NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 40.

17. února 2015 v 7:37 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
NERTHUS


Nedá mi to a musím začít tuto přehlídku bohů svojí patronkou a přítelkyní Nerthus. Ačkoli byla tato bohyně mezi kontinentálními Germány zřejmě velmi významná, kromě jediného odstavce v Tacitově Germánii, o ní nenajdeme jinde žádnou písemnou zmínku. Podle Tacita ctilo bohyni Nerthus především sedm germánských kmenů, konkrétně Reudignové, Avionové, Angliové, Varinové, Eudosové, Suardonové a Nuitonové. Bohyni Nerthus prý tito lidé uctívali jako Matku Zemi, a věřili, že zasahuje do lidských záležitostí a osobně je navštěvuje. Kult této bohyně popsal Tacitus takto :

Na jednom ostrově v Oceánu je posvátný háj a v tom háji je vůz věnovaný bohyni, přikrytý přehozem. Dotknout se ho je dovoleno jen knězi. Kněz pozná, kdy je bohyně uvnitř, zapřáhne do vozu krávy a s velkou uctivostí provází bohyni na cestě. Tenkrát jsou dny plné radosti, slaví se svátky na místech, která bohyně poctí svým příjezdem a svým pobytem. Nezačínají se války, neberou se do rukou zbraně; je zavřeno veškeré železo. Jen tak dlouho je však znám mír a pokoj, jen tak dlouho milován, dokud týž kněz neodveze bohyni zpátky do chrámu, když už má styku s lidmi dost. Pak je povoz, přehoz a božstvo samo (chceš-li, věř tomu) omýváno v tajemném jezeře. Tuto službu konají otroci a totéž jezero je pak okamžitě pohltí. Odtud tajemná hrůza a svatá nevědomost o podstatě tajemství, jež vidí jen lidé odcházející na smrt.

Bohyně Nerthus představovala pro Germány Matku Zemi, a jako taková byla vnímána především jako dárkyně plodnosti a úrody. Odborníci proto předpokládají, že posvátná cesta, při které bohyně objížděla kraj na voze taženém kravami, se odehrávala v jarním období a měla za účel probudit přírodu a požehnat jí bohatou plodností. Tam, kde se bohyně na své pouti zastavila, byly zapovězeny veškeré boje a sváry, byl to čas radostné oslavy nového vegetačního roku. V kontrastu s nádherným průběhem této slavnostní objížďky vyznívá její zakončení velmi ponuře. Z pohledu dnešního člověka je závěr slavnosti, při kterém jsou v jezeře obětováni otroci, jež předtím bohyni a její vůz omývali, velmi drsný. Ke kultu laskavé Matky Země nám to nějak nesedí. Náš dnešní pohled na Matku Zemi je ovšem do značné míry zidealizovaný. Bohyni, která představuje Zemi chceme vidět, pouze jako tu hodnou maminku, která nás hladí, krmí a chrání. To je v pořádku, tak ji samozřejmě viděli i staří pohané, kromě toho ji ale vnímali také jako hrobku, která jednou pozře naše kosti. Matka Země má obě tyto tváře. Léto je čas hojnosti a úrody, ale zima je čas spánku a často i hladu, nemoci a smrti. Tuto temnou stránku Matky přírody si my zhýčkaní moderní lidé už moc neuvědomujeme a ani si ji často uvědomovat nechceme. Pro naše předky, kteří žili bez elektřiny a technických vymožeností to ale byla realita, se kterou uměli docela dobře žít. Matka Země pro ně byla laskavá i krutá, krásná i strašná.

Někteří historici a archeologové se na základě zmiňovaného Tacitova úryvku domnívají, že mumifikovaná těla z germánského období, která se našla v dánských a německých bažinách a rašeliništích, mohla patřit právě lidem obětovaným bohyni Nerthus. Možné to je. Staří Aztékové věřili, že musí konat lidské oběti, aby se planety otáčely a nezhroutil se vesmír, proč by si tedy nemohli staří Germáni v určitém období myslet, že si lidskými obětmi zajistí dobrou úrodu? Těla z bažin ovšem nemusela všechna patřit lidem, kteří omývali vůz bohyně Nerthus. Ságy naznačují, že poprava utopením se prováděla i za různé prohřešky proti tehdejšímu společenskému právu. I tito zločinci mohli být ovšem takto symbolicky posíláni do útrob Matky Země. Kromě lidských těl se na různých místech v severských bažinách nalezlo i množství různých cenných předmětů, například zbraně, nádoby apod. Způsob obětí, při nichž se přinášely dary Zemi, která je před očima lidí ihned pohltila, byl mezi Germány zřejmě obvyklý. Sám jsem už takto u nás na jihočeských blatech také obětoval.

Některé indicie ukazují, že objížďka s bohem, či bohyní na voze je velmi starým zvykem, který se u Germánů konal dlouho před Tacitem a ještě dlouho po Tacitovi. Poukazuje na to např. nález dvou posvátných vozů v bažině v Dejbjergu v Jutsku, nebo skalní rytiny z Bohuslänu ve Švédsku (obr.1), či z Východních Pomořan v Polsku (obr.2).


Obr.1.


Obr.2.

A dokazuje to i staroislandský příběh o Gunnaru Helmingovi z Trondheimu, který se odehrává zhruba 800 let po událostech, které zaznamenal Tacitus. V Gunnarově příběhu se také koná rituální objížďka s vozem. Bohem, který jede na voze je ale v tomto případě Frey a doprovází ho nikoli kněz, ale kněžka. Záměna bohyně Nerthus za Freye a změna pohlaví celebranta by nás však neměla mást. Jak dále uvidíme, jedná se stále o tutéž objížďku a tentýž plodnostní kult.
Frey a Freya jsou totiž dětmi boha moří Njörda a z Eddy víme, že je zplodil se svou sestrou, pravděpodobně také dvojčetem. Njördovou partnerkou byla s největší pravděpodobností právě bohyně Nerthus, jejíž jméno by podle názoru odborníků mohlo být latinským přepisem jména Njörðr. Máme tu tedy dvojčata, boha a bohyni plodnosti Njörda a Njördu a pak jejich děti, opět dvojčata a opět boha a bohyni plodnosti, Freye a Freyu. Dvojice Njörd a Njörda byla prostě starší božskou generací téhož kultu, který byl v pozdějších dobách reprezentován Freyem a Freyou.
Příběh o Gunnaru Helmingovi z Trondheimu naznačuje, že součástí posvátné objížďky s vozem, byl rituální pohlavní styk mezi kněžkou kultu a člověkem, který skrze invokaci představoval samotného boha Freye. Jejich posvátné spojení mělo zřejmě zaručit, že božská živoucí síla plodnosti se znovu dotkne polí a sadů a zavládne blahobyt. V Tacitových časech se pravděpodobně konalo totéž, jen role aktérů byly prohozeny. Na voze jela osoba představující bohyni a vůz doprovázel kněz. Lidový folklor zachoval v pozměněné formě prvky tohoto kultu dlouho do středověku a částečně ještě i do novověku. Na některých místech zaznamenali etnografové zvyk, při němž se dvojice vesničanů válely po polích a naznačovaly pohlavní styk ve víře, že pole bude dobře rodit. Jiná část kultu se dochovala ve zvyku lidovém katolicismu, kdy procesí obchází pole s obrazem, nebo sochou světce a kněz žehná úrodě.

Popis bohyně skryté za závěsem na voze inspiroval řadu současných pohanských umělců k tomu, že Nerthus ztvárňují se závojem nebo maskou na obličeji. S tváří za závojem jí vídám i já na svých šamanských cestách. Na těchto poutích ji také často spatřuji ve společnosti sov a malých bytostí, které bychom snad mohli nazvat trpaslíky nebo skřítky. Bohyně Njörda z mých vizí je moudrá, vznešená a laskavá a je velikou znalkyní léčivých bylin. To vše ovšem patří do mé osobní gnóze a nemohu to nikomu vnucovat.

Njördiny Runy : Bohyně Nerthus má úzký vztah k vodě, k jezerům a skrze svého muže Njörda i k moři, proto výrazně reaguje na Runu Laguz. Bohyně dále rezonuje s Runou Fehu, která je spojena s dobytkem a blahobytem a také s Runou Raido, která se vztahuje k jízdě na voze. Velmi blízko má také k Runám Berkana a Jera, neboť tyto znaky představují síly rození, sklizně, úrody a obrody. Nerthus bývá ale často přičítána i vláda nad Runou Pertho, která má podle některých vykladačů vztah k ženským reprodukčním orgánům.

Slované : Bohyni představující Matku Zemi nalezneme snad ve všech starých kulturách, a to v Evropě i na dalších kontinentech. Četné nálezy rytin, maleb a sošek, které dnes označujeme souhrnným názvem "Venuše" dokládají, že kult tzv. Velké Matky byl v Evropě široce rozšířen už v době kamenné. Matku Zemi uctívali samozřejmě i zemědělsky orientovaní Slované. Lidová moudrost z Chodska například říká : "Zemje je mama. Hdo by jí hublížil, jako by mamje hublížil. Hdo bjíje do zemji, bjíje svú mamu. Hdo svévolně trhá trávu ha kytky, trhá mamje vlasy."
Z ruštiny známe výraz mať syraja zemlja, což se překládá jako Vlhká Matka Země. Konkrétní slovanské jméno pro bohyni Zemi je ovšem Mokoš. Také toto jméno v sobě skrývá slovní kořen mok, který nalezneme například ve slovech mokrý či moknout. Spojení Matky Země a vlhkosti nepřímo naznačuje možnou souvislost s germánskou Nerthus a dary, které jí lidé kladly do mokřadů. Upřímně řečeno je to ale mezi oběma bohyněmi jediná a ještě dost neprůkazná spojnice. Nemáme žádné indicie, které by naznačovaly, že by se konala objížďka s Mokoší na voze, ani o tom, že by byl s představitelkou této slovanské bohyně prováděn symbolický milostný akt.
Mokoš je kupodivu jedinou ženskou bohyní, která je zmiňována ve staroruských pramenech, zato je v nich ale zmiňována poměrně často. Její kult musel být svého času velmi rozšířený, neboť jméno bohyně nalezneme v mnoha místních názvech v Rusku, v Polsku, v Polabí, v Lužici, a dokonce i u nás. Nejznámějším takovým českým místem je vrch Mokošín u Přelouče, kde se dnes opět konají k poctě bohyně slavnosti, a kde stojí také její dřevěná socha.
Mokošin kult projevil na slovanské poměry neobvykle dlouhou životnost. Máme doklady, že ještě v 16.století kladli v Rusku zpovědníci na některých místech ženám běžně otázku, zda se neprovinily tím, že se modlily k Mokoši.
Ačkoli nemám v rukou žádný důkaz, osobně cítím mezi mojí patronkou Njördou a slovanskou Mokoší silnou spřízněnost.


Baltové : Baltskou bohyní Země, která měla na starost plodnost, porody a ženskou úlohu ve společnosti je bohyně Laima, nebo též Lauma. O Laimě si ale povíme více, teprve až budeme mluvit o bohyni Frigg / Freye.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Catalessi Catalessi | 17. února 2015 v 8:01 | Reagovat

Pěkně, taky mám Nerthus ráda. Osobně ji považuji za transformovaný prvek Audhumbly, prastarého vyživovacího prvku prapůvodní kosmologie (proto ty krávy). Jenom si myslím, že když už je tam zmínka o jejím knězi, Freyovi/Ingovi, mohla by být zmíněna i runa Ingwaz, symbol obdělávání země, plodnosti, ale také umírajícího boha, který se sám vydal. Takové to dopělé a zodpovědné mužství. :-)

2 lomikel lomikel | E-mail | 17. února 2015 v 10:49 | Reagovat

Velmi pekne napsane, nemohu si odpustit malou poznamecku.

Jak je videt je tradice veci urciteho impulsu, par vet ze starych textu, ktere nasmeruji naseho ducha k vnimani konkretni Bytosti, pokud ona souhlasi. To podstatne lezi pak v interakci s ni a jde mohutne nad ramec toho kousku textu.

Takhle to funguje i v pripade ze je Bytost popsana velmi mnoho, ma ta tradice, tu samou vahu ;).

3 Fíba Fíba | 17. února 2015 v 10:55 | Reagovat

Už si to nepamatuju jistě, ale někde jsem myslím četl (Srovnávací mytologie, Jaan Puhvel?), že z hlediska jazykovědy rovná se Semelé - Zemes māte (Lotyšsko)- Žemyna (Litva).... :-) Obřad Žemyny, Litva: https://www.youtube.com/watch?v=noR1PskjYaQ

4 Miky Miky | E-mail | Web | 17. února 2015 v 15:03 | Reagovat

Díky za všechny tři komentáře, které skvěle přidávají informace a podněty k mému textu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama