NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Leden 2016

NOIŘINA HRA OSUDU

25. ledna 2016 v 9:34 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Na konci listopadu se mi skrze facebookovou zprávu ozvala Noira. Bylo to pro mě docela překvapení. Noiru sice znám, (kdo by taky neznal jednu z mediálně neprofláknutějších českých čarodějek, že?), ale nikdy jsme spolu nemluvili, ani jsme si nikdy nepsali. K vzájemnému seznámení jsme nevyužili ani to, že jsme se v roce 2010 vyskytli ve stejné době na stejném místě, tedy na festivalu Mystica pořádaném Dávným obyčejem. Moje zvědavost byla tedy veliká. Proč mi Noira píše právě teď? Po chvilce komunikace jsem se dozvěděl, že Noira zrovna aktuálně vydala soukromým tiskem svou první knihu s názvem Tarot - Hra osudu a byla by ráda, kdybych si jí chtěl přečíst a napsat jí na ní svůj názor. V první chvíli jsem trochu zaváhal, protože s Tarotem už nějakou dobu nepracuji, ale nakonec jsem kývl. Přestože Tarot nepatří přímo k našemu původnímu pohanskému dědictví (viz.další odstavec), mám ty "ďáblovy obrázky" pořád rád a jistou dobu mi dobře sloužily. Navíc mi, přiznám se, i trochu zalichotilo, že Noira stojí o můj názor. Mrkající

Když píšu, že tarotové karty nepatří k našemu původnímu pohanskému dědictví, možná by vás zajímalo, kde vlastně mají svůj původ. Přesně to nikdo neví, ale myslím, že můžeme rovnou zapomenout na všechny ty zkazky o tom, že Tarot pochází ze starověkého Egypta nebo z Atlantidy a blá blá blá bláboly, které mají za úkol zvýšit Tarotu jeho tajemnost a zapůsobit na méně inteligentní část populace. Na druhou stranu nejsou tarotové karty ani něčím úplně novodobým, co by třeba vytvořila současná nebo nedávno minulá vlna New-age. První exempláře tarotových karet pocházejí z konce 14. a začátku 15. století z Francie a Itálie. Původně šlo prostě o karetní hru, ale již v roce 1540 je Tarot zmiňován v knize nazvané Věštby od Francesca Marcolino da Forli, jako divinační pomůcka. Jedněmi z nejstarších a zároveň nejznámějších tarotových karet jsou ty, které byly v 15.století namalovány pro italskou šlechtickou rodinu Visconti-Sfoza. Zajímavé je, že původní Visconti soubor obsahoval karty pro Víru, Naději a Lásku, které v dnešním Tarotu chybějí a naopak neobsahoval některé jiné karty, které jsou nyní jeho pevnou součástí. Karty Víra, Naděje a Láska, spolu s kartami Papež, Poustevník, Poslední soud a Ďábel, jasně ukazují, že Tarot vznikl v křesťanském prostředí a hledáni jeho původu ve staré Číně, Egyptě či Indii je nesmysl. Karta Papežka v dnešních sadách většinou nazývaná Velekněžka, Mág, Slunce, Měsíc a Hvězda, ale zase naznačují, že jisté vlivy předkřesťanského myšlení se do karetních symbolů také otiskly. Takže asi tak. Pokud si jako pohan či pohanka vykládáte doma Tarot, což samozřejmě můžete, netvrďte prosím aspoň svým známým, že je 2000 let starý a pochází od Keltů, nebo podobné pitomosti. Smějící se

A nyní již k samotné Noiřině knize. Přišla mi poštou jako slunovratový dárek 22. prosince. Bylo to milé a když jsem se z knihy dozvěděl, že držím v ruce jeden z pouhého sta výtisků prvního vydání, vážil jsem si tohoto dárku ještě víc. Kniha má cca. 230 stran, ale přečíst jí není žádný velký problém, protože po úvodní části, která má pouhých 30 stránek, následují již pouze popisy a výklady jednotlivých karet. Na těch úvodních třiceti stranách se dozvíte, že název knihy "HRA osudu" je velice trefný, protože to, co vám Noira knihou nabízí je skutečně účast ve hře. Jde o hru, při které každé ráno táhnete ze svého balíčku jednu tarotovou kartu, jako věštbu na daný den a pak v jeho průběhu sledujete, jak se tato věštba naplňuje. Sama Noira knihu napsala poté, co tuto hru hrála plné dva roky. Za tu dobu do svého zápisníku zaznamenávala jak se vliv jednotlivých karet v jejím životě projevoval a došla tak ke svému vlastnímu originálnímu výkladu karet, který se někdy od těch oficiálních výkladů, které znáte z jiných knih trochu liší. Nejvíc mě vždycky potěšilo, když jsem v textu narazil na odstavec psaný kurzívou, což jsou přímé Noiřiny zkušenosti s kartou dne, opsané z jejího zápisníku. U desítky holí, která obvykle představuje přepracovanost a vyčerpanost si například přečtete : "Dnes jsem se dokonale vyřídila při cestě ve vedru autobusem. Abych ušetřila za taxík, vypravila jsem se na celnici sama. Nedopadlo to vůbec dobře. Taxík jsem si nakonec vzala a jelikož jsem z dlouhého bloudění dostala úpal, tak jsem ho pozvracela..." Kouzelné, že? Smějící se

Rozhodl jsem se, že budu hru hrát jeden měsíc a pak Noiře prostřednictvím této recenze dám na její knihu slíbenou zpětnou vazbu. Musím říct, že jsem se po přečtení úvodu na hru fakt těšil a tak jsem zblbl i svojí ženu, která se rozhodla, že bude hrát taky. Oba jsme ale ignorovali Noiřino doporučení hrát s balíčkem Rider - White Tarotu a vybrali jsme si každý sadu našemu srdci nejbližší, já hrál s Old Path Tarotem a má žena s Tarotem magie druidů. Ráno 23. prosince jsem si tedy před odjezdem do práce na dvanácti hodinovou službu vytáhl svoji první kartu. Byla to dvojka mincí. Ve výkladu stálo : Drobná finanční transakce, pohyb... a já si v duchu říkal, hmm, tak to jsem zvědavej, jak by se dnes mohlo něco takovéhle stát. V práci (dělám v domově důchodců) byl frmol jako vždycky, vyšlo na mě převlíkání postelí a když jsem u jedné paní přestýlal, přišla ke mně a do kapsy mi vhodila dvě dvacetikoruny. Vrátil jsem jí je a ona mi je za chvilku vhodila do té kapsy zase. Znáte to, takové to přetahování, kdy vám někdo něco dává a vy to nechcete. No a když jsem podruhé zalovil v kapse a na dlani se mi objevily dvě mince najednou mi to došlo! A do prdele! Dvojka mincí! Malá finanční transakce! Přiznávám se, že mi to vyrazilo dech. Myslím, že to byl docela luxusní začátek hry a začalo mě to hned bavit ještě víc.

Další dny však už zdaleka tak zjevně s kartami nekorespondovaly. Občas tu ale zajímavé momenty byly. Vzhledem k našemu zaměstnání pracujeme s manželkou i v období svátků. Když jsme se pak konečně 26. prosince setkali se ženou doma a čekal nás společně ztrávený den, oba jsme například ráno ze svých balíčků táhli stejnou kartu, tedy šestku mečů jejíž význam je např. úleva a zotavování se. Na šestce mečů z manželčiny sady byli navíc na obrázku žena a muž, které převozník kamsi veze na lodičce. Jindy se zase třeba stalo, že když jsem táhl kartu Svět, která znamená zdárný konec projektu či epochy a pokračování cykličnosti, dosáhli jsme ten den na naší facebookové skupině Přátelé runové magie a severské tradice, tří tisíc členů. Tyhle věci se během toho měsíce mé hry občas děly. Většinou jsem měl ale pocit, že musím tu symboliku karty v daném dni dost pracně hledat a ze všech 34 dnů, kdy jsem hrál, zůstalo plných 19 dnů v mém zápisníku úplně bez komentáře.




Co tedy říci závěrem? Vždycky jsem tarotové karty považoval za skvělou psychologickou pomůcku. V dobách, kdy jsem si je ještě občas vykládal, jsem měl pokaždé pocit, že jsem tu odpověď na svou otázku měl už dávno ve svém nitru připravenou a symboly na kartách mi "pouze" pomohly, abych se v problému zorientoval a tu odpověď v sobě našel. Žádná velká magie, jen trochu osobní psychoanalízy s pomocí symbolů na kartách. K tomu samému jsem nakonec došel i při Noiřině hře. Když jsem se hodně snažil, tak jsem některý z významů tažené karty v daném dni objevil vždycky, ale že bych z toho měl pocit něčeho magického? To se mi stalo za ten měsíc tak 3x., takže to připisuji spíše náhodě. I když například ta náhoda s dvojkou mincí hned na počátku hry mě ohromila natolik, že tam si s tou náhodou docela jistý nejsem. Usmívající se

Každopádně hra je to vážně zábavná, takže chcete-li, pořiďte si Noiřinu knihu a pusťte se do toho, rád si pak zase u někoho jiného na jiném blogu přečtu, jak mu to šlo.

TUROŇ – MASKA Z OBDOBÍ KOLED

6. ledna 2016 v 16:54 | Překlad z polštiny |  JINÉ


Turoň je maškara, která se objevuje v období svátku božího narození, v čase který je charakteristický obchůzkou koledy. V předkřesťanských dobách byla obchůzka Turoně a koledníků, spojena se staroslovanskou oslavou štědrých hodů. Jak tedy maska Turoně vypadala a čím vlastně bylo koledování u starých Slovanů?

Výraz "koleda" může mít dva původy. První z nich odvozen od latinského slova calenade, které označovalo u starých Římanů novoroční návštěvy. Někteří badatelé se domnívají, že se tento zvyk dostal do slovanských zemí přes Balkán. Jiní badatelé se ale přiklání k tomu, že slovo koleda vychází ze slovanského výrazu "kolo" a souvisí s oslavou nového ročního cyklu.

Dávní Slované nazývali slovem koleda první den v roce. V předkřesťanské době byl Nový rok původně slaven na jaře. V pozdějších dobách byla tato oslava přesunuta do období zimního slunovratu. Tento svátek byl spojen s vyhlídkou na novou úrodu a koledování mělo magickým způsobem podpořit hojnost a plodnost vegetace. Ustrojení koledníků, jejich chování a zpěv obřadních textů v sobě neslo jasnou symboliku plodnosti a víru v magickou sílu správně vyřčeného slova.


Obraz "Koledníci" od Ludvíka Stasiaka z roku 1929.

Koleda obnášela zvyk chození od domu k domu a zpívání radostných novoročních písní nebo průpovídek, které měly za úkol přivolat štěstí v nadcházejícím roce.




Na oplátku za dobré přání, které přinášelo štěstí a hojnost, obdarovávali hospodáři koledníky svátečními pamlsky nebo malými dárky. Formy koledování, průpovídek, zpěvů, jakož i doprovodné činnosti, např. představení koledníků, tance, různá vystoupení, také oblečení / kostýmy účastníků obřadu, to vše bylo velmi rozmanité a variabilní v závislosti na místě a času.

Populární formou bylo koledování s maskami zvířat, často doprovázené komickými scénkami a strašením publika a nejrůznějšími žerty. Nejpopulárnějšími byly masky rohatých zvířat, turoně, berana nebo kozy, ale i medvěda, koně, kohouta, čápa, tedy zvířat symbolizujících sílu, zdraví, životní energii a plodnost.



Turoň, fotografie - Národopisné muzeum v Krakově.

Hlavní maškarou koled byl Turoň. Býval představován jako rohaté, černé a chlupaté zvíře s klapavou čelistí a objevoval se během koledy od štědrých hodů až do jara. Po christianizaci od Vánoc až do Velikonoc. Předobrazem Turoně byl pravděpodobně pratur - vyhynulý druh savce který byl předchůdcem některých plemen domácího skotu. Z popisu ve starých kronikách a z dochovaných dřevořezeb je zjevné, že byl velmi podobný velkým plemenům skotu.



Obrázek pratura, zdroj: Wikimedia

Osoba představující Turoně bývala celá přikrytá dekou nebo ovčí kůží a držela před sebou hůl, na které byla nasazena dlouhá dřevěná býčí hlava potažená králičí nebo jinou kožešinou s klapající čelistí a s rohy (někdy skutečnými kravskými, někdy dřevěnými). Turoň chodil sehnutý, aby jeho postava připomínala skutečné zvíře. Někdy mohl být rohatý Turoň veden i jinou osobou na provaze.



Koledování. Putování s Turoněm

Po příchodu skupiny koledníků k domu začaly žerty a tance, jeden z koledníků děsil ženy a děti práskáním slaměného biče. Zpívání koled Turoň rytmicky doprovázel klapáním čelisti a cinkáním zvonku zavěšeným na krku. V určitém momentu koledování nastal zvlášť důležitý prvek koledy - Turoń padl na zem podpálila se pod ním sláma a její dým se hnal proti maskám duchů, což znázorňovalo zahnání zlých kouzel.

Po tomto zákroku Turoň znovu ožil a s novou sílou se dal do svého dovádění, brzy potom celé představení skončilo. Oživení Turoně a zahánění zlých sil jsou typické prvky agrárních svátků, kterými staří Slované magickým způsobem podporovali znovuvzkříšení vegetace. Smrt a vzkříšení Turoně symbolizovalo znovuzrození země, která se po zimním spánku musí na jaře probudit. Proto Turoň symbolizoval i plodnost a hojnost.


Turoň na různých místech České republiky a Slovenska.

Později byl zvyk koledy a koledování částečně christianizován. S rozšířením křesťanství a ustanovením aktuálních dat božího narození a nového roku se koleda přesunula hlavně na období Hodů, tedy do doby ode dne božího narození do tří králů a do časů velikonoc (jarní koleda), ale v závislosti na regionu i do jiných etap zimního a jarního období. Postupem času dostalo slovo koleda i jiné významy a mohlo znamenat třeba "návštěvu kněze v domě", nebo "vánoční píseň". Praxe nošení hvězdy, která kdysi pravděpodobně odkazovala na narození nového slunce se po spojení s křesťanstvím proměnila v nošení betlémské komety.



Časté bylo koledování s hvězdou vyrobenou z barevného papíru, osvětlené zevnitř, nasazené na pohyblivé hřídeli. Koledník, který hvězdu nesl byl nazýván hvězdářem nebo hvězdichem. V mnoha polských regionech se objevovaly tzv. Herody, tedy skupiny, které hrály biblický příběh o narození Ježíše a tím doplňovaly lidovou zábavu.

Charakteristickými postavami průvodu masek byli také pastýři, tři králové, děd, baba (do ženských postav se převlékali i chlapci), žid, smrt, ďábel, cikán, voják, policista, kominík a různí hudebníci. V Kašubsku se celá skupina skládala nejméně z deseti lidí.



Různá požehnání byla předávána skrze veršované říkačky, zpívání koled, i skrze speciální scénky. Např. kominík zkontroloval čistotu krbu a pomazal všechny sazemi a ten, kdo se ho nedotkl nemohl očekávat štěstí, děvčata, která štípnul čáp mohly otěhotnět apod. Všechno se dělo v atmosféře všeobecného veselí. Někdy se hry o narození Páně hrály i formou loutkového divadla, tedy figurek vykukujících za pelestí postele. Obchůzka koledy byla očekávanou událostí a opomenutí některého domu bylo považována za špatné znamení.

Živou tradici koled dnes ještě nalezneme na některých místech v Polsku, na Slovensku, v České republice, v Bělorusku, Rusku, na Ukrajině a v Srbsku. Kromě toho je tato tradice často udržována skrze školy, komunitní centra, folklorní soubory apod. Ukázky koledy můžeme spatřit i na různých přehlídkách a festivalech.


Literatura:

Maria Ziółkowka, "Štědrý večer, Štědrý den - obřady, zvyky, zábavy", Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, Varšava, 1989

Barbara Ogrodowska "Polské obřady a zvyky během roku." Varšava: Muza SA 2.004

Oskar Kolberg - Slezsko. Lidé. Jeho zvyky, způsob života, jazyk, správa, přísloví, obřady, čarování, hry, písně, hudba a tanec, str. 43.


Czeslaw Witkowski, polské lidové obřady a zvyky, ed. Etnografické muzeum v Krakově v roce 1965.



ZDROJ: PŘEKLAD POLSKÉHO ČLÁNKU :




.

MŮJ VZTAH K ISLÁMU 2.

4. ledna 2016 v 11:25 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Rád bych dnes navázal na článek Můj vztah k islámu, který jsem zde na blogu publikoval zhruba před půl rokem. Když jsem tehdy psal o tom, jak postoj k uprchlické krizi, potažmo k islámu a muslimům rozděluje naší společnost, netušil jsem ještě jak moc. Za ten půlrok jsem ale zažil řadu situací, kdy kvůli tomuto tématu došlo k rozepři i mezi dobrými přáteli, či přímo v rodině. Otázkou je, proč to vlastně všichni tak hrotí? Proč se pře matka se synem, nebo přítel s přítelem? Odpověď je ovšem nasnadě. Protože lidé obou táborů cítí, že se jedná otázku zcela zásadní, nad kterou prostě nejde jen tak mávnout rukou. Zastánci uprchlíků se bojí netolerance a fašizace společnosti, jejich odpůrci mají zase obavy z rostoucího množství, dnes už i evropských radikálních islamistů. Obě strany si pak přejí klidný a bezpečný život v zemi, kde se narodili a vyrostli.
Asi víte, že já patřím k těm odpůrcům islámu, nikdy to pro mě ale neznamenalo, že bych si na facebooku z přátel mazal ty, kteří mají jiný názor než já. Mám mezi přáteli par těch, kterým se dnes módně říká "sluníčkáři" a nevadí mi to. Většinou jsou to dobří lidé, se kterými se sice v některých otázkách neshodnu, ale kterých si zas vážím pro jiné věci. Mě už si naopak několik lidí z přátel odebralo, protože se prý nechtějí přátelit s někým, komu se líbí stránky organizace Islám v České republice nechceme. Od lidí, kteří se ohání tolerancí a demokracií mě to sice překvapuje, ale nemůžu s tím nic dělat. Jeden z prvních, kdo mě takhle z přátel vyškrtl byl pohan a zároveň gay. Kroutil jsem nad tím nechápavě hlavou a v duchu jsem si říkal : "Kamaráde, mě jde přece i o tebe, co si asi myslíš, že by zrovna s tebou ti islamisté udělali?"
A ono je těch paradoxů víc. Setkal jsem se s tím, že ti tzv. sluníčkáři a vítači přirovnávají odpůrce masové imigrace a radikálního islámu k nacistům, kteří se prý tak jako dnes my k muslimům, chovali před válkou k židům. Těmto "humanistům" ovšem asi uniká, že jsou to právě židé, kteří se dnes po mnoha desetiletích opět necítí v zemích jako je Francie, Belgie a Německo bezpečně a znovu se hromadně stěhují z Evropy do Izraele. Do Izraele!!! Do země, která z hlediska běžného Evropana nepatří zrovna k těm nejpokojnějším. Přesto se tam dnes židé cítí s jarmulkou na hlavě bezpečněji, než např. v ulicích Paříže. A bojí se evropští židé toho "nahnědlého davu", o kterém tak rádi hovoří sdělovací prostředky? Nikoli, bojí se narůstajícího počtu muslimů, kteří je v západoevropských městech stále častěji napadají.
Víte, já ty "sluníčkáře" (omlouvám se jim za ten výraz, je vlastně hrozně blbej a je to podobná nálepka jako "xenofob", ale nevím, jak jinak je nazvat) svým způsobem chápu. Oni prostě nechtějí nikomu křivdit a jsou přesvědčeni, že se má pomáhat těm, kteří jsou v nouzi. To jsou dobré zásady, já je mám také. Žel bohům mám ale pocit, že podlehli jakémusi pomatení smyslů a nějak reálně nevidí, kdo že je tady v ohrožení a komu se dějí křivdy. A přitom je to nad slunce jasné. Nikdo asi nezpochybní, že žena není v islámu rovna muži, že jinověrec není v islámu roven muslimovi a že odpadlík nebo bezvěrec je podle islámského zákona šaria hoden smrti. Každá jiná organizace, která by vyznávala tyto zásady by byla v civilizovaném světě postavena mimo zákon, islám je ale náboženství a my máme zaručenou svobodu vyznání, co teď s tím? Sluníčkář si namlouvá, že islám ve své podstatě špatný není, protože přece existují i mírumilovní muslimové a doufá v reformu těch radikálů, kteří zřejmě pochopili islámské učení špatně. Jenže pravý opak je pravdou. Umírnění muslimové samozřejmě existují, ale nejsou to ti, kteří pochopili islám lépe, ale právě ti, kteří islám tak trochu flákají a neberou své muslimské povinnosti vážně. Benjamín Kuras říká :"Umírněnost existuje jen v jejich myslích, ale ne v jejich svatých textech, proto ve všech argumentech s islamisty prohrávají." Další fakt je, že pro každého muslima má být největším životním vzorem prorok Mohamed. Sáhnete-li muslimům na Mohameda, je zle! Stačí, když nakreslíte jeho karikaturu a i toho nejumírněnějšího muslima to urazí, zatímco radikál vám rovnou s chutí uřízne hlavu. Problém je, že prorok, který je tím nedotknutelným vzorem, byl právě ten radikál, který likvidoval jinověrce a vůbec dělal spoustu věcí, které se do slušné společnosti nehodí. Je známým faktem, že jednu ze svých žen (dokonce prý tu nejoblíbenější) si Mohamed vzal za manželku v jejích šesti letech a když jí bylo devět, měl s ní první sex. Já neříkám, že bude každý muslim v tomhle proroka hned napodobovat, i mnohým muslimům bude jistě pedofilie proti srsti, jsou to přeci lidé jako my, ale říkám, že muslim, který rád przní malé holčičky může kdykoli argumentovat tím, že prorok to dělal taky a žádný z těch umírněných dobráků si nedovolí říct, že to je prasárna, protože prorok prostě prasárny nedělá! Nechápu, jak by chtěl toto někdo reformovat. Oddanost Mohamedovi je v islámu věcí naprosto zásadní a to, čeho se prorok dopouštěl už nezreformujeme.
O co tedy nám "nahnědlým xenofobům" jde? Jde nám o to, aby nikdo nezpochybňoval, že žena má stejná práva jako muž, aby nikdo netvrdil, že souložit s devítiletými holčičkami je normální, aby nikdo nestavěl zásady svého náboženství nad zákony našich zemí. Jde nám o to, aby se bezvěrci, pohané, židé i křesťané mohli u nás cítit bezpečně. Tady bychom mohli snad najít shodu i s těmi sluníčkáři.
Ano, máme obavy z ohromného množství migrantů, kteří dnes do Evropy přicházejí, zvláště pak z těch z nich, kteří se domnívají, že mají na všechno právo, ale při jakékoli zmínce o tom, že mají i své povinnosti a že pravidla určujeme my domácí, jednají agresivně. Naše obavy pramení i z toho, že evropští politici, zvláště ti západní, kteří mají největší vliv, tuto migraci naprosto nezvládají a mnohá jejich rozhodnutí a okázalá gesta krizi naopak prohlubují. Nevěřím tomu, že ty tisícihlavé davy, které se shromažďují v Drážďanech na demonstracích Pegidy jsou nějací neonacisté. Pár jich v tom davu jistě bude, tak jako u nás se občas na demonstraci vyskytne nějaký blb se šibenicí, ale většina účastníků jsou obyčejní lidé, kteří mají podobné názory a podobné obavy jako já. Ti lidé potřebují uklidnit, potřebují vidět, že jejich vlády situaci zvládají, že jsou přísné kontroly na hranicích (zejména na Schengenské), a že jsou přijímáni pouze ti migranti, kteří projevují ochotu respektovat místní zákony, kteří se chtějí učit místní jazyk a pracovat zde. Ti, kteří házejí na policisty kamení, kopají do potravinových balíčků apod. by měli být štandopéde posíláni zpátky. Od vrcholných politiků by mělo zaznít k imigrantům i jasné poselství o tom, že Evropa není nafukovací a nezvládne pomoci všem. Jsem přesvědčen, že kdyby např. Německo vyslalo k uprchlíkům jasný signál, že ne každého uvitá s otevřenou náručí a že u nich bude trvat na jisté disciplíně, byl by náš problém s migranty mnohem menší. Leckdo z nich by si nakonec uvědomil, že mu možná není zas tak špatně a zůstal by doma.
Pokud se ale naše elity budou stále chovat tak, jako doposud, mám strach, že za další půlrok bude ten rozkol ve společnosti ještě hlubší a začnou prudce sbírat body i takové politické mrtvoly, jako je Miroslav Sládek.


Tímto článkem jsem trochu odbočil od obvyklého tématu blogu, kterým je pohanství, tak to maličko napravím a na zavěr sem vložím svůj obrázek, který podle mě vystihuje, jak by se k islamizaci a islamistům stavěli naši staří bozi a zástupy našich předků, a jak se k tomuto tématu stavím já i moji soukmenovci z Pohanského kruhu.


.