NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Prosinec 2014

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 27.

30. prosince 2014 v 7:23 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA OTHILA
Význam : domov, dům, dědictví.


Slovo Othila je obtížně přeložitelný pojem, který velký runový znalec Nigel Pennick vykládá jako "neměnný majetek rodiny, zděděný po předcích", nebo jako "usedlost". Runa se vztahuje k našemu domovu a k rodné zemi, ale též k vlastnictví nemovitostí a hmotnému i duchovnímu dědictví po našich předcích.

Při malování této runové karty jsem opustil severské vzory a vrátil se motivem do naší nejvlastnější domoviny. Na obrázku je slovanská podzemnice a přilehlá zahrada obkroužená plotem. V popředí stojí dřevěná socha boha Roda a v zadní části zahrady přináší své plody jabloň. Včelí plástev vlevo dole je odkazem na praotce Čecha, který mluvil o naší zemi jako místě medem a strdím oplývajícím. Vzpomínkou na bájného praotce Čechů je i hora Říp, která se tyčí na pozadí karty.

Hora Říp byla v představách našich předků osou světa "axis mundi", která propojovala svět žijících se světem bohů a světem předků. Říp byl ovšem nejen symbolickým, ale i skutečným geografickým středem původního přemyslovského osídlení. Slované však nepřišli do prázdné země, před nimi byla celá oblast v širokém okolí Řípu osídlena asi dvaceti keramickými kulturami po sobě. Geolog Václav Cílek v televizním seriálu o magických horách upozorňuje, že tento výrazný kopec, z něhož se dá přehlédnout širý kraj, přímo vybízí k tomu, aby na něm naši dávní předkové zbudovali hradiště. To však na vrchu nenajdeme, protože jak Václav Cílek říká : "Říp vždycky patřil bohům a ne lidem."
Runa Othila nás vybízí, abychom se rozpomněli na to kdo jsme a odkud pocházíme a abychom přijali duchovní, hmotné i kulturní dědictví našich předků, jejichž krev dosud koluje v našich žilách. Tito předkové ovlivnili naší náturu více, než by se mohlo zdát. Podívám-li se na své dvě děti, vidím v jejich fyzické podobě i v jejich povahách kombinaci zděděných vlastností a znaků po mě a po mé ženě. A to v tom dobrém i v tom zlém. A někdy, když spatřím odraz své vlastní tváře v zrcadle, s překvapením si uvědomím, jak moc se začínám podobat svému dědovi. Také slovo "dědictví" v sobě obsahuje slovní kořen "děd". Když přišli první Čechové do našeho kraje, nesli sebou podle svědectví Kosmovy kroniky sochy "dědků". Naši pradědové si sebou tedy symbolicky přinesli i své předky a zasadili je do této země, která se pak stala našim dědictvím a naší "dědinou". Měli bychom vnitřně toto své dědictví s úctou přijmout.

Objeví-li se Runa Othila v našem výkladu, bude to s největší pravděpodobností značit nějaké záležitosti spojené s naším domem, domovem, nebo rodinou. Pokud bude v sousedství Runy Othila, Runa Tiwaz mohlo by jít o nějaké právní věci okolo dědictví. Runy Ansuz a Kenaz by v součinnosti s Othilou mohly ukazovat na nějaké duševní dědictví, nebo zděděný talent. Runa Fehu naopak potvrdí, že půjde o nějaký rodinný majetek.

Domov není jen konkrétním fyzickým prostorem, je také zároveň místem, kde se cítíme být přijímáni a kde je nám dobře. Je to ostatně popsáno ve staroanglické Runové básni, ve které se říká : "Domov milují všichni, jimž se v něm dobře daří a plody často sklízejí." Je-li Runa Othila v obrácené poloze, může to tedy znamenat buď pocit vykořenění, nebo reálnou ztrátu domu či nějakého dědictví.

V magii se runa Othila dobře osvědčuje jako síla, která vrací do domácnosti klid, harmonii a pocit sounáležitosti. Tento záměr lze ještě podepřít Runami Mannuz, Wunjo, nebo Jera.

Kombinace s Runami Pertho, Eihwaz, či Ansuz je mocným kouzlem spojujícím s moudrostí předků.



.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 26.

26. prosince 2014 v 4:47 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA DAGAZ
Význam : obrození, regenerace, naděje.



Jméno Runy Dagaz znamená Den. Celý den má samozřejmě 24 hodin a jeho součástí je i temná noc, ale Runa Dagaz symbolizuje především tu světlou část dne od svítání do soumraku. Ačkoli nemůžeme na noc nahlížet výhradně negativně a na den jen čistě pozitivně, vždycky se budeme jistě cítit lépe ve slunečném dni, než v noci, jejíž temnota nám přináší ztrátu orientace, nejistotu a nezřídka i strach. Zatímco nebezpečným bytostem ze starých ság, jakými byli například thursové a trpaslíci, bylo většinou denní světlo nepříjemné, pro lidi bylo vždy symbolem naděje a štěstí. V tomto duch se nese i Staroanglická Runová báseň, vztahující se k Runě Dagaz, která říká :"Den, je posel bohů, světlo znamená štěstí a pohodu jak pro bohaté, tak pro chudé."

Runa Dagaz je zasvěcena nejkrásnějšímu ze všech Ásů, zářivému bohu světla Baldrovi. Baldr, nazývaný též "Bílý Ás", je synem Ódina a bohyně Frigg. Jako jediný z bohů zemřel ještě před konečnou bitvou mezi bohy a obry, před ragnarökem. Díky léčce, kterou navlékl prohnaný bůh Loki, byl Baldr zabit svým vlastním slepým bratrem Hödem. Po strašlivém ragnaröku, při kterém padne mnoho důležitých bohů, včetně Ódina, Thora a Freye, se ale Baldr vynoří z podsvětí, aby obnovil život a pořádek na světě. Vědmina píseň to popisuje následujícími slovy : "Pole bez osetí úrodu dají, bezpráví padne, Baldr se vrátí!"

Okamžik Baldrova návratu jsem zobrazil na naší kartě. Baldr zde stojí uprostřed zničené krajiny, která se, jako zázrakem, začíná obnovovat. U Baldrových nohou klíčí rostliny a torza zlámaných stromů v pozadí, raší novými výhonky. Runa Dagaz je Runou naděje, regenerace a nových počátků. Tato Runa má v sobě podobný náboj, jaký má svítání, přicházející po dlouhé noci. Objeví-li se v našem výkladu, pak je to znamení, že těžkosti, utrpení a temnota končí a nám svítá na nové lepší časy. Věci, které byly v našem životě narušeny, se pomalu dávají do pořádku a rány se zacelují. Pokud se v blízkosti Runy Dagaz objeví nějaké méně pozitivní znaky, nemusíme se bát. V tomto případě to bude znamenat, že se nás sice snaží něco ohrozit, ale ve hře jsou mocnější síly, které nad námi drží svou ochrannou ruku. Horší by bylo, pokud bychom vytáhli runovou kartu Dagaz v obrácené pozici, to by pak naznačovalo, že to, v co vkládáme své naděje nás zklame.

V magii můžeme Runu Dagaz použít pro překonání zdánlivě neřešitelných situací. Staří seveřané věřili, že člověk svému osudu neuteče, přesto neváhali použít veškeré zbraně, které měli po ruce, aby zlý osud oddálili a alespoň dočasně porazili. Runa Dagaz je v tomto smyslu velice silnou zbraní. Runa se dobře hodí jako podpůrná síla pro lidi, kteří prodělali nějaké trauma, nebo se vzpamatovávají z nějaké ztráty. Amulet se znakem Runy Dagaz zlepšuje náladu a rozhání naše chmury. Podobné vlastnosti má i předchozí Runa Inguz a rovněž i Runa Wunjo. Všechny tři jmenované Runy bychom mohli nazvat Runami štěstí.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 25.

22. prosince 2014 v 7:56 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA INGUZ
Význam : plodnost, štěstí, blahobyt, mír.



Runa Inguz nese jméno boha Ingvi-Freye, o kterém jsem se už letmo zmiňoval v souvislosti s Runou Jera. Snorri Sturluson ve svém díle Gyfliho oblouznění (což je součást prozaické Eddy) o Freyovi napsal, že je neprospěšnější z Ásů. Ovládá prý déšť a sluneční svit a tím i úrodu země. Dále napsal, že je dobré ho vzývat, aby byl úrodný rok a mír, a že rozhoduje o blahobytu lidí. Tato slova však pocházejí z období, kdy na Islandu již 300 let vládlo křesťanství a obsahují několik nepřesností. Bůh Frey za prvé nepatřil k Ásům, ale pocházel ze starobylého božského rodu Vanů a za druhé zřejmě neovládal ani déšť, ani sluneční svit. Déšť měl na starost spíše bůh Thor a sluneční svit bůh Baldr, nebo ještě spíše bohyně Sól/Sunna. I když připouštím, že se staří bohové o své kompetence často navzájem dělili. Freyova schopnost ovlivňovat úrodu ale vycházela spíše ze země a projevovala se jako síla plodnosti a růstu. Freyova síla dávala rostlinám, zvířatům i lidem schopnost rozmnožovat se a prosperovat. Snorriho slova o úrodě, míru a blahobytu jsou tedy naprosto relevantní.

Saský kronikář Adam Brémský navštívil v 1.století n.l. proslulou švédskou svatyni v Uppsale a v ní spatřil sochy tří nejvýznamnějších skandinávských bohů té doby, které popsal takto : "Trůn nejmocnějšího z bohů Thora je umístěn uprostřed síně a po jeho stranách lze spatřit Ódina a Freye. Jejich působnost je rozdělena takto: "Thor vládne, jak říkají, ve vzduchu a je pánem hromu a blesku, bouře a deště, dobrého počasí a úrody. Druhý z nich, Ódin, tj. zuřivost, řídí války a dává mužům statečnost v boji s nepřítelem. Třetím je Frey, dávající lidem mír a potěšení smyslů. Proto je také tato socha vybavena mohutným pohlavním údem… má-li se slavit svatba, obětují Freyovi." Adam Brémský zde potvrzuje, že Frey byl bohem potěšení, míru, blahobytu a plodnosti. Tytéž vlastnosti v sobě skrývá i Runa Inguz. Ukáže-li se tato Runa v našem výkladu ve správné poloze, můžeme očekávat plodné období plné radosti. Runa Inguz může též znamenat ukončení nějakého sporu, lásku, sexuální dobrodružství, nebo dokonce zplození či narození dítěte.

Pokud se Inguz objeví v sousedství Runy Fehu, bude se nám dobře dařit materiálně a nebudeme se muset bát nedostatku. Ukáže-li se Runa Inguz v obrácené poloze, bude naopak věštit neplodné období bez radosti a inspirace, těžkosti v lásce a materiální strádání.

Při čarování můžeme Runu Inguz dobře použít v magii lásky. Mějme však na paměti, že láska vynucená kouzlem nám do budoucna často zadělává na velké potíže. Lépe je Runu Inguz použít jako hnací sílu pro naše projekty a plány, nebo jako zdroj síly, který nám pomůže zažehnat konflikty a spory a obnovit soulad a spokojenost.

Obrázek na kartě znázorňuje sedícího boha Freye se ztopořeným penisem a špičatou čapkou na hlavě. Freyova soška ve stejné pozici a se stejnými atributy, pocházející z 11.století, se našla ve Švédsku - Rällinge. Vedle Freye stojí na obrázku kouzelný kanec Gullinbursti se zlatými štětinami, kterého pro něj stvořili tři trpaslíci. Zářící kanec umí běžet rychleji než kůň a Frey na něm může dokonce i létat vzduchem. Divočákova záře prý zahání jakoukoli temnotu. Tohle by mohl být doopravdy odkaz na Slunce a sluneční záři. Možná s tím souvisí i vánoční (tedy slunovratový) zvyk, na Štědrý den nejíst, abychom viděli "zlaté prasátko". Divoké prase bylo pro Kelty i pro Germány symbolem síly a plodnosti a ve spojení s Freyem, je také dárcem štěstí a blahobytu. Odtud se nám až dodnes dochovala tradice, dávat někomu jako dárek "prasátko pro štěstí."

Runa Inguz patří mezi ty nejpozitivnější znaky z celého futharku. Její síla, podobně jako zlatoštětináč Gullinbursti, zahání veškeré chmury a smutky.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 24.

19. prosince 2014 v 6:37 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA LAGUZ
Význam : voda, emoce, intuice, plynutí.




Slovo laguz je blízce příbuzné slovu laguna a znamená jednoduše vodu. Voda hrála v životě starých seveřanů veledůležitou roli. Mluvili jsme už o tom, že ve své tuhé formě, tedy ve formě ledu, byla voda jedním z prvopočátečních živlů, pomocí kterého byl utvořen svět. Mluvili jsme také o magických vodních pramenech, které se skrývají v kořenech Yggdrasillu, ale ještě jsme se nezmiňovali o germánském zvyku kropit vodou novorozence. Tento mnohokrát zaznamenaný zvyk, o jehož významu se dnes můžeme už jen dohadovat, se prováděl dávno před příchodem křesťanství a přestože je podobný křesťanskému křtu, nemá s ním nic společného. Píše se o něm např. v Sáze o Hákonu Dobrém, v Sáze o Völsunzích, nebo v eddické Písni o Rígovi. Možná šlo o rituální omytí novorozence a jeho přijetí do rodiny, ale každopádně byl tento zvyk spojen s tím, že se dávalo dítěti jméno. Touto tradicí doplnili svůj křest vyznavači Krista zřejmě právě po vzoru pohanů. První církev totiž křtila takřka výhradně dospělé jedince, kteří už svá vlastní jména dávno měli a nikde v Bibli nenajdeme jedinou zmínku o tom, že by měl být křest spojen s obdržením nějakého jména.

Další vodou, která měla pro staré seveřany stěžejní význam, bylo moře, se kterým byl jejich život nerozlučně spjat. Staroanglická Runová báseň mluví v souvislosti s Runou Laguz právě o moři a říká přesně toto : "Lidem ze souše se voda zdá být nekonečná, když se vydávají na plavbu na kymácející se lodi; obrovské vlny je zaplavují a pobřeží nepřijme kotvící lano." Těžko si představit odvahu a houževnatost vikinských mořeplavců, kteří se na svých dlouhých lodích s nízkým ponorem pouštěli na daleké válečné a objevitelské plavby. Tyto lodě byly vynikajícími plavidly, která se mohla odvážit na širé moře i po proudu řek, ale za bouří se snadno převracela. Pro úspěšnou zaoceánskou plavbu, byla nezbytná zkušená posádka, která uměla s lodí "spolupracovat." Lodě, které se jevily v nekonečných vodách jako smítka, či malinkaté skořápky, se pouze umem, znalostmi a intuicí severských námořníků dostávaly přesně tam, kam měla posádka namířeno. A o intuici jde u Runy Laguz především. Vodní hlubiny i říční proud jsou symbolem nevědomí, citů a intuice. Ačkoli může Runa Laguz ve výkladu mluvit o opravdové vodě (řece, jezeru či moři), většinou bude hovořit o věcech spojených s našimi emocemi a city. Ve spojení s Runou Inguz, či Berkana se bude jednat pravděpodobně o lásku, ve spojení s Runou Naudiz půjde zřejmě o smutek a bolest a ve spojení s Runami Thurisaz či Uruz se bude jednat o vztek nebo strach. Pokud se v blízkosti Runy Laguz objeví Pertho, měli bychom věnovat zvýšenou pozornost svým snům a svým předtuchám. Kromě toho je Runa Laguz vedle znaků Raido a Ehwaz, další "cestovní" Runou, která může znamenat, že nás proud žití někam odnáší, nebo že nás čeká plavba na lodi. Obrácená Runa Laguz značí šalbu, klam, iluzi a intriky.
Runa Laguz zřejmě také patří mezi tzv. Runy příboje, o kterých říká valkýra Sigrdrífa / Brinhilda toto : "Příboje runy ryj, chceš-li plachet oře v zátoce zachránit. Vyryj je na koráb a na kormidlo a ohněm je do vesel vypal. Není příboj tak prudký, ni vlny tak černé, abys zdráv nepřiplul v přístav."

V magii můžeme Runu Laguz využít v kouzlech na posílení intuice a mimosmyslového vnímání a jako podpůrnou sílu pro snadné plynutí událostí. V negativním smyslu lze tuto Runu využít k oklamání protivníka a ke svádění.

Jako vodní Runa má Laguz nejblíže k Měsíci a lunárním energiím. Pokud magicky pracujete s Měsícem a jeho fázemi, je Laguz vhodným znamením, které posílí každé vaše lunární kouzlo.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 23.

16. prosince 2014 v 7:04 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA MANNAZ
Význam : člověk, lidské společenství, spolupráce.





Mannaz, syn boha Tuista ( jehož jméno se vykládá jako "Dvojče" nebo "Obojetník") je v tradici kontinentálních Germánů prapředkem lidského rodu. Římský historik Tacitus zaznamenal legendu o Tuistovi, Mannovi a jeho třech synech takto : "Starobylými písněmi, které jsou jejich jediným prostředkem, jak si připomenout minulost, oslavují Germáni boha Tuistona, zrozeného ze země. Přisuzují mu syna Manna, praotce a zakladatele jejich národa, a Mannovi zas tři syny, podle nichž se nazývají Ingaevonové sídlící nejblíž k Oceánu, Hermionové ve vnitrozemí a Istaevonové, což jsou všichni ostatní." Mnozí pak vykládají, že tři Mannovi synové symbolizují prapředky tří základních stavů lidské společnosti. Hermiononi (též Irmiononi) jsou lidem boha Tiwase, známého tež jako Irmin a představují kněžskou vrstvu, ve smyslu kněz-kníže, tj.vládce a obětník. Istaevonové, jsou prý lidem Wódenovým, tedy vrstvou válečníků a Ingaevonové, kteří sídlí nejblíže moři, jsou lidmi boha Yngvi-Freye a představují rybáře, zemědělce a lovce. Toto dělení lidské společnosti je vlastní všem starým indoevropským národům a setkáme se s ním ještě ve středověku, např. ve známém spisu našeho kazatele Petra Chelčického Řeč o trojím lidu. Ve středověké Evropě se tyto stavy vykládaly jako ti, kdo se modlí, ti, kdo pracují na sebe i na druhé, a ti, kdo bojují, aby chránili toho, kdo se modlí a obdělává půdu.

Indoevropský mýtus o třech prapředcích a třech stavech společnosti je velmi starý. Řecký historik Hérodotos, žijící v 5.století před naším letopočtem, zachytil legendu stepního národa Skytů, která vypráví o synovi boha Dia a dcery řeky Dněpru, Targitaosovi. Targitaos měl tři syny, za jejichž panování prý spadlo do Skytské země z nebe zlaté nářadí. Pluh a jho, sekery a číše. Nářadí bylo žhavé a pouze nejmladší Targitaosův syn se dokázal dotknout a odnést domů. Starší bratři ho pak proto uznali hlavním králem. Skytové tyto zlaté předměty přechovávali jako posvátné a byli pro ně symboly tří stavů. Pluh a jho - zemědělci, sekery - válečníci a číše - kněží. Tyto předměty jsem ztvárnil i na naší runové kartě. Velká osoba na pozadí obrázku představuje samotného Manna. Tři lidské páry pod ním znázorňují tři lidské rody a zároveň tři stavy. Vlevo na kartě stojí válečníci, uprostřed je knížecí pár a vpravo stojí zemědělci.

Pro nás je velmi zajímavé to, že podobnou legendu o původu lidstva, jakou měli Germáni, si vyprávěli i Slované. Arabský geograf al-Masúdi, zaznamenal na konci 10.století v Čechách legendu o prvním králi všech Slovanů, kterého nazývá ve svém spisu Mádž.k, tedy pravděpodobně Mužík. Jméno germánského Manna i slovanského Mužíka lze přeložit jako Muž - člověk a praotec slovanského rodu Mužík měl podle al-Masúdiho samozřejmě také tři syny. Na tuto pozoruhodnou shodu upozorňuje Dušan Třeštík ve své knize Mýty kmene Čechů / Nakladatelství Lidové noviny 2003.

Runa Mannaz se bude zcela logicky vztahovat k lidskému společenství. Ukáže-li se tato Runa ve výkladu, pak tu máme co dočinění s nějakým lidským kolektivem. Může to být kolektiv školní, nebo pracovní, mohou to být lidé z vaší party, či sportovního klubu. Upřesnění se opět dozvíme ze znaků, které padly okolo. Objeví-li se v blízkosti Runa Othila, nebo Berkana, půjde asi o vaší rodinu, nebo děti. Ukáže-li se poblíž Runa Jera nebo Fehu, mohlo by jít o lidi z práce, atd… Vytáhneteli Runu Mannaz v obrácené poloze, je znamení, že se vám nějaký kolektiv hroutí. Objeví-li se v blízkosti Runy Mannaz nějaké méně pozitivní znaky, dejte si pozor, nějací lidé jsou proti vám!

Pokud se vám ovšem v nějakém kolektivu nedaří, ovládají ho stresy, hádky a rozpory, můžete Runu Mannaz použít ke kouzlům, které urovnávají spory a tmelí lidi dohromady. V horších časech jsem několikrát použil kouzlo Runy Mannaz ve svém zaměstnání a vždycky s výrazným úspěchem.

Je zajímavé, že dvě ze tří dochovaných Runových básní zmiňují člověka v jeho smrtelnosti. Staroanglická Runová báseň říká : "Jsme jeden druhému veselím, však jednoho dne musíme odejít, neboť bohové uloží naše křehká těla do země." Islandská Runová báseň zas říká : " Člověk je radostí člověku a přírůstkem prachu a zdobitelem lodí." Přírůstek prachu a ozdoba lodí jsou tzv. kenningy (básnické obraty), které připomínají, že se člověk stane jednou prachem, nebo vzplane po vikinsku na pohřební lodi. Zakončeme tedy povídání o Runě Mannaz apelem na to, abychom si vážili lidského společenství, vztahů s rodinou a přáteli, dokud ještě tu možnost máme.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 22.

12. prosince 2014 v 6:43 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA EHWAZ
Význam : pohyb, dopravní prostředek, to,co je naším "koněm."





Název Runy Ehwaz se překládá jako "kůň". Toto zvíře hrálo odnepaměti v životech našich předků důležitou roli. Mnoho archeologických nálezů i zpráv starověkých autorů dokládá, že kůň býval nejenom prestižním jezdeckým zvířetem vládců a nejlepších bojovníků, ale že měl podstatné místo i v náboženských kultech a magii. U Germánů, Slovanů i Keltů hrál stěžejní roli v těchto kultech zejména bělouš. Bílé koně naši předkové zasvěcovaly bohům a bohyním a z jejich chování pak četli budoucnost. Výmluvné svědectví o tom podává například římský historik Tacitus ve své Germánii: "Znají také rozšířený zvyk dotazovat se hlasů ptáků a jejich letu; mimořádnou zvláštností germánského národa je však zkoumání větření a odkazů koní. Zvířata se chovají na náklady kmene v již zmíněných hájích a pasekách, jsou zářivě bílá a neznesvěcena žádnou pozemskou službou. Kněz a král či hlava státu chodí vedle koní, kteří jsou zapřáhnuti u svatého vozu, a pozorují jejich ržání a frkání. Žádné znamení se netěší větší důvěře, a to nejen u širokých vrstev prostého lidu; dokonce u vznešených a kněží; ti se totiž pokládají za služebníky boží a o koních se domnívají, že znají vůli bohů."
Podobný význam měl posvátný bílý kůň i pro Slovany. Dánský kněz Saxo Grammaticus se ve svém popisu slovanské Svantovítovi svatyně v Arkoně zmiňuje o tom, že Svantovítovi byl zasvěcen bělouš, na kterém směl jezdit pouze kněz. Věřilo se, že na něm Svantovít v noci podniká válečné výpravy, protože ráno nalézali koně zpoceného a zabláceného, jako by se vrátil z daleké cesty. Také Svantovítův kůň se využíval k věštbám. Kněží prý četli osud podle toho, které předměty položené na zemi překročil. Pomocí téhož koně se též věštil zdar nebo nezdar válečných výprav. Jestliže kůň překročil řady kopí rozložených před svatyní nejprve pravou nohou, bylo to příznivé znamení, v opačném případě se od tažení upustilo.

Keltové dokonce věřili, že bílá kobyla může být vtělením samotné bohyně Epony. U nás se této bohyni říkalo Kotys. Epona, znázorňovaná jako jezdkyně na koni byla natolik silným božstvem, že ji do svého panteonu přijali dokonce i Římané. Střediskem jejího kultu u nás byla pravděpodobně oblast Koněprus. Mnoho místních názvů té oblasti je odvozeno od koní a na vrcholu tzv. Zlatého koně stála velmi pravděpodobně keltská svatyně.
Bílý kůň, který radí a pomáhá hrdinovi se nakonec dostal i do našich pohádek. Vzpomeňme třeba na prince Bajaju, nebo na ruskou pohádku o tom, jak hloupý Ivánek dostal od bílé kobylky darem z jejího stáda kouzelného hřebečka.
Naši předkové si však samozřejmě vážili i koní jiných barev. Kůň představoval vznešené a divoké zvíře a byl ctěn hlavně pro svou schopnost cestovat a rychle se přesouvat z místa na místo. Mezi Germány byl legendárním koněm Ódinův osminohý Sleipnir. O některých zvláště dobrých koních, např. Granim, na kterém jezdil hrdina Sigurd, se tradovalo, že pocházejí ze Sleipnirova rodu.


Dvě ze čtyřiadvaceti Run germánského futharku jsou s koňmi přímo spojeny. Je to runa Raido (jízda) a Runa Ehwaz(kůň). Obě Runy jsou spojené s cestováním a pohybem. Většina vykladačů se shoduje v tom, že Runa Ehwaz věští ve výkladu podobně jako Raido, nějaký přesun od někudy někam. V případě Runy Ehwaz je však větší důraz na prostředek, pomocí kterého tento přesun proběhne. Tím prostředkem dnes pravděpodobně nebude kůň, ale spíše automobil, vlak, loď nebo letadlo. Může jím být ale například i člověk, který nám bude dělat na cestě průvodce, nebo nás na nějakou cestu vyšle, či nám jí zaplatí.

Osobně ale cítím, že Runa Ehwaz v sobě skrývá ještě jeden význam, který se skrývá přímo za slovy staroanglické Runové básně : "Kůň přináší radost; je pyšný na svých kopytech, hrdinové jej velebí, je potěchou pro ty, co nemají stání." Zde se mluví o koni, jako o něčem, co přináší radost, co je pýchou a potěšením. Runa Ehwaz může tedy také mluvit o našem, ne koni, ale koníčku. O něčem, co nás naplňuje štěstím a hrdostí. Nemusí to být přímo koníček, může to být náš dům, auto, naše rodina, cokoli, co nás naplňuje radostí a čím se pyšníme před ostatními. Může to být třeba váš syn, nebo dcera, na které jste pyšni a kteří vás někde reprezentují. Je docela legrační, že pokud vás někde někdo takto reprezentuje, často o vás lidé řeknou, že tam máte "svého koně." Toto vnímám jako druhý rozměr Runy Ehwaz, rozměr, který jinak příbuzná Runa Raido, postrádá.

V magii můžeme Runu Ehwaz použít k usnadnění nějakého pohybu a k překonání překážek na naší cestě. Runa Ehwaz reprezentuje sílu koně, který byl v dávných legendách pomocníkem a ochráncem hrdinů a proto můžeme tuto Runu využít i k podpoře ochranných kouzel. Zvláště těch, která mají chránit na cestách, nebo naopak těch která mají chránit váš domov. Archeologie potvrzuje, že naši předkové často zakopávali koňské lebky do základů domů, hradeb a do pohřebních mohyl. Ve všech těchto případech měla síla koně tato místa ochraňovat.

Koňská síla může ovšem také nasměrovat a přenést naši kletbu. Jedna ze starých severských ság popisuje jak hrdina jménem Egil upevnil na lískovou hůl koňskou hlavu, zarazil ji i z holí do země, nasměroval ji k domovu svého protivníka krále Eiríka a pronesl kletbu : "Zde stavím potupnou tyč a obracím tuto potupu proti králi Eiríkovi a královně Gunnhildě. Obracím tuto potupu proti skřetům, kteří obývají tuto zemi, tak aby všichni bloudili a žádný nezastihl ani nenalezl svého příbytku, dokud nevyženou Eiríka krále a Gunnhildy ze země." Potom Egil vyryl na hůl Runy, které kletbu podepřely a nechal ji i s koňskou hlavou na tom místě zasazenou ve štěrbině skály, aby mohlo kouzlo působit. Runa Ehwaz může podobným způsobem pomoci přenést kletbu na naše protivníky.

.

NÁVRAT SLOVENOV V DUCHU A SLOVE – Miro Žiarislav Švický

9. prosince 2014 v 8:46 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Před časem jsem zde mluvil o starší verzi této knihy, která vyšla už v roce 1997. Ačkoli se mi i tato původní verze knihy v podstatě líbila, byl jsem tehdy trochu v rozpacích u některých Žiarislavových závěrů, ke kterým dospěl zjevně spíše svoji intuicí a citem, než na základě historických faktů, a přesto je jako fakta prezentoval. V nové verzi Návratu Slovenov se Žiarislav tomuto nešvaru záměrně vyhnul. Vyplývá to ostatně už z úvodu knihy, kde je mimo jiné napsáno : "Dlouho odmítal (myšlen Žiarislav) nové vydání tak žádané knihy s tím, že narychlo vydané přepisy přednášek a článků (myšlena první verze knihy) jsou plné chyb a už ani neodpovídají požadavkům, které po výraznéím nárůstu zájmu sám na tuto knihu klade. Po dvanácti letech poustevničení, hospodaření a umělecké činnosti, se Žiarislav rozhodl celou knihu přepracovat a doplnil jí stovkami odkazů ze zdrojů, které svědčí o hodnověrnosti jeho statí. Víceré výroky a poznatky, které se nepodařilo dostatečně podložit vědeckými zdroji, z knihy vypustil, anebo zmírnil jejich jednoznačnost." A toto se opravdu podařilo Žiarislavovi naplnit.
Nová kniha má obdobnou strukturu, jako ta stará, názvy kapitol a jejich pořadí je v podstatě zachováno. Zásahy do textu, velké množství původně nezveřejněných informací a celková úprava s mnoha doprovodnými obrázky, však působí dojmem, že čtete úplně jinou knihu. Jestliže jsem měl u čtení původní verze pocit, který by se dal vyjádřit slovy : "Je to dobré, ALE... , tak novou verzi vnímám už veskrze pozitivně. Tím nechci říct, že bych s každou větou či myšlenkou v knize 100% souhlasil, ale moje námitky se scvrkly na pár nepodstatných drobností. Nejvíc se s Žiarislavem neshoduji v chápání bohů. Zatímco Žiarislav stále vnímá jednotlivé bohy slovanského panteonu, jako aspekty jediného Boga, který je obsažen ve všem a všechno v něm, moje vnímání je více polyteistické a bohy vidím víc jako samostatné bytosti. Protože ale Žiarislav tento svůj pohled nikomu nevnucuje a netrvrdí, že pouze takové nazýrání na bohy je správné, tak mi to nevadí.
Podobně jako v první verzi, se i v této knize autor hodně zabývá etymologickými hříčkami. Důležité pojmy ze slovanského duchovna, jako jsou jména bohů, jména přírodních živlů apod., Žiarislav rozebírá po jazykové stránce. Hraje si s kořeny těch slov a uvádí různá další slova, která ty kořeny obsahují, což mnohdy vede k pozoruhodným objevům. Kromě toho se čtenář dozví mnoho o starých zvycích, slovanských svátcích apod., takže tuto knihu jednoznačně doporučuji.

Kniha vyšla na Slovensku, ale nabízejí ji už i různí čeští internetoví knihkupci. Já si jí objenal přes martinus.cz , i s poštovným mě vyšla na 450 Kč, což není málo, ale vzhledem k tomu, že kniha obsahuje i CD s 15 ti Žirislavovými písněmi, není to myslím ani moc.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 21.

9. prosince 2014 v 6:52 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA BERKANA
Význam : regenerace, plodnost, očištění.





Berkana (Beorc, Bjarkan) jsou starogermánské názvy pro strom, kterému dnes Němci říkají Birke, Švédové Björk a jemuž my Češi říkáme Bříza a např. Rusové Beroza. Je pozoruhodné, že většina evropských národů nazývá tento strom velmi podobným jménem. Kromě takřka shodného názvu sdílí většina Evropanů i přesvědčení, že bříza je strom, který symbolizuje čistotu a sílu nového zrození. Vedle stále zelených jehličnanů je to právě bříza, která se při lidových oslavách nejčastěji objevuje ozdobená v roli tzv. májky či glajchy. Bříza patří mezi tzv. pionýrské stromy, které velice rychle dokáží zabydlet zpustlou kulturní krajinu a daří se jim i v drsnějších přírodních podmínkách. Bříza se často uchytí i na takřka holé skále, nebo dokonce na střechách a v okapech starých opuštěných domů, kde jí k zakořenění stačí jen velmi málo půdy. Tato obrovská vůle břízy k životu, jí učinila symbolem životní síly a schopnosti plodit a rodit. S tím souvisí i to, že březovým větvičkám, kterými se šlehají lidé v severských saunách, je přisuzována očistná a ozdravná moc. Očistnou moc má už z podstaty věci i březová metla, která se krom vymetání světnice hojně používala i v evropském lidovém čarodějství. Velmi zajímavou zmínku o březové metle jsem našel například v knize Narození a smrt v české lidové kultuře od etnografky Alexandry Navrátilové. Paní Navrátilová píše, že v magickém "koutě", kde se dříve ukrývaly šestinedělky se svým děťátkem před nemocemi a zlými duchy, mívala čerstvá maminka k dispozici svěcenou vodu a také březovou metlu, kterou se chvílemi oháněla. Kromě březového hájku a matky s dítětem je proto na obrázku mojí runové karty také metla.

Očistné a léčivé vlastnosti má také březová míza. U severských národů, zejména u Baltů a Rusů bývalo zvykem v jarním období nařezávat silnější kmeny březových stromů a sbírat pomocí odtokových dřívek jejich mízu do nádob. Míza, která obsahuje přírodní cukr, vápník, hořčík, organické kyseliny, enzymy a železo, pomáhá při léčbě močových kamenů, při žaludečních potížích a léčbě vředů na dvanácterníku. Užívání březové mízy prospívá také játrům a ledvinám, zbavuje dávivého kašle a bolestí hlavy a dává úlevu revmatikům. Takzvaná březová voda, tedy směs mízy a lihu, vmasírovaná do pokožky hlavy, zbavuje lupů a dává vlasům sílu a lesk. V Rusku, kde se březová míza hojně sbírá a užívá dodnes se traduje, že ženy, které mízu pravidelně pijí budou stále krásné a plodné.


Vzhledem k tomu co bylo již řečeno nás asi nepřekvapí, že je bříza spojována s plodnou Matkou Zemí a bohyněmi, které ji reprezentují. Osobně mám ovšem břízu spojenou i s živlem ohně. Jako trampové jsme totiž březovou kůru často používali k podpalování ohně. O březové kůře je známo, že dobře hoří i v dešti a mokru a já to mohu ze svých zkušeností jedině potvrdit. Kromě toho na bříze také občas roste choroš s názvem troudnatec kopytovitý, který se, jak název napovídá, výborně hodí k výrobě troudu do křesacích sad na rozdělávání ohně.

Objeví-li se Runa Berana v našem výkladu, je to obvykle znamení toho, že se něco nového rodí. Může to být nový projekt, nové přátelství, nové zaměstnání, ale může to být také opravdové narození nového potomka do rodiny. I tady bude při naší interpretaci hodně záležet na sousedství ostatních runových znaků. O narození dítěte se bude z velkou pravděpodobností jednat například tehdy, bude-li v sousedství Berkany, Runa Inguz, nebo Runa Mannaz. Objeví-li se v sousedství Runa Kenaz, nebo Ansuz, půjde spíše o nový nápad, objeví-li se Fehu, bude nás nejspíš čekat něco nového v materiální oblasti a ukáže-li se Runa Raido, můžeme očekávat nějakou novou cestu. A tak by se dalo pokračovat. Obrácená Berkana naznačuje nedostatek kreativity a neplodnost. V sousedství Run jako je Hagalaz, Uruz, nebo Thurisaz, může obrácená Berkana naznačovat vlivy nějakých nečistých sil.

Runa Berkana je dobré znamení, kterým se dá požehnat novému podnikání. Přejeme-li něčemu dlouhý a zdravý život označme to právě touto Runou. Amulet s Runou Berkana pomáhá léčit problémy s reprodukcí a je vynikajícím ochranným znamením pro budoucí rodičky. Berkana je proto s velkou pravděpodobností jednou z Run pomoci o kterých mluví v následujícím verši ze starší Eddy valkýra Sigdrífa "Znej runy pomoci, pomáhat chceš-li při porodu ženám. Na dlaň je nakresli, kol zápěstí napni, a popros o pomoc dísy." Zmínka o napnutí kol zápěstí, se patrně vztahuje na takzvané magické (v tomto případě runové) návazy, tedy amulety, které se připevňovaly na rozličné části těla. V časech našich prababiček obsahovaly tyto návazy obyčejně obrázky svatých a různé křesťanské modlitby. V časech předkřesťanských lze u návazů předpokládat symboly starých bohů, runové znaky apod.

.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 20.

5. prosince 2014 v 7:34 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA TIWAZ
Význam : vítězství, odvaha, spravedlnost




Runa Tiwaz připomíná svým tvarem kopí, šipku, nebo také šíp, který je považován za znamení smělosti, odvahy a jasného cíle. Tytéž vlastnosti jsou připisovány i významnému germánskému bohu, jehož jméno Runa nese. Badatelé se shodují, že v dávných dobách, ze kterých nám žel bohům chybějí písemné záznamy, mohl být Tiwaz (Teiwaz, Tíw, Tyr…) u Germánů podobným vládcem nebeského panteonu bohů, jakým byl mezi řeckými bohy například Zeus. O tom si povíme více v samostatném pojednání o Týrovi v závěru knihy. Anglosaská Runová báseň říká, že: "Tiw je symbol, který znamená odvahu pro ušlechtilé a neochvějně drží pravdu i pod mraky noci." V básni se zřejmě mluví o Tyrově hvězdě, kterou byla Polárka, jediný bod na noční obloze, který zůstává na stále stejném místě, bod kolem kterého se celá hvězdná obloha otáčí. Právě tato hvězda září podle starých legend přímo na vrcholu kosmického stromu, který tvoří posvátnou osu světa. Pro dávné cestovatele a mořeplavce bývala Polárka jistotou, že v noci nesejdou ze své cesty. Bůh Tiwaz byl podobně jako jeho hvězda zárukou správné cesty a proto se ho staří Germáni dovolávali jako boha, který bdí nad správným chodem jejich sněmů. Sněm (Thing), který jsem zobrazil i na naší kartě, býval zákonodárným a soudním shromážděním, kterého se zúčastňovali všichni bojeschopní muži, či alespoň vybraní zástupci rodů. Islandský parlament, který přímo navazuje na činnost vikinského Althingu (všeobecného sněmu), se dnes považuje za nejstarší zákonodárné shromáždění na světě.
Z Tacitovy Germánie víme, že kontinentální Germáni svolávali své sněmy buď za úplňku, nebo v době novoluní. Tyto dny prý pokládali pro začátek porad za nejpříznivější. O věcech méně důležitých se radí předáci o důležitějších všichni, ale tak, že i to, o čem rozhoduje lid, napřed projednávají předáci. Tacitus líčí, že lidé na sněm dostavují dost liknavě. Když se konečně sejdou nařídí jejich kněží ticho. Potom mluví král nebo někdo z předáků, pořadí je závislé na věku, urozenosti, válečné slávě a na schopnosti mluvit; víc záleží na tom, jak důležitá je rada, než na tom, jakou úřední moc má rádce. Jestliže se jim pronesený názor nelíbí, dávají hlukem najevo svůj nesouhlas, jestliže se jim líbí, bijí o sebe oštěpy. Pochvala zbraněmi je nejčestnější projev souhlasu.
Stará sněmoviště se často nacházela na místech, která byla už sama o sobě považována za posvátná ( kruhy vztyčených kamenů, háje starých stromů apod.). Závěry sněmu byly víceméně "demokratickým" rozhodnutím všech svobodných mužů a činily se před tváří bohů (především Tyra), a proto byly pro každého závazné. V závislosti na okolních tažených kartách nás může Runa Tiwaz v našem výkladu upozornit na blížící se soudní spor, konflikt se zákonem, či naplnění spravedlnosti. Pokud jsou ale okolní vyložené karty pozitivní můžeme si být v těchto záležitostech jisti vítězstvím. Bůh Týr byl velmi vzýván v bojích a jeho Runa přivolávala válečný úspěch a posilovala zbraně. V eddické baladě Sigdrífomál radí valkýra Sigdrífa hrdinovi Sigurdovi toto: "Znej runy vítězství a v jílec je vryj, chceš-li vítězství vydobýt; jiné vryj na čepel a některé na hrot a třikrát jmenuj Týa." Potřebujeme-li dodat odvahy a dosáhnout v nějakém sporu vítězství, bude se k naší magické práci nejvíce hodit Runa Tiwaz. Známý eddický příběh o Tyrovi a vlku Fenrim nás ale učí, že naše vítězství může být vykoupeno i bolestnou obětí. Zvláště pokud chceme tomuto vítězství pomoci tak trochu na úkor spravedlnosti a fér hry. Podle legendy prozradily věštby germánským bohům, že Lokiho potomek, obrovský vlk Fenri, kterého zatím krmí a chovají u sebe, se jim v budoucnu stane příčinou zhouby. Bohové tedy vymysleli lest. Černí álfové jim vyrobili pro tento účel speciální nezničitelné vlákno z dupotu kočky, ženských vousů, kořenů skály, medvědí šlachy, rybího dechu a ptačí sliny. Bohové pak řekli Fenrimu, že ho svážou. Namluvili mu, že to bude jen hra a zkouška síly, ale vlk tušil zradu a tak si vymínil, že mu některý z bohů musí vložit do tlamy svou ruku. Jediným, kdo měl odvahu vložit ruku obřímu vlkovi do tlamy byl právě Tyr. Udělal to, ačkoli věděl, že o ruku dozajista přijde.
Runa Tiwaz je mocné znamení, které nám pomůže v našich životních bitkách zvítězit, měli bychom se jeho pomoci ale dovolávat pouze tehdy, pokud jsme si jisti, že spravedlnost je na naší straně. V opačném případě nás může naše vítězství bolet.
Pokud provádíme věštbu pomocí jediné Runy a vytáhneme Tiwaz ve správné poloze, je její význam čistě pozitivní. V obrácené poloze však Runa znamená prohru, zbabělost a nespravedlnost.
Runa Tiwaz je hlavním znakem poslední runové osmičky, tzv. Tyrova aettu.


.

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 19.

2. prosince 2014 v 7:53 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
RUNA SOWULO
Význam : štěstí, úspěch, sebevědomí.




Sowulo je Runa Slunce. Její tvar připomíná jeden ze žhnoucích slunečních paprsků, ze kterých jsou složeny některé solární znaky na staré germánské keramice. Slunce, které je symbolem života, štěstí, úspěchu a vítězství, je odpradávna ctěno jako božstvo. Rytiny a předměty znázorňující sluneční božstvo jako jezdce či jezdkyni na voze taženém koňmi se ve velkém množství objevují už v době bronzové. Baltové a Germáni vnímali Slunce především jako ženskou bohyni (Sól, Sunna, Saule), Slované spíše jako mužského boha (Svarog, Dažbog, Svarožič, možná i Svantovít...). Slovanský výraz pro Slunce je ovšem středního rodu a tak připouští v podstatě obě pohlaví. Nehledě na maskulinní, či feminní formu božstva, mělo Slunce pro všechny starověké národy stěžejní význam. Slunce je dárcem světla a tepla, tedy dvou veledůležitých podmínek pro růst rostlin, dobrou úrodu na polích a příjemný život. Praobyvatelé Evropy proto bedlivě sledovali roční pouť Slunce po obloze a okamžik, kdy je den nejkratší a Slunce se "znovu rodí" (zimní slunovrat), i okamžik, kdy je den nejdelší a Slunce je nejsilnější (letní slunovrat), oslavovali velikými svátky. Svátek zimního slunovratu byl později překryt křesťanskými Vánocemi. Oslava zrození slunečního boha se vlivem christianizace proměnila na oslavu narození Ježíše Krista, který podle Bible přichází na svět jako světlo, které tma nedokáže pohltit. Motiv svátku tedy zůstává podobný. Oslava letního slunovratu na některých místech stále ještě přežívá v podobě svátku svatého Jana Křtitele a pálení tzv. svatojánských ohňů. Velkou oblibu si tento svátek dosud zachoval ve skandinávských zemích, kde byl dříve na některých místech na počest boha jasu a světla Baldra nazýván Baldrovým ohněm. Snad je tomu tak proto, že na severu mají oproti nám delší a temnější zimy a pouze krátké léto a tak pociťují větší potřebu než my, vzdát Slunci v den, kdy jeho vláda vrcholí, díky. V časech našich prababiček, měl však tento svátek velkou váhu i u nás. Lidé se zdobili květinovými věnci, scházeli se na kopcích za vsí, zapalovali veliké ohnivé hranice, kutáleli z kopců ohnivé kotouče a vyhazovali do vzduchu hořící pochodně. Součástí oslavy byli i kolové tance, skákání přes oheň a společné očistné koupání v řekách a potocích. Svatojánská noc bývala považována za magickou. Lidé věřili, že této noci lze spatřit víly, skřítky a jiné kouzelné bytosti. Léčivé byliny a kořeny nasbírané o svatojánské noci mají podle staré tradice velkou moc. Z Pošumaví se nám dochovala tato říkačka :

Kdes chodila dnešní noci?
Sbírat bejlí na nemoci.
Kdopak s tebou chodil
kdo tě lesem vodil?
Nejmilejší přítel
sám svatý Jan Křtitel.

V pohádkách a pověstech se říká, že pouze o svatojánské noci kvete tzv. zlaté kapradí. Kdo ho najde, tomu prý dá květ zlatého kapradí moc porozumět řeči všech ptáků a zvířat. Jinou bylinou zasvěcenou letnímu slunovratu je třezalka tečkovaná. Její jasně žluté květy, jakoby v sobě opravdu skrývali něco ze síly Slunce a z jeho jasu. Svazek třezalky ve váze, úspěšně zahání z domácnosti chmury a deprese. Třezalkový čaj je jako esence slunečních paprsků a používá se pro uklidnění a zlepšení nálady.
Runa Sowulo má podobné účinky. S její pomocí lze magicky rozehnat temné mraky skepse a posílit sebevědomí. Objeví-li se Runa Sowulo v našem výkladu, je to takřka vždy dobré znamení. Pokud není karta tažena v obrácené poloze a neruší ji nějaké negativní znaky v okolí, můžeme očekávat, úspěch a štěstí. Našim plánům a podnikům se bude dařit. Obrácená karta může znamenat buď smůlu a neúspěch, anebo nás může upozorňovat, že oplýváme příliš velkým sebevědomím.


.