NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

LÉČIVÁ MOC ŠEPTUCH

6. listopadu 2014 v 8:33 | Dominika Glowacka / Miky |  JINÉ
Určitě nejsem jediným člověkem, kterého zaujal fenomén tzv. Žítkovských bohyní, který ve svém románu popsala Kateřina Tučková, a který ve svých knihách do hloubky rozebral i folklorista Jiří Jilík. Tradice moudrých žen, které se v oblasti Moravských Kopanic po staletí věnovaly věštění, léčení a čarování skončila bohůmžel smrtí poslední bohyně Irmy Gabrhelové v roce 2001. Velmi podobná tradice je však dodnes živá na polsko - bělorusko - ruském pomezí zvaném Podlesí. Také zde žijí vesnické vědmy, zde zvané šeptuchy (od slova šeptat), které léčí nemoci, věští z litého vosku a předávají své umění z matky na dceru. Tyto ženy jsou pevně svázány s krajinou kde žijí, s místním folklórem a církví. Svojí moc čerpají, podobně jako kdysi naše moravské bohyně, z modlitby ke křesťanskému Bohu a svatým. Při pozorném zkoumání však můžeme pod vrstvou křesťanské terminologie spatřit mnohé z magické praxe, která sahá svými kořeny až k původní předkřesťanské víře starých Slovanů.
Na odkazu http://fakty.interia.pl/tylko-u-nas/news-uzdrowicielska-moc-szeptuch,nId,1538564 najdete obsáhlý článek, který se šeptuchám věnuje. Pokud vám polština moc nejde a google překladač vám nevyhovuje, uvítáte možná můj pokus o jeho překlad.

LÉČIVÁ MOC ŠEPTUCH



Šeptuchy se svojí schopností léčit překračují běžný rámec žití stanovený racionalisty. Jak ale logicky vysvětlit, že to, co bylo považováno za pověry, se ukazuje být efektivním? Církev s nimi má také problém, ale jen oficiálně, dochované magické postupy, ve skutečnosti jen připojuje k seznamu dalších běžných hříchů. Nemocní, u kterých konvenční medicína selhala, však často přicházejí k šeptuchám jako k poslední nadějí a žádají je o "zázrak".


Šarlatánky? Čarodějnice? Šamanky? Šeptuchy vzdorují takto jednoduché definici. Pojmenovat je čarodějnicemi se přímo nabízí, ale ony samy tak nechtějí být označovány, neboť prý žádné čáry neprovádí. Magii snad, ale pouze prý tu bílou, která pochází od Boha, v něhož hluboce věří. To on, jim dal dar uzdravování druhých.

Kdo tedy šeptuchy doopravdy jsou?

Podle etnoložky a kulturní antropoložky Margaret Anne Charytonové, z University v Poznani, jsou Šeptuchy léčitelky z Podlesí, obvykle běloruské národnosti, vyznávající pravoslaví, které ke svému umění používají znalosti lidového léčitelství předávané z generace na generaci, přičemž příslušenství k běloruské pravoslavné menšině není podmínkou. Při svých terénních výzkumech se Charytonová setkala i se ženami, které se hlásily ke katolické církvi a někdy se role šeptajících léčitelů ujímali i muži. Ačkoli jsou muži mezi Šeptuchami v absolutní menšině, nebývají méně respektováni.

Fenomén Podlesí

Působnost šeptuch je do značné míry ovlivněna místem, ve kterém vykonávají svoji praxi. Šeptuchy žijí v oblasti Podlesí, jež stojí na křižovatce tří kultur: běloruské, ruské a polské. Život zde plyne v provázanosti s církevní lidovou tradicí, což je zajímavý fenomén sám o sobě, a šeptuchy zde mají u místních lidí velký respekt.
Zajímavé je, že o tom, kdo bude léčen, rozhoduje i osobnost pacienta. Člověk, který by nerespektoval místní zvyky by nikdy nebyl přijat. Jinak jsou ale Šeptuchy velmi vřelé a přátelské. Už jen pobyt v jejich přítomnosti je neuvěřitelný zážitek - říká Margaret Charyton.
A jak se vlastně šeptucha stane šeptuchou? Vědma, která cítí, že se blíží její čas, jmenuje svého nástupce. Získaný dar se musí předat. Obvyklou nástupkyní bývá vnučka nebo dcera, pokud k předání nedojde je smrtí léčitelky tradice ztracena. Šeptucha určuje svou nástupkyni podle určitých individuálních vlastností adeptky. V prvé řadě to musí být osoba trpělivá a laskavá - vysvětluje etnoložka. Samotné zasvěcení šeptuchy neprobíhá skrze nějaký zvláštní rituál, většinou jde o prostý rozhovor. Technika léčitelky se pak zlepšuje v průběhu času přes praxi modlitby a provádění obřadů. Léčitelka poskytuje své znalosti a radí, co dělat v konkrétních případech, ne vždy ale odhaluje proč - vysvětluje Charyton.

Nejsilnější zbraň

Nejdůležitější silou šeptuchy jsou její slova. Šeptucha si je vědoma, že slova která pronáší jsou obdařena mocí. Slova nejsou pouze nositelem konkrétních významů, ale jsou i hnací silou celého procesu. Tato slova jsou plná odkazů na náboženství a magii a stávají se lékem, který každá léčitelka aplikuje svým vlastním osobitým způsobem, a to je její nejsilnější zbraň v boji proti nemocem. Zaříkadla jsou inspirována nejen kanonickými (církevně schválenými) texty, ale i tématy z apokryfů, ale také samozřejmě z folklóru.
Léčitelka, jak říká Charyton, se obrací přímo na nemoc, kterou personifikuje a žádá ji, aby ustoupila z pacientova těla. V zaříkadlech je často zakomponované přímo jméno pacienta. Modlitby se pak už obrací přímo k Bohu. Nejčastěji jsou používané modlitby "Zdrávas Maria", "Věřím v Boha" a "Otče náš".

Strach z hříchu

V obřadu není místo pro chaos a nahodilosti. Celá "léčba", musí být provedena v souladu s přísnými předpisy. Místem odnímání nemocí je dům šeptuchy, obvykle temná komora, které vévodí kout s ikonami. To je nepsaná dohoda. Život na Podlesí probíhá nejčastěji v kuchyni, a zde je také šeptucha připravena kdykoli poskytnout pacientovi svou léčbu - vysvětluje Charyton.
Šeptuchy v této oblasti ví, že ne každý se k nim dostanete snadno. Není třeba si dopředu domlouvat schůzku. Léčitelka se bude snažit pomoci každému, kdo se objeví v jejím domě. Mnozé z nich dokonce tvrdí, že od chvíle, kdy byly požehnány darem uzdravování, jsou povinné jím sloužit. Pokud by odmítly pomoci, byl by to hřích. Některé se obávají, že by jim mohl být jejich dar odebrán, pokud by nepřijaly nemocného - dodává etnoložka. Na okamžitou pomoc se proto může spolehnout každý. Výjimkou z tohoto pravidla jsou návštěvy u velmi silných šeptuch, tam je to trochu těžší. Před domem nejslavnější zaříkávačky Podlesí - šeptuchy z Orla - jsou od rána do večera dlouhé fronty. "Stojí tam spousta aut, strašně moc lidí, takže doporučuji jít tam hned ráno. Je to šedý dům s verandou..." sdělují lidé na internetových fórech.

Kontakt s Bohem

Nejdůležitější částí návštěvy u šeptuchy je modlitba a zaříkání. U některých léčitelek je tento rituál velmi vleklý a může trvat až hodinu, ale ve většině případů trvá návštěva kolem 30 minut - říká Charyton. V tomto momentě přichází podle výzkumníků na řadu křesťanská magie a Šeptucha se skrze modlitbu dostává do kontaktu s Bohem. Na jeho vůli závisí konečný efekt. Pacient v tomto okamžiku moc dělat nemůže. V žádném případě nesmí do rituálu zasahovat a jediné co se od něj žádá je důvěra v šeptuchu a sílu její terapie. Tento požadavek je nezbytný. Zbytek je na svatých silách a léčitelce, která svá slova doprovází ještě speciálními léčivými gesty.

Magie ano, čáry ne

Především se používá znamení kříže nebo kruhový pohyb prováděný nad tělem pacienta. Má to magický význam - vysvětluje Margaret Charyton - okamžitě ale dodává, že není otázka žádných kouzel. Vychází to z podstaty myšlení zdejších lidí a je v podstatě racionální. Smysl otáčivého pohybu představuje správný chod světa, a vztahuje se k pohybu Slunce po modré obloze.
Během léčby šeptucha také používá některé předměty, často dříve posvěcené v kostele: kříže, nůžky, růženec, sklo, šátek atd. Dotýká se pacientova těla, a to zejména hlavy a snaží se na něj přenést sílu mluveného slova.
Třetím prvkem, kromě modlitby a gest, jsou pečlivě vybírané procedury. V závislosti na diagnóze nemoci a její příčině, kterou často velmi přesně určí i bez informací od pacienta, je nemocný podrobeny vhodné terapii.

Pět lidových chorob

Šeptuchy - jak je uvádí Margaret Charyton - se zabývají zejména léčbou pěti tradičních lidových nemocí definovaných jako: vítr, úzkost, uřknutí, růže a koltun. Některé šeptuchy mají tendenci se specializovat na léčbu jedné z nich, ale jsou i ty, které pomáhají v boji s jakýmkoliv problémem a svými modlitbami se snaží přinést úlevu v každém utrpení - vysvětluje etnoložka.
Metody boje proti těmto chorobám vykazují mnoho podobností, ale prostředky, které se k léčení používají, samy o sobě léky nejsou. Svoji sílu dostávají pouze skrze modlitby a zaříkadla léčitelek.
Pokud je podezření na ovanutí, vezme šeptucha popel, nasype ho na sklo, zabalí do bílého lněného šátku a obrátí vzhůru nohama na těla pacienta. Během procedury šeptá modlitby. Vzhled popela pak prozradí, co dělat dál. Pokud je v popelu více řádků a trhlin, je onemocnění závažnější. Pokud tomu tak není, je zřejmé, že na vině není vítr. Někdy je pacient léčen kouřem ze svěcených bylin nebo posypán žitem a otírán látkou.

Vosk lék na úzkost

Při kožních problémech používá zaříkávačka jiné způsoby. Přikryje pacientovu hlavu bílým nebo červeným šátkem, dát na něj kousky lnu a ty pak zapálí na svící. Podle velikosti plamene pak určuje povahu problému. Vysoký plamen ukazuje na růži, nebo na potíže způsobené úzkostí.
Úzkost nejlépe odhalí včelí vosk, který léčitelka rozpustí v hrnci na kamnech a pak vlije do druhého hrnce se studenou vodou, který přidržuje nad hlavou pacienta. Tvar ztuhlého vosku ukáže příčinu strachu a také sílu tohoto onemocnění. Někdy je člověku postiženému úzkostí zakryta hlava šátkem a on sám je pak okouřen dýmem ze směsi bylin, pavučin, mechu a psích chlupů.

Bolest, ochrnutí a nádory

Koltun - nejkomplikovanější lidová nemoc - je vyháněna pomocí syrové ovčí vlny. Šeptucha rozdělí vlnu na tři částí a dá je pacientovi, aby si každou noc vložil jednu část pod polštář a spal na ní tak po tři noci. Při léčbě Koltuna jsou také používány podle návodu léčitele chléb, cukr, nebo koláče. Podle badatelů, je v lidové tradici Koltun nemocí, která má celou řadu různých projevů. Způsobuje prý zejména mokvavé rány ve vlasech a na těle a zahrnuje i různé typy bolestí, ochrnutí a nádorů.

Ve frontě na štěstí

Šeptané modlitby a zaříkadla ve spojení s "terapeutickými prostředky" - mákem, chlebem nebo cukrem - mohou nejen zmírnit utrpení, ale i překonat "uřknutí" a zvrátit nepříznivou situaci. Proto u šeptuch hledají pomoc nejen ti, kteří vzdorují tradičním lidovým nemocem, ale i všichni ti, kteří byli traumatizováni, ztratili smysl života, trápí se nešťastnou láskou, jsou pronásledováni smůlou, nebo se snaží zbavit svých závislostí.

Ateista není přehlížen ...

Ne každou nemoc bude Šeptucha léčit. Odstranění některých potíží nechá šeptucha na praktickém lékaři, nebo specialistovi. Pokud přijdete k šeptuše se zlomeninou pošle vás nejspíš na chirurgii. Ale skrze modlitbu, která je považována za univerzální a bezpečný lék, se bude snažit pomoci všem. Stává se, že i ateistům.
Část šeptuch předpokládá, že lidé, kteří vyhledají jejich pomoc, budou věřící. Tyto šeptuchy požadují, aby pacient věřil v léčivou sílu modliteb a v moc Boží. Pro jiné šeptuchy, však není otázka náboženského vyznání důležitá a po pacientech víru nevyžadují - vysvětluje expertka. - Jsou hluboce přesvědčeny, že dělají dobře, v dobré víře, ve jménu křesťanského Boha - dodává.

Úleva za "Bůh zaplať"

Přesvědčení, že šeptuchám byl svěřen boží dar, ovlivňuje způsob jakým jsou léčitelky odměňovány. V typické domácnosti šeptuchy byste proto ceník služeb hledali marně, protože platba za modlitby a zaříkání není požadována. Tím se liší od samozvaných podvodníků. Šeptuchy nepovažují svoje léčitelství za profesi, ale za dar který přijaly. Pacienti však mají potřebu se odvděčit a proto zanechávají šeptuchám alespoň symbolickou platbu. Pokládají proto léčitelce při svém odchodu drobné mince na stůl, ale nikdy ne na ruku. Pacient také častou odmění šeptuchu tím, že za ní zapálí svíčku v místním kostele. Šeptuchy jsou velmi nábožensky založené, často jsou v úzkém kontaktu s místním knězem, pomáhají s údržbou kaple, nebo zpívají ve sboru. Skrze v kostele zakoupenou a zapálenou svíci získává pak vlastně její domácí církev finanční příspěvek - vysvětluje etnoložka.

Rychle, levně a bez komplikací

Oficiální stanovisko církve je beze změn. Praxe ale ukazuje, že zde existuje určitý druh symbiózy, i léčitelství není oficiálně uznáváno a je synonymem hříchu. Zvláštní dar vzbuzuje respekt, často strach, ale ne lhostejnost. Vzhledem k odlehlosti Podlesí nepředstavují šeptuchy pro lékaře konkurenci, ale spíš zajímavost. Ti z nich, kteří v regionu pracují, jsou většinou pevně zakořeněni v místní tradici a někteří z nich dokonce šeptuchy návštěvují. Jejich praxe se jeví jako rychlá, levná a prostá komplikací a to je z lékařského hlediska důležité.
A tak racionálně neuchopitelná tradice pokračuje i přesto, že nezapadá do rámce zdravého rozumu. Tam na Podlesí, v zemi protknuté magií, je šeptuch ještě spousta. Možná ne tolik jako dříve, když měla svého léčitele každá vesnice, ale posvátná slova zde uzdravují i nadále. Na rozdíl od čarodějnic tato slova nikomu neublíží, protože jejich nositelky jsou přesvědčeny, že jim jejich moc svěřil Bůh. A možná právě v tom spočívá ten zázrak.


Tento článek Dominiky Glowacké naleznete v původním znění a s více fotografiemi zde.


Pokud vám polština nevadí, můžete ještě shlédnout o šeptuchách tento dokumentární film.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 6. listopadu 2014 v 10:40 | Reagovat

Jednoznačně jasné, srozumitelné a pro mě neoddiskutovatelné. Úžasné ! Vše vnímám jasně tak, jak o sobě šeptuchy říkají. To, jak se svým darem zachází, jak si ho váží. I vnímám to předání (na dceru, vnučku) - sám jsem kdysi cosi obdobně obdržel. Ale s léčením to moje nemá nic společného ...
Tenhle článek je parádní :-)

2 Darik Darik | 7. listopadu 2014 v 0:03 | Reagovat

Krásný článek.

3 Veleslava Veleslava | Web | 7. ledna 2015 v 21:15 | Reagovat

Díky za tento článek. Ještě doporučím knihu Tradičné liečiteľstvo a ľudová mágia na Horných Kysuciach. Mám přečtenou zatím sice jen čtvrtinu, ale těch informací, co obsahuje!

4 Miky Miky | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 8:11 | Reagovat

[3]: Super! Tu si určitě přečtu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama