NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Říjen 2014

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 13.

31. října 2014 v 4:30 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA NAUDIZ
Význam : nouze, bída, trápení.



Název Runy Naudiz se překládá buď jako "Nouze",nebo jako "Potřeba". Tyto dva pojmy spolu úzce souvisí. Ocitneme-li se v nouzi, znamená to totiž, že se nám nedostává něčeho, co velmi potřebujeme. Objeví-li se Runa Naudiz v našem věšteckém výkladu, může to znamenat bídu a nedostatek, ale také nespokojenost, vnitřní nenaplnění a touhu po něčem. Nespokojenost a pocit nenaplnění však nemusí vždycky odrážet skutečnou materiální bídu. I lidé, kteří mají z pohledu ostatních "všechno", se někdy cítí prázdní. Provádíme-li runový výklad pro druhé, měli bychom proto v případě Runy Naudiz dobře posoudit i okolní znaky, aby bylo jasné, čeho se tato nouze týká.
S Runou Naudiz jsem učinil zvláštní zkušenost. Když jsem se před lety s Runami seznamoval a učil se znát jejich významy, postupoval jsem tak, že jsem vždy nad jedním ze znaků meditoval, promýšlel a prociťoval jeho význam ze všech stran a pak jsem si danou Runu vždy vystavil na několik dní na oltář, abych jí měl na očích a dobře si její význam zapamatoval. Neuvědomoval jsem si tenkrát, že tímto způsobem vlastně Runu nabíjím a pak ji ještě aktivovanou vystavím, aby mohla svou sílu dobře vyzařovat. Runa Naudiz mě o tom záhy poučila. Po celou dobu, co jsem jí měl vystavenou na oltáři, se naší rodině vedlo zle a stíhala nás nouze za nouzí. Manželka, která je jako většina žen nadána silnou intuicí, se mě po pár dnech zeptala : "Hele, co ty to máš na oltáři vlastně za Runu?" A tehdy mi to celé došlo. Runu jsem odstranil a naše malé rodinné "pohromy" ustaly. Byla to pro mě velká lekce. Poznal jsem tehdy, že Runy mají skutečnou moc a začal jsem být při práci s nimi mnohem pečlivější a ostražitější.
Na kartu Runy Naudiz jsem nakreslil muže, který se ocitl sám v divočině, takřka bez prostředků. Blíží se tma a z blízkého lesa ho sledují vlci. Muž se pomocí luku snaží horlivě rozdělat oheň, který by mu poskytl teplo a ochranu před divokými zvířaty. Anglosaská Runová báseň říká : " Potřeba svírá srdce, ale může přinést pomoc a zhojení, dostane-li se jí pozornosti včas." Nouze nás má tedy vyburcovat k činu. Poddáme-li se v tíživé situaci skepsi, může to znamenat záhubu. Napneme-li ale síly, může nás zkušenost nedostatku zocelit a postrčit kupředu. Muž z obrázku nesložil ruce do klína, ale statečně bojuje o svůj život.
V této souvislosti bych rád zmínil starou evropskou pohanskou tradici, takzvaného živého ohně. Tradice byla zaznamená u Rusů, Poláků, Čechů, Litevců, Švédů, Němců i dalších národů. Jde tedy o velice rozšířený a starobylý zvyk. O jeho pohanském původu svědčí už to, že byl v průběhu věků, často řazen do církevních seznamů zakázaných činností. Nejčastěji byl živý oheň zapalován na sv. Jana Křtitele, tedy v době letního slunovratu, ale protože se věřilo v jeho očistnou a léčivou moc, prováděl se obřad živého ohně také pokaždé, když bylo společenství napadeno nějakou zlou nakažlivou chorobou. Před východem slunce se museli zhasit všechny ohně ve vsi i širém okolí. Žádná louč, nebo kamna, nesměla zůstat hořet. Venkované pak vyšli mlčky za ves a nesli sebou dřevo z lichého počtu druhů stromů. Pomocí provazu pak otáčeli kůlem zasazeným do dřevěného rámu, tak dlouho, až třením vznítili oheň. Pak zapálili hranici a vodili přes nový živý oheň zvířata, sami přes něj skákali, černili si tváře jeho popelem a hořícími poleny podkuřovali ovocné stromy, pole a louky. Nakonec si každý vzal trochu žhavých uhlíků domu a podpálil jimi svůj domácí krb. Živý oheň se nazýval také ohněm nouzovým, dřevěným, božím, hojivým apod. v Německu se mu říkalo "Nothfeuer", tedy oheň potřeby. Runa Naudiz nás vybízí, abychom v čase nouze a potřeby zapálili náš vnitřní živý oheň.

Rozdělávání živého (nouzového) ohně.

V magii se dá Runa Naudiz využít k mobilizaci vnitřních sil, ocitneme-li se v krizi, nebo k odstranění věcí a vlastností, které nám komplikují život. Při těchto magický operacích je však více než kdy jindy zapotřebí udržet pozornost na pozitivním aspektu této Runy. V opačném případě vám její energie ještě přitíží. Negativní užití této Runy ve smyslu uvrhnutí nouze na vašeho nepřítele je mnohem snažší. Mějte však na paměti, že každé použití negativní magie je riskantní. Pokud si nejste ze svým záměrem jistí, nebo pokud má váš protivník účinnou obranu, můžete si zadělat na velké potíže.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 12.

27. října 2014 v 7:33 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA HAGALAZ
Význam : náhlý zvrat, zpoždění, destrukce.




Runa Hagalaz je jedním z nejobávanějších znaků celého futharku. Ukáže-li se v našem výkladu, značí to totiž obvykle přinejmenším komplikace, ale mnohdy i zásadní změnu či převrat v našem životě. Název Hagalaz znamená Krupobití a události, které tato Runa věští, přicházejí právě tak rychle a nenadále jako bouře a kroupy. Krupobití může lidem rozbít střechu nad hlavou, nebo zmařit úrodu. Pokud vás zastihne na cestě ve volné krajině, způsobí vám nepříjemnosti a zdržení. Runa Hagalaz značí nepříjemnou událost, která vám zkomplikuje život, zdrží vás, nebo vás donutí začít s něčím pracně úplně od začátku. Pokud se Hagalaz objeví v blízkosti Runy Eihwaz, může jít dokonce o nemoc nebo smrt někoho blízkého. V sousedství Run Manaz nebo Gebo, může Runa Hagalaz značit nějaký konflikt, rozchod, nebo narušení mezilidského vztahu.
Grafická podoba Runy Hagalaz má dvě varianty. Starší a dnes častěji používaný tvar se podobá našemu písmenu H nebo N a někteří vykladači ho připodobňují k duhovému mostu Bifröst, který propojuje svět lidí a bohů. Novější varianta této Runy nese podobu hvězdice o šesti vrcholech, kterou tvoří tři protínající se přímky. Tato hvězdice je základem mřížky do které se dá zakreslit jakýkoli runový znak a proto bývá někdy Hagalaz nazývána matkou všech Run. Novější tvar Runy je skrytý i v geometrii symbolu šestilistého květu ("Svarga"), který je populární mezi slovanskými pohany a v mocném magickém znamení, které známe jako Hexagram nebo tzv. Davidovu hvězdu.
Jeden z alternativních názvů Runy Hagalaz zní Haeg, což je zároveň kořen starého saského slova Haegtessa tj. strážkyně hranice. Tímto pojmenováním nazývali Sasové šamanské čarodějnice, které umí přecházet hranice našeho a jiných světů. Runa Hagalaz bývá spojována s jednou z největších čarodějnic germánské mytologie s temnou matkou, kterou známe pod jmény Hel, Holle, nebo Holda. Jedná se o bohyni podsvětí a vládkyni říše mrtvých. Paní Holle si pamatujeme z německé pohádky, kterou zapsali bratři Grimmové, jako mocnou čarodějnici, která posílá do našeho světa sněhové vánice. Bohyně Holda se v lidových pověstech objevuje po boku Wodena (Ódina), když spolu za bouří táhnou povětřím v čele tlupy divokých duchů mrtvých válečníků. Divoká bouře, sněhová vánice a krupobití, to jsou síly, které se skrývají v Runě Hagalaz.
Obrázek na kartě znázorňuje severogermánskou bohyni Hel, která nám kráčí vstříc doprovázena krupobitím. Nalevo od bohyně vidíme novější formu Runy Hagalaz v podobě růžice. Zjev bohyně Hel je hrůzný. Je vysoká, pohybuje se obvykle pomalu a hledí při tom k zemi. Polovina jejího těla je černá hnijící mrtvola. Lidé, kterým se ukázala říkají, že jí doprovází i hnilobný zápach. Je nesmlouvavá, ale nic nenaznačuje, že by byla zlá. Je prostě taková, jaká je sama smrt, nekompromisní, nepěkná, ale naprosto přirozená a nikomu nestranící. Nemá zapotřebí někomu ubližovat, nebo někoho pronásledovat, její čas jednou přijde a její říše je říše odpočinku. Lidské záležitosti ji příliš nezajímají, ale někteří prý s její pomocí dokáží léčit tělo i duši. To se může zdát zvláštní, ale vzpomeňme např. na to, jak se motiv smrtky léčitelky objevuje ve známé pohádce o Dařbujánovi a Pandrholovi. S bohyní Hel je to podobné jako s tím krupobitím. Ačkoli si tuto živelnou pohromu nikdo nepřeje, voda z roztátých krup zavlaží zemi a na kroupami pobitých místech se utvoří prostor pro rozkvět nového života. Kroupy mohou být i krásné. Kdysi jsme se s manželkou a dětmi na jednom vandru schovali před krupobitím pod náš igelitový přístřešek. Leželi jsme na spacácích a sledovali tisíce krup jak dopadají skrze větve stromů na naši průhlednou igelitovou střechu. Byl to úchvatný zážitek.
V magii můžeme Runu Hagalaz použít k odstranění nějaké zlé nebo přežité věci, která nás v našem životě svazuje. Tato Runa nám může pomoci zbavit se zlozvyků, ale také se zotavit z traumat a zbavit se bolestných vzpomínek. V negativním smyslu lze Hagalaz použít k bolestnému zásahu nebo zdržení nepřítele.

.

POKLADY V MUZEJNÍCH POKLADNÁCH

24. října 2014 v 8:03 | Miky |  JINÉ
Minulou sobotu jsme měli rodinnou oslavu s obědem v hotelu Palcát. Ještě před tím jsme ale navštívili Havelský trh na náměstí a protože nám zbyla ještě chvilka času, rozhodli jsme se, že navštívíme výstavu k 590. výročí úmrtí Jana Žižky. Do soboty měla být na výstavě k vidění i tzv. čáslavská kalva, tedy lebka, která je připisována samotnému Žižkovi. V pokladně muzea jsme se ale dozvěděli, že gotický sál, kde je výstava instalována, je zrovna uzavřen, neboť tam probíhá svatba. Bylo to trochu zklamání, ale dříve než jsme z pokladny odešli, padlo mi mezi nabízeným zbožím do oka DVD s názvem Rok na Blatech. Při bližším průzkumu jsem zjistil, že se jedná o dokumentární film, který zachycuje čtyři roční období se všemi lidovými tradicemi a zvyky na jihočeských Blatech. Neváhal jsem, DVD jsem koupil a musím říct, že za těch 50 Kč to byl mimořádně dobrý nákup. Druhá věc, kterou jsem si v pokladně koupil, byl přívěsek repliky slavného keltského kančíka, který se v Táboře našel před 140 lety a jehož fotografie dnes zdobí nejednu knihu zabývající se keltskou problematikou. Opět skvělá koupě za pouhých 40 Kč.
Začínám se přiklánět k názoru, že pro pohana zabývajícího se národopisem a historií není lepších obchodů, než jsou muzejní pokladny. Když se ohlédnu dozadu za posledními dvěma roky, tak např. v Prácheňském muzeu v Písku jsem si koupil publikaci Poslední Germáni v Čechách, v Bechyňském muzeu Střípky zmizelých věků o archeologických nálezech na Bechyňsku, v Pelhřimovském muzeu úžasnou knihu Koutní plachty z Humpolecka, Pelhřimovska a Počátecka atd. Ve většině muzeí jsou k mání také skvělé repliky keramických nádob z doby bronzové, halštatské apod., které lze výborně použít při našich obřadech. Věřte mi, prostě není nad muzejní pokladny.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 11.

24. října 2014 v 6:30 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi

Runa Wunjo předpovídá období radosti, dostatku a štěstí, prosté veškerých starostí. Staroanglická Runová báseň říká : "Radost přichází k vám, kdo neznáte smutek, požehnání ziskem a dostatkem, začleněni v silné komunitě." Wunjo značí radost, kterou sdílíte s ostatními a nejedná se zde pouze o radost ve smyslu nějakého spirituálního prožitku, jde také potěšení a uspokojení těla. Pohané se vždy uměli radovat a jejich svátky a oslavy plné užívání si života, byly odedávna trnem v oku křesťanské církvi a její pokrytecké morálce. Ve výkladu může tato Runa upozorňovat na radostný prožitek, který vás čeká s přáteli, či rodinou. Může jít o hezkou dovolenou, o setkání s lidmi, které jste dlouho neviděli, oslavu nějakého úspěchu, svatby či životního jubilea. Součástí většiny oslav býval mezi starými seveřany tzv. Sumbel, který je namalován i na naší kartě. Šlo o obřadní přípitky, při nichž účastníci oslav vzdávali poctu svým bohům i svým přátelům. Tento starý obřad je popsán například v Sáze o Bósim a Herraudovi, kde se na svatbě Siggeirra a Hleid připíjí nejprve Thorovi, pak všem Ásům, potom Finovi a nakonec bohyni Freje. Přípitkům se přikládal velký význam a co bylo během Sumbelu vyřčeno či slíbeno, nešlo už vzít zpět. Naši předkové věřili, že bohové a bohyně, kterým bylo během obřadu připito, se účastní oslavy společně s nimi. Rituál přípitků byl mezi pohany staré Evropy široce rozšířen a neprovozovali ho zdaleka pouze Vikingové. Saský kněz Helmold Bosau, který ve 12.století prováděl misii u Polabských Slovanů například zapsal : "Mají pak Slované podivnou pověru, neboť při svých hodech a pitkách podávají dokola číši, nad níž pronášejí slova, ať nedím požehnání, nýbrž proklínání, ve jménu bohů svých…"
Tento obřad se však nepodařilo zcela zlikvidovat ani s nástupem křesťanství. Existuje mnoho dokladů o tom, že v dobách, kdy již bylo obyvatelstvo Evropy christianizováno, byl ještě stále tento rituál provozován, jako tzv. interpretatio christiana, tj. kulturní jev z času pohanství, který v upravené podobě v rámci rozšiřování vlivu církev přejala. Namísto starým bohům se ovšem teď připíjelo křesťanským svatým. Nejznámějším dokladem tohoto zvyku u nás je slavný přípitek svatému Michalovi, který pronesl na hostině večer před svým zabitím kníže Václav. Pohanský rituál přípitků byl také jedním z důvodů, pro které se polský světec sv. Stanisław I. ze Szczepanowa (1030-1079), odmítal účastnit oslav a hostin. Po stovkách let se dnes Sumbel stal opět pevnou součástí rituálů současných pohanů. V poněkud okleštěné podobě se ale Sumbel dochoval i mezi běžnými lidmi. Přípitky, při nichž dodnes povstáváme a přejeme našim oslavencům či novomanželům štěstí, jsou vlastně pozůstatkem tohoto dávného obřadu.
Runa Wunjo, která je posledním znakem Freyina aettu, symbolizuje radostné společenství s lidmi i bohy. U první Runy tohoto aettu jsme si připomínali posvátný vůz bohyně Nerthus, který kdysi objížděl kraj a kdekoli se zastavil, lidé odkládali své spory a slavili, neboť jejich bohyně, dárkyně hojnosti je navštívila. A přesně tento typ radosti Wunjo reprezentuje. Máme své bohy i sebe navzájem, máme co jíst a pít a tak se radujme a slavme!
Logicky vzato můžeme Runu Wunjo magicky použít pro rozehnání smutku a zlepšení nálady. Wunjo též pomáhá vyřešit spory mírovou cestou a je Runou přinášející požehnání. Přejete-li někomu úspěch, radost a štěstí, namalujte Runu Wunjo na předmět, který takovému člověku darujete.
Obrácený znak Wunjo přináší rozmrzelost, trápení a osamělost.

.

KVASIR, SKANDINÁVSKÝ BŮH SE SLOVANSKÝM JMÉNEM ?

22. října 2014 v 7:54 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Po úspěšném pokusu vytvořit domácí rybízové víno, jsme se tentorát doma pustili do výroby medoviny. Ačkoli jsme u zmiňovaného rybízáku nějaké bouřlivé kvašení vůbec nezaznamenali, byl výsledný mok nakonec docela dobrý. U medoviny jsem si dal na zadělání kvásku opravdu záležet a demižon nám nyní již sedmý den vypouští jednu bublinu za druhou. A jak to tak doma kvasí a bublá , musím stále myslet na jednoho podivného severského boha, u něhož už jen jeho jméno prozrazuje, že má s tou tajemnou proměnou vody a medu v alkoholický nápoj, něco společného. Ten, kdo četl Eddy, bude Kvasirův příběh jistě znát. Když skončila válka mezi Vany a Ásy stvrdily spolu oba božské rody mírovou smlouvu zvláštním způsobem. Každý z nich na znamení, že s podmínkami míru souhlasí plivl do soudku. V nádobě se tak smísily sliny všech bohů a bohyní a z nich pak vznikla nová bytost, Kvasir. Ten v sobě nesl esenci všech bohů a stal se tak nejmoudřejším ze všech. Nebylo otázky, na kterou by Kvasir nenašel odpověď. Ani tato moudrost ho však neochránila před zlobou skřítků Galara a Flajara, kteří ho společně zabili. Jeho krev následně smísili s medem, který začal kvasit a výsledkem byla kouzelná medovina, která předávala Kvasirovu moudrost a básnické umění každému, kdo se jí napil. Nebudu příběh rozvádět dál, ale jistě víte, že tuto medovinu nakonec získal Ódin, který vždycky nade všechno toužil po moudrosti a vědění. Co mě však na celé věci nejvíce zaráží je Kvasirovo jméno. Zkusil jsem zadat do googlu překladače slovo "kvas" a podívat se, jak se to řekne jazykem seveřanů. Norsky je to "surdeig", švédsky "surdeg" a dánsky "surdej". Pokud totež slovo zkusíte ve slovanských jazycích, zjistíte, že slovinsky a bulharsky je to klasický "kvas", chorvatsky "kvaska", srbsky "kvasač", rusky, bělorusky a ukrajinsky "zakvaska" apod.
Co z toho pro mne vyplývá? Častokrát už jsem narazil na něco slovanského, co bylo zřejmě ovlivněno Skandinávci, co se týče boha Kvasira je to pravděpodobně případ opačný. Ačkoli jsem byl upozorněn, že existuje i teorie o tom, že etymologie jmena Kvasir může pocházet z protogermanskeho výrazu "kvass", což znamena něco jako "stalačit" nebo "ždímat" , a může to tedy mít souvislost se slinami bohů, ze kterých bych Kvasir stvořen, nebo s Kvasirovým odkrvením, přikláním se stále k tomu, že v tomto případě to byli Slované (nejspíše Rusové), kteří svým výrazem pro tradiční kvašený nápoj ovlivnili Skandinávce. Možná je tady přání otcem myšlenky, ale laskavý čtenář mi jistě dovolí ponechat si jednu malou hezkou iluzi.Usmívající se

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 10.

19. října 2014 v 9:11 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA GEBO
Význam : dar, výměna, spolupráce.



Runa Gebo znamená dar. Přijímání i dávání darů je pro většinu z nás příjemná záležitost, kterou si prokazujeme se svými blízkými, svou rodinou a přáteli navzájem náklonnost. Dáváme-li někomu dar, říkáme mu tím, že si ho vážíme. Dar je často způsob, kterým druhému vyjadřujeme své přátelství či lásku. Oplatíme-li dar darem, znamená to obvykle, že nabízenou náklonnost přijímáme. Ódin v Hávamálu vybízí : "Příteli svému přítelem buď a darem mu oplácej dar." Odmítnutím daru často naopak dáváme najevo, že nechceme mít s dárcem nic společného. V mnoha kulturách je odmítnutí daru vnímáno jako těžká urážka toho, kdo dar nabízí. S darem tedy přijímáme víc než jen věc, která je nám věnována. Dar vytváří mezi lidmi určitý vztah. Je-li dar nabízen z čistého srdce, je to velké požehnání a přijímáte s ním i opravdovou přízeň dárců. Je-li však dar nabízen s postraním úmyslem, může se stát přítěží a nechtěným závazkem. Dobře to vyjadřuje Zuzana Antares ve své knize Základy magie : "Dar je zrádná věc. S ním se obdarovanému dostává od dárce jakéhosi poselství, často předává dárce - obvykle nevědomky - s darem bytost, která mu má pomoci ke splnění jeho záměrů vzhledem k obdarovanému. S darem předává dárce i to, co k obdarovanému skutečně cítí - tedy ne to, co demonstruje. Dar může být jako neviditelný provaz, který obdarovaného svazuje, zatímco dary dávané z povinnosti kradou sílu."
S dary je třeba zacházet obezřetně. Pokud chcete někomu věnovat velmi nákladný dar, který on nebude schopen oplatit, dobře to zvažte. Váš dar má přeci obdarovaného potěšit a pomoct mu, ne ponížit ho a udělat z něho dlužníka. Ódin k tomu v Hávamálu říká : "Není vždy nutné dávat náramný dar. I za málo možno získat vděk. Kousek chleba a skloněný kalich mi druha daroval." Pokud přeci jen přijímáme velký dar, měli bychom se umět pocitu nesplatitelného dlužnictví bránit. Jeden dobrý přítel mi kdysi řekl : "Když ti někdo něco nabízí, tak si to vezmi. Pokud ti to dává z dobroty srdce, uděláš mu radost. Pokud ti to dává s postraními úmysly, tak si zaslouží, že mu to vezmeš."
Mezi opravdovými přáteli a blízkou rodinou jde ale při vyměňování darů většinou o příjemnou a radostnou událost, která upevňuje vzájemné svazky. Objeví-li se tedy karta Gebo ve vaší věštbě ve správné poloze, značí to obvykle dobrou spolupráci s někým, nebo skutečný dar, který v nejbližší době obdržíte. V sousedství méně pozitivních Run může Gebo představovat špatný dar, nebo vaší neochotu nějaký dar přijmout. Obrácená karta Gebo v sousedství Runy Mannuz naznačuje nesoulad v mezilidských či partnerských vtazích. Jedna strana zřejmě do vztahu investuje více, než ta druhá.
Obrázek na kartě znázorňuje zkřížené ruce dvou osob, které si vyměňují dárky. Ovocný strom plný plodů na pozadí karty symbolizuje velkou dárkyni Matku Zemi, která nás všechny živí. Vztah úcty k Zemi, snaha šetřit jí a vracet jí její dary, je jeden z nejdůležitějších odkazů, které nám naši předkové předali.
V magii jsem několikrát Runu Gebo s úspěchem použil na podporu soudržnosti a spolupráce kolektivu.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 9.

16. října 2014 v 4:39 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA KENAZ
Význam : poznání, osvícení, žár.



Slovo Kenaz znamená v překladu Pochodeň. Tato Runa je v některých svých aspektech podobná tarotové kartě Poustevník, na které bývá obvykle zobrazen muž v kápi, který drží nad svou hlavou lucernu. V dobách, kdy ještě lidé neznali elektřinu, bývala pochodeň nejčastějším nástrojem, který přinášel světlo do temnot. Lidé si pochodněmi svítili v noci na cestu, nebo je upevňovali do držáků na stěny a osvětlovali jimi místnosti. Dnes pochodně již nepotřebujeme a přesto je stále rádi používáme při různých slavnostech, protože skutečný oheň má své nezaměnitelné kouzlo a při výjimečných příležitostech dokáže navodit výjimečnou atmosféru. V časech, kdy jsem trampoval a skautoval, jsem mnohokrát smolné pochodně vyráběl a mnohokrát seděl u slavnostního ohně, který byl zapálen pochodněmi ze čtyř světových stran.
Staroanglická Runová báseň, ve které se říká : "Pochodeň poznáme podle jejího plamene, který osvětluje a svítí, kdekoli se sejdou ušlechtilé duše.", nám napovídá, že Runa Kenaz symbolizuje i osvíceného a jasného ducha a přátelské teplo lidského společenství. Kenaz tedy představuje nikoli pouze opravdový oheň, ale také vnitřní plamen, kterým hoří lidé, kteří jsou pro něco zapáleni. Touto symbolickou pochodní může být nějaká významná idea a sdílená moudrost, o kterou je třeba pečovat, a kterou je také možno jako pochodeň předávat.
Jiným významem této Runy je to, čemu se někdy říká sexuální plamen a proto je její patronkou krásná, svůdná a zároveň moudrá bohyně Freya. Podle starých legend nebylo boha, obra, trpaslíka nebo lidského muže, který by po Freye nezatoužil. Ve výkladu může Runa Kenaz znamenat, že bude do nějakého našeho problému vneseno světlo a my pochopíme něco důležitého. Ve vztazích značí Kenaz vášeň a jen okolní runové znaky nám ukážou, zda bude tato vášeň náš vztah budovat či ničit. O ohni se říká, že je dobrý sluha, ale špatný pán. Totéž platí i o Runě Kenaz. Ve správné poloze je znamením tepla a světla v pozitivním smyslu, v obrácené poloze je spalujícím žárem. Na tuto skutečnost upozorňují norská i islandská Runová báseň, které o Kenazu hovoří jako o palčivém vředu. Obrácený Kenaz může znamenat žárlivost nebo posedlost. Objeví-li se v sousedství obrácené Runy Kenaz Runa Naudiz značí to nějakou závislost. Jsou-li například pohromadě obrácená Runa Kenaz a Runy Naudiz a Pertho, bude to závislost hráčská.
Někteří vykladači vnímají Runu Kenaz také jako symbol kovářské výhně, ve které je tvarováno železo a drahé kovy. Staroseverská mytologie je plná příběhů o trpasličích kovářích, kteří v plamenech výhně vytváří řadu mocných kouzelných předmětů, které pak slouží hrdinům a bohům. Kenaz je tedy, kromě jiného, symbolem transformace a vnitřní výhně, která nás přetaví a posune k novým úkolům a cílům. Objeví-li se Runa Kenaz v našem výkladu, může to tedy znamenat také osvícení nebo zasvěcení. V běžném smyslu však znamená Runa Kenaz především vůli a zápal do něčeho a také příliv nové energie. Kenaz nás probouzí z letargie a poskytuje bezpečný prostor pro každé vaše konání.
Potřebujete-li zahřát, dodat si naděje a elánu, pak použijte v magii Runu Kenaz. Potřebujete-li zchladit něčí vztek, použijte obrácenou Runu Kenaz obklopenou Runami Isa a Laguz. Stejné Runy lze použít i na léčbu vředů, horečky a popálenin.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 8.

13. října 2014 v 7:09 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA RAIDO
Význam : pohyb, cesta, přesun.



Runa Raido představuje energii pohybu. Objeví-li se znak Raido ve vaší věštbě, může to znamenat, že vás čeká cesta, nebo že se někam ve fyzickém, psychickém či spirituálním smyslu přemisťujete. Bližší informace o tomto pohybu "odněkud někam" se dozvíte z dalších runových znaků, které se ve výkladu objeví. Padne-li poblíž Runy Raido například předchozí Runa Ansuz, půjde spíše o posun v rovině intelektuální, nebo spirituální, Runy Fehu, Ehwaz nebo Laguz mohou naznačovat cestu za někým nebo někam v rovině fyzické a Runa Othila může znamenat přestěhování. Možností je mnoho. Význam pojmu Raido se překládá jako Jízda na koni. Kůň zde reprezentuje dopravní prostředek, nebo souběh událostí jež vás někam směřují a přesouvají. Pokud je Runa ve správné pozici, pak máte jako jezdec otěže ve svých rukou a na směřování vaší cesty podílíte. Pokud je Runa přetočena hlavou dolu, ocitli jste se ve víru událostí nad kterými jste ztratili vliv, nebo se na vaší cestě objevily překážky.
Na naší kartě je vyobrazen Ódin řítící se vzduchem na svém osminohém koni Sleipnirovi. K tomuto koni přišel Ódin zvláštním způsobem. Když kdysi bohové budovali svůj palác v Ásgardu, najali si na stavbu pevné a nedobytné hradby obra z Jötunheimu. Obr si vyžádal za svou práci odměnou krásnou bohyni Freyu a také slunce a měsíc. Bohové se poradili a odměnu obrovi přislíbili, pokud stavbu stihne za jedinou zimu. Nikdo totiž nevěřil, že by to jötun dokázal. Obr měl ale kouzelného a nesmírně silného koně Svadilfariho, který tahal na stavbu kámen a všechno šlo jako po másle. Bohové se už báli, že budou muset dodržet svůj slib, ale Loki se proměnil v klisnu a Svadilfariho ze stavby odlákal. Bohové tedy vyhráli, ale Lokimu se po čase narodilo hříbě z osmi nohami, ze kterého vyrostl ten nejrychlejší kůň na světě, na kterém od té doby jezdí sám Ódin.
Na obrázku za Ódinem se tyčí kosmický strom Yggdrasill a v dolní části karty se objevují Runy Isa a Sowulo. Islanská Runová báseň, vztahující se k Runě Sowulo, připomíná kontrast mezi sluncem a ledem : "Slunce je štítem nebes a třpytivou září a odplatou pro led." Isa je symbolem ledu a strnulosti, Sowulo představuje sílu slunce a ohně. Vzpomenete-li si na nordický příběh o stvoření, pak právě síly ledu a ohně daly na počátku do pohybu celé stvoření. Složíme-li dohromady Runu Isa a Sowulo, vznikne nám Runa Raido - jízda, pohyb. Nenechte se zmást tím, že je zde znak Sowulo přetočen kolem své svislé osy, to není u runových nápisů a složenin podstatné. Zoltán Szabó k tomu ve své knize o Runách poznamenává : "Runy jsou jako lidé a jako takoví se mohou volně pohybovat. Jak ukazují nalezené runové spisy, je směr písma celkem libovolný. Písmo může probíhat zleva doprava, ale stejně tak i zprava doleva. V posledním případě se runy "obrátí", to znamená, že se zrcadlí podél své osy a máme před sebou "obrácené runy". Jednotlivé obrácené runy mohou stát též ve zleva doprava probíhajícím písmu a naopak. Navíc může tah písma hadovitě měnit směr tak, že runy druhého řádku stojí vzhůru nohama, zde se runy "převrátí" a nazývají se "převrácenými runami". Také tyto runy se mohou objevit uvnitř normálního písma a obráceně. Nakonec mohou být "spojeny" dvě nebo více run, čímž vzniknou "runy spojené".
Obrázek Ódina pohybujícího se na koni Sleipnirovi na pozadí Yggdrasillu je odkazem na takzvané šamanské cestování. Běžnou praxí šamanismu je spirituální cesta, při které se šaman pohybuje ve změněném stavu vědomí za pomocí svého silového zvířete napříč duchovními světy. V severogermánské mytologii byl nejzdatnějším poutníkem mezi světy právě kůň. Jedině toto zvíře dokázalo překonat hranice zásvětí. Freyův sluha Skírni překonal na svém koni plamenný val chránící sídlo krásné Gerdy a Ódinův syn Hermod přeskočil na svém koni dokonce kouzelnou mříž chránící říši bohyně Hel. Kosmický strom z našeho obrázku, jeho kmen, větve a kořeny pak představují cesty, kterými je možno se na spirituální pouti vydat. V jistém smyslu je samotný strom vlastně "koněm", který nás do jiných světů přenese. V této souvislosti není bez zajímavosti, že slovo Yggdrasill se překládá jako Yggův (tj.Ódinův) kůň. V závěrečné části knihy si ještě povíme, jak cestu do duchovních světů uskutečnit. Pro šamanského praktika může být totiž ve věšteckém výkladu Runa Raido i výzvou, aby takovou cestu podnikl.
V magii nám Runa Raido pomáhá dát věci do pohybu. Amulet se spojeným znakem Raido a Algiz nás bude ochraňovat na našich cestách. Spojíte-li Runu Raido se znakem Thurisaz nebo Hagalaz, můžete naopak nějakou cestu zrušit nebo zablokovat. Cítíte-li se ztraceni a dezorientováni, můžete požádat duchy této Runy, aby vám pomohli nalézt správnou cestu.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 7.

10. října 2014 v 4:30 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA ANSUZ
Význam : moudrost, inspirace, komunikace.


Ansuz je Runa zasvěcená Ódinovi, a to především jeho moudrosti a komunikačním schopnostem. Staroanglická Runová báseň říká : "Ústa jsou pramenem slov, moudrým přinášejí moudrost a radu, všem pak naději a poučení." Název Runy se překládá jako Bůh (Ás), nebo jako Ústa. Bůh Ódin, nejvyšší z rodu Ásů je mistrem v používání svých úst a slov. Je to velký básník a také čaroděj, který mistrně ovládá magii Galdru, tedy magii zaklínání a kouzelných písní. Snorri Sturluson o něm v Mladší Eddě říká, že : "mluvil tak důvtipně a obratně, že všichni, kdo ho poslouchali, měli jeho řeč za jedinou pravdu. Pronášel vše v rýmech, jak se dosud děje v umění, kterému říkáme básnictví. On a kněží jeho svatyně jsou nazýváni tvůrci písní, protože toto umění zavedli v severských zemích oni." Podle Snorriho dokázal Ódin svými kouzly způsobit, že jeho nepřátelé v bitvě oslepli či ohluchli, nebo byli ochromeni hrůzou. Když dlel mezi svými přáteli, měl Ódin naopak tak krásné a ušlechtilé vystupování, že se všem srdce smálo. Ódin je skvělý manipulátor, který svými slovy dokáže věci rozvázat i spoutat. V eddické básni Hávamál vyjmenovává Ódin osmnáct kouzelných písní, kterými vládne, a které Guido Von List a někteří esoteričtí runo-badatelé spojují s osmnácti znaky rozšířeného Vikingského futharku. Najdeme mezi nimi kouzla na ovládání živlů a počasí, kouzla válečná i léčitelská, kouzla na kříšení mrtvých i na získání lásky krásné ženy. Síla slov může být veliká.
Pokud nevěříte svým vyjadřovacím schopnostem a potřebujete učinit na někoho dojem svým proslovem, článkem nebo dopisem, použijte na posílení svých schopností Runu Ansuz. Objeví-li se tato Runa ve vašem věšteckém výkladu, značí to, že vám půjdou dobře veškerá vaše jednání. Lidé vám budou naslouchat a budou vám věřit. Objeví-li se ale Ansuz ve výkladu v obrácené poloze, značí to naopak nějaký komunikační zádrhel, nebo to, že se vámi pokouší někdo manipulovat. Runa Ansuz ale nepředstavuje pouze sílu slova a logického myšlení, ale také náhlou inspiraci. Ve výkladu může tedy také znamenat, že dostanete nový nápad, vyřešíte hádanku, nebo získáte jasný a nenadálý vhled do nějaké situace či problému. Ansuz může též signalizovat úspěch v nějaké umělecké činnosti. Napíšete dobrou báseň, či píseň nebo ohromíte přátelé svým vyprávěním. Ásové pili na posílení inspirace tzv. básnickou medovinu, kterou jim přinesl Ódin z doupěte obra Suttunga. Namalujte Runu Ansuz na láhev medoviny či vína a odložte ji pak s modlitbou "uzrát" na tři nebo devět dní na zvláštní místo na vašem oltáři. Vyrobíte si tak svou vlastní verzi básnického nápoje.
Obrázek na naší kartě znázorňuje Ódina stojícího u Mimirova pramene. Právě do této studnice vložil podle legendy Ódin jedno své oko a skrze ně od té chvíle nahlíží do hlubin veškeré moudrosti. Díky tomu se stal nejmoudřejším z bohů. Podobně prý ještě ve středověku obětovali někteří litevští muži své oko do tzv. Velniasova pramene. Jejich "mrtvé" oko pak patrně mohlo nahlížet do onoho světa a umožňovalo jim vidět do minulosti i budoucnosti. Jednoocí či slepí věštci a věštkyně jsou v evropském folklóru poměrně častými postavami. Za zmínku stojí například Proroctví slepého mládence, které je součástí našich Starých pověstí českých. Příběh popisuje setkání mládence s králem a císařem Karlem IV. , který slepci přímo říká : "Milý mládenče, soudím, že proto Bůh zbavil tvé oči světla, abys viděl do tmavé budoucnosti." Tato slova vystihují podstatu staré lidové víry, podle které je některým slepcům věnován bohem nebo bohy tzv. druhý zrak. Domnívám se, že známá bulharská vědma Baba Vanga, vděčila za svou popularitu zčásti právě tomu, že byla nevidomá. Na pozadí karty krouží také dva Ódinovi havrani, kteří putují světem a přinášejí odtamtud svému pánovi rozličné zprávy. Jména havranů Hugin a Mumin znamenají Mysl a Paměť a představují tak vlastně části Ódinovy duše, které jsou schopny pronikat do jiných světů a přinášet odtud důležité informace.
Po ničem Ódin nikdy neprahl více než po moudrosti. Byl ochoten pro ni mnoho obětovat a když jí dosáhl, rád si jí užíval ve vědomostních kláních. Severské ságy nám představují Ódina jako milovníka hádanek, který se často setkává s moudrými bytostmi a soutěží s nimi ve znalostech (např. v Sáze o Herváře, nebo v eddické Písni o Váftrúdnim). Moudrost však v sobě přináší i břímě poznání, že ne všechno na světě je radostné a spravedlivé. Dá se dokonce říct, že čím více toho víme, čím více nám docházejí souvislosti a čím dále dohlédneme, tím méně jsme schopni se bezstarostně radovat. Svědectví o tom nám podávají nesmírně hluboká Ódinova slova, která najdeme v Hávamálu :

"Skromně moudrý člověk měl by být-
Po přílišné moudrosti netužte;
Srdce člověka zřídka šťastné je,
Je-li ten člověk doopravdy moudrý.

Skromně moudrý člověk měl by být-
Po přílišné moudrosti netužte;
Nemůžete-li daleko do budoucnosti dohlédnout,
Pak žít můžete bez starosti."


Runa Ansuz je Runou moudrosti, komunikace a inspirace. S její pomocí můžeme mnohého dosáhnout a mnohé pochopit. Mějme však na paměti, že poznání pravdy nemusí být vždy příjemné.

.

MAGIE KOUTNÍCH A ÚVODNÍCH PLACHET

8. října 2014 v 18:04 | Miky |  JINÉ
Ještě v 19. století hrály úvodní a koutní plachty důležitou roli v tradiční lidové kultuře našich předků. Oba typy plachet byly úzce svázány s významnými okamžiky v životě žen.
Úvodní plachtu (úvodnici), dostávala děvčata do výbavy a sama jí postupně rok za rokem dozdobovala výšivkou tak, aby ji měla hotovou do svatby (nikoli však dříve). Ve svatební den se dívka zahalila do úvodnice poprvé. Měla ji přehozenou přes záda, ramena a předloktí a plachta tak zakrývala podstatnou část svatebních šatů. Plachta neměla nevěstu zdobit, ale měla jí zajistit v tento den, kdy přecházela ze stavu svobodné díky do stavu vdané ženy, ochranu před zlými silami, např. kletbami sokyň. Věřilo se také, že přehození plachty přes nevěstu, pomůže k jejímu brzkému otěhotnění. Magickou sílu úvodnice zajišťovala speciální výšivka na plachtě, která měla ovšem řadu krajovích variant. Výšivka se zpravidla vinula středem plachty v podélném pruhu od jednoho jejího užšího konce k druhému. Důležitá byla i barva výšivky. Zelená symbolizovala růst, zdraví a plodnost, žlutá prosperitu, zdraví a bohatství, avšak nejdůležitější a nejčastěji používanou barvou výšivky byla červená tj. barva krve, ohně a života. Červená barva měla největší moc odrážet zlé síly a zároveň byla obdařena i plodnostní a prosperitní mocí.

Čtyři různé obrázky, na kterých mají dívky přes ramena přehozenou úvodnici.
Na obr. vpravo nahoře je matka, která má plachtou ovinuté i miminko.

Podruhé si žena oblékala úvodní plachtu po šestinedělí, když poprvé od porodu přinášela své dítě do kostela. Podle katolické věrouky byla žena po porodu nečistá. Při tomto obřadu zvaném "úvod" byla knězem rituálně očištěna a z nucené šestitýdenní izolace uvedena zpět do běžného života. Církevní úvod byl ovšem promíchán s celou řadou starších pohanských zvyklostí. Důležitou součástí úvodu bylo například přijímání rodičky ostatními ženami do společenství žen - matek. Mladá maminka byla proto do svatostánku doprovázena průvodem ostatních matek ze vsi. Všechny byly pro tuto příležitost oblečeny do svých vlastních úvodních plachet. Dříve než ženy na tuto cestu vyrazily, obcházela je porodní bába a kropila je pomocí svazku kouzelných bylin svatou vodou trojschodnicí (voda ze soutoku tří pramenů). Sama rodička musela provést spoustu drobných magických úkonů, které ji měli zajistit ochranu a podpořit další plodnost. Potkal-li průvod cestou do kostela pohřeb, nesměla na něj žádná z žen pohlédnout, aby dítě nestonalo. Ty z žen, které měli k mladé mamince nejblíže, doprovodili ji i děcko se zapálenými svícemi až k oltáři. Kněz se pak pomodlil, mamince a dítěti požehnal a pokropil je svěcenou vodou. Průvod žen pak společně obřadně 3x do kruhu obešel oltář.


Úvodní plachta nakonec doprovodila ženu i na její poslední cestě. Bývalo totiž zvykem, ženy zahalené v jejich úvodních plachtách i pohřbívat. Z tohoto důvodu se nám úvodnic do dnešní doby mnoho nedochovalo.
Mnohem více se zachovalo plachet koutních. Za starých časů, kdy žila celá rodina pohromadě v jedné světnici, vytvářel se v jednom rohu místnosti pro rodičku s novorozenětem tzv. kout. Jednalo se o prostor s lůžkem, který byl od zbytku světnice oddělen plachtou koutnicí, která se zavěšovala na tyč u stropu nebo přímo na stropní trám a visela až k zemi. Zde měla novopečná maminka soukromí, ve kterém trávila se svým miminkem prvních šest neděl jeho života. Přísná tradice rodičce velela, aby kout po celý tento čas neopouštěla. Pokud by toto tabu porušila, vystavila by sebe i své dítě nebezpečí. Podle lidové víry byla šestinedělka velmi zranitelná a poutala na sebe pozornost nepřátelských duchovních sil. Dochovala se nám řada, v lidovém podání tradovaných příběhů o tom, jak šestinedělka kout opustila a náhle se objevil černý muž, divná vysoká žena, žid s kopyty na nohou apod., kteří usilovali rodičce o život a zdravý rozum. V některých příbězích stačí šestinedělka utéci zpátky do kouta a spustit koutní plachtu, v jiných jí ale zlé síly uchvátí a nikdy jí už nikdo neuvidí. Na rodičku mohla také dotírat Můra, nebo se jí mohly divé ženy pokusit ukrást a vyměnit její dítě za své. Koutní plachta představovala bariéru, kterou zlé síly nedokázaly překročit. Kromě plodnostních a prosperitních výšivek, byla totiž plachta zdobena opět i ochrannými znaky. Pro posílení se do plachty ještě někdy zapichovaly zkřížené jehlice, nebo se na ní připevňovaly obrázky svatých. Kromě toho měla rodička v koutě k dispozici česnek, svěcenou vodu, březovou metlu, sekeru a další ochranné prostředky lidové magie.

Různé obrázky znázorňující kout s koutní plachtou.

Výšivka byla na plachtě umístěna zpravidla v pruhu při dolním okraji a uprostřed odshora dolů. Tento středový pruh mohl být vyšit i jako síťka, skrze kterou mohla šestinedělka sledovat dění v jizbě. Barva výšivky se lišila podle zvyklostí kraje, ale nejčastější barvou byla opět červená a žlutá. V lidové tradici měla červená barva proti zlým silám mimořádnou moc. Například nevěsta měla mít na sobě proti uřknutí vždy něco červeného, těhotná žena směla na mrtvého pohlédnout jen přes červený šátek apod. Tam, kde byla koutnice vyšita jinou, než červenou barvou, dbalo se na to, aby alespoň uvazovací mašle byly červené apod.

Svatební kroj nevěsty z Chodska, na kterém nesměla chybět velká červená mašle,
která ji měla chránit před uřknutím, nemocí, či záští případné sokyně.

Po ukončení šestinedělní izolace a úvodu, o kterém jsme se zmiňovali výše, pozvala rodina všechny příbuzné a známé, kteří nosili po celou dobu do kouta dary (polévku, maso, koláče, kořalku atd.) na společnou hostinu. Porodní bába sundala koutní plachtu a přehazovala ji přes všechny bezdětné ženy i muže, aby na ně přenesla kouzlo plodnosti. Tutéž moc měla i tyč na které plachta visela. Pokud jí některá z bezdětných žen koupila, měla prý brzy otěhotnět. Koutnice se ale používaly i k zahánění požáru. Pokud prý nedělka zahalená do koutní plachty obešla stavení, věřilo se, že dům pak nikdy nevyhoří. Jsou doklady o tom, že na některých místech se pro tento účel schovávaly koutnice ještě dlouho po tom, co se zvyk vytvářet rodičkám kout už nepraktikoval. Malé kousky koutnic prý také ženy zašívaly do oděvu svým můžum, aby jim nebyli nevěrní.
Mluvili jsme tu o úvodnicích a koutnicích. Říkali jsme si také, že obě tyto plachty měly ochrannou, plodnostní a prosperitní funkci, není proto divu, že v některých oblastech naší vlasti znali lidé pouze jednu plachtu a ta sloužila jako úvodnice i koutnice zároveň. Je tedy docela logické, že i motivy výšivek byly na úvodnicích i koutnicích shodné nebo podobné. Na závěr se společně na některé z nich podíváme a pokusíme se rozšifrovat významy, které se za nimi skrývají. Budeme přitom vycházet především z výšivek na koutních plachtách z Humpolecka, Pelhřimovska a Počátecka, které se dochovaly ve velkém počtu a jsou známé svojí častou figurální výzdobou. Plachty z jiných oblastí se svojí výzdobou liší a to často dost radikálně. V mnohých krajích mívá výšivka jinou než červenou barvu, figurální motivy chybí a ornament se soustředí více na geometrické tvary. Takto vyšitých plachet nemám ale ve své soukromé galerii mnoho a na výklad jejich znakování bych si popravdě řečeno ani netroufal. Mojí interpretaci symbolů berte prosím s rezervou. Žádný lexikon významů výšivek se nám nedochoval a tak jde u našich výkladů vždycky pouze o dohady. Je třeba mít též na paměti, že drtivá většina našich muzejních plachet pochází z 19. století a nikdo z nás netuší, jak byly koutnice a úvodnice zdobeny v hlubší historii. U dochovaných motivů lze sice vytušit návaznost na pohanskou symboliku, lidé v 19. století si ale tyto souvislosti už zřejmě neuvědomovali.

1) Nejčastějším motivem na koutních i úvodních plachtách byl bezesporu tzv. strom, nebo květ života. Jednalo se o stylizovaný strom s mnoha květy, který vyrůstal nejčastěji ze symbolu srdce, kopce nebo květináče. Symbolika prosperity, života a růstu je zde jasná. Květ života navíc navazuje na archaickou představu stromu světa, kterou známe z kosmologie všech indoevropských národů.

2) Dalším velmi častým motivem je Slunce, které se někdy objevuje v podobě největšího květu na vrcholu stromu života, ale mnohdy i samostatně. Slunce pro Slovany vždy představovalo zdroj života a dobré úrody a ve starých dobách bylo uctívaným božstvem.

3) O srdci jsme už mluvili. Není jasné, kdy se tento symbol poprvé objevil, ale v naší lidové kultuře je naprosto zdomácnělý a vyskytuje se nejen na koutních plachtách, ale i na krojích, nábytku apod. Jedná se o symbol lásky a rodinného štěstí. Někdo v něm vidí i centrum lidské bytosti ve kterém sídlí duše, potažmo centrum velké duše světa, ze které vyrůstá celý vesmír. To by ostatně korespondovalo s obrázky, kde strom nebo květ života vyrůstá přímo ze srdce.


4) Dalším motivem je granátové jablko. Tento symbol se k nám dostal za Středozemí a představuje sílu plodnosti. Jediný plod granátovníku totiž obsahuje kolem šesti set červených semen. V antické mytologii je granátové jablko spojeno s bohyní Persefoné, která ochutnala šest zrnek zakázaného rajského jablka, a každoročně se pak na jaře vracela obrodit zemi.

5) Kromě květinových motivů se na plachtách vyskytují i motivy zvířecí. Nejčastěji se zde setkáváme s párem jelenů, kteří stojí proti sobě. Také ti jsou podle etnologů starým plodnostním symbolem. Narozdíl od granátového jablka, které je především ženským symbolem, reprezentují ovšem jeleni mužskou plodivou sílu. Jejich paroží může mít zároveň i ochranný význam.

6) Dalším mužským plodnostním symbolem jsou výšivky kohoutů a pávů. To se ostatně projevuje i v mužském kroji, kde svobodní mládenci zdobí své klobouky zpravidla kohoutím, volavčím, orlím a ano i pavím perem. Kohout má vztah i ke Slunci, ale ten v těchto výšivkách zřejmě nedominuje.


Kohoutí pera na klobouku, bývaly signálem pro dívky, že tito mládenci jsou dosud svobodní.

7) Na Horňácku, Podluží, na Zálesí a i v slovenském Pomoraví se koutnice, ale i koutní hrnce často zdobily motivem raka. Rak byl pro svůj tvrdý krunýř a ostrá klepeta považován za symbol ochrany a obrany.

8) Na některých plachtách se objevují i lidské postavy. Jde zejména o znázornění nevěsty a ženicha, družiček, nebo matky s miminkem. U žen s miminkem není mnohdy úplně jasné zdali se jedná o nevěstu coby budoucí matku, nebo o zpodobnění Marie s Ježíškem. Také nevěsta s rukama v bok, nebo rozepjatýma v tzv. žehnacím gestu obklopena květinami, někdy hodně připomíná stará zobrazení bohyně Matky. Podle mne zde jedno splývá z druhým.

9) Na plachtách se objevují i tzv. christogramy, tedy např. IHS, což je zkratka jména Ježíš v řečtině (ΙΗΣΟΥΣ, Jésús), nebo JNKŽ - tj. Ježíš Nazaretský Král Židovský, a podobně i kryptogram jména Mariina. Tyto zkratky svatých jmen jsou často šikovně zakomponovány do květů na stromě života apod. Dochází tak ke spontánnímu spojení křesťanské a předkřesťanské symboliky, které je vidět v lidovém umění i jinde než na plachtách.

10) Za povšimnutí stojí i geometrické vzory vytvářející pásy ostrých hrotů. Zde můžeme předpokládat ochrannou funkci vzoru, protože ostré hroty železných nástrojů, ale i trny, zuby, drápy, kly a zvířecí rohy, to vše fungovalo v lidové magii, jako předměty zahánějící zlo. Ochranné vzory s trojúhelníčky představujícími trny či zuby známe ostatně i ze zdobení kraslic a lidových krojů.


Motivů na obřadních plachtách bychom našli samozřejmě daleko více, ale myslím, že to, co zde bylo uvedeno, už pro vaší představu stačí. Zvyky spojené s úvodními a koutními plachtami jsou jistě pozoruhodné a pro mne jsou jenom dalším důkazem toho, že není třeba hledat exotické obřady a obyčeje u cizokrajných národů na druhém konci světa, ale že kultura našich vlastních předků je až překvapivě bohatá a krásná a je nám jenom ke škodě, pokud se o ni nezajímáme a z jejího pokladu nečerpáme.


Zdroje :
Alexandra Navrátilová : Narození a smrt v české lidové kultuře. / Vyšehrad 2004.
Alexandra Navrátilová : Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře. / Vyšehrad 2012.
Helena Nováková : Koutní plachty z Humpolecka, Pelhřimovska a Počátecka. / Muzeum Vysočiny Pelhřimov 2006.
Jiřina Langhamerová : Jižní Čechy - kraj, lidé, tradice. / Lidové noviny 2011.
Vojtěch Majling : Ta dala mamka, ta dala dcérku - Slovenská svatba vo zvykoch a obyčajoch. / Computer Press 2009.
Antonín Václavík : Výroční obyčeje a lidové umění. / Ministerstvo kultury ČR 2010.
Jitka Staňková a Ludvík Baran : České a slovenské lidové kroje. / Ottovo nakladatelství 2004/12.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 6.

6. října 2014 v 22:16 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA THURISAZ
Význam : drtivá síla, past nebo ochrana.



Pokud představovala Runa Uruz velký, avšak zvládnutelný problém, představuje Runa Thurisaz zdrcující a chaotickou sílu, kterou, postaví-li se proti nám, nemáme většinou bez následků šanci ustát. Destruktivní síla Runy může ale samozřejmě pracovat i v náš prospěch, jako vždy záleží na tom, v jaké poloze a v sousedství jakých znaků je tažena. Název Runy Thurisaz se překládá jako Trn, nebo jako Obr (Thurs). Anglosaská Runová báseň říká, že : "Trn je velmi ostrý, a se zlou se potáže, kdo se za něj zachytí, a ještě hůře dopadne ten, kdo do trní spadne." Norská a Islandská Runová báseň ve shodě říkají, že obr představuje neštěstí, soužení a nemoc a to zejména pro ženy. Možná to souvisí se zmínkou ze Ságy o Hervaře, kde se píše, že thursové si kdysi rádi vybírali své ženy u lidí. Na kartu jsem proto nakreslil náhlé setkání dívky s obrem mezi skalami. Dívce se však na hrudi houpe ochranný symbol Thorova kladiva. Bůh Thor je v severské mytologii vykreslen jako velký obrobijec a symbol jeho hromovládného kladiva Mjöllnir (Mlýn, Mlat), zahání podle Skandinávců od člověka všechny zlé síly. V pozitivním smyslu představuje Runa Thurisaz právě Thora a jeho kladivo a způsobuje bolest a zmatek nikoli u lidí, ale u nepřátelských sil, které by chtěly člověka ohrozit. V magii lze Runu Thurisaz úspěšně použít jako znak, který od vás odráží zlé síly a vrací je k tomu, kdo je na vás vysílá. Tuto Runu by bylo možné použít i k čistě negativní magii, tedy k útoku či kletbě, ale toho bych se raději vyvaroval. Thurisaz představuje mocnou destruktivní energii, kterou není snadné ukočírovat a pokud nejste opravdu zkušení, snadno se tato síla obrátí proti vám.
Obří, nebo chcete-li trollí Runa, byla kdysi velice obávaná a i jen pohrůžka, že jí bude použito, často vykonala své. V eddické básni Skirnirmál (Skírniho cesta) vysílá bůh Frey svého sluhu Skírniho ke krásné dívce Gerdě s nabídkou sňatku. Skírni Freyovým jménem nabízí nejprve krasavici vzácné dary (zlatá jablka, kouzelný Ódinův prsten, drahocenný meč), ale dívka nabídku stále tvrdošíjně odmítá. Skírni, při představě, že by se měl vrátit ke svému zoufale zamilovanému pánovi s nepořízenou, začne Gerdě vyhrožovat kletbou. Ve chvíli, kdy říká : "Thursovu runu ti vyryji a tři jiné: chlípnost, posedlost, žádost. Mohu je vymazat, jak jsem je vyryl, bude-li toho třeba.", se Gerda zalekne a nabídku sňatku přijme. Zmínka o chlípnosti, posedlosti a žádosti se nám vyjasní až v kontextu celé kletby. Z textu Skirnirmálu vyplývá, že prokletí má zapříčinit, že Gerdu bude stále spalovat nenaplněná sexuální touha, ale jedinými jejími nápadníky budou nadále pouze odporná stvoření. Viz. Například verš 31. : "S tříhlavým obrem se těšit budeš, anebo muže nebudeš mít. Žár lásky ať tě sžírá, představa slasti souží, buď jako bodlák, vyhozené býlí z otýpky obilí." Nebo verš 35. : "Obr Hrímgrímni ať tvé tělo uchvátí před mříží světa mrtvých. Tam ať ti pacholci pod kořeny stromu naplní krajáč kozí močí. Lepší nápoj ať nikdy nedostaneš, panno, podle svého přání, panno, podle svého přání." Zajímavým momentem je také to, že Skírni provádí svoji kletbu za pomocí čarovného prutu, pro který si došel do "svěžího hloží." Byl to tedy prut trnitý.
Připomeňme si ještě jednou slova Anglosaské Runové básně o pádu do trní. Ten, kdo se někdy prodíral šípkovými keři nebo ostružiním mi dá jistě za pravdu, že máloco je tak nepříjemné, jako trnité větvičky, které se obtáčí kolem vašich údu a rozdírají vám kůži do krve. Čím rychleji se chcete z takového trní dostat, tím hůře obvykle dopadnete. Když jsem v roce 2010 prolézal husté trnité křoví u Myslkova a hledal tamější Obětní kámen, prolil jsem u toho hodně krve a špičky trnů jsem ze svých lýtek dostával ještě po týdnu. Runa Thurisaz může ve výkladu představovat trnitou past, ve které jste se ocitli a za které se bolestně škrábete ven. Trny vás svazují, bodají a omezují váš pohyb. Pokud se necháte silou Thurisazu zastrašit a ztratíte-li vůli k cestě ven, může vás tato Runa naprosto rozložit a paralyzovat. Budete pak jako valkýra Sigrdrífa, na kterou bůh Ódin za její neposlušnost uvalil magický spánek za pomocí kouzelného trnu nebo jako Šípková Růženka, zajatá na svém hradě obrostlém trním. I když na vás někdy dopadne zdrcující síla špatných událostí, nezapomínejte, že prosekat se trním je možné. Vyžaduje to sice velkou námahu a odhodlání a bez bolestných následků se to neobejde, ale jde to.
Runa Thurisaz patří k těm nejsilnějším znakům, ale neměli bychom o ní smýšlet jako o Runě zlé. Destruktivní síly jako například různé živelné pohromy a nemoci jsou součástí přírody a lidského života a vždycky v sobě zahrnují i prvek obnovy a očisty. Je-li navíc síla Thurisazu správně uchopena může nám být i prospěšná. V léčitelství se například thursova Runa používá jako účinný prostředek na posílení činnosti srdce a málokterý runový znak dokáže podobně jako Thurisaz uštědřit tak citelnou ránu tomu, kdo by vám chtěl ublížit.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 5.

1. října 2014 v 8:46 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA URUZ
Význam : fyzická síla, zkouška, překážka.



Runa Uruz představuje překážku, zkoušku nebo výzvu, která se postavila do vašeho života. Pokud jste Runu nevytáhli v obrácené poloze, nebo v blízkosti jiných "špatných" Run, máte slušné šance v této výzvě obstát. Ve skutečnosti může jít o zkoušku v pravém slova smyslu např. maturitu, přijímací pohovor apod., anebo o nějaký nepříjemný úkol, který od vás bude vyžadovat překonání sebe sama. Může jít také o "měření sil" s nějakým sokem či konkurentem. Hodně bude záležet na tom, jak se na výzvu připravíte a jakou strategii zvolíte.
Název Runy Uruz se překládá jako Pratur nebo Zubr, což nám napovídá, že Runa v sobě skrývá magickou býčí sílu. Je to tatáž síla, kterou se výrobci dnes populární energetických nápojů snaží dostat do svých drinků tím, že do nich přidávají látku zvanou taurin, která se získává ze žluči býků. Pratur i zubr jsou nádherná zvířata, která u nás kdysi volně žila a zubři se v současnosti do našich lesů v oblasti Ralska opět vrací! Měření sil s divokým lesním býkem bývalo pro mladé muže u mnohých národů příležitostí dokázat svou odvahu a sílu a někde býval takový zápas i součástí iniciačních rituálů. Nejstarší doklady o takové zkoušce pocházejí z období mínojské kultury (asi 2700 - 1450 př. n. l.). Zde mladí Mínojci dokazovali svou nebojácnost a zdatnost tak, že přeskakovali útočícího býka přes hřbet.

Mínojský pečetní prsten z vyobrazením přeskoku býka.

Dnešní španělské býčí zápasy mají zase svůj původ v římských hrách, při kterých se býkovi stavěl ozbrojenec v aréně. První býčí zápas se prý ve Španělsku konal v 1. stol. n. l. za vlády římského císaře Claudia. Podobné zkoušky, v nichž muži bojovali s divokým zvířetem (zubrem, medvědem, kancem) znali ale i "barbarské" národy na severu od Alp. Vzpomeňme jen na našeho Bivoje, který si svým hrdinským vítězstvím nad divočákem vysloužil ruku pohanské kněžky a léčitelky Kazi, která byla sestrou bájné kněžny Libuše. Zubra jsem v lese ještě nepotkal, ale divočáky už několikrát a opravdu obdivuji odvahu našich předků, kteří se těmto zvířatům stavěli jen s kopím v ruce. Ačkoli na mě divočáci nikdy neútočili, měl jsem při dvou opravdu blízkých setkáních, jak se říká, srdce až v krku. Julius César ve svých záznamech popisuje, že u Germánů vítěz nad lesním býkem nosí potom na veřejnosti jako důkaz statečnosti jeho rohy a je ve společnosti všeobecně obdivován. Obstojíte-li ve zkoušce, kterou signalizuje Runa Uruz, vynese vám to tedy pravděpodobně nějaký titul, nebo alespoň uznání od ostatních.
Zajímavý příběh o zápase s běsnícím turem nám vypráví také Sága o legendárním vikingovi Ragnarovi Huňaté Nohavici (Ragnar Loðbrok). V Sáze se dočteme o tom jak si Ragnar znepřátelil švédského krále Eysteina, když odmítl pojmout za svou ženu jeho dceru. Dva z Ragnarových synů, Eirík a Agnar se rozhodli, že se svého otce zastanou, shromáždili velké vojsko a na Švédsko zaútočili. Švédové ale postavili do čela svých šiků posvátnou krávu, kterou chovali v největší tehdejší švédské svatyni v Uppsale. Kráva byla nadána kouzelnou mocí. Její řev naháněl útočníkům hrůzu a přiváděl je k šílenství v němž se napadali mezi sebou navzájem. Kráva pak svými ostrými a dlouhými rohy velké množství očarovaných válečníků pozabíjela a o zbytek se postarali Eysteinovi muži. Padl i Agnar a jeho bratr Eirík byl popraven. Když se to dozvěděla jejich matka Áslug, vyzvala zbylé Ragnarovy syny, aby své bratry pomstili. Ti se ale zprvu zdráhali pomstu vykonat. Nejstarší Ragnarův syn Ívar své matce řekl : "Nestačí bojovat jen s lidmi, nejdřív je nutné utkat se s čarodějnou mocí a teprve potom s králem. Takovému nebezpečí nechci vystavit ani sebe, ani svou družinu." Áslung ale stále naléhala a tak nakonec bratři vypluli a Ívar ve velké bitvě posvátnou běsnící krávu zabil. Celá bitva skončila vítězstvím Ragnarových synů a zabitím krále Eysteina.
Runa Uruz často představuje těžkou překážku, která nám stojí v cestě za uskutečněním našeho cíle. Objeví-li se v našem výkladu, musíme počítat s tím, že budeme muset napnout veškeré síly, abychom dosáhli toho za čím jdeme. Podaří-li se nám ovšem ve zkoušce obstát, vyslouží nám to mezi lidmi respekt a naše pozice se upevní.
V magii můžeme Uruz použít při kouzlech, které mají dodat odvahu, sílu a také tělesné zdraví. Runa Uruz výborně posiluje zejména kosti a svaly. Hodí se k očarovávání vody, kterou pijeme jako posilující nápoj během rekonvalescence po chřipkách apod.
V pozitivním smyslu můžeme Uruz použít jako posilující znak na ochranný amulet, ve smyslu negativním můžeme s její pomocí klást překážky do cesty našich protivníků.

.