NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 37.

6. února 2015 v 15:39 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
ŠAMANSKÝ VESMÍR Z POHLEDU SEVERSKÉ MYTOLOGIE

Šamanské cestování je vedle klasického studování z knih další možností, jak se o Runách a severských bozích něco dozvědět. Když se Ódin v eddické Písni o Vaftrúdnim moudrého obra ptá, kde nabral všechny své znalosti o Runách bohů a obrů, on na to odpovídá, že to všechno dobře zná, neboť prošel všemi devíti světy, až k domovu mrtvých, k Niflhelu. Dříve než se ale poprvé vydáme na cestu do šamanských světů, měli bychom alespoň trochu znát jejich mapu. Vesmírná geografie severogermánských mýtů podivuhodně koresponduje s rozšířenou šamanskou představou o kosmickém stromu a třech úrovních světů.

Kosmický strom, který jak už víme, nazývali staří skandinávci Yggdrasill, je jednoduše řečeno osou, která protíná celý vesmír a propojuje tzv. Horní svět bohů se Středním světem zvířat a lidí a Dolním světem duchů mrtvých.
Střední svět představuje podle šamanského konceptu rovinu, ve které žijeme my lidé a všechno, co je zjevné. Slovanští pohané nazývají tuto úroveň výstižně Jav (Jev). Slovní kořen jev můžeme v našem jazyce nalézt např. ve slovech objev, zjev, jeviště apod. Germánská mytologie nazývá tuto rovinu Mitgard, což se dá přeložit jako Střední svět, ale také Střední zahrada, nebo Střední dvůr.

Dolní svět je říší mrtvých a moudrosti předků. V jazyce starých Slovanů se říkalo duchům mrtvým Návové a jejich říši Nav (Nev). V češtině se kořen storoslovanského slova nav dochoval v pojmech znavený a únava, ale také ve slově nevědět. Oproti tomu co je zjevné je pro nás říše Návů nejasná, neznámá. Germáni říkali své podsvětní říši Hel, ale je zajímavé, že most, přes který přecházejí do Helu mrtví, střeží podle mytologie Módgud, jejíž jméno se překládá jako Znavená bojem.

Horní svět představuje říši bohů, osvícení a řádu. Slovanští pohané ji nazývají Prav. Svět bohů vysoko v koruně kosmického stromu je domovem pravdy, spravedlnosti, pravidel a práva. Severogermánská mytologie nazývá tento svět jednoduše Ásgard, tedy říší nebo zahradou, kde žijí Ásové.

Kontroverzní německý šamanský badatel Holger Kalweit říká, že makrokosmos šamanských světů je v zásadě shodný s mikrokosmem, jež je obsažen v každém z nás. Lidské tělo odpovídá podle Kalweita Střednímu světu hmoty a forem, lidská psychika Dolnímu světu, ze kterého se formy rodí a lidský duch Hornímu světu všejednoty a nejvyššího zákona.
Pokud jste teď trochu zmateni, že obr Vafrúdni mluvil v úvodním citátu nikoli o třech, ale o devíti světech, pak vězte, že model tří světů je sice ve své podstatě správný, ale velmi, velmi zjednodušený. Každý šamanský poutník vám dosvědčí, že říší, které lze na šamanských cestách navštívit je mnohem víc, než tři. Proto je také správnější hovořit spíše o třech rovinách, než třech světech. Tři roviny jsou základ. Každá rovina je však mnohovrstevná a dá se dále dělit. Severogermánská tradice například dělí každou ze tří úrovní na další tři samostatné, ale propojené světy.

První trojici světů, která se na Yggdrasillu nachází uprostřed tvoří Mitgard, Jotunheim a Vanaheim. Midgard (Střední zahrada) je samotným středem osy. O úroveň výš se nachází Vanaheim a úroveň níž Jotunheim. Vanaheim je sídlem bohů rodu Vanů, kteří jsou podle mytologie bytostně svázáni se Zemí, vegetací a zvířaty. Jsou to tedy mocné duchovní bytosti, ale mají přímou vazbu na Zemi a na hmotu. Jotunheim je sídlem obrů. Také obři jsou svázáni se zemí. Vždyť z těla kostí a krve praobra Ymiho byla podle legendy naše země stvořena. Ostatní obři podle Eddy jsou a zároveň nejsou součástí našeho lidského světa. V představách starých seveřanů byli obrům vyhrazeny k žití nehostinná místa při okrajích Mitgardu. Dobře to vystihuje alternativní název pro zemi obrů Utgard, což se překládá jako Vnější svět (zahrada, dvůr).

Druhou trojici světů tvoří Ljossálfheim, Ásgard a Müspellheim. Tyto říše náleží tzv. Hornímu světu. Úplně na vrcholu stromu se nachází Müspellheim, svět ohně a nevýslovného jasu. Tento svět se společně se svým protipólem Niflheimem podílel na stvoření celého vesmíru. Jen o kousek níž se nachází Ásgard, sídlo nebeských bohů řádu. A ještě o příčku níže, nejblíže mitgardské skupině světů se nachází Ljossálfheim, říše světlých álfů, tj. mocných duchovních bytostí světla, kteří se v mnohém podobají křesťanským andělům.

Poslední trojicí světů je Svártalfheim, Hel a Niflheim. Tato trojice tvoří tzv. Podsvětí. Svártalfheim je domovem temných álfů, bytostí žijících v podzemních prostorách, podobajících se trpaslíkům a skřítkům. O patro níž se nachází Hel, tj. říše mrtvých a ještě níže nalezneme Niflheim, říši věčného ledu a chladu, která se společně s Müspellheimem podílela na stvoření světa.

Ačkoli jsem vám teď popsal devět světů krásně přehledně jako patra v panelovém domě, je třeba mít na paměti, že je tato mapa velmi zjednodušená a cesta do těchto světů vede jen málokdy rovně a přímo. Kořeny a větve šamanského stromu se různě kroutí a proplétají a tak není divu, že např. o Helu se v Eddách dozvídáme, že leží hluboko pod třetím kořenem Yggdrasilu a cesta k němu vede dolu a pak na sever.




MAGICKÝ KRUH

Nyní se zastavme u symbolu kruhu. Magický, šamanský, nebo též medicínský kruh je záležitost, se kterou se setkáme v mnoha různých kulturách na celém světě. Symbol kruhu má pro mnohé pohany stěžejní význam. Jednou jsem s trochou nadsázky řekl, že stejně často jako křesťan udělá kříž, vytvoří pohan kruh. Paradoxně se ale teď musím přiznat, že ve své praxi od vytváření tzv. magického kruhu, tak jak to popisuji na konci této kapitoly, postupně spíše upouštím a stále častěji se ve svých obřadech obejdu bez kruhu. Vytváření posvátného kruhu na začátku rituálu je typickým prvkem u mnohých magických a mysterijních řádů, od kterých ho pak přejala wicca a od ní zas další dnešní pohané (např. já), u starých pohanských obřadů to ale pravděpodobně zas tak běžné nebylo. Přestože tedy, ne každý pohan při svých rituálech kruh vytváří, všichni jistě cítíme hlubokou symboliku, kterou v sobě tento tvar skrývá.
Pro pohanské vnímání času je charakteristické uvědomování si životních cyklů, které se podobají kruhům, či spirálám. Všechno ve vesmíru se otáčí v kruzích. V kruzích se pohybují planety, roční období i životní cykly všech organizmů. Vznik a zánik, zmar a obnova, to všechno je v obraze kruhu obsaženo. Tato symbolika je ještě zvýrazněna kruhem znázorněným v podobě bájného hada Urubora a Mitgardsorma, kteří požírají svůj vlastní ocas. Tělem tohoto hada je ostatně obkroužen a zarámován každý obrázek našich runových karet. Vytvoření kruhu tedy není jen gesto, kterým pohan vyznačuje posvátný prostor v němž proběhne rituál, ale také gesto, kterým uznává cyklické proměny přírodního světa a celého vesmíru. Pohanská kněžka Emma Restall Orr rozšiřuje tuto myšlenku ve své knize Živá tradice druidů ještě o další rozměr, když říká : "Kruh zajišťuje, že je do rituálu zahrnut každý stejně a nikdo nestojí nad druhými kvůli vyšší hodnosti, jež by s sebou nesla moc. Každý člověk je považován za někoho, kdo přináší své jedinečné dary na dané místo, tady a teď."
Schází-li se lidé v kruhu, nikdo z nich nezaujímá přednějšího místa před ostatními. Vzpomeňme na keltskou legendu o rytířích kulatého stolu krále Artuše. Ve filmu "Král Artuš" s Clive Owenem v hlavní roli, jsou krásně vidět rozpaky a rozčarování římského biskupa zvyklého sklízet pocty a zaujímat výsadní místa, když se měl posadit k Artušovu kulatému stolu. Pro všechny tyto významy je mi znamení kruhu velice blízké. Vnímám ho jako symbol přírody a jejích cyklů i jako připomínku rovnosti mezi lidmi a všemi ostatními tvory. Velmi mě proto těší, že společenství souvěrců s nimiž jsem spojil svou cestu, nese název Pohanský Kruh.
Jak již bylo řečeno, mnoho dnešních čarodějnic, pohanů a šamanu používá symbol kruhu pro vyznačení posvátného prostoru v němž konají své rituály a magickou práci. Také při vzývání germánských bohů, práci s Runami a šamanském cestování, může být vytvoření kruhu velice prospěšné. Řekněme si tedy nyní z jakých částí se typický magický kruh skládá.


SEDM POSVÁTNÝCH SMĚRŮ

Existuje mnoho variant magického kruhu. Představím vám variantu, kterou sám používám a která pracuje se sedmi posvátnými směry.
Čtyři skřítkové Austri, Vestri, Nordri a Sudri, podpírající nebeskou klenbu našeho světa, naznačují čtyři posvátné směry, které tradičně v magickém kruhu vyznačujeme. Východ, západ, sever a jih. Každý z těchto směrů symbolizuje jeden z živlů a nese v sobě zvláštní druh síly, který můžeme v naší pohanské praxi využít. Pátým směrem je střed, posvátné místo v centru kruhu, které symbolizuje Ducha (Velké Tajemství), jež se nachází i v samotné podstatě naší osobnosti. Podobně jako se germánští bohové-Ásové scházeli každý den ve své svatyni u kmene Yggdrasillu, navštěvujeme tuto svatyni v centru Bytí i my, kdykoli stojíme, či sedíme ve středu našeho magického kruhu. Zde se dotýkáme Velkého Tajemství a stáváme se kmenem posvátného stromu, který nás může přenést do zbývajících dvou směrů, tedy nahoru a dolu.
Základní charakter sedmi posvátných směrů je shodný s charakterem sedmi planetárních sil, které známe z tradiční evropské magie a alchymie.


Posvátný střed odpovídá Slunci. Slunce je středem naší planetární soustavy a zdrojem veškerého života. V astrologii představuje jádro naší osobnosti, podporuje tvořivost, dodává sebedůvěru a radost z žití. Potřebujeme-li obnovit své síly a nalézt rovnováhu je střed kruhu tím správným místem, kde tyto věci hledat.
Patronem tohoto směru je germánská sluneční bohyně Sunna. Odpovídajícím runovým znakem je Sowulo.

Východní směr je tradičně spojen s živlem vzduchu, který reprezentuje intelekt, komunikaci a nové začátky. Planetou, která odpovídá těmto vlastnostem je bezesporu Merkur, který je v římské mytologii okřídleným poslem bohů a představuje touhu porozumět novým věcem, pronikání do neznámých oblastí, rychlost, pružnost a schopnost učit se novým věcem. Východní směr nám může pomoci v písemném a slovním projevu, dá nám schopnost rychlé orientace a ukáže nám správný způsob jak komunikovat se svým okolím. Germánským ekvivalentem Merkura je samotný Ódin, nejmoudřejší z bohů, který rád cestoval a byl patronem básníků. Runou východního směru je tedy Ansuz.

Jižní směr je spojen s živlem ohně. Ohnivé vlastnosti jako jsou rozpínavost, vášeň, bojovnost, odvaha k činům a schopnost sebeprosazení jsou naprosto shodné s vlivy kterými je z astrologického hlediska obdařena planeta Mars. Potřebujeme-li nabýt odvahy, posílit svou vůli a získat schopnost postavit se překážkám, hledejme tyto vlastnosti na jihu. V tomto ohledu nám může pomoci i odvážný bůh a válečník Týr, který je patronem jižního směru. Runou jižního směru je tedy Teiwaz. Alternativně lze použít i Runu Kenaz, která též reprezentuje živel ohně.

Západní směr patří tradičně živlu vody a reprezentuje vlastnosti jako je citlivost, instinkt, intuice, představivost a soucit. Tytéž vlivy a vlastnosti jsou přisuzovány také planetě Měsíc. Chceme-li tedy posílit svou schopnost věštit a meditovat, nebo přivolat vize a sny, hledejme pomoc na západě. O podporu zde můžeme požádat i germánského měsíčního boha Maniho. Západnímu směru nejvíce odpovídá Runa Laguz.

Severní směr reprezentuje živel země, kterému jsou přisuzovány vlastnosti jako je tělesnost, stabilita, zralost, plodnost a schopnost pečovat a přijímat. Severnímu směru odpovídají vlivy planety Venuše. Tato planeta má se zemským živlem mnoho společného. Planeta je typově, rozměrově i vzdálenostně nejbližší Zemi a je proto také nazývána její sesterskou planetou. Venuše byla v římské mytologii bohyní lásky a vládne silami plodnosti a intimity. V germánském panteonu odpovídá této charakteristice bohyně Frigg/Freya. Potřebujeme-li pomoc v oblastech lásky a plodnosti, obraťme se k těmto bohyním na severní straně kruhu. Severnímu směru přiřazuji Runu Jera.

Směr nahoru. Jak už jsme si řekli, Horní svět představuje v šamanské tradici místo, kde sídlí bohové, andělé a jiné světelné bytosti. Je to nekonečný prostor poznání a osvícení. Energiím horního světa odpovídá největší z planet Jupiter, který je v římské mytologii vládcem všech bohů. Jupiter je symbolem štestí a růstu a prosperity. V germánském panteonu odpovídá hromovládnému Jupiterovi bůh Thor. Ačkoli dnes považujeme za nejvyššího ze severských bohů Ódina, je historickou skutečností, že po mnohá údobí a na mnohých místech měl největší vliv mezi germánskými bohy právě Thor. Hledáme-li rozšíření svého vědomí, ale také materiální prosperitu, obracejme svou pozornost směrem vzhůru. Runou tohoto směru je Dagaz.

Směr dolu. Cesta do Dolního světa představuje v šamanské tradici cestu do nitra naší planety, do podsvětí, kde jsou duše předků, duše zvířat a veškerá jejich tradiční moudrost. Planetou, která nejlépe odpovídá dolnímu světu je Saturn. Saturn je prototypem velkého učitele, moudrého stařešiny a hlasem svědomí, zároveň v sobě nese i hrozivý aspekt utrpení a smrti. Podobné vlastnosti v sobě nese i germánská bohyně, jež vládne podsvětí, Hel. Ačkoli je Hel poněkud strašidelnou postavou, je velkou léčitelkou a reprezentuje neporušitelné zákony života a smrti, sílu tradice a moudrost předků. Chceme-li čerpat právě z těchto principů, vydejme se směrem dolu. K dolnímu směru přiřazuji Runu Hagalaz.
Diagram posvátného kruhu rozdělují tři vzájemně se protínající osy.
Osa VÝCHOD-ZÁPAD představuje rovnováhu mezi rozumem a citem.
Osa SEVER-JIH představuje rovnováhu mezi stabilitou a aktivitou.
Osa DOLU-NAHORU představuje rovnováhu mezi zaměřením dovnitř a vně naší osobnosti, mezi zaměřením na podvědomí a na síly bohů.




OČIŠTĚNÍ A TVORBA MAGICKÉHO KRUHU

Nyní nastává čas vytvořit magický kruh. V knihách o šamanismu, čarodějství a pohanství najdeme celou řadu způsobů jak to udělat. Některé jsou velice složité a je k nim zapotřebí řada zvláštních nástrojů, jako je dýka, kadidelnice, koště, posvěcená slaná voda apod. Jiné jsou docela jednoduché a jediné nástroje, které k nim potřebujeme jsou naše ruce, náš hlas, naše představivost a vůle. Způsob, který zvolíte vy, je zcela vás. Jako inspiraci vám popíšu dva postupy, které používám já, ale každý kdo magicky pracuje sám a nikoli v rámci nějaké skupiny, si stejně obvykle nakonec vytvoří svojí vlastní metodu, která odpovídá jeho osobnosti nejlépe. První mnou popsaný způsob jsem používal v dobách, kdy jsem praktikoval wiccanské čarodějnictví. Dnes už tento způsob většinou používám jen při oslavách osmi velkých sezonních pohanských svátků, a někdy ani tehdy ne. Mnohem častěji tvořím kruh druhou popsanou metodou, která je jednodušší a má blíže k šamanismu.
Záměrem středověkých mágů při vytváření jejich kruhů bylo především vytyčit prostor, ve kterém budou chráněni před zlými duchy. Bylo to dáno tím hlavně tím, že středověká magie vycházela hodně z žido-křesťanského konceptu, v němž je mág autorita, která jménem Nejvyššího Boha duchům přikazuje, co mají a nemají dělat. Takový postoj může samozřejmě po právu vadit i duchům dobrým, natožpak duchům nevrlým či nepřátelským. Zde bylo opravdu na místě se důkladně chránit.
Pohanský koncept je jiný. Pohanská čarodějnice či šaman jsou duchům více partnery. S některými duchy se přátelí, s některými smlouvají a obchodují a s některými jsou občas nuceni bojovat. Žádné duchy ale nemají zapotřebí buzerovat a komandovat. Tvoří-li pohan svůj kruh, nedělá to proto, aby se v něm opevnil a izoloval se od svého okolí. Dělá to naopak proto, aby se svým okolím navázal co nejintenzivnější spojení. Pohanský kruh je prostě vysvěcený prostor, ve kterém proběhne náš obřad a ohnisko energie pro naší magickou práci. Pokud je vytvořen správně, pak bude skutečně případné nepřátelské entity odpuzovat, jeho primárním účelem je ovšem prohloubit čarodějovo vnímání a poskytnout mu svaté místo pro jeho konání.

Obě následně popsané metody tvorby kruhu začínají očištěním, které už dobře známe z předchozích popsaných rituálů.
Opět tedy nejprve zapálíme oltářní svíci a proneseme obřadní formuli z dílny Odinic Rite, kterou pro nás přeložilo české Bratrstvo vlků :

"ZAPALUJI POSVÁTNÝ OHEŇ OČISTY A STVOŘENÍ,
PRVNÍ TAJEMSTVÍ A POSLEDNÍ MILOST.
PLAMEN, NECHŤ JE OŽIVEN PLAMENEM,
NECHŤ NÁM JEHO SVĚTLO SVÍTÍ NA CESTU
A JEHO ODLESK SPATŘÍ BYTOSTI
VŠECH DEVÍTI SVĚTŮ."

Potom nad plamenem svíce zapálíme některou z tradičních očistných bylin a provoníme sebe i místo jejím dýmem. Dříve jsem k tomuto účelu nejčastěji používal šalvěj, nyní preferuji pelyněk černobýl, který je v našich zeměpisných šířkách původnější a jako obřadní bylina se zde používá už od doby kamenné. Německý bylinkář Wolf Dieter Storl uvádí v několika svých knihách pelyňkové zaříkadlo, které pochází z anglosaského herbáře Lacnunga z 10. - 11.stol. :

"VZPOMEŇ SI PELYŇKU NA TO, COS SLÍBIL,
NA TO, COS PŘÍSAHAL PŘI SLAVNOSTNÍM SLIBU.
JSI PRVNÍ MEZI VŠEMI, Ó NEJSTARŠÍ ZE VŠECH BYLIN.
MÁŠ MOC PROTI TŘEM I PROTI TŘICETI,
MÁŠ MOC PROTI JEDU A UŠTKNUTÍ,
MÁŠ MOC NAD ZLEM, KTERÉ PROCHÁZÍ KRAJEM!"

Rád tato slova pronáším ve chvíli, kdy pelyněk zapaluji a očišťuji se jeho kouřem. Zaříkadlo se zjevně vztahuje k nějakému starému, dnes už zapomenutému, germánskému mýtu o tom, jak pelyněk přislíbil lidem, že je bude chránit před zlem.
Pokud provádím obřad venku, používám svazek několika pelyňkových natí obmotaný a stažený k sobě nití. Pelyňkový svazek výborně a pomalu odhořívá a může tak zcela nahradit vonné asijské tyčinky. Nevýhodou ovšem je, že dýmu je z pelyňkového svazku opravdu hodně a nedá se proto použít v uzavřené místnosti. Při obřadech pod širým nebem, je zase zapotřebí zvážit riziko požáru. Mám zkušenost, že například šalvěj se během vykuřování drolí a odlétají z ní hořící lístečky. V extrémních případech, kdy bylinu nelze kvůli riziku požáru zapálit, potírám si alespoň jejími rozemnutými listy pokožku na rukou a na čele.
Po očištění následuje vlastní vytyčení kruhu :

Metoda první :
Postavte čelem k severu, na místo, kde bude váš rituál probíhat. Před sebou na oltáři, kterým může být stolek, kámen, pařez, nebo třeba jen rozložený šátek, leží tyto předměty symbolizující čtyři základní živly : kalich s vodou, zapálená svíce, miska se solí a vonná tyčinka. Kromě toho leží na oltáři také malé košťátko a magická dýka, kterou tradice wicca nazývá athame.
Chvíli pomalu a z hluboka dýchejte, soustřeďte se. Nyní uchopte do ruky dýku a pod namiřte její hrot pod své nohy a nakreslete do vzduchu znak Runy Sowulo. Označili jste tak posvátný střed. Potom namiřte hrot dýky před vás, šikmo k zemi. Otočte se po směru hodinových ručiček kolem své osy a nakreslete přitom dýkou do vzduchu kolem vás kruh.
Namiřte hrot dýky do poháru s vodou a říkejte tato, nebo podobná slova : "Veliká Freyo, krásná paní lásky a matko všech čarodějnic, požehnej této vodě a naplň ji svou silou." Potom nasměrujte hrot dýky do misky se solí a říkejte : "Veliká Freyo, ty která dáváš život a plodnost zemi, požehnej této soli a naplň ji svou silou." Vsypte sůl do misky s vodou a zamíchejte ji košťátkem devětkrát ve směru hodinových ručiček. Stejným směrem se pohybuje i Slunce a staří Keltové nazývali tento pohyb deosil. Uchopte pohár, oběma rukama ho zvedněte nad hlavu a říkejte : "Veliká Freyo, vzdávám ti čest." Pomocí košťátka pak vystříkejte trochu posvěcené vody po obvodu kruhu.
Poté namiřte hrot dýky nad plamen svíce a říkejte tato, nebo podobná slova : "Veliký Ódine, moudrý vládče mrtvých a otče všech čarodějů, prosím požehnej tomuto ohni a naplň ho svou silou." Dále namiřte dýku nad vonnou tyčinku a říkejte : "Veliký Ódine, ty který vidíš nejzazší místa skrze mysl a paměť, prosím požehnej tomuto kuřidlu a naplň ho svou silou." Zapalte tyčinku plamenem svíce, zdvihněte ji oběma rukama nad hlavu a říkejte : "Veliký Ódine, vzdávám ti čest." Nyní obejděte s tyčinkou a naplňte prostor jejím dýmem. Potom ji položte na oltář a nechte ji kouřit.
Nakonec pozvěte do kruhu strážce čtyř živlů. Postavte se na severní stranu kruhu a oslovte Nordriho : "Mocný Nordri, strážče severního směru a zemských sil, buď prosím přítomen tomuto obřadu a střež tento kruh." Potom rozsviťte na severní straně zelenou svíci a do vzduchu nakreslete hrotem dýky tvar Runy Jera.
Postupte k východní straně a oslovte Austriho : "Mocný Austri, strážče východního směru a sil vzduchu, buď prosím přítomen tomuto obřadu a střež tento kruh." Rozsviťte na východní straně žlutou svíci a do vzduchu namalujte znak Runy Ansuz.
Přesuňte se na jih a oslovte Sudriho : "Mocný Sudri, strážče jižního směru a sil ohně, prosím buď přítomen tomuto obřadu a střež tento kruh." Potom zažehněte na jihu červenou svíci a do vzduchu nakreslete tvar Runy Tiwaz nebo Kenaz.
Postupte k západní straně a oslovte Vestriho : "Mocný Vestri, strážče západního směru a síly vody, prosím buď přítomen tomuto obřadu a střež tento kruh." Rozsviťte modrou svíci a do vzduchu nakreslete tvar Runy Laguz. Nyní se vraťte do středu kruhu k oltáři. Skloňte hlavu a chvíli se dívejte k zemi. Hluboko pod vámi se nachází Dolní svět, vzdejte mu nyní čest a nakreslete tímto směrem znamení Runy Hagalaz. Potom zvedněte hlavu a zahleďte se směrem vzhůru. Vysoko nad vámi se rozkládá horní svět. Vzdejte mu nyní čest a nakreslete dýkou s rukama zdviženými nad hlavou tvar Runy Dagaz. Váš rituál může začít.
Když stojím uprostřed takto vytvořeného kruhu, snažím se chvíli pomalu a zhluboka dýchat a vnímat osy posvátných směrů, které protínají mou osobu. Cítím starý Yggdrasill, který splývá s osou mé páteře a stávám se jeho součástí. V ideálním případě se v této představě na chvíli rozplynu a nevnímám dále nic, jen přítomnost Velkého Tajemství. Když se pak po chvíli vrátím k běžnému vědomí, jsem koncentrován a připraven čarovat, věštit, oslavovat měsíční fáze, nebo některý z velkých pohanských svátků.
Po ukončení obřadu přistupte postupně k zapáleným svícím na světových stranách a rozlučte se s jejich strážci. Začněte opět na severu. Postavte se čelem ke svíci a říkejte : "Mocný Nordri, děkuji ti za tvou přítomnost a pomoc. Nyní se s tebou loučím, odejdi prosím v pokoji." Pak zhasněte svíci, přejděte na východ a pokračujte obdobným způsobem. Až budou všechny svíce zhaslé, postavte se znovu do středu kruhu, uchopte dýku a máchnutím proti směru hodinových ručiček přetněte kruh. Obřad je ukončen.

Metoda druhá :
Tato metoda je sice jednodušší, ale používám u ní buben a kopí, takže nebude asi pro každého úplně schůdná.
Po očištění bylinným kouřem vezmu do rukou buben, postavím se čelem k východu a začnu rytmicky bubnovat. Nejprve se soustředím přímo na místo kde stojím. Stále bubnuji a ve chvíli, kdy prožívám spojení se svým středem, pronesu do rytmu bubnu třikrát po sobě jméno Runy Sowulo : "Sowulo, Sowulo, Sowulo!" Pak přenesu svoji pozornost východním směrem a ve chvíli, kdy cítím s touto stranou spojení pronesu do rytmu bubnu : "Ansuz, Ansuz, Ansuz!" Potom se pootočím doprava, čelem k jihu a za stálého bubnování pronesu nahlas : "Tiwaz, Tiwaz, Tiwaz!" Pak následuje ještě západní strana, kde třikrát vyřknu "Laguz!" a nakonec se otočím k severu, kde třikrát pronáším jméno Runy Jera. Potom se otočím opět směrem k východu, skloním hlavu k zemi, soustředím se na Dolní svět a ve chvíli, kdy s ním navážu spojení řeknu třikrát "Hagalaz!" Nakonec zvednu hlavu mírně vzhůru a za stálého bubnování se soustředím na Horní svět. Bubnování ukončím s trojitým vyřčením Runy Dagaz.
Chvíli pak stojím, zhluboka dýchám a vnímám jak mnou procházejí osy všech směrů. Na závěr uchopím kopí, které v tuto chvíli představuje magickou Ódinovu zbraň Gungnir a načrtnu jím do vzduchu kolem sebe velkou kružnici. Kopí pak zasadím hrotem vzhůru do připravené oltářní hromady kamenů, nebo ho opřu o nějaký strom a pronesu přitom :

"BEZ POČÁTKU A KONCE JE YGGDRASILL,
A POSVÁTNÝ IRMINSUL OPĚT STOJÍ !"

Kopí teď symbolizuje kosmickou osu světa, kterou Severní Germáni nazývali Yggdrasill a Sasové Irminsul. Po zasazení kopí se mohu věnovat své magické práci, oslavě svátku, nebo šamansky cestovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lomikel lomikel | E-mail | 6. února 2015 v 16:46 | Reagovat

Velmi dobre a jasne! Cely serial o runach, v ramci vymeny energie bych ti rad prispel protoze z neho cerpam a je lepsi nez vetsina knih za ktere jsem platil.

2 Firzen Firzen | 6. února 2015 v 18:10 | Reagovat

Co k tomu dodat.. Ač nejsem vůbec pohan, jsem velmi šťastný, že znám tvé stránky!

3 Miky Miky | E-mail | Web | 6. února 2015 v 18:37 | Reagovat

Děkuji za uznání. Kniha možná nakonec přeci jen bude. Jeden ze čtenářů mého blogu jí plánuje vydat na své vlastní náklady. Více se dozvíte, až zveřejním poslední díl. :-)

4 Frostík Frostík | 7. února 2015 v 13:12 | Reagovat

[3]:Skvělé, bratře.

5 Tereza Tereza | E-mail | 10. února 2015 v 19:05 | Reagovat

Ahojky, četla jsem tu černobýl a protože jsem nevěděla jak vypadá, kámoš google mi pomohl a toto našel
Magie a kouzla:

Latinský název: Artemisia vulgaris

Pelyněk černobýl, blízký to příbuzný pelyňku pravého, se hojně objevuje ve středověkých legendách jako ochranný prostředek před projevy ďábla. Patří jasně mezi čarodějkami oblíbené byliny, snad pro své zajímavé jméno; často se přidával do mnoha holistických bylinných koupelí. Oblíbený je také v magii hoodoo, neboť ochraňuje před všemi otravami - těla, mysli či ducha (včetně nenávistných kritiků a pomlouvačných idiotů). Tato bylina, které se někdy také říká Artemidina, je spojena s energií, moudrostí a silou medvědího totemu. V magii má několikeré využití, včetně léčení, ochrany a posílení intuice a psychické aktivity. Naplníte-li čarodějnické váčky směsí černobýlu a dalších věštebných bylin, můžete je položit vedle svých divinačních nástrojů, abyste udrželi jejich svěžest. Černobýl a světlík zalijte horkou vodou a máte směs na čištění krystalů a drahokamů. Přidá-li se v kouzlech k hlohu, může přivolat energie plodnosti na lidi i zvířata. Také v exorcismu je jednou z velmi oblíbených rostlin (zde jsem se s ním prvně seznámila); používá se i pro plnění polštářů, které vás mají ochránit před zlými sny. S pomocí černobýlu můžete při kouzlení stimulovat energetické struktury, zvýšit pravidelnost energie a uchovat pravdu v obtížných situacích. Planetární energie: Venuše. Energie živlů: Země. Znamení zvěrokruhu: Býk. :-?

6 Miky Miky | E-mail | Web | 11. února 2015 v 12:03 | Reagovat

[5]: Je to běžná bylina, dalo by se říct plevel a takové bývají nejlepší. Třeba kopřiva dvoudomá, to je super bylina na ledacos. :-)

7 Tereza Tereza | 11. února 2015 v 19:21 | Reagovat

[6]: Já vím, to jsem poznala podle obrázku, že roste na každé mezi a rumišti, prostě skoro všude. Ale líbilo se mi, že jsem náhodou našla herbář, kde ho popisují i v magii. Jinak mám také své oblíbené bylinky, i když zatím spíš jen v kuchyni. Ale teprve začínám, tak podle toho reaguji :-D

8 Yarwik Yarwik | E-mail | Web | 17. února 2015 v 13:57 | Reagovat

Ač mám některé věci (řazení živlů a světový strany) trochu jinak přesto děkuji za tvé dobré psaní.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama