NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi 41.

19. února 2015 v 8:04 | Miky |  RUNY - Cesta k Runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi
THOR



Thor, známý též pod jmény Thunaraz, Thunor, nebo Donar, patřil a dodnes patří mezi nejctěnější germánské bohy. V době kronikáře Adama Brémského, tedy v jedenáctém století našeho letopočtu, patřilo Thorovi ústřední a nejdůležitější místo v hlavní svatyni pohanských Švédů v Uppsale. Po jeho boku zde stála z jedné strany socha boha války a mrtvých Ódina, a ze strany druhé socha boha míru a rozkoše Freye. Thor vládl ve vzduchu a byl pánem hromu, blesku, bouře, deště a dobrého počasí. Z toho důvodu ho vzývali zemědělci i mořeplavci, neboť na dešti a vhodném počasí závisela úroda jejich polí i šťastná plavba na lodi. Vzývali ho i válečníci, protože ze Snorriho Eddy víme, že i sám Ódin uznával, že Thor je ze všech bohů nejsilnější. V severské mytologii vystupuje Thor jako neúnavný protivník a hubitel obrů a nestvůr. Žádná příšera si před ním nemohla být jistá. Jednou dokonce málem zabil i obřího hada Mitgardsorma, který vyčkává na dně oceánu na ragnarök, aby pak vyrazil po boku svého bratra gigantického vlka Fenriho, svého otce Lokiho a houfu obrů do boje proti bohům Ásgardu. Thor chytil Mitgardsorma v moři na návnadu z volské hlavy a velkou silou ho vytahoval ven. Když už se zdálo, že zasáhne hada svým kladivem, nevydržel obr Hymi dále hrůzostrašný pohled na hada dštícího jed a na Thora, kterému šly z očí blesky a přesekl udici na které Mitgardsorm visel.


Thor chytá na volskou hlavu hada Mitgardsorma.
/Výjev ze švédského obrazového kamene./

Thorova obrovská síla odvracela často zhoubu od bohů i od lidí. Lidé si ho proto vážili jako mocného ochránce a nosili na krku amulet v podobě jeho hromovládného kladiva. Toto kladivo zvané Mjöllnir, vyrobil pro Thora trpaslík jménem Brokk. Kladivo se umělo podle potřeby zmenšit či zvětšit a pokaždé když ho Thor vrhnul, vracelo se mu zase samo zpátky do ruky. Hromovládce ho však nepoužíval pouze k zabíjení obrů. Dotykem Mjöllniru bůh žehnal novomanželům při svatbách, posvěcoval jím mrtvé apod. Kladivo se tak pro kněze staré víry stalo významným obřadním předmětem.
Thor nejezdil na koni jako ostatní bohové, ale chodil pěšky, nebo jezdil na voze taženém dvěma kouzelnými kozly Tanngjóstem a Tanngrisnim. Hluk blížící se bouřky ve starých seveřanech vyvolával představu tohoto rachotícího Thorova vozu. Zásah bleskem vnímali jako úder Thorova kladiva. Předměty a místa zasažená bleskem byla Thorem očištěna a posvěcena. Je dokázáno, že ze všech stromů bývá nejčastěji zasažen bleskem dub, proto není divu, že právě duby byly Thorovi zasvěceny. Dub má navíc velmi tvrdé dřevo, dožívá se vysokého věku a dorůstá značných rozměrů. Je to prostě obr a silák mezi stromy, tak jako Thor je obr a silák mezi bohy. Staré duby byli kdysi po celé Evropě považované za svaté a všude byli zasvěceny hromovládným bohům. Jaká škoda, že mnoho těchto zelených velikánů padlo za oběť horlivosti prvních křesťanských misionářů, kteří se kácením posvátných stromů snažili dokázat bezmoc pohanských bohů. Za všechny případy jmenujme alespoň slavný Donarův dub, který v roce 723 porazil sv. Bonifác v hlavní svatyni germánského kmene Chattů.

Podle Islandských Edd, je Thor synem boha Ódina a bohyně Země. Jiná místa mluví ale o Zemi jako o Thorově sestře. Já osobně mám podezření, že Thor nebyl původně Matce Zemi ani synem, ani bratem, nýbrž manželem. Odpovídalo by to indoevropskému modelu, ve kterém bůh nebes oplodňuje bohyni Zemi deštěm a blesky. Mám zato, že teprve v pozdějších časech, kdy zaujal přední příčku severského panteonu Ódin, byla Thorovi přisouzena role jeho syna, aby bylo všem jasné, kdo je na nebi pánem. To je ale samozřejmě pouze moje spekulace. V tomto názoru mě ale utvrzuje i jeden můj zážitek z šamanské cesty, na které jsem se ptal své patronky Nerthus, zda-li je Thor jejím synem. Rozhodně zavrtěla hlavou a pak řekla : "On je z docela jiného rodu." V mojí verzi germánského náboženství (a ruku na srdce, každý současný pohan má svojí vlastní verzi), není podřízen ani Thor Ódinovi, ani Ódin Thorovi, ale oba společně s Freyem tvoří rovnocennou trojici hlavních severských bohů.

V naší zeměpisné oblasti byl germánský hromovládce vzýván pod jménem Donar a je docela možné, že u nás máme i posvátnou Donarovu horu. Nejvyšší kopec Českého středohoří Milešovka, má totiž ještě německé jméno, které zní Donnersberg, a to se dá přeložit buď jako "hromová", nebo také "Donarova" hora. Podle oficiálních statistik je Milešovka místem s nejdrsnějším a největrnějším podnebím v Čechách. Úplné bezvětří je zde přibližně jen 8 dní v roce a deště a bouřky jsou tu nadprůměrně často. Z archeologických nálezů z vrcholu a západního svahu Milešovky se usuzuje, že hora mohla mít pro naše předky kultovní význam po celá tisíciletí. Nejstarší zde nalezené předměty pocházejí již z mladší doby kamenné. Lidé však horu prokazatelně navštěvovali i v době bronzové, v době laténské i ve starší době hradištní. Sám jsem zatím neměl to štěstí Donarovu horu navštívit, ale v budoucnu bych to někdy určitě velice rád udělal.


Thorovy Runy : Bůh Thor má nejblíže k Runám Thurisaz a Uruz. Tyto Runy dobře rezonují s jeho vznětlivou a siláckou povahou. Vzhledem k tomu, že je ale Thor také dárcem deště, který je životně důležitý dobrou úrodu dotýkají se ho také Runy Lagus a Jera.


Slované : Pokud u bohyně Nerthus a bohyně Mokoše, byla jejich příbuznost, kterou jsem naznačil, pouze hypotetická, tak v případě germánského Thora a slovanského Peruna je jejich spřízněnost naprosto zjevná. Oba bohové jsou vládci hromů a blesků, oběma je zasvěcen čtvrtek a oba byli uctíváni u starých posvátných dubů. A tím podobnosti mezi nimi zdaleka nekončí. Perun, podobně jako Thor, podle lidové tradice pronásleduje svými blesky nečisté síly. Ve slovanských pověstech se dochovalo několik variant příběhu, ve kterém hromovládce, který v různých mutacích příběhu vystupuje např. pod jmény Pjarun, Hrom, Bůh či sv. Ilja, pronásleduje nestvůru, která se před ním postupně skrývá pod člověka, pod koně, pod krávu, pod dům, pod strom či pod kámen. Hromovládce, pokaždé skrýš rozbije či zabije a obluda musí přejít do další. Nakonec se nestvůra skryje do hlubokých vod a tehdy hromovládce řekne : "Tam je tvoje místo, tam zůstaň!" Obludou, o které je v pověsti řeč, je v mnoha jejích variantách obrovský had nebo drak, který nese jméno Zmej či Zmiuljan. Oba hromomovládci, germánský Thor i slovanský Perun, tedy soupeří se strašlivým hadem, který se před nimi ukrývá ve vodách. Podivuhodné je, že náš jediný jedovatý had, jímž je zmije, dodnes nese jméno Perunova nepřítele.
Jistou shodu lze nalézt i mezi zbraněmi obou hromovládců. Ačkoli Thorovou zbraní je kladivo a Perun se pyšní sekerou, obě zbraně mají svého předchůdce v pravěkém kamenném mlatu. Podle Encyklopedie mytologie germánských a severských národů je Mjöllnir navíc zobrazován ve třech základních podobách, z nichž jednou je právě sekera! Může být toto všechno pouze náhoda? Já říkám že nikoli. Perun a Thor jsou prostě jedním a tím samým bohem, pouze uctívaným jinými národy.


Trojice kovových opaskových nákončí z nálezů v Mikulčicích na Moravě. Na obrázku č.1 je anonymní osoba s rukama v rituálním gestu. Na obrázku č.2 je v téže pozici křesťanský kněz nebo sám Kristus. Také nákončí z obrázku č.3 nese obraz osoby v ve shodném postoji. Tato osoba má ovšem v pravé ruce kladivo nebo sekeru a v levé ruce picí roh, mohl by to být tedy pohanský kněz, nebo samotný bůh hromovládce.

Baltové : Zajímavou spojnicí mezi Perunem a Thorem je baltský bůh Perkúno/Perkúnas. Svým jménem má blíže k Perunovi a svým kladivem zase k Thorovi. Perkúnasovo kladivo se jmenuje Milna, což je výraz etymologicky blízký germánskému slovu Mjöllnir i ruskému slovu Molot a českému slovu Mlat.

Patollo, Perkúno, Potrimppos na korouhvi krále Witouwuda.

V návaznosti na to, co bylo řečeno o svatyni v Uppsale a trojici bohů Thor, Ódin a Frey, by bylo dobré zmínit podobnou trojici bohů, která je zaznamenána v hlavní Pruské svatyni v Romuvě. U paty velkého posvátného dubu zde stáli bohové Perkkúno, Potrimppos a Patollo. Stejní bohové zdobili podle kronikáře Simona Grunaua i korouhev bájného krále Witouwuda. Perkúno byl na praporci zobrazen jako hněvivý muž středního věku, jehož vousatý rudý obličej byl korunován plameny. Potrimppos byl vyobrazen jako vesele se tvářící mladý muž bez vousů s věncem obilných klasů na hlavě a konečně Patollo byl zobrazen jako stařec s mrtvolnou barvou obličeje a dlouhým zeleným vousem. Perkúno - bůh hromu a blesku přitom odpovídá svojí charakteristikou Thorovi, Potrimppos - bůh jara a plodnosti odpovídá svými vlastnostmi Freyovi a Patollo - bůh podsvětí a mrtvých má blízko k Ódinovi.


Tyto švédské skalní rytiny naznačují, že hromovládce Thor (vlevo se sekerou), dvojice Freya a Frey (uprostřed) a bůh mrtvých Ódin (vpravo s kopím), zde byli uctíváni možná již v době bronzové.




Také tyto tři postavy na vlněném švédském gobelínu z poloviny 12. století, někteří interpretují jako Jednookého Ódina se sekerou a Yggdrasillem, Thora s kladivem a Freye s klasem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lomikel lomikel | E-mail | 19. února 2015 v 10:27 | Reagovat

Thor a Perun ( a obecne podobni/genericky blizci bohove z ruznych pantheonu), moje osobni chapani je ze je lepe k nim pristupovat jako k ruznym entitam, pokud sami nereknou jinak, a me to jeste zadny nerek.

Religionisticky/historicky to tak muze byt, ale pri kontaktu s nimi to tak nevyzniva. I svety ktere obyvaji, a kam lze doputovat (opet muj osobni nahled) jsou jine.

Tazke, jedine misto kde se nutne potkavaji, a kde se mohou pretahovat o Blesky je nas svet :).

Kdyz jsem se pokousel o integrovany obrad s B&B Veledubu a B&B Yggdrasilu tak z toho byl prasopes, nikomu se to nelibilo. Tazke mam doma dva oltare a krome krizovych situace oba pantheony striktne oddeluji.

2 Miky Miky | E-mail | Web | 19. února 2015 v 12:32 | Reagovat

U většiny bohů to prožívám podobně jako ty. Třeba ta Nerthus s Mokoší, tam tu příbuznost sice tuším, ale nedokážu k nim přistupovat jako k úplně totožné bohyni. U Peruna s Thorem mi to naopak jde velmi dobře, tam je těch shod více než rozdílů a myslím, že když Rurikovský kníže Vladimír budoval svatyni Perunovi, cítil, že jí buduje vlastně svému známému hromovládci Thorovi, ale to je samozřejmě jen moje domněnka. :-)

3 lomikel lomikel | E-mail | 20. února 2015 v 9:39 | Reagovat

Vladimir byl nabozenky oportinista, alespon ve svych cinnech. To mu nemam za zle, je to to nejlepsi co lze s nabozenstvim udelat. Nabozenstvi je software pro hardware cirkve ktera je sociokulturni konceptualni a silovou organizaaci. Vladimir experimentoval s tim jak vystuzit statni utvat aby obstal v konkurenci okolich statu. Asi, a tady uz je to spekulace, osobne preferoval politeismus ( i kdyz nemyslim ze tenhle pojem znal) pred krestanstvim, ale politeismus neprinasi dostatecnou centralizaci a podporu mocenske pyramidy (v tomto pripade statu) jako monoteismus. Ostatne to je myslim duvod proc jsem si ho vybrali ne ?:). Take potreboval Byzanc jako spojence.

V te souvysloti me vzdycky pobavi kdyz nekdo chce budovat pohanskou cirkev, dokonce snad jako konkurenci krestanum. Tohle nefunguje uz od Vladimirovych casu.

Po 25 letech hledani co tech nabozenstvi vlastne je jsem pochopil ze duchovni praxe nema s nabozenstvim zadnou pevnou vazbu, ze svata pisma psali ti kteri byly, v lepsim pripade, vnejsi pozorovatele jedince ktery prodelaval svuj duchovni vyvoj. Pochopil jsme to az tehdy kdyz jsem zacal sam cestovat do svetu. I kdyby to obektivne nebylo k nicemu jinemu tak za tohle to stoji. Ma to ale sve nebezpeci, pokud je struktua osoby nachylna k nabozenstvi a /nebo jeji uvodni paradigmatizace ( predstava se kterou vstupuje do procesu) je prilis striktni a determinujici, muze upadnout v presvedceni o vylucnosti a obecne pravdivnosti svych zkusenosti.

Proto povazuji animisticko- politeisticke paradigma za velmi vhodne pro zkoumani.

----

Kdysi mi Odin rekl priblizne toto(zapis je nasledny, nekdy to jde ztuhe): Jezis je(existuje) stejne jako ja, vyber(muj, jiné bytosti) dela rozdil (rozhoduje).

Existuje i praxe na zaklade Cthulhu Mythos, je to v lidech :).

----

Co se tyce viry tak ja nemuzu rict ze bych v neco veril, krome toho ze jsem prijal animisticko-politeisticke paradigma a vse ostatni je vec osobniho prozitku kde zadne vereni neni treba ( alespon ve zmenenych stavech vedomi).

4 Miky Miky | E-mail | Web | 20. února 2015 v 20:10 | Reagovat

[3]: No, já mám někdy potíž věřit i svým osobním prožitkům, protože podlehnout sebeklamu je snadné a vyložených cvoků s osobními prožitky je mnoho. :-P

5 lomikel lomikel | E-mail | 21. února 2015 v 6:25 | Reagovat

[4]:

jako ze kdyz to zapisujes a premyslis o tom pripada ti ze se to udalo nekomu jinemu, ze to co bylo tak jasne je ted sedive, zamotane a nekdy divne ?

cim hlubsi nebezny stav mysli tim je tezsi to integrovat/promyslet to. mam spoustu poznamek se kterymi si nevim rady k cemu to vlasne je :)

6 Miky Miky | E-mail | Web | 21. února 2015 v 6:55 | Reagovat

[5]: Jde spíš o to, že si uvědomuju, že se to všechno odehrává především v mé hlavě a má to význam hlavně pro mě samotného, stejně jako např. to, co se mi zdá ve snech. Je to tedy záležitost subjektivní a nemohu tomu plně důvěřovat v rovině objektivní, protože jiní lidé mají jiné prožitky, které mohou být vůči těm mým v opozici. Vlastně mluvím o tom, co jsi napsal zde :"Ma to ale sve nebezpeci, pokud je struktua osoby nachylna k nabozenstvi a /nebo jeji uvodni paradigmatizace ( predstava se kterou vstupuje do procesu) je prilis striktni a determinujici, muze upadnout v presvedceni o vylucnosti a obecne pravdivnosti svych zkusenosti."
Někdy je to opravdové dilema; mohu brát svoji vizi jako fakt? Pokud to udělám, jsem možná fanatik a blázen, pokud ne, připravuji se možná o poznání darované bohy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama