NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 31.

12. ledna 2015 v 7:59 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
ÚVOD DO RUNOVÉHO ČAROVÁNÍ



Není žádných pochyb o tom, že Runy byly starými Germány používány k čarování. Někteří badatelé se domnívají, že Runy sloužily k magii dokonce ještě dříve, než začaly plnit i funkci písma. Zatímco o runovém věštění máme z dávné minulosti důkazy pouze nepřímé, o runových kouzlech se nám dochovala řada písemných záznamů v Eddách i ve starých rodových severských ságách.

Dobrou představu o tom, k čemu všemu se dají Runy magicky použít nám dává například Sága o Völsunzích. V jednom místě tohoto příběhu zachrání hrdina Sigurd krásnou valkýru Brynhild z čarovného spánku a ona ho pak na oplátku vyučuje runové magii. Brynhild ve svém dlouhém proslovu mluví o Runách, které dávají vítězství v boji, o Runách, které ochraňují lodě na jejich dlouhých cestách, o Runách, které urovnávají spory, o Runách, které ochraňují proti očarování, o Runách, které pomáhají ženám u porodu a o Runách, které dávají moudrost.
Runy mohou pomáhat, ale mohou také škodit. Eddická Píseň o Skírniho cestě vypráví, jak Freyův sluha Skírni vyhrožoval runovým kouzlem obryni jménem Gerd. Sága o Bósim a Herraudovi vypráví, jak čarodějnice Busla vyhrožovala runovým kouzlem králi Hringovi a hrdina Ságy o Egilovi, synu Skallagrímově, ani nevyhrožuje, ale runovou kletbu na svého protivníka krále Eiríka, rovnou uvalí.

Staří runoví čarodějové a runové čarodějky se wiccanskou etikou : "Dělej co chceš, pokud to nikomu neublíží.", zjevně neřídili. Germánská čarodějnice uměla léčit a pomáhat, uměla ale také škodit a proklínat. To všechno bylo možné, záleželo na tom, co se zrovna hodilo více. Možná vás to šokuje, ale staří pohané neviděli v magickém útoku na nepřítele vůbec nic špatného. Posuďte sami, o co je horší použít na protivníka kouzlo, než použít na něj meč? Někdy byl možná účinnější meč a někdy zas kouzlo. Nechápejte mě špatně. Nikoho tady nevybízím k tomu, aby prováděl negativní magii. Osobně mám za to, že každý rozumný člověk se použití negativní magie vyhýbá stejným způsobem, jako se vyhýbá tomu, někoho napadnout fyzicky. Libovat si v ubližování druhým, to může snad pouze nějaký psychicky vyšinutý jedinec, my ostatní se snažíme být pokud možno dobří. Dovedu si ale představit i situace, kdy bych fyzickou sílu proti někomu použil. Pokud by někdo vážným způsobem ohrožoval mou rodinu a mé blízké, neváhal bych. V tomtéž případě bych neváhal ani s tím, bránit sebe a své blízké magicky. Runovou kletbu, dá-li se to tak nazvat, jsem zatím použil pouze jednou, víckrát jsem k tomu neměl důvod. Zafungovala tehdy ještě drsněji, než jsem čekal, takže každému doporučuji, vždy dobře zvážit, jestli to chce opravdu udělat.

V literatuře bývá někdy severská magie dělena na tzv. seidr a tzv. galdr. O seidru se pak často hovoří, jako o magii provozované ženami, jejíž součástí šamanský trans a "černá magie". Galdr je prý oproti tomu záležitostí mužskou a pracuje se zde se zaříkadly a s Runami. Mám za to, že toto dělení na seidr a galdr je do značné míry uměle vykonstruované. Slovo galdr znamená v překladu kouzelná píseň, nebo zaříkadlo a zaříkadla, kouzelné písně i runová magie byly prokazatelně odjakživa také součástí seidru. Podle mě tedy vikingové provozovali pouze jediný typ magie, a to seidr. Tvrzení, že seidr byl výhradně ženskou záležitostí je nesmyslné. Je prokázáno, že existovaly ženské praktikantky seidru zvané seiðkony i mužští praktikanti seidru, seiðmenni. Je ale pravdou, že v době vikinské bylo mužů, kteří se zabývali seidrem málo. U muže se totiž předpokládalo, že by se měl spíše ohánět mečem, než kouzly. Spoléhat se na čarování více, než na své svalnaté paže, bylo v této době považováno za slabost. Je to podobné, jako když dnes někdo o náboženství pohrdlivě řekne, že je to vhodné leda tak pro "svíčkové báby". Dobře to ilustruje situace ze Ságy o Bósim a Herraudovi. Čarodějnice Busla zde nabídla Bósimu, že ho do svého magického umění zasvětí. On to ale odmítl s odůvodněním, že nechce, aby se říkalo, že to, čeho měl dosáhnout svojí zmužilostí, dosáhl nějakými triky. Dokonce i sám Ódin byl pro svoje čarodějnické schopnosti vysmíván. Na slavnosti v Aegiho síni se do něj bůh Loki pustil těmito slovy : "Tys kouzla prováděl,v kámen runy ryl, jak vědma jsi tloukl v tajemný nástroj, jak kouzelník jsi kráčel světem, to je úděl úchylných." Tady ale Loki trochu přestřelil, protože Ódin byl stejně dobrý ve zbrani, jako v magii.

Vraťme se ale k runovým kouzlům. Ukazují nám staré ságy, jakým způsobem byla tato kouzla prováděna? Ano, ukazují. Vezmeme-li si jako příklad Skírniho, Buslinu a Egilovu kletbu, pak vidíme, že ve všech těchto případech byla nejprve pronesena slova (kletba, zaříkadlo), tedy galdr, a na závěr byla tato slova dovršena vyrytím patřičných runových znaků. Skírni na konci své kletby říká : ""Thursovu runu ti vyryji a tři jiné: chlípnost, posedlost, žádost." Busla na konci své kletby vyryje zvláštní runovou řadu, kterou nazývá šest reků. Egil v závěru svého čarování vyryje Runy, které přesně odpovídaly obsahu kletby. V sáze je to popsáno slovy : "a vyryl runy na tyči, jež vyjadřují celé toto říkání." Galdr je v těchto případech zjevně použit k nahromadění energie, která je potom vyslána k cíly pomocí runových znaků. Jedná se tedy v podstatě o formu tzv. sigilické magie.

Runy se ale přeci jen chovají trochu jinak, než ostatní sigilia. Neumím si to vysvětlit, ale Runy občas začnou pracovat i samy od sebe, bez toho, aby je někdo nabíjel a odesílal. Chovají se prostě tak, jakoby byly živé a pokud jim nevyberete cíl a rámec jejich jednání, vyberou si ho někdy samy. Možná má pravdu současný severský šaman Raven Kaldera, který Runy vnímá jako pomocné šamanské duchy, které Ódin přivedl na tento svět, a se kterými teď můžeme pracovat. Nasvědčují tomu ostatně i Ódinova slova z Hávamálu, kde se vládce bohů na Runy ptá : "Víš, jak se ryjí? Víš, jak je vykládat? Víš, jak se barví? Víš, jak se zkoušejí? Víš, jak je prosit? Víš, jak přinášet oběť? Víš, jak ji provést? Víš, jak zvěř porazit?" Jaký smysl by mělo Runy prosit a přinášet jim oběť, kdyby nebyly živé?

Další poznatek, který nám ságy přináší je, že pokud Runy odstraníme, runové kouzlo se tím zruší. Skírni ve své výhružce vůči Gerdě, o Runách říká : "Mohu je vymazat, jak jsem je vyryl, bude-li toho třeba.", a má tím na mysli, že pokud se Gerd podvolí, může svou kletbu ještě zrušit. V Sáze o Egilovi zase narazíme na příběh, v němž Egil navštíví usedlost jistého Thorfinna, který má nemocnou dceru. Zoufalý otec Egilovi vypráví, že dceru se už pokoušel runovým kouzlem uzdravit jistý zemanský syn, ale od té doby, co byly Runy vyryty, daří se děvčeti ještě hůř. Nato Egil prohledal dívčino lůžko a v něm našel kostici s vyrytými Runami. Egil je přečetl, a potom je ořezal a seškrábal do ohně. Nakonec spálil celou kostici, dal vynést na čerstvý vzduch šaty, v nichž nemocná ležela a pravil : "Rozumí-li runám, rýt je může člověk, jinak muž se mnohý mate temným písmem. Do rybí jsem dásně deset značek tajných vrytých viděl; ženě velký z nich vznikl neduh." Egil pak vyryl nové Runy a položil je dívce pod polštář. Thorfinnově dceři se ihned ulevilo, probrala se a řekla otci, že je zdravá, jen ještě trochu slabá. Také zde, jsme tedy svědky toho, že špatné kouzlo bylo vyrušeno seškrábáním Runových znaků.

Tento příběh nám ale říká ještě i něco jiného, a totiž, že pokud runové kouzlo zfušujeme, může to dopadnout špatně. "Rozumí-li runám, rýt je může člověk, jinak muž se mnohý mate temným písmem!" Při práci s Runami je nutné, abychom vždycky přesně věděli jaký je náš záměr a jaké Runy a proč, k tomu použijeme. Pokud je náš záměr nejasný, nebo si nejsme jisti, jestli se k němu námi vybrané Runy hodí, budou se chovat nevypočitatelně a my možná spláčeme nad výdělkem. Pevný záměr je samozřejmě důležitý i v jiných typech magické práce, Runy jsou ale mimořádně čiperné a rády si s lidmi hrají. Tomu se ovšem nemůžeme divit, vždyť jejich otcem je starý kejklíř Ódin. Tím vás ale v žádném případě nechci od runové magie odrazovat. Práce s Runami je většinou snadná, protože ony udělají podstatnou část kouzla za vás. Stačí k nim jen přistupovat s respektem, s rozmyslem a se vší zodpovědností.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama