NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

TUROŇ – MASKA Z OBDOBÍ KOLED

6. ledna 2016 v 16:54 | Překlad z polštiny |  JINÉ


Turoň je maškara, která se objevuje v období svátku božího narození, v čase který je charakteristický obchůzkou koledy. V předkřesťanských dobách byla obchůzka Turoně a koledníků, spojena se staroslovanskou oslavou štědrých hodů. Jak tedy maska Turoně vypadala a čím vlastně bylo koledování u starých Slovanů?

Výraz "koleda" může mít dva původy. První z nich odvozen od latinského slova calenade, které označovalo u starých Římanů novoroční návštěvy. Někteří badatelé se domnívají, že se tento zvyk dostal do slovanských zemí přes Balkán. Jiní badatelé se ale přiklání k tomu, že slovo koleda vychází ze slovanského výrazu "kolo" a souvisí s oslavou nového ročního cyklu.

Dávní Slované nazývali slovem koleda první den v roce. V předkřesťanské době byl Nový rok původně slaven na jaře. V pozdějších dobách byla tato oslava přesunuta do období zimního slunovratu. Tento svátek byl spojen s vyhlídkou na novou úrodu a koledování mělo magickým způsobem podpořit hojnost a plodnost vegetace. Ustrojení koledníků, jejich chování a zpěv obřadních textů v sobě neslo jasnou symboliku plodnosti a víru v magickou sílu správně vyřčeného slova.


Obraz "Koledníci" od Ludvíka Stasiaka z roku 1929.

Koleda obnášela zvyk chození od domu k domu a zpívání radostných novoročních písní nebo průpovídek, které měly za úkol přivolat štěstí v nadcházejícím roce.




Na oplátku za dobré přání, které přinášelo štěstí a hojnost, obdarovávali hospodáři koledníky svátečními pamlsky nebo malými dárky. Formy koledování, průpovídek, zpěvů, jakož i doprovodné činnosti, např. představení koledníků, tance, různá vystoupení, také oblečení / kostýmy účastníků obřadu, to vše bylo velmi rozmanité a variabilní v závislosti na místě a času.

Populární formou bylo koledování s maskami zvířat, často doprovázené komickými scénkami a strašením publika a nejrůznějšími žerty. Nejpopulárnějšími byly masky rohatých zvířat, turoně, berana nebo kozy, ale i medvěda, koně, kohouta, čápa, tedy zvířat symbolizujících sílu, zdraví, životní energii a plodnost.



Turoň, fotografie - Národopisné muzeum v Krakově.

Hlavní maškarou koled byl Turoň. Býval představován jako rohaté, černé a chlupaté zvíře s klapavou čelistí a objevoval se během koledy od štědrých hodů až do jara. Po christianizaci od Vánoc až do Velikonoc. Předobrazem Turoně byl pravděpodobně pratur - vyhynulý druh savce který byl předchůdcem některých plemen domácího skotu. Z popisu ve starých kronikách a z dochovaných dřevořezeb je zjevné, že byl velmi podobný velkým plemenům skotu.



Obrázek pratura, zdroj: Wikimedia

Osoba představující Turoně bývala celá přikrytá dekou nebo ovčí kůží a držela před sebou hůl, na které byla nasazena dlouhá dřevěná býčí hlava potažená králičí nebo jinou kožešinou s klapající čelistí a s rohy (někdy skutečnými kravskými, někdy dřevěnými). Turoň chodil sehnutý, aby jeho postava připomínala skutečné zvíře. Někdy mohl být rohatý Turoň veden i jinou osobou na provaze.



Koledování. Putování s Turoněm

Po příchodu skupiny koledníků k domu začaly žerty a tance, jeden z koledníků děsil ženy a děti práskáním slaměného biče. Zpívání koled Turoň rytmicky doprovázel klapáním čelisti a cinkáním zvonku zavěšeným na krku. V určitém momentu koledování nastal zvlášť důležitý prvek koledy - Turoń padl na zem podpálila se pod ním sláma a její dým se hnal proti maskám duchů, což znázorňovalo zahnání zlých kouzel.

Po tomto zákroku Turoň znovu ožil a s novou sílou se dal do svého dovádění, brzy potom celé představení skončilo. Oživení Turoně a zahánění zlých sil jsou typické prvky agrárních svátků, kterými staří Slované magickým způsobem podporovali znovuvzkříšení vegetace. Smrt a vzkříšení Turoně symbolizovalo znovuzrození země, která se po zimním spánku musí na jaře probudit. Proto Turoň symbolizoval i plodnost a hojnost.


Turoň na různých místech České republiky a Slovenska.

Později byl zvyk koledy a koledování částečně christianizován. S rozšířením křesťanství a ustanovením aktuálních dat božího narození a nového roku se koleda přesunula hlavně na období Hodů, tedy do doby ode dne božího narození do tří králů a do časů velikonoc (jarní koleda), ale v závislosti na regionu i do jiných etap zimního a jarního období. Postupem času dostalo slovo koleda i jiné významy a mohlo znamenat třeba "návštěvu kněze v domě", nebo "vánoční píseň". Praxe nošení hvězdy, která kdysi pravděpodobně odkazovala na narození nového slunce se po spojení s křesťanstvím proměnila v nošení betlémské komety.



Časté bylo koledování s hvězdou vyrobenou z barevného papíru, osvětlené zevnitř, nasazené na pohyblivé hřídeli. Koledník, který hvězdu nesl byl nazýván hvězdářem nebo hvězdichem. V mnoha polských regionech se objevovaly tzv. Herody, tedy skupiny, které hrály biblický příběh o narození Ježíše a tím doplňovaly lidovou zábavu.

Charakteristickými postavami průvodu masek byli také pastýři, tři králové, děd, baba (do ženských postav se převlékali i chlapci), žid, smrt, ďábel, cikán, voják, policista, kominík a různí hudebníci. V Kašubsku se celá skupina skládala nejméně z deseti lidí.



Různá požehnání byla předávána skrze veršované říkačky, zpívání koled, i skrze speciální scénky. Např. kominík zkontroloval čistotu krbu a pomazal všechny sazemi a ten, kdo se ho nedotkl nemohl očekávat štěstí, děvčata, která štípnul čáp mohly otěhotnět apod. Všechno se dělo v atmosféře všeobecného veselí. Někdy se hry o narození Páně hrály i formou loutkového divadla, tedy figurek vykukujících za pelestí postele. Obchůzka koledy byla očekávanou událostí a opomenutí některého domu bylo považována za špatné znamení.

Živou tradici koled dnes ještě nalezneme na některých místech v Polsku, na Slovensku, v České republice, v Bělorusku, Rusku, na Ukrajině a v Srbsku. Kromě toho je tato tradice často udržována skrze školy, komunitní centra, folklorní soubory apod. Ukázky koledy můžeme spatřit i na různých přehlídkách a festivalech.


Literatura:

Maria Ziółkowka, "Štědrý večer, Štědrý den - obřady, zvyky, zábavy", Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, Varšava, 1989

Barbara Ogrodowska "Polské obřady a zvyky během roku." Varšava: Muza SA 2.004

Oskar Kolberg - Slezsko. Lidé. Jeho zvyky, způsob života, jazyk, správa, přísloví, obřady, čarování, hry, písně, hudba a tanec, str. 43.


Czeslaw Witkowski, polské lidové obřady a zvyky, ed. Etnografické muzeum v Krakově v roce 1965.



ZDROJ: PŘEKLAD POLSKÉHO ČLÁNKU :




.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hw hw | 7. ledna 2016 v 19:39 | Reagovat

Kdysi jsem četl, že Koleda byl slovanským bohem bujarého veselí. Byl prý celkem vlivný a původně nebyl chápán jako maškara. Byl oblíbený především mezi mládeží. Byly mu zasvěceny přednovoroční dny a na jeho počest byly pořádány lidové hry. Koleda a Ovseň měli být dvojčata. Ovseň během obřadu přijíždí na hřbetě vepře a následuje dialog:
Ovseni, kam jedeš ? Mosty stavět!
Kdo po nich bude jezdit ? Koleda hospodář!
Na čem bude jezdit ? Na slunečném vepři!
Kdo ho bude doprovázet ? Selátko!
Ten slunečný vepř je zřejmě velice stará symbolika.

Jak Na Medzi volají Turoně:
https://www.youtube.com/watch?v=mQFa8ZQ1eXM

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama