. Germáni pak ovládli dnešní české a moravské území na dlouhých 500 let. Zbytky Keltů se za tu dobu zcela germanizovaly a ano máš pravdu, nepředali svým nástupcům ani ten hrnčířský kruh, tak malý vliv v celkové populaci měli. Když pak přišli v šestém století Slované, setkali se zde už jen z Germány, popřípadě s naprosto germánsky asimilovanými Kelty.

4 Darik Darik | 19. září 2014 v 19:05 | Reagovat

[3]:Ano, při příchodu Germánů již tolik Keltů jako dříve nebylo, ale pořad jich bylo dost a během odoby kdy tu byli Gemáni jsem jich dost přišlo z Gálie když odcházeli před Cézarem. Byli to ti kteří ve 4 století odsud migrovali a pak si vzpoměli na svou dávnou vlast. A vliv, ten měli obrovský, vždyť i Germáni od nich hodně převzali. Tak, že když přišli Slované hodně toho převzali přímo od Keltů se kterými asimilovali a něco od Gemánů kteří to převzali od Keltů. Proto se hodně Keltské moudrosti zachovalo do dnešních dnů. Jo a co se týká kupce Sáma ten byl z největší pravděpodobností Kelt.

5 Pavel Pavel | 19. září 2014 v 19:31 | Reagovat

Sámo nebyl kelt - byl syn Merojského krále Dagoberta I. (levoboček)
Žádný důkaz ale nikomu nedodám!

6 Miky Miky | E-mail | Web | 19. září 2014 v 22:33 | Reagovat

[4]: Dariku, znovu se musím zeptat na zdroj, ze kterého své informace čerpáš.
Julius Caesar zemřel v r. 44 před n/l, tedy dávno před tím, než se u nás objevili Germáni. Zajímalo by mě, kdy k nám tedy před Ceasarem utíkali ti Keltové, co si vzpomněli na svou dávnou vlast? Náš přední znalec "věku barbarů" Eduard Droberjar, dobře popisuje situaci přechodu od Keltů ke Germánům v tomto článku http: //dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/8/pozvolny-zanik-vyspele-kultury/ Důležitý je zejména závěr článku : "V Marobudově říši zřejmě definitivně zanikla vazba mezi Kelty a Germány a ti, co snad Kelty původně byli a dožili se rozkvětu první germánské říše v Evropě, ve složité struktuře vnitrogermánských vztahů podlehli novým vládcům Čech – Svébům." O žádné další migraci Keltů do Čech historikové ani archeologové nic neví.

7 Miky Miky | E-mail | Web | 19. září 2014 v 22:42 | Reagovat

Co se týče Sáma, tak tady už jsem slyšel hodně teorií. Védysti tvrdí, že Sámo byl Slovan a že jeho franský původ je jenom germánská propaganda. Keltomilové v něm vidí samozřejmě Kelta a Pavel ho dokonce vidí jako syna Dagoberta I. Pravda je, že to mohl být Frank galského původu (tedy opravdu rodem Kelt), ale jak to bylo ve skutečnosti už se nedozvíme a vlastně na tom zas tolik nezáleží.

8 Darik Darik | 19. září 2014 v 22:58 | Reagovat

[6]: S tím Cézarem jsem to poplet, utíkali před římany. Neříkám, že to byla velká vlna,ale přicházeli a to hodně do Gabréty. Prostě přijmi fakt, že Keltové obohatili jak Germány tak Slovany.

9 Miky Miky | E-mail | Web | 20. září 2014 v 6:40 | Reagovat

[8]: Tak o tom jsem nikdy nepochyboval. Co se týče různých vynálezů a vychytávek, tak byli Keltové opravdu napřed. Ty ale říkáš, že sem po dobu Germánského osídlení přicházeli Keltové, kteří se nakonec setkali i se Slovany a   předali jim pak nějaké vědomosti a to je prostě nesmysl. Pokud máš nějaké zdroje, které to dokazují, tak je prosím uveď, rád se poučím. Už jsem tě o ně ostatně žádal 2x a zatím nic, tak mám dojem, že žádné takové zdroje neexistují a vše je založeno jen na tvé víře a přání, aby to tak bylo.

10 Darik Darik | 20. září 2014 v 11:37 | Reagovat

[9]: Slované se setkali hlavně s Kelty kteří tady zůstali a nikdy neodešli. A pak s těmi co přišli na spět. Na zdroje tě odkázat nemohu, protože už nevím co to bylo za dokumentární pořad, ale tam o tom mluvili. A také jsem o tom četl, rozhodně jsem si to nevymyslel jak si možná myslíš Ale i kdyby tohle nebyla pravda je podstatné, že se Slované s Kelti setkali a hodně toho od nich převzali a tím to uchovali do dnešních dnů.

11 Miky Miky | E-mail | Web | 21. září 2014 v 13:32 | Reagovat

[10]: Dariku, nevím už jak ti to vysvětlit, ale autoři knihy, kde jsi toto vyčetl, nebo dokumentu, kde něco takového říkali byli pravděpodobně nějací záhadologové nebo keltomanové. Pokud budeš číst knihy opravdových historiku, nebo archeologů, kteří vychazejí z historických záznamů a archeologických nálezů, tak zjistíš, že skutečnost je úplně jiná. Můžeš buď dál věřit fantaziím a bláznivým teoriím, anebo vycházet z faktů, rozhodnutí je na tobě, já ti tvoji víru brát nechci.

12 Darik Darik | 21. září 2014 v 14:04 | Reagovat

[11]: Miky nezlob se, ale připadá mi to, že se s tebe stává germanoman. Česká kotlina je jednou z kolébek Keltské civilizace a jejich moudrost, duchovní filozofie a tradice se dosti zachovali a dá se z nich čerpat a stavět na nich.
Samozřejmě i z Germánské a Slovanské tradice se zachovalo, ale jde o to co je skutečně čistě od Germánů či od Slovanů a co převzali od Keltů a buď nechali v původní podobě nebo upravili a přispůsobili si. S tejně tak Keltové převzali z moudrosti a tradic kůltůr před nimi.
  Ale na druhou stranu uznávám, že pouštět do této debaty bylo zbitečné. Vždyť je podstatná skutečnost a ne to si myslí druhý.

13 Myslič Myslič | Web | 21. září 2014 v 17:48 | Reagovat

[12]: Mne by taky zajímalo, z jakého zdroje tu informaci o přímém "setkání" Keltů a Slovanů na našem území máš... Takové tvrzení se prostě nedá ničím doložit, je to podobný nesmysl, jak ty védistické cynty. Nikdo z historiků nebo archeologů nezpochybňuje vliv Keltů na Germány. Ověřitelnost zdrojů je velice důležitá.

14 Pustevnik Pustevnik | 21. září 2014 v 19:14 | Reagovat

Mě by zase zajímalo, jakou tu duchovní moudrost a filosofii nám tu zachovali.

15 Darik Darik | 21. září 2014 v 19:27 | Reagovat

[14]: Zkus se o Kelty zajímat do hloubky a poznáš ji.Kdo vlastně si?

16 Miky Miky | E-mail | Web | 21. září 2014 v 19:47 | Reagovat

[12]: Nemyslím si, že bych byl germanoman. Kdyby to tak bylo, upřednostňoval bych Germány před ostatními etniky a považoval je za lepší než Slovany a Kelty, a to si nemyslím. Jsem především západní Slovan a slovanská i germánská kultura mě zajímají rovným dílem. Kelty mám rád taky a jejich vliv na evropskou kulturu jako celek je nepopiratelný. Přímý keltský vliv na naši vlast ale skončil někdy před 2000 lety a od té doby až dodnes je česká kotlina pod vlivem Germánů a Slovanů. Taková jsou prostě fakta. :-)

17 Darik Darik | 21. září 2014 v 20:06 | Reagovat

[16]: Seš sice na obrovském omylu, ale vyvracet ti to nebudu.

18 Miky Miky | E-mail | Web | 21. září 2014 v 20:17 | Reagovat

[17]: Dariku, já si to moc rád nechám vyvrátit, nejde mi o to, abych měl za každou cenu pravdu, ale odborníci říkají, to co říkají a ty mi žádný zdroj, kde bych se mohl poučit nenabízíš.

19 Frostík Frostík | 22. září 2014 v 21:04 | Reagovat

[12]:

[14]: Tak to by mě, jakožto jediného pohana keltského směru v PK, taky zajímalo. To co o nositelích keltské kultury V Čechách víme, známe jen z hmotných archeologických nálezů. Mimo jedné zprávy, není o našem území ani čárka. Tak kde je ta zmiňovaná moudrost, duchovní filozofie a tradice? Nebýt Římanů a západních keltských národů, nevěděli by jsme nic. Znáš snad jména bohů, které vzývali "keltové" v České kotlině?
Jen se tu naroubovávají prvky z Galie a Britských ostrovů. Jde jen o to si to přiznat.

20 Darik Darik | 22. září 2014 v 22:00 | Reagovat

[19]: Název města Praha je pravděpodobně odvozen od Bohyně Brighid, tak, že jí uctívali i Keltové Boiohaema.
Podívej se do Českých pohádek tam je hodně Keltského zachováno. Například pohádka O Smolíčkovi. A ve většině pohádek se najde něco od Keltů. Dále v Českých tradicích a zvycích a v pověstech se dá najít. A jsou další zdroje.

21 Frostík Frostík | 23. září 2014 v 6:57 | Reagovat

[20]:Takže pravděpodobně.
Kromě pár pravděpodobných názvů máte hovno. Naše pohádky jsou až moc podobné německým a zvyky mají stejný indoevropský základ. Tady je přání otcem myšlenky.

22 Miky Miky | E-mail | Web | 23. září 2014 v 8:20 | Reagovat

Jinak, ani já, ani Frostík, nepopíráme velký vliv, který měli Keltové na celou Evropu. V mnohém byli skutečně novátorští a skvělí a mnohému se od nich naučili nakonec i ti Germáni a od nich zase Slované. Co se týče českých Slovanů byl to ovšem vliv pouze nepřímý, protože se při vstupu do české kotliny s Kelty nesetkali. Pokud chce někdo tvrdit, že ano, měl by pro to mít lepší doklady, než jméno Prahy.

23 Darik Darik | 23. září 2014 v 9:06 | Reagovat

Tady je další debata zbytečná, já za to nemůžu, že jste slepí.

24 Frostík Frostík | 23. září 2014 v 10:15 | Reagovat

[23]: Slepý z tvého pohledu možná, ale nejsme blbý. :-P

25 Miky Miky | E-mail | Web | 23. září 2014 v 10:21 | Reagovat

[23]: Dariku, na čem je tvé prozření založeno? Na víře a na pohádkách. Pořád tě prosím, abys nás odkázal na nějaký relevantní zdroj, ale toho nejsi schopen, protože takový neexistuje. Kdo je tady tedy slepý?

26 Darik Darik | 23. září 2014 v 10:41 | Reagovat

To, že se u nás čerpá z Galie,Britských ostrovů a Irska nezapírám, sám z nich čerpám také. A samozřejmě, že se u nás nezachovalo tolik aby se sestavila celá tradice.

27 Frostík Frostík | 23. září 2014 v 12:25 | Reagovat

Tak Darik už cituje i mě, protože nic nemá. Ne, že se nedá sestavit celá, ale ani smyslplný kousek.
Můžem vymyslet novou, vycházející ze západních zdrojů, ale nesmíme si vymýšlet histórické bludy, aby to vypadalo jako nepřerušená tradice. :-?

28 Darik Darik | 23. září 2014 v 13:48 | Reagovat

Netuji tě, to jsem ti dal za pravdu k tvému komentáři číslo 19-bylo to psáno všeobecně, ale hlavně odpověď tobě. Slovo nezapírám ti mohlo napovědět, že ti dodatečně odpovídám.
A nikdy jsem nenapsal, že se dochovala celá neporušená tradice.
Napsal jsem, že se po Keltech dosti zachovalo a za tím si stojím. A jsem i názoru, že Kelti z České kotliny nikdy úplně neodešli. Ano, jejich početní stav se zmenšil a to asi podstatně, ale ne úplně. A když si to co nám zůstalo doplníme s tím co nám nabízí další Keltské země máme s toho krásnou tradici.

29 Darik Darik | 23. září 2014 v 13:54 | Reagovat

Říká ti něco Fidchell? Nebylo by lepší místo těchto dohadů si zahrát tuto krásnou hru?
  Ty dohady jsem vyvolal já, tak se to zkouším napravit.

30 Myslič Myslič | Web | 23. září 2014 v 17:05 | Reagovat

Víte, soukmenovec Frostík si bude z víkendu pamatovat tu diskusi, já těmto postiženým jedincům říkám "momentální Kelt" (za to "momentální" si dosaďtě jakékoliv etnikum nebo národ nebo jazykovou skupinu). Takový spoluobčan nevěděl po většinu svého života kam patří... Je-li starší ročník, byl ve škole formován "slovanskou vzájemností", pak přišlo stádium amerikanizace - "Indiáni jsou přece nejlepší", následuje etapa "Germáni jsou zlí" a nakonec se rozhodne, že bude "Kelt"... Je to asi tento řetězec: V pondělí se rozhodnete, že být Čechem není ono a řeknete si, že jste "Kelt"... Vydrží-li vám to aspoň do soboty, začnete věřit v "civilizační učení Keltů, odkaz tajných znalostí, který předali těm zlým Germánům a zaostalým Slovanům..." Nepřipomíná vám to Slovansko-Árijské védy? Nebo Himmlerovo, Darrého a Rosenbergovo "učení o tom, jak Germáni založili Evropu"?! Když po takovém "znalci" chcete zdroje pro jeho tvrzení.... Nejsou. Ale to vy "jste slepí".... :-(

31 Darik Darik | 23. září 2014 v 21:45 | Reagovat

[30]: Nejsem si vědom, že bych Germánz tytuloval zlý a nevím ani o tom, že bych o Slovanech napsal, že jsou zaostalí. Tak, že nechápu s čeho mě obviňuješ. A za druhé, ty znáš mou cestu ke Keltům, kdy mě oslovili a co tomu předcházelo?, že mi dáváš přívlastek momentální? Já myslím, že postižený si především ty, ale to je tvůj problém a ne muj.

32 Myslič Myslič | Web | 23. září 2014 v 21:51 | Reagovat

[31]: Aha, tak to jsi se poznal, já tě sice neznám, ale je fajn, že ses zařadil... Já tě "neobviňuju", jen je mi divné, že stále nedokážeš dodat nějaký zdroj pro svá nesmyslná tvrzení o tom, jak prý předali Keltové na našem území něco Slovanům. Pokud to nedokážeš podložit argumenty, budeš se v tom dál plácat. A lidi tě budou považovat za exota. Tak ještě jednou, čím toto své tvrzení můžeš podložit? Nějaké odkazy na literaturu, archeologické nálezy, antropologické studie a podobně?

33 Darik Darik | 23. září 2014 v 22:06 | Reagovat

V komentáři číslo 10 jsem napsal a tím přiznal, již nevím jak se onen dokumentární pořad jmenoval a též už nevím kde jsem to četl. Rozhodně jsem si to nevymyslel, ale to mi můžeš věřit a nemusíš.
Je možné, že onen zdroj či zdroje jsou na omylu nebo je možné, že novější výzkumy prokázali něco nového a mě to ušlo. Každopádně moudrost po Keltech je patrná v našich pohádkách, pověstech, tradicích, zvycích a jistě by se toho našlo více. Na druhou stranu samozřejmě celá tradice s toho sestavit nejde a je třeba jí doplnit s tradic ostatních Keltských zemí.

34 Rushwolf Rushwolf | E-mail | 24. září 2014 v 12:06 | Reagovat

checht :-D ono to tu fakt je :-D  Hele, pokud se identifikuješ s kelty není problém, je pravda že v zemi tu po nich zbylo hodně, spoustu nálezů etc. na tom se stavět dá... snažit se ale namlouvat, že keltský vliv tu mohl přežít stěhování národů... obávám se, že už v 1. století n.l. tu nebyl jediný kelt natož populace schopná udržet či předat nějakou kulturu či tradici. Jako problematický vnímám i čerpání z jiných zemí s keltskou tradicí... což sou dnes vpodstatě ostrovy UK. jenže... zaprvé to co se tam do dnešních dnů dochovalo je mix galorománské germány třísklé a křesťnastvím opepřené kultury a zadruhé je dost pravděpodobný značný rozdíl mezi tím co bylo na kontynentu a tím co bylo na ostrovech... keltové sice jsou jedno etnikum, ale něco jako jednotná keltská kultura napříč časem a prostorem je asi stejně problematická, jako vytvořit si představu o náboženství ranných germánů na našem území podle Eddy... add. pohádky... po keltech? soupohádkové motivy, které s edají najít jak v evropském kulturním okruhu, tak třeba v asii... čili co je vliv keltské kultury a moudrosti a co prostě určitá nadetnická archetipálnost?

35 Pavel Pavel | 24. září 2014 v 18:24 | Reagovat

Následující řádky berte trochu tak nějak bokem... :-)
Bytost vždy vnímá takovou hloubku duchovna, na jakou úroveň dosáhla.
Co je v tu chvíli výš, není schopna pochopit. Pochopí, až se "tam" provnímá.
Mám za to, že vstoupením do jakéhokoliv svazku, seskupení bytostí s ohraničujícími mantinely, bytost na nějaký čas zarazí. Někdo se časem dostane dál,pro někoho je to konečná v tomto životě. Aby bytost "stoupala"v poznání, musí se zbavit mantinelů. Vypadá to, že je nutné stále opouštět nabyté posty vzhledem k novým na obzoru objevujícím se. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama