NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Duben 2015

MÁJKA VE TŘECH SVÁTCÍCH

28. dubna 2015 v 10:04 | Miky |  KOLO ROKU

"Na jaře či na začátku léta anebo dokonce v den letního slunovratu bylo a v mnoha částech Evropy dosud je zvykem jít do lesa, uříznout strom, přinést jej do vesnice a tam jej za všeobecných radovánek postavit; někdy se v lese nařežou větve a ověnčí se jimi každé stavení. Smyslem těchto obyčejů je přinést do vesnice a do každého domu požehnání, které může udělit duch stromu. Proto je v některých místech zvykem stavět máji před každým domem anebo nosit vesnickou májku ode dveří ke dveřím, aby se mohla každá domácnost podílet na požehnání."

/James George Frazer - Zlatá ratolest/

Už za několik dní oslavíme tzv. Valpružinu noc (po česku "Pálení čarodějnic") a návsi a náměstí našich vsí a měst ze dne na den ozdobí vysoké májky se zeleným vrškem a zavěšeným pestrobarevným věncem. Tradice májových ohňů i stavění ozdobeného stromu je velmi stará. Její původ je připisován Keltům, protože se odehrává v čase původního keltského svátku Beltine. Pravděpodobně, se ovšem jedná o tradici všeevropskou a podobný svátek s ohněm, pálením figury a veselou oslavou pod nazdobeným stromem znaly všechny staré evropské národy. Svátek se samozřejmě na různých místech slavil různě a existovala celá řada krajových variant. Krajově se zřejmě lišil i čas, ve kterém byl ten svátek vykonáván, vyplývá to i z úvodního citátu Jamese Frazera : "na jaře či na začátku léta anebo dokonce v den letního slunovratu..." Jak šly roky a staletí a jednotlivá etnika se míchala a vzájemně ovlivňovala, rodily se další variace svátku a mnohde byl nakonec tento svátek zdvojen či ztrojen do dvou nebo tří časů, nebo jeho jednotlivé prvky přecházely z jednoho svátku do druhého. Proto tu dnes máme některé rysy, které jsou u oslav jarní rovnodennosti, čarodějnic a letního slunovratu podobné nebo dokonce shodné. Alespoň tak si to já vysvětluji.

K oslavám jarní rovnodennosti patří u nás západních Slovanů tzv. vynášení smrti. Průběh obřadu je každému znám. Slaměná figura (Smrt, Smrthola, Morana, Mařena, Marmuriena, atd.) se nazdobí do ženských šatů, odnese se za ves, tam se zapálí a vhodí do řeky nebo potoka a zpátky do vsi se donese opentlený mladý stromek, se kterým se obchází stavení. Stromek známe především jako "nové léto", ale říká se mu také např. hájek, letorost, chvojka, praporec a májíček nebo máj! Ve Slezsku se například zpívalo :

"Smrť smy zaněsly
máj smy přiněsly
aby děvušky dobře myslely
věnkův navěly, na máj věšely."




Ať už se ale nazdobenému stromku říkalo jakkoli, pamatujme si, že základem celého obřadu byla likvidace špatných sil (Smrt, Mořena) a přinesení symbolu nového léta, zdraví a plodnosti. Totéž vidíme i při tzv. pálení čarodějnic. Večer 30.dubna spálíme na ohni figuru "zlé čarodějnice" a na návsi postavíme ozdobený stromek, jako symbol vitality, plodnosti, štěstí a radosti. Kromě velké máje v centru obce stavěly dříve chlapci na mnoha místech menší májky také před domy svých dívek. U velké májky se pak pořádají veselice doprovázené zpěvem a tanci.




Takřka stejný průběh, jako naše májové oslavy, mají ve Švédsku nebo Dánsku oslavy letního slunovratu. Kromě tradičních ohňů, které se při slunovratu pálí snad všude, stavějí Švédové a Dánové při slunovratu také májky, okolo kterých pak tančí. U nás se sice o slunovratu májky nestavějí, ale určité spojnice mezi májovým a slunovratovým svátkem bychom našli i zde. U obou svátků se dříve při pálení ohňů například vyhazovaly do vzduchu hořící kusy dřeva. Při Valpružině noci se to vysvětlovalo, jako zahánění čarodějnic z povětří, u slunovratu to prý představovalo žhnoucí slunce.


Slunovrat ve Švédsku.


Jarní rovnodennost s vynášením smrti a přinášením nového léta už máme za sebou, májové a slunovratové oslavy nás ale ještě čekají. Užijme si je proto s radostí a po pohansku!

MENHIRY NA ZBUDOVSKÝCH BLATECH?

19. dubna 2015 v 14:02 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Vzpomínáte si, jak jsem loni v srpnu uveřejnil na blogu článek o zbudovském rychtáři Jakubu Kubatovi, který byl v 16.století popraven na Zbudovských blatech? Příběh o sporu blatských sedláků s hlubockým pánem Adamem z Hradce mě tehdy dost zaujal, ale pro článek jsem musel použít cizí fotografie, protože svoje jsem neměl. Po necelém roce se nám s Maruškou a mými rodiči podařilo místa, kde se příběh odehrál navštívit a nyní bych vám rád ukázal již fotografie vlastní.
Naší fotoreportáž můžeme začít přímo ve Zbudově, v typické blatské obci, která byla Kubatovým domovem. Dodnes se tu dochoval i statek, který nese Kubatovo jméno, i když jeho dnešní podoba vznikla až v 19.století a ke vzhledu budovy, ve které slavný rychtář bydlel má daleko.


Zbudov.


Kubatův statek.


Ze Zbudova jsme pak šli asi 2 km po zelené značce až ke Kubatovu pomníku, který zde byl odhalen v roce 1904. Bylo to ještě za Rakouska-Uherska, takže se odhalení pomníku tohoto národního hrdiny stalo velkou vlasteneckou akcí, které se tehdy zúčastnilo neuvěřitelných 30 000 lidí. Za svůj život jsem viděl už hodně pomníků a památníků a některé z nich byly dosti nevzhledné, ale tento je opravdu moc pěkný. Snad je to tím, že se pomník nachází ve volné krajině, snad tím, že kamenný podstavec se sochou Kubaty stojí na mohylovitém pahorku obkrouženém krásnými lípami. Pokud zde byly tyto stromy zasazeny při stavbě pomníku, bude jim dnes krásných 111 let.


Kubatův pomník.


Cesta k většímu Kubatovu kameni.

Od Kubatova pomníku je to jen 200 metrů ke kameni, u kterého byl podle pověsti zbudovský rychtář sťat. Ten kámen vypadá jako typický menhir a těžko říct, kdy a kým byl vlastně vztyčen. S Kubatou ale nebude mít pravděpodobně společného nic. To jen lidová obrazotvornost spojila místní historickou událost s výrazným krajinným prvkem. Osobně dost pochybuji i o tom, že by měl kámen cokoli společného s Keltským nebo předkeltským obyvatelstvem, ale každopádně tu stojí dost dlouho na to, aby si jeho původ či funkci, kdokoli pamatoval.


Větší Kubatův kámen.





Videa, co jsem natočil, nejsou kvalitní ani zvukem ani obrazem, ale aspoň něco.

Dvěstě-devatenáct metrů od tohoto kamene se nachází ještě kámen druhý. Ten je o něco menší, ale vypadá snad ještě menhirovatěji. Stojí trochu nakřivo a jeho vrcholu a jednom z plochých boků jsou vytesány rovnoramenné křížky. Podle pověsti se až sem dokutálela od prvního z kamenů uťatá Kubatova hlava. Vzdálenost je to ovšem tak velká, že by sem tu hlavu musel jedině někdo dokopat, aby to bylo možné. Křížky, které jsou na kameni vyryty, mohou znamenat ledacos. Mohla by to být značka, která sloužila k identifikaci kamene, jakožto hraničního mezníku. Mohlo by to ale znamenat i to, že kámen je variantou tzv. smírčích křížů, které viník za trest vlekl na místo, kde spáchal hrdelní zločin a nedá se ani vyloučit, že je tady křížky křesťansky "pacifikován" původně pohanský obětní kámen. Všechny verze jsou možné. Těžko někdy nalezneme nezlomný důkaz, který by jednu z nich potvrdil.


Menší Kubatův kámen.












Na závěr opustíme kameny a prohlédneme si spolu ještě několik fotografií z okolních krásných blatských vesnic.


Nákří.
..................


Plástovice.






...............

Vlhavy.

............


Malé Chrášťany.






.........



PUTOVÁNÍ MEZI RYBNÍKY

13. dubna 2015 v 16:06 | Miky |  JINÉ
Tak tenhle výlet už jsem vážně potřeboval jako koza drbání. Přiznám se, že mě internet, facebook a blog v poslední době nějak lezl na nervy. Virtuální realita je sice občas docela fajn, ale když se delší dobu nedostanu někam ven do toho opravdového světa, a nemyslím tím samozřejmě jen do práce, začínám tak nějak vnitřně chřadnout. A v posledních týdnech to byl opravdu nápor. Práce, marození, běhání po veterinářích s naší Ťapinou, prostě spousta starostí, a venku se zatím pomalu ale jistě rozjíždělo jaro, kterého jsem si ale v tom všem shonu jen sotva stačil všimnout. Včera jsme ale s manželkou zahájili týdenní dovolenou a rozhodli jsme se jí využít naplno. Proto jsme hned první den vyrazili k jedné z nejhezčích rybničních soustav v našem kraji, která je vzdálená cca. 4 km severně od Lomnice nad Lužnicí. Pokud byste se tam ale chtěli někdy podívat, bude nejlepší, když svojí cestu začnete v obci Frahelž, tak jako jsme to udělali i my. Podivný název vesnice je odvozen z německého výrazu Freihalz (svobodné hrdlo), kterým se označovalo právo zbavující místního mlynáře od povinnosti roboty. Ve Frahelži stojí malá železniční zastávka, takže se tam pohodlně dopravíte i vláčkem, a hned pár metrů od stanice vás uvítají už první rybníky.
Letecké snímky celé soustavy, která je podle největšího z rybníků nazvána "Nadějská", vám prozradí do jak úžasného prostředí se dostáváte. Rybníky plné ostrůvků, oddělené od sebe úzkými hrázkami s místem jen pro cestu a stromy po obou stranách tvoří přírodní ráj pro řadu druhů vodního ptactva a dalších živočichů. Podivuhodné jsou i názvy rybníků : Naděje, Víra, Láska, Dobrá Vůle, Skutek... a pokud vám tyto názvy znějí podezřele křesťansky, pak vězte, že tu najdete i rybník se jménem naší mýtické hory Blaník a z přírodovědeckého hlediska je tu nejcennější vodní plochou rybník s krásným pohanským názvem Rod!








Dříve než se však ponoříte do světa rybníků, překročíte na začátku celé cesty po mostu řeku Lužnici, která v těchto místech připomíná jen větší potok. V okolí řeky se tady ale nacházejí zachovalé a chráněné partie lužního lesa, ze kterého se neustále ozývá tlukot strakapoudích zobáků. Dříve doprovázely pásy lužního lesa každou řeku a tvořily s ní nedílné, ekologicky provázané celky. Lužní lesy byly řekami pravidelně zaplavovány a nedovolily, aby se voda při povodních rozlévala tak daleko do kraje, jak se to děje dnes. Ve slepých ramenech řek a periodicky zaplavovaných tůních se tu dařívalo řadě dnes už většinou vzácných živočichů. Luhy řekám naopak dodávaly živiny. To vše je už ale na většině míst minulostí. Lidé luhy v minulých desetiletích často odvodňovaly, lesy kácely a půdu využily ke stavebním nebo hospodářským účelům. Nedocházelo jim prostě, o co krajina přichází. Tam, kde nějaký lužní les ještě zbyl, bývá dnes proto obyčejně i přírodní rezervace. Tak tomu je i zde, na území mezi Lužnicí a rybníčky Horák, Fišmistr, Baštýř a Pěšák. V tomto období se tu mezi stromy objevují trávníčky rozkvetlých blatouchů, sasanek a orsejí.












Naše cesta vedla nejdříve po hrázi mezi rybníky Rod a Naděje. Rod byl plný vody a života, ale největší ze všech zdejších rybníků Naděje, byl vypuštěný a vzhledem k tomu, že bylo zpočátku pod mrakem, i trochu pochmurný. Když jsme ale prošli borovým lesem se spoustou jmelí v korunách, a vystoupili na hrázi mezi rybníky Měkkým a Strakatým, mraky se roztrhaly a krajinu zalilo slunce. U Měkkého rybníka jsme narazili na velký bludný balvan, kterému místní lidé říkají Milenec. Podle pověsti na něm kdysi s jedním baštýřem provozovala milostné hrátky žena místního hajného. Paní hajná se předtím dlouho marně pokoušela se svým chotěm o děti, ale nedařilo se. S baštýřem na kameni to šlo naopak jako po másle a brzo v hájovně kolébali. Od té doby se traduje, že žena, která vystoupí na kámen a vysloví své přání, bude jí toto splněno. Moje žena si na něj také stoupla. Tvrdila, že kvůli lepší pozici na focení divokých hus, ale já jí raději z kamene preventivně vyhnal. Jinak těch hus tu bylo všude opravdu požehnaně. Co chvíli jsme nějaké odněkud nechtěně vyplašili a odevšad se ozývalo jejich hlasité volání.









Rybník Láska byl také vypuštěný a tak jsme postupovali dále kolem Skutku a Dobré Vůle až k Blaníku. U Blaníku kvetlo velké množství podbělu a tak se moje žena, která se nás všechny doma neustále snaží (i proti naší vůli) léčit nějakými bylinami, vrhla do sklizně. Doma pak květy zalila 40% vodkou a nový dryják bude brzo na světě!






Zbytek cesty zpátky do Frahelže jsme šli po červené značce, podél rybníků Víra a Naděje. Celková trasa byla asi 8 km dlouhá. Zdejší rybníky si nás naprosto získaly a už teď je jasné, že se sem budeme vracet. Rádi bychom to tu viděli třeba za měsíc, a pak v létě a taky určitě na podzim, a ona ani ta zima nebude k zahození. O rybníku Rod jsme se například dočetli, že je to tradiční místo, kde zimují naši orli mořští. No prostě přírodní ráj to na pohled a zdaleka jsme tu ještě neprošli a neviděli všechno. Příště si také určitě vezmeme dalekohled, protože těch ptačích druhů je tu opravdu spousta a tentokrát nám dost chyběl.























.