NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 35.

1. února 2015 v 8:45 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
POHANSKÁ ETIKA

Etických principů už jsme se lehce dotkli při probírání runového čarování a kleteb. Nyní se podíváme na celou věc podrobněji a položíme si otázku, zda vůbec něco jako pohanská etika existuje, a pokud ano, tak jaká? Zmínili jsme se tu letmo už o tom, že jeden z největších současných novopohanských směrů, tedy Wicca, razí etickou zásadu zvanou Wiccan Rede (wiccanské pravidlo), která zní : "Dělej co chceš, pokud to nikomu neuškodí." Wiccanské Rede tedy na jednu stranu říká, že povoleno je takřka vše, na druhou stranu ale vede ty, kteří se podle něj řídí, k zodpovědnosti a zvažování důsledků svých činů. To zní na první poslech sympaticky, ale jiné pohanské směry, než Wicca, tuto zásadu často kritizují a zpochybňují. Říkají, že na tomto pravidle není nic pohanského a že je nereálné ho v praxi naplnit. A jsou to silné argumenty. Je totiž v celku jisté, že se staří pohané žádnou takovou zásadou neřídili a je také pravda, že naše konání, byť by bylo motivováno těmi nejlepšími úmysly, vždycky někomu prospěje a jinému zase uškodí. Někteří germánští pohané proto staví proti Wiccanskému Rede svých tzv. Devět ctností, ve kterých vycházejí z principů vyčtených ze ság a z Ódinova Hávamálu. Mezi tyto ctnosti patří čest, odvaha, pravda, věrnost, sebeovládání, pohostinnost, píle, nezávislost a vytrvalost. Budeme-li poctiví, pak musíme uznat, že Devět ctností odpovídá myšlení a ideálům, ke kterým se snažili dávní pohané přiblížit, opravdu mnohem lépe než Wiccanské Rede. Tím ovšem nechci wiccanskou zásadu neubližování nějak zavrhnout. Není přeci nic špatného na tom, snažit se žít s lidmi, s bohy a s ostatními bytostmi v míru. Právě naopak! Pokud se touto zásadou řídím, ale zároveň jsem si vědom toho, že i laskavost má své meze a není dobré si nechat kálet na hlavu, pak se tomu nedá nic vytknout.
Osobně beru Wiccanské rede i Devatero ctností jako jistá vodítka a dobrá doporučení pro svůj život, ale v žádném případě jako nějaká pohanská dogmata. Považoval bych za chybu, pokud by snad chtěl někdo na základě dodržování, či nedodržování Devíti ctností posuzovat kdo je, nebo kdo není pravým pohanem. To jak se chováme totiž vypovídá hodně o tom, jakými jsme lidmi, ale velice málo o tom, jakými jsme pohany. Pohan může být člověk statečný, ale i člověk zbabělý. Může to být člověk štědrý i lakomý, pravdomluvec i lhář. Je to tak dnes a bylo to tak vždy. I v pohanských časech žili jak lidé ctnostní, tak lidé bezectní. A obě skupiny byli stejnými pohany a věřili ve stejné bohy. To, jaký je kdo člověk, s tím, jaký je kdo pohan, dle mého mínění totiž vůbec nesouvisí.
Nechci samozřejmě tvrdit, že by dávná pohanská kmenová společenství nectila žádné normy společenského chování a neřídila se svými zákony. Těžko bychom však mohli staré pohanské společenské normy, vycházející z tehdejších podmínek, bezezbytku aplikovat v dnešních časech. Málokdo by asi dnes například souhlasil se znovuzavedením krevní msty, která byla pro severskou pohanskou společnost typická a minimálně podivné by nám jistě připadalo i to, že u staroseverských soudů mohl svědčit i ten, kdo o daném případu nic nevěděl a vůbec se vyšetřované situace nezúčastnil. V úvahách o pohanské etice je důležité si uvědomit, že morální měřítka dnešního člověka a člověka, který žil před 1000 nebo 2000 lety, se v mnohém liší. Částečně je to samozřejmě způsobeno tím, že pohanské hodnoty byly násilně potlačeny ve prospěch těch křesťanských, částečně je to ale i tím, že dnes žijeme v docela jiných podmínkách, než naši předkové. Je nás prostě mnohem víc, žijeme spíše ve městech než na venkově atd., atd..

P
Pohanský sněm, na kterém se schvalovaly zákony, řešily spory apod.

Jsem starý skaut a vždy pro mě bylo důležité dodržet dané slovo. Velice mě proto potěšilo, když jsem při pročítání severských ság zjistil, že jestli staří pohané na něco kladli obzvláštní důraz, tak to byla čest a dodržování přísah. V Sáze o Völsunzích se dočteme : "Varuj se křivé přísahy, neboť toho, kdo poruší smír, stihne krutá msta." Porušení přísahy bylo vnímáno jako velký prohřešek a pro čestného muže bylo nemyslitelné. Tato zásada bývala, z našeho dnešního pohledu, brána až extrémně vážně. Vypráví nám o tom například příběh ze Ságy o Hráfnkellovi, knězi Freyově. Hráfnkell sloužil bohu Freyovi a zasvětil mu jednoho koně ze svého stáda, kterému dal jméno Freyfax. Přísahal při tom, že zabije jakéhokoli člověka, který by na hřebce sedl. Jednoho dne přijal Hráfnkell do svých služeb Einarra, syna svého dobrého, ale chudého souseda Thorbjörna. Pověřil ho pasením svých ovcí a ihned ho varoval, aby nikdy nesedal na Freyfaxe, protože by ho musel zabít. "Chodí s ním dvanáct klisen" pravil Hráfnkell "kteroukoli bys potřeboval ve dne nebo v noci, máš je k jízdě." Einarr slíbil, že podmínku dodrží. Jednou se ale Einarrovi zaběhlo 30 ovcí a on je nemohl celý týden najít. Rozhodl se, že po nich vyjede pátrat na koni a protože klisny byly plaché, zatímco Freyfax klidně stál, Einarr tedy vyjel hledat ovce na něm. Ovce se našli, ale Hráfnkell poznal, že na Freyfaxovi se jezdilo. Udeřil na Einarra a ten se přiznal. Hráfnkell potom řekl : "Proč jsi jezdil na tom koni, který ti byl zakázán, když bylo dosti těch, kteří ti byli dovoleni? Odpustil bych ti jedno provinění, kdybych nebyl učinil tak velikou přísahu. A ty jsi se k vině přiznal." A v té víře, že nic se nebude dařiti lidem, kteří ruší přísahy, skočil po něm z koně a sekl jej smrtící ranou." Hráfnkell svého činu želel a nabídl Einarrovu otci velké odškodné, porušení přísahy však pro něj nepřipadalo v úvahu. Dnes bychom asi řekli, že zabití člověka je mnohem horším zločinem, než porušení slova, lidé v pohanských časech to ale viděli jinak.
Rozdílů mezi tím, jak uvažují dnešní lidé, dokonce i dnešní pohané, a jak uvažovali lidé v dávnověku je celá řada. Mnoho hrdinů starých ság, kteří byli ctěni za svoji velkou odvahu, když loupili a zabíjeli v cizích krajích, bychom asi podle dnešních měřítek museli zavřít do vězení. Vikinským válečníkům však nešlo v první řadě o zabíjení a loupení, ale především o to, prokázat svoji statečnost. Dobře to ilustruje například Sága o Ragnarovi Huňaté Nohavici, která je příběhem skutečně žijícího legendárního Vikinga Ragnara, který v roce 845 přepadl a dobyl Paříž. Z této ságy vyplívá, že čím krkolomnější a nebezpečnější Vikinská výprava byla, tím větší sláva z případného úspěchu účastníkům kynula. Posledním Ragnarovým podnikem, byla výprava k Anglickým břehům, na kterou se vikinský náčelník pustil s pouhými dvěma loděmi. Když se ho jeho žena pokouší od riskantního útoku zradit, odpovídá Ragnar slovy : "Dobýt zem s mnoha loděmi si nezaslouží chválu, ale že by někdo dobyl zem, jako je Anglie, se dvěma loděmi, to se ještě nestalo." Ragnar byl v bitvě poražen, následně byl zajat a popraven. Vstoupil ovšem svým činem do legend, a to mu šlo především. Této logice, dnes už málokdo z nás rozumí.
A můžeme s těmi rozdíly mezi námi a starými pohany klidně pokračovat. Pro mnoho dnešních pohanů je důležitou hodnotou ekologicky vyvážený vztah k přírodnímu prostředí. Je to logické. Pohanská víra nás přece učí, že celá příroda je živá a zabydlená mnoha různými bytostmi. Člověk v ní nemá úlohu vládce a není korunou stvoření, jak to učí křesťané, ale je její rovnocennou součástí. Takhle to jistě vnímali i lidé v dobách pohanských. Byli bychom ale na omylu, kdybychom si je představovali jako naivní objímače stromů, kteří by mouše neublížili. Zatímco dnešní pohan si uvědomuje zranitelnost planety a křehkost ekosystémů, staří pohané vnímali přírodu jako mocnou a neporazitelnou. Je sice pravda, že bývalo zvykem se stromu nejdříve rituálně omluvit, než se porazil, je ale také pravda, že když naši předci potřebovali místo pro nové pole, tak vcelku bez výčitek kus lesa vymýtili. Vždyť lesy byli tehdy nekonečné. Zvířatům sice projevovali úctu a těm, které ulovili nikdy nezapomněli poděkovat, ale jinak je zabíjeli, obětovali a jedli a výčitky svědomí kvůli tomu neměli. Vegetariána bychom mezi nimi hledali jen těžko. Z jejich pohledu každý prostě žil a bojoval o své místo na slunci, člověk, strom i zvíře. Někdy musel zemřít člověk, jindy zvíře či strom. Všichni si v tomto byli rovni. Naši předkové žili přírodě bezesporu blíže, ale byli bychom naivní, kdybychom si mysleli, že nedokázali přírodu také ničit a znečišťovat. Tenkrát se to ale ještě lehce ztratilo. Ve věku plastů a výfukových plynů musí ovšem lidé nad důsledky svého jednání přemýšlet mnohem víc. Důraz, který klademe na šetrný přístup k životnímu prostředí je u nás tedy paradoxně zřejmě mnohem silnější, než jaký byl u našich dávných pohanských předků.

Odpovědět na otázku, zda existuje nějaká konkrétní pohanská etika, je tedy velmi složité. Můžeme snad říci, že existují určité hodnoty, ke kterým se většina současných pohanů, více či méně hlásí. Závazná dogmata ve stylu křesťanského desatera bychom ovšem u dnešních následovníků starých bohů hledali marně. To, co dnešní pohany spojuje, je především jejich úcta k bohům, úcta k předkům a jejich tradicím a nakonec také úcta k přírodě ve všech jejích formách. Pro mnohé pohany je také stejně, jako pro jejich předky, důležitá čest. Dodržování daného slova, přísah a slibů se v pohanské komunitě vysoce hodnotí i dnes. Tyto věci jsou důležité i pro mě. Wiccanskou zásadu neubližování beru s rezervou, ale nijak ji neodsuzuji. Nechápu ji totiž jako výzvu k nastavování druhé tváře, ale jako výzvu k tomu, abychom svému okolí, pokud možno, nepůsobili žádnou škodu, a to je přece naprosto správné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rushwolf Rushwolf | E-mail | 1. února 2015 v 9:45 | Reagovat

Článek se mě líbí a myslím, že není co namítat aspoň tedy já nemám co ;-)

2 Miky Miky | E-mail | Web | 1. února 2015 v 12:09 | Reagovat

[1]: Díky. Uvědomuju si ale, že spousta pohanů své pohanství s určitou jasně danou etikou spojuje, já to v článku vlastně dost relativizuju, proto očekávám i nesouhlasné reakce. :-)

3 Elen Elen | 3. února 2015 v 22:23 | Reagovat

Chválím, hezky napsané :-)

4 Miky Miky | E-mail | Web | 4. února 2015 v 8:52 | Reagovat

[3]: Světe div se, nikdo mi mi nenadává. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama