NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Duben 2016

ZAMYŠLENÍ NAD JEDNÍM CITÁTEM...

7. dubna 2016 v 8:55 | Miky |  JINÉ
"Věřím tomu, že existuje něco jako Prastarý zákon, jako souhrn vědění hodně starých předků, pak monoteistický Starý zákon - dar pouště, a pak křesťanský Nový zákon a že to všechno dohromady tvoří jeden celek. Ten je stabilnější, když vnímá Prastarý zákon a také pak stojí na pevnějších základech."
/ Václav Cílek /

Geolog Václav Cílek, člověk s duší filosofa, který ve svých knihách a televizních pořadech dokáže poutavě vyprávět o kamenech, starých alejích, klimatických změnách, ale i o kultuře či náboženství se otázce na jeho osobní víru či světonázor dokázal zatím vždy dobře vyhnout. Považuje to prostě za svoji osobní věc a tajemství. Z poslední Cílkovy odpovědi (a zároveň úvodního citátu tohoto článku) z rozhovoru vedeného pro web Pohanského kruhu však lze mnohé o povaze jeho víry vytušit.

Pan Cílek určitě není pohan, alespoň ne v tom smyslu, jak tento pojem chápeme my. Jeho spiritualita by šla možná spíše popsat, jako jakási mimo-konfesní moudrost čerpající z různých zdrojů, včetně těch mimo a před-křesťanských. Co se týče Evropy, cítí tady pan Cílek zřejmě určitou kontinuitu ducha, která se táhne lidskými dějinami od pravěku, přes středověk, až prakticky dodnes. V tom s ním nelze než souhlasit. Křesťanství se v Evropě na počátku sice často šířilo ohněm a mečem a relikty pohanství bývaly přísně zakazovány a mnohdy i tvrdě potlačovány, přesto ale muselo nové náboženství udělat postupně řadu ústupků a spoustu pohanských praktik do sebe absorbovat, protože jinak by nemělo šanci, aby ho prostý lid, věrný tradicím svých otců, doopravdy přijal za své. Šiřiteli nové víry se navíc někdy stávali i ti, kdo byli dříve horlivými vyznavači starých obyčejů. U nás to byla například svatá Ludmila, o které kronikáři prozrazují, že bývala původně pohanskou kněžkou, a tak se nám vědomosti pohanských předků pěkně infiltrovaly do křesťanství.

My, současní stoupenci pohanství se dnes vlastně nacházíme v opačné situaci. Navracíme se k pohanským tradicím svých dávných předků, ale po staletích, kdy životy našich pradědů a prababiček formovala importovaná víra z Palestiny, si sebou do pohanství nutně přinášíme spoustu navyklých vzorců myšlení a jednání z křesťanství. Přerod křesťana (v našem českém případě spíše post-křesťana) v pohana je obvykle velmi dlouhý proces v němž jde ruku v ruce poznávání způsobu života a myšlení našich předků a postupné opouštění těch "křesťanských" vzorců, ve kterých jsme vyrostli. Je ovšem pravdou, že nelze dvakrát vstoupit do stejné vody, a nikdy už nebudeme stejnými pohany, jakými byli naši předci před tisícem let, a některé pokřesťanštělé způsoby si stejně vědomě či nevědomě ponecháváme. Je to dost podobné tomu, jako, když si kdysi první křesťané vědomě či nevědomě ponechávali něco, ze svých způsobů pohanských. Renesance pohanství je běh na dlouhou trať a práce na mnoho generací a tu křesťanskou stopu už si sebou asi poneseme navždy. Tisíciletá křesťanská tradice se jednoduše vymazat nedá. Věřím tomu, že v budoucnu bude naše stará původní víra mnohem silnější a rozšířenější, než dnes, ale s odkazem křesťanské kultury se budeme stále setkávat v oblasti umění, architektury, historie, práva apod. A stále tu jistě budou i křesťané. Doba, kdy se lidé rodili do samozřejmé domácí pohanské tradice, která nebyla konfrontována s jinými tradicemi, je už nenávratně pryč.

Znám pár pohanských radikálů (asi tři), kteří by chtěli bořit křesťanské kříže a možná i zapalovat kostely, nebo se izolovat od okolního světa v nějaké své rodové sektě a určovat svým ženám a dětem, co si smějí či nesmějí myslet, ale tudy cesta podle mě nevede. Všechna tzv. Abrahámovská náboženství (dnes hlavně islám) považuji sice za nebezpečná a nám pohanům nepřátelská, a na rozdíl od pana Cílka se s tou blízkovýchodní pouštní tradicí starého a nového zákona opravdu neztotožňuji, ale tím, že bychom bořili kapličky nebo chtěli mít absolutní kontrolu nad lidským myšlením, bychom se vlastně těm monoteistickým diktaturám jedině připodobnili. Metodu Pohanského kruhu, kdy jsou např. na křesťany odcizená stará posvátná místa umisťovány dřevěné cedulky s informací o předkřesťanském významu dané lokality, považuji za mnohem přijatelnější cestu.

Na závěr bych se vrátil k úvodnímu citátu Václava Cílka a pokusil bych se vyjádřit své vlastní vyznání podobným způsobem, jako on :

"Věřím tomu, že je správné se vracet k původním tradicím, víře a vědění svých předkřesťanských předků. Věřím, že tato víra bude stát na pevnějších základech a bude stabilnější, pokud bude přes všechny výhrady vnímat a respektovat i staletou křesťanskou kulturu našich pradědů a prababiček. Zvláště pak tu část křesťanské kultury, která je spjatá s folklorem a lidovými zvyky, protože právě ona je nositelkou tradic, které svými kořeny sahají až do časů pohanských"
/ Miky /



.